Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechtěná 8. kapitola

13.06.2015 (21:45) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2010×

Vyskočila jsem do okna svého pokoje a rozhlédla se po něm. Byl opravdu překrásný. Při pohledu na hodiny jsem se rozhodla, že si dám sprchu. Zalezla jsem tedy do koupelny a nechala na sebe stékat proudy horké vody…

Když jsem se rozhodla po nekonečně dlouhé době vylézt, osušila jsem se a vyfénovala si vlasy. Řekla jsem si, že si je pro radost trochu navlním. Popadla jsem tedy žehličku a začala točit. S výsledkem jsem byla spokojená. Vylezla jsem z pokoje a zamířila si to do šatníku. Tam jsem na sebe hodila upnuté džíny a černé triko s výstřihem. Přehodila jsem si přes sebe ještě koženou bundu, popadla batoh a byla nachystaná. Vyšla jsem z pokoje a tam se srazila s Thomasem. Byl jen v trenkách a usmíval se od ucha k uchu. Nechápala jsem, co se děje, ale to mi došlo ve chvíli, kdy se z dveří jeho pokoje vynořila ta blondýna ze školy. S pozvednutým obočím a potutelným úsměvem jsem pohlédla na Thomase. On se jen podrbal na zátylku a otočil se k té holce.

„Sam, tohle je Bella. Je to moje spolubydlící.“ Kývnul mým směrem rukou. „A Bells, tohle je Samantha.“ Kývnul tentokrát opačným směrem. Viděla jsem, jak se ta holka červená. Bylo jí trapně. Měla na sobě Thomasovo tričko a snažila se schovat za dveře.

„Ahoj.“ Mávla jsem rukou a seběhla ze schodů, ať jí to nedělám ještě horší.

„Ahoj,“ slyšela jsem, jak tiše špitla. Pak už jsem slyšela jen to, jak se Thomas směje.

Jak mi mohlo uniknout, že je v domě člověk? A jak mi mohly uniknout všechny ty zvuky, které se linuly z jejich pokoje! Zakroutila jsem nad tím hlavou. Co se to se mnou děje? Jsem nějak mimo. Nechala jsem to být a vyšla ven ze dveří. Chvíli jsem čekala a pak se z domu vyvalil Thomas i se svým doprovodem. Nasedla jsem si na zadní sedadlo a nechala tak volné místo spolujezdce. Bylo mi jasné, že Samantha pojede s námi. Celou cestu bylo v autě ticho. Chtělo se mi smát. Tahle situace mi přišla neskutečně vtipná.

„Ahoj.“ Přiletěla ke mně Alice hned, jak jsem vysedla z auta. Nejdřív se zarazila, když viděla, že vysedám zezadu. Ale když uviděla, jak vylézá Samantha, jen se usmála a mrkla na mě.

„Nazdar.“ Usmála jsem se na ni.

„Díky bohu, že já se červenat už nemůžu.“ Smála jsem se, když jsem viděla, jak Sam zase rudne.

„Tohle máte doma často?“ Mávla Alice rukou směrem k těm dvěma hrdličkám.

„Večer jde s námi do toho clubu. Počítám, že přes víkend bude u nás a pak to Thomas ukončí. Není na tohle laškování.“ Zasmála jsem se. „Chudák holka,“ dodala jsem ještě. Taky by mě štvalo, kdybych pro Thomase byla jen dočasné pobavení. Potom jsem vzdychla. Alice se na mě tázavě podívala.

„Jak jsem říkala, bude u nás celý víkend. Je mi to jasné. Takže se zas budu toulat jako nějaký žebrák po lese. Nechci je rušit. A už vůbec je nechci poslouchat!“ Vzdychla jsem zase. Bylo to tak pokaždé, co si Thomas dotáhl nějakou jeho buchtu do baráku. Já se vždycky zdejchla a nechala jim prostor. Jsou už ‚velcí‘, ne? Tak ať si dělají, co chtějí.

„Tak to můžeš být u nás! Něco podnikneme!“ zavýskla Alice.

„To nejde.“ Zadívala jsem se na ni.

„Proč by ne?“

„Protože zbytek vaší rodiny mě nemá moc v lásce.“ Zakřenila jsem se. Alice mě popadla za ruku a táhla mě do školy. Zase.

„Jen je musíš poznat! S Emmettem si rozumíte a Rose musíš jen poznat. A zbytek.“ Máchla rukou do větru a větu nedořekla. Tím mi bylo jasně dáno najevo, jaký názor má Alice na tu skvělou Tinu, co se motá okolo Edwarda. Tina! Blesklo mi v hlavě. Zastavila jsem proto Alici a otočila se směrem, kde postávala. Zaměřila jsem se a nechala na ni působit štít. Viděla jsem, jak se na mě Edward děkovně podíval.

„No a Edward s tím taky nemá problém, spíš bude jen rád,“ šeptla tak, abych to slyšela jen já. Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se.

„Tak uvidíme.“

XXX

Škola uběhla jako voda. Alice už na mě netrpělivě čekala u třídy a ihned, jak jsem vylezla, mě popadla a tahala k autu.

„Alice, uklidni se!“ okřikla jsem ji. To ji trochu zmírnilo, ale žádná sláva. Zatáhla mě k jednomu z jejich aut, kterým denně přijížděli. Téměř násilím mě narvala na zadní sedačky auta a sama si přisedla ke mně dozadu. Nechápavě jsem na ni hleděla. Neměla by řídit? Jen se na mě usmála. V tu chvíli se otevřeli dveře řidiče i spolujezdce a nasedl Edward s Tinou. Tázavě jsem se podívala na Alici. Jen kývla rameny a nechala to být. Tak jo. Snad si půjdou po svém, pomyslela jsem si a zabořila se do sedačky. Cesta uběhla rychle a my už parkovali na ohromném parkovišti nákupního centra.

„Musíme si koupit něco na sebe!“ zavýskala Alice a řítila se k obchodům. Nestačila jsem se divit, jak je ten malý upír čilý. Lítala z obchodu do obchodu, od regálu k regálu a sbírala snad všechno, co ji přišlo pod ruku. Já se nestačila ani po ničem podívat a už jsem byla v kabince s haldou věcí. Edward byl taky každou chvíli v kabince, ale nezkoušel si on. To spíš Tina si zkoušela jeho. Tohle si mohli nechat na doma. Zašklebila jsem se, když jsem slyšela další mlaskavý zvuk z vedlejší kabinky. Naštěstí se jenom ocucávali. Kdyby si to tu začali rozdávat, asi bych se pozvracela. A to jsem upír!

Asi o deset kilo těžší a o deset kilometrů nachozených po obchodech později jsem se svalila zpět na zadní sedačku auta a úlevně vydechla.

„Obdivuju tě.“ Zasmála jsem se, když jsem viděla Alici, jak je celá rozzářená. Ta mi úsměv oplatila.

XXX

„Máme tě vyzvednout?“ ptala se mě, když jsme zastavili u našeho domu. Auto tu stálo, takže jsem usoudila, že není třeba.

„Pojedu s Thomasem a tou buchtou.“ Mrkla jsem na ni. Ona pouze přikývla, zablekotala, že se uvidíme večer a pak i s Edwardem a Tinou zmizela. Hlasitě jsem si oddechla. Vím, že jsem upír, ale co je moc, to je moc! Doplížila jsem se i se všemi věcmi do svého pokoje a tašky hodila na zem. Podívala jsem se na tu ohromnou hromadu a nestačila se divit. Tašky jsem nechala taškami a šla si napustit vanu. Chtěla jsem se pořádně uvolnit a věděla, že právě vana mi tohle umožní. Napustila jsem si ji pěkně po okraj a nalila do ní spoustu voňavé pěny. Pak už jsem se jen ponořila a nechala můj mozek, ať myslí, na co chce.

Když jsem vylezla z vany, cítila jsem, jak ze mě sálá teplo. Byl to příjemný pocit. Osušila jsem se a zaměřila se na zvuk linoucí se z Thomasova pokoje. Jen jsem zavrtěla hlavou a zapnula písničky. Sice to jejich hekání pořád uslyším, ale aspoň to trochu přehluším. Vydala jsem se k taškám, které pořád ležely na zemi a začala se v nich přehrabovat a rozhodovat se, co si obleču. Nakonec to vyhrály minišaty bez ramínek. Měly černý korzet a od pasu dolů měly leopardí potisk. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musela se usmát. Byly perfektní a neuvěřitelně mi pasovaly. Korzet kontrastoval s mou pokožkou. Dodala jsem ještě boty na vysokém podpatku a psaníčko. Rozhodla jsem se, že si tentokrát vlasy vyžehlím. Ještě jsem se lehce namalovala a byla jsem připravená.

„Pojedeme?“ křikla jsem, když jsem vylezla z pokoje. Thomas se objevil na chodbě a opět se usmíval jako sluníčko.

„Wow.“ Hvízdnul. Otočila jsem se kolem dokola, aby si mě mohl pořádně prohlédnout.

„Sekne ti to,“ dodal stále s úsměvem. On na sobě měl tmavé džíny, bílé tílko a na tom rozepnutou šedou košili.

„Tobě taky.“ Mrkla jsem na něj. V tu chvíli se z jeho pokoje vynořila Sam. 

„Tak jdeme,“ zavelel Thomas a pomohl Sam obléct sáčko. Já popadla svetřík, přehodila si ho přes ramena a vydala se do auta. Opět jsem si sedla na zadní sedadlo a mohli jsme jet. Během chvíle jsme se dostali před club, který vypadal dost narvaný. Vystoupila jsem a chtěla se poohlédnout, jestli tu už je i Alice. Ale než jsem se stačila rozhlédnout, už poskakovala mým směrem…

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná 8. kapitola: