Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (13)

Need for speed (13)Edward si jde stále za svým, v jeho srdci vězí poslední překážka před výzvou. Avšak další nepříjemná návštěva mu vše zkomplikuje. Nebo snad najde řešení? Více pod perexem. Příjemné počtení přeje vaše zuzu.

13. kapitola - Vyzvání 2. část

Sebevědomě jsem i se svými kamarády dojel na místo dění – drifty, přesně ty, které jsem kdysi nezvládl díky své rodině. Už se tu srocovali lidé, kteří povětšinou nechápali, proč jedu tento závod jako poslední, když už Mikea mohu v klidu vyzvat.

Nad těmi úvahami jsem se v duchu usmíval. A možná jim i dával trochu za pravdu. Ale na druhou stranu… Nechtěl jsem za sebou nechávat nedodělané, zameškané závody. Přál jsem si, aby má výzva byla postavena na silném základu – neporažen.

Kluci mě popleskali po zádech s přáním štěstí, já nastoupil do auta a přitom obrnil svou mysl před všemi myšlenkami. Šlo mi o to, abych vnímal sám sebe. Hlavně jsem nechtěl dopustit, aby mě jakýkoliv pohled rozhodil.

Dostal jsem přístroj na počítání bodů na drifty a sám si ho nasadil. Jeden z lidí mi konečně naznačil, že mohu vyrazit, a já poslechl.

Teď jsem tu byl jen já, mé auto a dráha, kterou jsem měl pokořit. Věnoval jsem se pouze základním věcem – plyn, ručka, páka, spojka. Projížděl jsem plynule každou zatáčkou bez chyby. Nebylo nikoho a ničeho, co by mě rozrušilo. Nebo jsem si žádného nežádoucího jevu nevšiml, ale naprosto mi to vyhovovalo.

V poslední zatáčce jsem z auta ždímal co nejvyšší rychlost a cílem prosvištěl s úsměvem na tváři.

*   *   *

Zase mě přepadala radost, že s čistým štítem vyzvu Mikea. A nemálo k mé náladě přispívali mí dva jezdci – přátelé a rodina v jednom. Díky jim, Emmettovi a Sethovi, jsem občas nevěděl, kde mi hlava stojí. Občas mi hlavou proběhla myšlenka na ni, ale byla zase zahnaná v rozmarech těch dvou.

Další den jsem mazal odevzdat lísteček a naproti tomu dostal do ruky prohlášení, že jsem opravdu oprávněn vyzvat Mikea na souboj o vedení této části města. Sice jsem tuto administraci trochu nechápal, ale Jacob měl evidentně policii pod palcem, jinak bychom už všichni trávili čas za mřížemi.

S lehkým srdcem jsem zamířil domů, ale to, co jsem uviděl před svou garáží, mi tu náladu ihned zkazilo. Stálo tam totiž žluté Porsche a nespokojené myšlenky mé dříve velice milované sestřičky se mi zakousávaly velice hluboko do vědomí.

S povzdechem jsem zaparkoval, vylezl z auta a pak se šel postavit Alici. Jakmile jsem vstoupil do obývacího pokoje a ona mě spatřila, po tváři se jí rozlil pohrdavý škleb.

„Musela jsem na tebe čekat,“ prohodila jakoby mimochodem. Kluci nebyli doma. U Emma bych tipoval lov a Seth byl zřejmě na kontrole u Jacoba. Vhodnější dobu si přát nemohla, ale s těmi jejími vizemi…

„Gratuluji ke skorovýhře nad Mikem,“ přerušila mé myšlenky úsečně a pohlédla na mě tmavýma očima. Určitě dlouho už nebyla na lovu.

„Ty určitě víš, kdo vyhraje, ale kvůli tomu tady jsi nepřišla,“ sdělil jsem jí a v klidu se posadil na gauč. Nejdřív nerozhodně stála uprostřed obýváku, načež mě napodobila a rozvalila se naproti mně do křesla.

„Máš pravdu,“ žvýkla nepřítomně, „že kvůli tomu tady nejsem. Přišla jsem ti oznámit, že my dva se v závodě neutkáme, ač bych si velmi přála vyzkoušet tvé řidičské schopnosti na dráze.“

„O čem to mluvíš?“ Ta slova ze mě vyletěla dřív, než jsem nad nimi začal pořádně přemýšlet. Ona se však jen usmála, mou reakci očekávala a teď se ke mně nedočkavě naklonila a vychrlila to, co jsem si měl já sám zjistit už dávno.

„Myslel sis, že si jen porazíš Mikea a zamíříš dál? Že si dobudeš moje i samovo území a v klidu vyzveš Jacoba? Ale takhle to tady nefunguje. Každý řidič, hlavně pod Jacobovou ochranou, je přidělen do určité části města, ve které musí zůstat. Nikam dál se hnout nesmí. Takže klidně můžeš porazit toho člověka, ale ke mně ani k Samovi se ani nepodíváš.“

Po jejím proslovu mi došlo, co mi naznačila, a připadal jsem si, jako bych dostal facku.

„Musela sis oprášit Základy jízdy?“ dostal jsem ze sebe nakonec posměšným tónem, i když mé nitro bylo rozladěné. Nenávistně po mně šlehla pohledem, než se zase opřela o opěradlo křesla.

„Říkala jsem si, že by Jacob neudělal takovou botu, když tě nechal jezdit. Ano, měla jsem strach, že mě porazíš, že mi vše vezmeš… Proto jsem si nedávno přečetla celá pravidla, abych si oprášila znalosti, co se týká jednotlivých částí,“ vysvětlovala s nadšením.

„Že ti to trvalo dlouho,“ podotkl jsem kousavě a viděl, že má poznámka dopadla na úrodnou půdu.

Horečně jsem přemýšlel. Když už jsem si myslel, že dobývám část hory, přijde ona a shodí mě do tak hlubokého údolí, z něhož nevidím cestu ven. A pak… Jakoby se mi v hlavě rozsvítila žárovka – naděje. Sám pro sebe jsem se usmál, ale na venek nedal nic znát.

„To pravidlo se týká celé mé party nebo jenom mě, jakož vyzyvatele?“ zeptal jsem se s očekáváním.

„Ne, platí hlavně pro tebe a minimálně jednoho dalšího člena tvé party, protože bez nikoho nemáš právo vést část města,“ odpověděla zmateně, ale mně to stačilo. Snažila se přijít na, kam tím vlastně mířím.

„Dobře, díky za odpověď,“ pronesl jsem věcným tónem a pohodlněji se uvelebil. Bavil jsem se jejími zmatenými myšlenkami. Pak, jakoby mimoděk, nahlédla do své budoucnosti a… nic. Viděla jen prázdno. Netrvalo dlouho, než si uvědomila, co to znamená.

Vyskočila a rozzuřeně zaťala pěsti, přičemž vykřikla: „Ne, to mi neuděláš!“ Vztek a zoufalství byly z jejího hlasu velmi slyšitelné.

Stále klidný jsem jí pohlédl do očí, přikývl a odpověděl: „Máš pravdu. Já to neudělám.“ Úsměv se mi rozšířil po celém obličeji, když jsem ji viděl rozhořčenou odcházet.

*   *   *

Po pár hodinách samoty mi oba muži vpadli do bytu současně jako velká voda. A kdybych neviděl do jejich hlav, myslel bych si, že se asi domluvili. Jakmile však ucítila jeden pach navíc, jejich rozveselené tváře se zamračily.

„Co ta tady chtěla?“ vypadlo ihned z Emmetta.

„Zase tě někdo otravoval?“ přisadil si zároveň Seth. Oba vyčkávali na mou reakci, ale když viděli mou pohodu, začali být trochu zmatení.

„Tak se přece doma posaďte. Pak vám vše řeknu,“ řekl jsem pobaveně a počkal, až se oba svalí do křesel. Když se tak stalo, a že oba stejně netrpělivě seděli jako na trní, pokračoval jsem.

„Oznámila mi, že i když teď vyhraju nad Mikem, nemůžu závodit na jiném území,“ odmlčel jsem se a nechával doznít to, co jsem právě pověděl. První z nich se probudil Seth, kterému ten smysl mých slov došel dříve. Šokovaně na mě pohlédl.

„Co… cože? To není možné! Jak…“

„Je to tak. Přečetla si pravidla a podle jejích myšlenek tomu věřím. Taky jsem si na začátku říkal, proč se Jacob uvolil a dovolil mi závodit. Protože o tom pravidlu věděl a nemohl by si dovolit, aby mu kdokoliv požíral všechna území,“ přerušil jsem ho rychle a i Emmett se výjimečně zatvářil chápavě.

„To dává smysl. On je tu ten nejvyšší. Ale radši bude svého největšího konkurenta držet na uzdě tím, že ho bude mít pod sebou, než aby ho někdo svrhl,“ dodal Emmett.

„Tak co teď budeme dělat?“ ptal se zase Seth. I přes tento malý, pro něj neřešitelný detail mě viděl stále v pohodě, což mu moc nešlo na mysl.

„Teď? Prostě porazím Mikea, jak jsem původně plánoval. A pak…“ Vyložil jsem jim celý plán, se kterým nakonec – i když možná trochu neochotně – souhlasili.

*   *   *

Blížilo se k půlnoci a všichni tři jsme stáli v obrovském davu lidí. Vyčkávali jsme na prvního závodníka, který projede cílem.

I přes dobývající se myšlenky jsem se soustředil jen na ty své. V mysli se mi zobrazovala Mikeova tvář, znechucená a rozčilená, jak musí přijmout výzvu před takovým obecenstvem. Tak moc jsem se unášel tou představou, že jsem si ani nevšiml obrovského ruchu kolem sebe. Až Sethovo drcnutí a přikývnutí hlavou mi dalo najevo, že už je konec závodu.

Sebevědomě jsem vykročil a ještě ke mně dolétla myšlenka od Emmetta: Buď na něj milejší. Dojel poslední.

Mezitím se kolem Alice, Sama Jacoba a Mikea vytvořil chumel, avšak u posledního jmenovaného bylo lidí nejméně. Protáhl jsem se tedy až k němu a až skoro obřadně mu podával své osvědčení.

Když se ke mně otočil a všiml si mé osoby, jeho tvář se zkřivila vzteky.

„Co zase chceš, Cullene?“ vyjel na mě tak hlasitě, že kolem nás vše rychle utichalo. Teď se na nás upřela pozornost většiny přihlížejících, kteří čekali, co se bude dít dál.

Po chvíli si všiml papíru v mé ruce. Jen co si přečetl hlavičku, ještě více zesinal.

„To sis opravdu nemohl vybrat lepší chvíli!“ sdělil mi Mike ve svém vzteku tiše, ale i tak se ta slova roznesla tichým shromáždištěm.

„O co tu jde?“ ptal se Jacob, který se protlačil až k nám. Mike nebyl rád, že se k tomu připletl, ale nakonec mu pověděl, co se děje.

„On…“ Sjel mě nenávistným pohledem. „Mě vyzývá.“ Bylo to pro něj ponížení, ještě o to větší, když se do toho zapletl někdo s postavením vyšším než on sám.

„Ukaž.“ Jacob hlavou trhl na papír, který jsem mu podal. V tichosti si ho prohlížel, ale i když si ihned ověřil pravdivost podpisů, zůstával zticha. Mělo to požadovaný účinek – Mike začal být nervózní a netrpělivý, což se projevilo přešlápnutím z nohy na nohu.

„No… Nevidím v tom žádný problém. Pokud si budete přát, závod vám sám připravím, ať s tím nemáš tolik starostí.“ Poslední slova byla mířena spíše na Mikea, který jen rozpačitě přikývl.

„Vypadá to, že nic důležitého se tu nestane. Takže se mějte. Do dvou dnů očekávejte zprávu, kdy a kde se bude závod odehrávat.“ Ještě na rozloučenou mávl a pak se davem prodíral zpět ke svým.

Já se též chtěl dostat ke svým přátelům, ale lidé se stejně pomalu rozcházeli, takže jsem jen stál a čekal. Měli nový drb – vyzvání dosavadního vládce jedné z částí města posvěcený samotným hlavním bossem – Jacobem.

Počkal jsem si, až se většina vypaří, abych se konečně dostal ke svému autu. A tu mě něco napadlo – Jacob vůbec netušil, co chystám za lumpárnu. Ač proti tomu Alice brojila, jemu neřekla nic., absolutně nic.

Proč, ptal jsem se v duchu sám sebe, ale nic mě nenapadalo. I když jsem se nad tím chtěl ještě více zahloubat, dvě rozzářené tváře a dvoje nadšené myšlenky mi v tom zabránily. Naopak mě naplnily hrdostí.

„Tys mu to nandal, tys mu to dal! Viděl jsi ten výraz?“ skotačil Emmett jako malé dítě, což mě opravdu rozesmálo.

„Neřekl jsem ani slovo,“ snažil jsem se protestovat, ale oba mě přerušovali a dohadovali se, proč se Jacob osobně zapojil.


Ahojte lidičky, po velmi dlouhé době vám přináším další kapitolu této povídky. Někteří znáte, jiní ne, ale měla jsem spisovatelskou krizi. Protože mě však nedávno navštívila múza, dohodla jsem se s ní i sama se sebou a rozhodla se, že tuto kapitolovku co nejdříve dopíšu. 

Omlouvám se za její pozastavení a doufám, že jste na ni nezapomněli. Děkuji za komentáře k minulým kapitolám a předem za ty, co najdu pod touto. Vaše zuzinecckaa.

P.S.: Další kapitola se už píše.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (13):

 1
6. Jana S
02.01.2015 [21:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. cechovicovam
21.06.2012 [21:46]

21.06.2012 [20:38]

BJaneVolturi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.06.2012 [20:22]

mispa Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Super!!!! Jsem ráda že si chitila můzu a můžu se těšit na pokračování =))) Emoticon Emoticon Emoticon

2. barny
21.06.2012 [20:22]

moc pěkný mám ráda Need for speed a tahle povídka mě totálně nadchla Emoticon těším se na další kapču

1. barny
21.06.2012 [20:21]

moc pěkný mám ráda Need ror speed a tahle povídka mě totálně nadchla Emoticon těším se na další kapču

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!