Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 8. kapitola

07.06.2012 (10:15) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1606×

8. kapitola

Volterra mě přivítala stejně, jako tomu bylo už tolikrát před tím. Její horká náruč mě objala už ve chvíli, kdy se moje nohy dotkly rozpálené dlažby na nádvoří. Caius stálo za mnou a já cítila jeho majestátnou výšku. Budil ve mně stejný pocit jako tenhle starý hrad. I on byl studený a chladný, ale zároveň mě na něm něco přitahovalo.

„Doma,“ zašeptala jsem a na chvíli se podívala na oblohu, kde zářilo tisíce hvězd.

„Jsem rád, že to tady pořád ještě považuješ za svůj domov,“ ozval se za mnou Caius odměřeně.

Od té doby, co naše letadlo přistálo, byl neustále nabroušený. Ani se na mě nepodíval a nenechal si ujít jedinou příležitost, aby mě nezkritizoval.

„Takže? Jaký je plán?“ zeptala jsem se ho podmračeně.

„Plán je takový, že musíš přesvědčit všechny kolem, že jsi tady dobrovolně. Nepovede se ti to? Utrhnou ti hlavu,“ pokrčil ledabyle rameny.

„Cože?“ vyhrkla jsem zmateně.

„A cos čekala? Že by mi dovolili, jenom tak tě vzít zpátky? Jela jsi bránit tu malou přes Macův jasný zákaz. Přesvědč je, že jsi královna, jakou Volterra potřebuje. Přesvědč je, že sis mě získala a oni se k tobě přikloní jeden po druhém,“ usmál se zářivě.

„Byla jsem vaším katem dost dlouho na to, aby se přiklonili na mou stranu i bez toho, že budeme hrát zamilovaný pár!“ prskla jsem vztekle.

„Není to strach, který je k tobě přivede… A moje milenky nebudou brát ohledy na to, že jsi silou Volterry,“ ušklíbl se, ale v očích mu pobaveně hrálo.

„Chceš, abych se o tebe prala s lacinými děvkami?“ nazdvihla jsem nevěřícně obočí.

„Dělej, jak myslíš,“ pokrčil Caius rameny a zamířil do hradu.

Vztekle jsem dupla nohou do prachu země a připadala si naprosto bezmocná.

„A Tiaro?!“ zavolal za mnou Caius.

Otočila jsem se a on mi vzduchem hodil malou krabičku potaženou sametem. Překvapeně jsem na tu modrou věc hleděla a potom otevřela víko. Uvnitř byl prsten s rubínem a diamanty. Byl to královský prsten Volturiových.

Zamračila jsem se na něj a prsty se lehce dotkla té dokonalosti. Kámen měl barvu čerstvě prolité krve a diamanty kolem mu dodávaly iluzi nevinnosti. Já ale věděla své. Pokud prsten přijmu, bude to znamenat, že jsem přijala i své nové postavení, a spolu s ním i Caia.

Ten blonďatý upír ve mně vyvolával chvění, svírání žaludku a pokaždé, když se na mě upřely jeho karmínové oči, zčervenala jsem jako školačka. Caius byl u mého zrodu, byl u toho, když se moje srdce na jeden úder zastavilo, a potom se zase rozběhlo. Byl to on, kdo mi dal poprvé napít krve. Prožila jsem s ním nejhorší období svého novorozeného života a nikdy se od něj nedočkala odsouzení.

Teď ale můj život kolísal na hranici života a smrti. Porušila jsem Marcův zákaz, vyspala se s mužem, který měl od samého počátku v úmyslu mě využít a konečně? Slíbila jsem obávanému vládci, že si ho vezmu. Kdybych teď zaváhala, Aro by mi nechal exemplárně utrhnout hlavu.

Vzhlédla jsem k hradbám, odkud se ozval výkřik a zahlédla Jane. Nakláněla se, aby zahlédla mizejícího Caia. Když se ta malá mrcha otočila a zamířila do útrob hradu, všechno ve mně vzkypělo. Dny, kdy se povyšovala jenom proto, že si Caius bral do postele, byly u konce.

Natáhla jsem si na prsteníček znamení toho, že za pár dní ze mě bude její královna a s úsměvem na rtech vykročila. Nakonec, když nic jiného, užiju si svou novou roli do poslední kapky.

Caius

Míjel jsem známé a pokynutím hlavy jim dával najevo, že jejich pozdravy vnímám. I když jenom okrajově. Hlavu jsem měl plnou Tiary a jejího výrazu, když otevřela krabičku s prstenem. Bůh ví, jak teď zareaguje.

Vešel jsem do komnat, které patřily mně, a už za chůze se začal vysvlékat. Tričko jsem hodil do kouta a kalhoty skopl ve dveřích do koupelny.

„Jsi doma.“ Ten hlas byl tak vrnivý a zároveň vtíravý, až jsem se musel ušklíbnout.

Nahý jsem se otočil a pohlédl Jane do očí. Ležela na posteli, na sobě měla jenom černou krajku a stehna mírně rozevřená. Její náruč mě doslova zvala, abych se s ní pomiloval. Já ale na tuhle ženu ztratil chuť. Chtěl jsem, aby mě takhle vítala Tiara a ne hradní děvka s vysokými ambicemi.

„Oblékni se a zmiz.“ Hodil jsem po ní plášť, který nechala na židli u krbu.

V rudých očích se jí zablesklo, ale nedala na sobě jinak nic znát. Klidně vstala, protáhla se a provokativním krokem ke mně vykročila.

„Asi jsme začali-“ Slova byla uťata v půlce věty, to když Tiara uviděla Jane.

„Co tady ta děvka dělá?“ zeptala se Jane ledovým hlasem.

Prudce jsem ji chytil za paži a smýkl jí ke svému tělu.

„Ta děvka je tvoje královna a ty s ní budeš mluvit s úctou, jaká jí náleží!“

Věděl jsem, že vrčím a bylo mi to jedno. Majetnické pudy ve mně burácely na poplach a já cítil, jak mě ovládá vztek.

„Varovala jsem tě.“ Bylo to jediné, co Tiara řekla, a potom zaútočila.

Sevřela Jane pod krkem a přitáhla si její obličej k sobě.

„Varuju i tebe, Jane. Kvůli našemu přátelství,“ ušklíbla se.

„Ještě jednou tě nechytám, jak se točíš v laciném prádle kolem mého nahého muže, a vyrvu ti srdce z hrudi, abych si ho mohla dát k snídani. Od téhle chvíle nevkročíš do naší ložnice, nebudeš se dívat na Caia, a už vůbec mu nebudeš nabízet své tělo. Řekni to každé couře, která těmihle chodbami chodí… Jestli uvidím jenom jednu z vás v blízkosti téhle části hradu, nebudu už tak hodná, jak jsem doteď byla.“

Nezmohl jsem se na slovo. Jestli jsem chtěl Jane nahnat strach, teď už to nebylo potřeba. Tiara se o to postarala sama.

„Nebo co?“ ušklíbla se Jane.

Tiara zvrátila hlavu a potom se vší silou zakousla Jane do krku. Ta zařvala bolestí a její bledá tvář se stáhla do bolestivé grimasy.

„A teď vypadni, než ti ukousnu hlavu,“ zašeptala Tiara vražedně.

Jane sebrala plášť, který jsem po ní hodil, a bez další průtahů opustila ložnici. Pobaveně jsem si založil ruce na hrudi a sledoval, jak Tiařiny oči mění barvu z černé na oříškovou. Ty černé propasti jsem zahlédl jenom ve chvílích, kdy Tiarou zmítaly divoké emoce.

„Ta postel půjde pryč. Nebudu spát někde, kde ty ses pelešil s tou.“ Pevně sevřela rty a nekompromisně stáhla obočí.

Podíval jsem se na vyřezávanou postel, která mi sloužila opravdu jenom k tomu, abych měl pohodlí, když přišla dámská návštěva. Tenhle problém už byl ale vyřešený.

„V tuhle chvíle se dokončuje příprava západního křídla. Je to tak daleko, jak jen to jde od hlavních síní,“ usmál jsem se.

Tiara vykulila oči, ale potom nasadila zase svůj chladný výraz. Do chvíle, než mě sjela pohledem. Pak její líčka zbarvila zrádná červeň a její pohled ulpěl v mých slabinách.

„Ježíši,“ zašeptala sotva slyšitelně.

Věděl jsem, že i když už nebyla panna, mohl jsem ji šokovat. Byl jsem muž, který se mohl pyšnit svou chloubou a to ve velkém stylu. Nesnažil jsem se zakrýt. Chtěl jsem, aby mě viděla nahého a nebyla vyděšená, až se s ní budu milovat.

Její pohled ale trval jenom moment. Rychle se odvrátila a podívala se z okna.

„Bezva,“ prohlásila mírně rozechvělým hlasem.

„Půjdu si dát sprchu, takže jestli se ke mně nechceš přidat, můžeš se jít podívat na náš nový domov,“ pousmál jsem se.

„Jo to bych, ehm, to bych mohla, že ano?“ pokývala rychle hlavou.

Potlačil jsem smích, protože bylo zřejmé, že je ze mě v rozpacích. Ovázal jsem si kolem beder ručník a vykročil k ní. Pozvedl jsem její ruku k ústům a políbil prsten, který říkal, že tahle žena patří mně. Neodolal jsem a ponoření do jejích očí, vystrčil jsem jazyk a okusil pokožku kolem šperku.

Tiara zalapala po dechu a ruku mi vytrhla. V očích se jí mihl strach a já ve vzduchu znovu ucítil její bolest.

„Nemusíš se mě bát,“ pohladil jsem jí po líci.

„Ne? To samé říkal i Nahuel,“ ušklíbla se.

„Taky to, že mu můžu věřit. Ale stačilo mu, aby si mě vzal do postele a měl mě dost.“

Přitáhl jsem si ji do náruče a donutil ji, aby se mi podívala do očí.

„Já ale nejsem on, Tiaro. A ty mě s ním nebudeš srovnávat. Jsi moje žena a za dva dny se jí staneš po všech stránkách. Cullenovi přijedou na obřad a ty neuděláš nic. Jsi moje a nikdo už to nezmění.“

V očích se jí zatřpytily slzy, ale statečně je polkla. Napřímila se a odpustila pokoj bez jediného slova. Uhodil jsem pěstí do zdi a měl chuť zařvat. Za tohle mi zaplatí… Nahuel bude nucen pokleknout a omluvit se ženě, která je pro mě celým světem. O to se postarám.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 8. kapitola: