Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neexistující slzy - 7. díl

edwardbykika

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak tady je další díl! :-D Možná zklamu ty, které si tu přály Edwarda. Komentáře mě určitě potěší.

25.02.2009 (22:08) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2059×

Seděla jsem vedle Iana v lavici a snažila se zapamatovat si z přednášky aspoň něco. Ale nemohla jsem přestat přemýšlet o těch dvou. Seděli asi o dvě lavice od nás. Hádám, že byli pár. Ta malá upírka s krátkými černými vlasy se tvářila poněkud frustrovaně a ten vysoký blonďák zase tak, jako by se hodně ovládal nezabít prvního člověka, který sedí vedle něj.Ian se začal znovu třást. Ještě se neuměl tolik ovládat. Konejšivě jsem ho pohladila po ruce. Uklidnil se. Ale nebyla jsem si jistá, jestli za to můžu já. Z toho blonďáka šla jakoby vlna klidu. Co to dělá? Naštvala jsem se, ale tento pocit mi nevydržel dlouho. Opět jsem se zaměřila na přednášku. Přednášel ji asi padesátiletý učitel s brýlemi. Měl na sobě poněkud zvláštní kombinaci oblečení. Podívala jsem se na černovlasou upírku. Vypadala, jakoby se na něco silně soustředila. Měla zavřené oči a skoro nedýchala.

„Nevidím jejich budoucnost. Ani předtím ani teď.“ zašeptala směrem k blonďákovi. Asi jsme to neměli slyšet, protože ten blonďák zasyčel a vrhl vyrovná pohled směrem k nám. Rychle jsem uhla pohledem, ale zdálo se, že si toho stejně všiml.

Otočila jsem se na Iana, který ne mě nechápavě zíral. „Budoucnost?“ zašeptal, ale já jsem věděla, že oni to stejně slyší.

„Vysvětlím ti to později.“ řekla jsem. Už jsem to z nich stejně cítila, ty jejich schopnosti. O něčem takovém přece mluvil Chris. Zaplavilo mě neovladatelné chvění při vzpomínce na něj. Ale brzy jsem byla zase klidná. Po tichu jsem zavrčela na toho blonďáka, ale žádný člověk to samozřejmě neslyšel. Začínal mi lézt na nervy. Jsem snad jeho pokusný králík? Znovu se pokoušel uklidnit můj nával vzteku. Bránila jsem se tomu pocitu vyrovnanosti, který ke mně vysílal. Ale ten se ode mě neškodně odrazil. Blonďák se zatvářil šokovaně. Ta upírka na mě civěla s otevřenou pusou, asi postřehla duševní boj mezi námi.

„Co to děláte?“ zeptal se Ian, který byl úplně mimo hru. Ale moc hlasitě.

„Pane Iane Blacku, chcete se s námi podělit o svůj názor?“ zeptal se ho učitel, který se tvářil uraženě. Super. Teď na nás všichni civěli ještě víc, než předtím.

„Ehm…ne, omlouvám se.“ vykoktal. Vrhla jsem na něj varovný pohled. Zdálo se, že to ty dva upíry dost pobavilo, nebo se aspoň tvářili vyrovnaněji s lehkým náznakem úsměvu.

Přednáška skončila a všichni se hrnuli ven. Blonďák s tou malou upírkou ladnou chůzí došli ke dveřím třídy jako první. My s Ianem jsme čekali, až se zástup u dveří vytratí do jídelny. „Máš hlad? Jdeme do jídelny?“ zeptala jsem se Iana, kterému hned po mojí otázce zakručelo v břiše.

„Mou odpověď znáš.“ zasmál se svým hlubokým a trochu štěkavým smíchem, který jsem milovala, pro který bych udělala cokoliv. Sama jsem se divila tomu, jak dokážu být melodramatická. Šli jsme za největším davem do jídelny. Ianovi celou cestu tam kručelo břiše a já jsem se tomu celou cestu usmívala. Vešli jsme do jídelny a Iana hned zamířil k pultu s jídlem. „Vem mi tam prosím aspoň pití.“ řekla jsem za ním. Nemusela jsem zvyšovat hlas, slyšel mě. Rozhlížela jsem se kolem po vhodném stole. U jednoho menšího stolku seděl blonďák se svou družkou. Pro jistotu jsem zamířila úplně na opačnou stranu jídelny. Sem tam jsem vrhala zvědavé pohledy k jejich stolu. Živili se zvířecí krví, protože měli oba zlaté oči. I když ten blonďák nevypadal, že by mu to svědčilo. Podle jejich auta a oblečení jsem usoudila, že nejsou zrovna nejchudší. Všimla jsem si Iana, který nesl plný tác jídla. Byl prostě nenasytný. Usmála jsem se na něj, když si sedal naproti mně a tím mi zatarasil výhled na blonďáka a tu malou. „Iane ty jsi nenasytný. Myslíš ty vůbec na něco jiného než na jídlo?“ zeptala jsem se naoko pohoršená.

„Co bys řekla?“ dodal s šibalským úsměvem. Podal mi mou colu a pustil se do pizzy.

Napila jsem se coly a sledovala Ianův výraz, který se změnil ze zamyšleného na překvapený. „Co to děláš prosím tě?“ zeptal se.

„Piju. Utajení. Vzpomínáš?“ zeptala jsem se a zasmála se svým zvonivým smíchem. Cola chutnala příšerně. Fuj…a to si pamatuju, že to bylo moje oblíbené pití. Pohlédla jsem Ianovi přes rameno a zjistila, že ti dva jdou k nám. Ian se nemusel ani otáčet, aby zjistil, co jsem viděla. Když došli k nám postavila jsem se. Šokovalo mě, že oba dva mají na obličeji zářivý úsměv. Ian se snažil dýchat pusou a tyky se postavil a neochotně odložil už asi šestý kousek pizzy.

„Ahoj. Já jsem Alice a tohle je Jasper.“ řekla svým tenkým zvonivým, ale příjemným hlasem. Natáhla ke mně svou drobnou ruku. Pevně jsem jí ruku (ještě poněkud šokovaně) stiskla. Ian se tvářil velice zmateně. Pak jsem si potřásla rukou z Jsperem. „Ehm…ahoj, já jsem Rebecca a tohle je Ian.“ řekla jsem roztřeseným hlasem. Nemohla jsem přijít na to, proč se rozhodli být k nám milí. Ian je přece vlkodlak a neví, co by od něj měli čekat. Mohl je hned po škole napadnout, například. Oba dva se otočili k Ianovi a nakrčili nosy. Nepodávali si s ním ruku jen přikývli a trochu zdráhavě se na něj usmáli. Ian taky přikývl a snažil se jim úsměv oplatit, ale vypadal, jakoby ho praštil někdo palicí do hlavy. kopla jsem ho pod stolem, aby se vzpamatoval. Už se tvářil o něco normálněji.

„Ehm…nevadilo by vám, kdybychom vás dneska pozvali k nám? Potřebujeme si s vámi několik věcí objasnit.“ zeptala se Alice. Byla trochu nejistá a vyvedené z míry naší reakcí.

„Ne, samozřejmě přijdeme.“ řekla jsem. Alice i Jasper byli sympatičtí. Nemyslela jsem si, že by na nás chtěli nahrát nějakou léčku. Ian se na mě podíval jako na blázna. Znovu jsem ho kopla, ale o něco tvrději než předtím. Ian pouze přikývl. „Jenom nám prosím řekněte, kde vás máme hledat.“řekla jsem, protože vůbec nemám ponětí, kde by se jejich dům mohl nacházet.

„Jděte od hlavní cesty směrem na sever. Tam potom můžete jít po našem pachu.“ řekla s úsměvem Alice. „Půjdeme Jaspere?“ zeptala se.

Jasper přikývl a dodal: „Budeme se těšit.“ byl upřímný. Věnovali nám oboum zářivý úsměv a odešli.

Ian se posadil a začal se znovu ládovat pizzou. Mlčeli jsme až do té doby, dokud jsem neslyšela odjíždět jejich Porsche. Ian se pustil do druhé pizzy. „Jsou milí, nemyslíš?“ zeptala jsem se. Hlasitě polknul a věnoval mi sarkastický úsměv.

„Milí? Co když tam bude čekat banda dalších upírů?“ zeptal se naštvaně. Tak tohle jsem nečekala. Byl sice vlkodlak, ale to neznamená, že bude zaujatý proti každému upírovi, kterého potká. Kromě mě samozřejmě.

Počkala jsem v mlčení dokud nesnědl i druhou pizzu. Byla jsem naštvaná. Opravdu mi tak málo věřil? Sedla jsem za volant a řítila se po silnici co nejrychleji domů. Cestou jsem přemýšlela, jestli to tak bude pořád. Žádní přátelé, jenom my dva. A taky jsem přemýšlela, jak se Ian rozhodne ohledně budoucnosti. Chtěl být se mnou věčnost? Nechtěl zestárnout? Bude se pravidelně přeměňovat, aby nestárnul? Nebo mě plánoval jednoho dne navždy opustit? Možná jsem na to nechtěla znát odpověď, ale ona jednou přijde……

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neexistující slzy - 7. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře