Esmé a Carlisle zakončují jejich společný večer. Po procházce Seattlem zamíří do kavárny Introduction, kde se nám objeví další postava, která hodlá zamíchat kartami... Příjemné čtení. :)
05.01.2013 (18:15) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1936×
Ulice Seattlu vyzařovaly jejich obvyklou vřelost a vlídnost, i když většina z nich byla přeplněna betonem a studenými kovy, které zrovna neměly uklidňující účinky. Ale tohle město mi podezřele silně přirostlo k srdci, tudíž jsem všechno kolem měla ráda. Navíc s Carlislem po boku, co víc potřebuju?
„Víš, že o tobě skoro nic nevím a stejně se s tebou cítím, jako bych tě znala věčnost?“ Cítila jsem to tak a chtěla jsem k němu být konečně stoprocentně upřímná. Nebála bych se mu svěřit své nejtajnější tajemství, jako by s jeho vysvětlením ohledně našich pracovních problému všechny mé zábrany vůči skoro cizím lidem zmizely. Ovšemže Carlisle mi nebyl cizí, byl mi až nebezpečně blízký…
Carlisle se nádherně usmál – kde se tento úsměv dá koupit? Žasla jsem…
„Já myslím, že lidé nemusejí vytahovat svou minulost, své hříchy, informace jako datum narození a podobně. Podle mě, když jsi šťastná s tím daným člověkem, nevnímáš stejně nic jiného. Buď k němu opravdu něco cítíš, nebo ne. Je to jako opar. Nevnímáš okolí, jenom vás dva, nic tě nedokáže zastavit…“ Dobře, nevěděla jsem, jak jsme se dostali k téhle filozofické úrovni, ale líbila se mi. Celkově se mi líbilo rozjímání nad smyslem života, nad mocí, která nás drží při zemi, nad tou chemií, kterou někteří k sobě cítí… Jsem lékař, věděla jsem přesně, jak funguje mozek, co spouští naše pocity, proč se chováme tak a onak, ale stejně jsem nepopírala, že nemám moc nad vším, co se v mém životě děje – jako teď.
„Ale pak tě ten druhý člověk může nepříjemně překvapit, může tě zradit a zranit tě….“ Neměla jsem se vztahy zrovna dobré zkušenosti. Pokaždé jsem si myslela, že jsem konečně potkala tu pravou osudovou lásku – a vždycky jsem spadla na hubu. Má představa o lásce se rozbila tak lehce jako křehké sklo, stačil jediný impuls, jediný dotyk. Mí ex-partneři vždy naskřípli naši vzájemnou důvěru a já jsem se pak necítila příliš jistě na tomto tenkém ledě. A oni se své chyby ani nesnažili napravit – zkrátka si mysleli, tedy aspoň většina z nich, že každý máme svou minulost, o které se nemá cenu bavit, a zkrátka že tady jsou nějací kostlivci ve skříni, kteří nikdy nemají přijít na světlo.
„To se stává, ale lidská duše je schopná odpustit, když skutečně miluje.“ To byla pravda, láska je opravdu slepá.
„Pamatuješ, jak jsme šli do tvé oblíbené restaurace?“ zeptal se Carlisle a mně se okamžitě vybavily vzpomínky z onoho krásného dne nabitého skvělými zážitky a nákupy!
„Samozřejmě.“ I když už přicházelo jaro, stále jsme se oblékali teple – já měla na sobě zrovna ten kabát, co jsem si koupila společně s Carlislem.
„Budou mít ještě otevřeno?“ zajímal se a já se usmála. Budou. Nikdy jsem si vlastně nepřečetla jejich otevírací dobu, vždycky, když jsem měla chuť tam jít, měli otevřeno. Doufám, že mně nezradí.
„Myslím, že ano. Chceš tam jít?“ Mělo mi být jasné, že nejspíš chce, když se ptá, ale…
„Určitě, mohli bychom si dát ještě koktejl nebo něco, jestli teda chceš.“
Kývla jsem hlavou a rozešli jsme se ke kavárně, byla pár bloků odsud. Zbytky sněhu se nám občas připletly pod nohy a příjemně křupaly. Carlisle mi snad každých deset metrů lichotil, jak mi to dnes sluší – vsadím se, že má tvář musela být stejně barevná, jako moje rtěnka. Ďábelsky rudá.
V mé kavárně, jak jsem si ji přivlastňovala, se jemně svítilo a my ihned zapadli do tepla. Harry na mě od baru nadšeně zamával a ukazoval na volný stůl pro dva. Odpověděla jsem mu taktéž mávnutím a úsměvem a směřovala jsem ke stolu. Odložila jsem si kabát a chtěla si sednout, ale až v tu chvíli jsem si uvědomila, že Carlisle se zastavil u prvního stolečku, kde seděl muž otočený zády ke mně. Se zvědavostí mně vlastní jsem zamířila k nim. Carlisle se tvářil neutrálně, trochu to vypadalo, že je až vyděšený. Ještě než jsem k nim přišla, záhadný muž se zvedl a ihned se ke mně otočil – jako by věděl, že k němu směřuji.
Uchopil mou ruku, bez zábran, a zašeptal…
„Velmi mě těší, Esmé. Nemohl jsem se dočkat, až konečně potkám Carlisleovu vyvolenou.“ Jeho hlas zněl úlisně, byl mi proti srsti. Záhadně se usmíval, až pokrytecky. V tváři byl krásný, pokožku měl studenou jako led a zlatavé oči. Zlaté oči. Jako Carlisle. Srdce se mi rozbušilo, nevěděla jsem, co se děje. Na chvíli mě napadlo, že Carlisle v něčem jede a tohle je další závislák. Dobře, v té chvíli jsem byla paranoidní, ale tahle chvíle se od normálu hodně odchylovala.
Rychle jsem se od něj odtáhla, nebyla mi příjemná jeho blízkost. Chvíli jsme tam stáli jako tři neznámí lidé, nějak jsem nevěděla, co říct. On se nepředstavil, mé jméno, od kdo ví odkud, znal, ale takový gentleman, aby představil i svou maličkost, to opravdu nebyl.
Carlisle, který po celou dobu stál prkenně vedle mě, se konečně vzpamatoval a zkoušel zachránit situaci.
„Esmé, tohle je můj bratr Michael…“
Mí nejváženější čtenáři, z celého srdce doufám, že alespoň někteří z vás na mě ještě nezanevřeli. Jsem na sebe opravdu naštvaná, že jsem nebyla schopná přidat další díl dřív, ale... Nějak mě přepadl pocit, že musím na chvíli přestat. Necelé čtyři měsíce jsem na psaní skoro nemyslela a ani tady jsem se moc neukazovala, zkrátka jsem potřebovala pauzu. A najednou jsem teď pocítila tu touhu zase psát, zase být na této stránce. Takový nový impulz. Nemám příliš mnoho času díky škole, blížícímu se pololetí, lyžáku a lyžování, ale budu se snažit, aby mi má síla psát vydržela co možná nejdýl. :)
A co vy? Jak jste si užily Vánoce, prázdniny, a co říkáte na pokračování? Nechci vás nutit do komentářů, ale snad chápete, že bez vaší snahy, bez té druhé strany, taky není lehké psát...
Děkuji všem, kteří to se mnou nevzdali.
« Předchozí díl
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 23. kapitola:
Wow jsi zpět a to je super moc se těším na další dílky :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!