Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem mrcha, ale andílek! 1. kapitola

21.06.2010 (12:30) • xxx, Misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6320×

Byli jsme s bráchama zrovna v klubu a já měla vypito, když zazvonil telefon s tím, že přijela návštěva.

„Ségra jdeme!" zavelel John a hodil si mě přes rameno.

„Ne!" řvala jsem a snažila se chytit pultu, podařilo se.

John mě chytl za nohy a snažil se mě odtáhnout pryč. Držela jsem se zuby nehty, jenže on mě prudce zatáhl za nohy a já se pustila.

Políbila jsem se s podlahou, John mě táhl za sebou k autu.

„Ne!" řvala jsme a snažila se zachytit něčeho.

„Jo!" zavelel a s Lukem mě naložili do auta.

„Luku?" ptal se John.

„Kde máš šíp?" smála jsem se.Johnovi cukaly koutky, ale Luk se mračil.

„Co cheš?" ptal se nevrle, no jo, dlouho neměl babu.

„Kdo to přijede?" ptala jsem se a zvědavě zdvihla obočí.

„Cullenovi," řekl a koukal se z okna, nepříjemně se mi zhoupl žaludek.

„Kluci?" ptala jsem se.

„No?" řekli naráz.

„Asi budu blinkat!" konstatovala jsem.

John rychle dupl na brzdu a já vystoupila, běžela jsem do blízkého křoví a vyklopila tam Carmenin oběd. Šla jsem zpátky do auta.

„Snad už nikde nebudeme muset zastavovat!" řekl Lukas naštvaně.

To asi kvůli tomu šípu, ale já si nemohla pomoct, musela jsem si do něj rýpnout.

„Taky doufám," uchechtla jsem se a zpívala si. Táhlo to ze mě, jako z vola.

„Tak tohle nezamaskujou ani orbitky!" smála jsem se.

Můj exelentní zpěv každému trhal uši a obzvláště upírovi, uměla jsem zpívat, ale já jim ráda dělala naschvály.

Luk zavrčel a přikryl si rukama uši, to by mě zajímalo, co se jim nelíbí na hitovce do Lady GaGa?

John si vyndal s přihrádky špunty do uší, překvapeně jsem vydechla. No tohle, uraženě jsem našpulila rty a založila si ruce na hrudi.

Konečně jsem v dálce uviděla náš dům, John zastavil a já vystoupila.

„Mamí!" zařvala jsem až Luk s Johnem nadskočili, zakopla jsem a letěla k zemi.

Začala jsem se nehorázně řechtat, Luk s Johnem se ke mě hned přidali. Zvedla jsem se a zkontrolovala oblečení, škody byly docela vysoké.

„Už jsou tady!" Zaslechla jsem mamku, po cestě domů jsem se pochechtávala, pořád na mě působil ten alkohol.

„Klika cvakla! Dveře letí! Bella vchází do dveří!" zařvala jsem a Luk s Johnem za mnou se začali smát. Neváhala jsem a přidala se, otevřela jsem dveře a ztuhla.

„Dobrý den," zamumlala jsem, John a Luk se řechtali jako koně.

„Držte huby!" okřikla jsem je a praštila je.

„Je návštěva!" žasl Luk.

„Ne asi, nosorožci!" rýpla jsem si, Luk se začal řechtat.

„Bello, ty spát!" rozkázala Carmen.

„Co?" vypadlo ze mě, Luk a John se mi posmívali.

Zamračila jsem se. „Mamí!" protestovala jsem, „ještě nebyl večerníček! To není fér!" skuhrala jsem a šla za ní do kuchyně.

„Bello, co blbnete, víte co si o nás budou myslet?"

„Kde je Eleazar?" vždycky byl večer doma a obzvlášt když je tu návštěva.

„Šel do práce," povzdechla si, zakručelo mi v břiše.

„Dám ti večeři," usmála se. Kývla jsem a vzala si příbor.

„Na!" podala mi talíř. Vzala jsem si ho a šla si sednout k Lukovi na gauč.

„Uhni!" řekla jsem a snažila se ho bokama šoupnout dál.

„Hej!" ohradil se a strčil do mě, položila jsem si talíř a praštila ho.

„Co se to tu děje, Bello? Ty se zase pereš s bratry?" smál se Eleazar.

„Já ne." Udělala jsem takzvaný andělský pohled.

„Carlisle," usmál se. „Jsem rád, že  si se zastavil!" usměv se mu ještě víc rozšířil a sedl si vedle mě.

„Kde jsi nechal Edwarda?" vyzvídal.

„Kdo se moc ptá, moc se dozví," zašeptala jsem mu do ucha a uchechtla se.

Carlisle se usmál. „S tebou se nenudí, že?" Co je mu do toho, ti Cullenovi se mi nelíbí.

„Půjdu spát!" povzdechla jsem si.

„Vždyt si nic nesnědla, nejsi nemocná?" strachovala se Carmen.

„Ne, přešla mě chuť," vstala jsem a šla po schodech nahoru, jenže to bych nebyla já kdybych nezakopla o shrnutý koberec.

Padla jsem na břicho. „Jau!" vzdychla jsem a překulila se na záda.

„Bello! Jsi v pořádku?" strachovala se Carmen a rozeběhla se ke mě. „Jo, jen... mě bolí ruka," sýpala jsem, Carlisle vstal a šel ke mě. Vzal mi ruku a zkoumal ji. 

„Tohle bolí?" ptal se a zmáčkl mi ji.

„Jo!" Luk s Johnem se smály.

„Typuju naražený žebra a zlomenou ruku!" smál se Luk.

„Já ji věřím, takže má zlomenou ruku!" Ještě se vsadí blbci.

„Radši mi pomozte!" vrčela jsem a snažila se vstát.

Ucítila jsem ostrou bolest na hrudi, svalila jsem se zpátky na zem a zhluboka dýchala. Luk se začal smát.

„Vyhrál jsem!" Carmen na něj hodila rozzlobený pohled.

„Debile!" uteklo mi, Carlislovi cukaly koutky nahoru, vzala jsem vázu, která tu byla položená.

„Sbohem, mám tě ráda," pomyslela jsem si a hodila ji po Lukovi, on to nečekal a váza ho trefila do hlavy.

„Trefa!" radovala jsem se, ale ne nadlouho, kolem mě prosvištěl svícen?

„Dost!" zařvala Carmen. „Uklidněte se, rvete se jako psi!"

„Haf!" štěkla jsem na Luka a všichni zadržovali smích.

„No, já půjdu, ta ruka se do zítřka zahojí a žebra snad taky."

„Kde je Tanya?" ptala se ta malá, co vypadala jako elf.

„Jela na menší dovolenou," usmál se Eleazar.

„Jo! Nedal se ten rachot vydržet!" no, tu dovolenou jsem jim zaplatila já, chtěla jsem se konečně vyspat.

„Kde jste nechali Edwarda?" vyzvídal Eleazar, stejně na tu zvědavost jednou pojde.

„Ten sem nepřijde dokud ho bude Tanya uhánět," smál se ten svalovec.

Začala jsem se smát. „Tanya jo!" hýkala jsem jako osel.

„Ta těžko!" začínal mě bolet hrudník, protáhla jsem se. Kosti se mi spravujou rychle.

„Tanya má přítele, je to kanec!" řechtala jsem se.

„Jo, jediná volná upírka, je tu Bella!" dokončil John.

„Hele! Já nejsem upírka!" dostala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„Pardon! Poloupírka!" usmál se.

„Já mu jdu zavolat!" usmála se ta elfka.

„Jestli chytneš signál!" pokrčila jsem rameny. „Od tý doby, co je tu ten vysílač, nam to tu blbne."

„Mnohokrát jsem se snažila ho zlikvidovat, ale motorovou pilu mi neschovali a pilkou na železo to řezat nebudu!" smála jsem se.

„Bych na tom nechala ruce!" Luk s Johnem se začali smát.

„Dneska svoje dílo dokončím!" dábelsky jsem se usmála.

„Edward tu bude za půl hodiny!"

„Sakra!" vyklouzlo mi. „Takže pomsta vysílači nebude?" posmutněla jsem.

„Ne!" ujistila mě Carmen.

„A po tom dnešku do klubu nepáchneš pět let!"

„Co?" vyvalila jsem na ni oči. „A oni můžou!" ukazovala jsem na Luka a Johna.

„Oni jo, nevracejí se v takovém stavu, jako ty!"

„V jakým stavu?" děsila jsem se.

„V demoličním!" smál se Luk.

„Jak by taky mohli, jsou to upíři!"

Naštvaně jsem si sedla za klavír a hrála, naštvanost mě přecházela a tak jsem zjemnila i tóninu. Hudba se linula po celém domě.

„Už je tu!" usmála se ta elfka.

„Jak to může vědět?" ptala jsem se sama sebe.

Shrnutí

xxx misppule

Autor: xxx (Shrnutí povídek), Misppule, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem mrcha, ale andílek! 1. kapitola: