Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nech si zajít chuť, doktore! - 23. kapitola

kristen


Nech si zajít chuť, doktore! - 23. kapitolaEsmé a Carlisle zakončují jejich společný večer. Po procházce Seattlem zamíří do kavárny Introduction, kde se nám objeví další postava, která hodlá zamíchat kartami... Příjemné čtení. :)

Ulice Seattlu vyzařovaly jejich obvyklou vřelost a vlídnost, i když většina z nich byla přeplněna betonem a studenými kovy, které zrovna neměly uklidňující účinky. Ale tohle město mi podezřele silně přirostlo k srdci, tudíž jsem všechno kolem měla ráda. Navíc s Carlislem po boku, co víc potřebuju?

„Víš, že o tobě skoro nic nevím a stejně se s tebou cítím, jako bych tě znala věčnost?“ Cítila jsem to tak a chtěla jsem k němu být konečně stoprocentně upřímná. Nebála bych se mu svěřit své nejtajnější tajemství, jako by s jeho vysvětlením ohledně našich pracovních problému všechny mé zábrany vůči skoro cizím lidem zmizely. Ovšemže Carlisle mi nebyl cizí, byl mi až nebezpečně blízký…

Carlisle se nádherně usmál – kde se tento úsměv dá koupit? Žasla jsem…

„Já myslím, že lidé nemusejí vytahovat svou minulost, své hříchy, informace jako datum narození a podobně. Podle mě, když jsi šťastná s tím daným člověkem, nevnímáš stejně nic jiného. Buď k němu opravdu něco cítíš, nebo ne.  Je to jako opar. Nevnímáš okolí, jenom vás dva, nic tě nedokáže zastavit…“ Dobře, nevěděla jsem, jak jsme se dostali k téhle filozofické úrovni, ale líbila se mi. Celkově se mi líbilo rozjímání nad smyslem života, nad mocí, která nás drží při zemi, nad tou chemií, kterou někteří k sobě cítí… Jsem lékař, věděla jsem přesně, jak funguje mozek, co spouští naše pocity, proč se chováme tak a onak, ale stejně jsem nepopírala, že nemám moc nad vším, co se v mém životě děje – jako teď.

„Ale pak tě ten druhý člověk může nepříjemně překvapit, může tě zradit a zranit tě….“ Neměla jsem se vztahy zrovna dobré zkušenosti. Pokaždé jsem si myslela, že jsem konečně potkala tu pravou osudovou lásku – a vždycky jsem spadla na hubu. Má představa o lásce se rozbila tak lehce jako křehké sklo, stačil jediný impuls, jediný dotyk. Mí ex-partneři vždy naskřípli naši vzájemnou důvěru a já jsem se pak necítila příliš jistě na tomto tenkém ledě. A oni se své chyby ani nesnažili napravit – zkrátka si mysleli, tedy aspoň většina z nich, že každý máme svou minulost, o které se nemá cenu bavit, a zkrátka že tady jsou nějací kostlivci ve skříni, kteří nikdy nemají přijít na světlo.

„To se stává, ale lidská duše je schopná odpustit, když skutečně miluje.“ To byla pravda, láska je opravdu slepá.

„Pamatuješ, jak jsme šli do tvé oblíbené restaurace?“ zeptal se Carlisle a mně se okamžitě vybavily vzpomínky z onoho krásného dne nabitého skvělými zážitky a nákupy!

„Samozřejmě.“ I když už přicházelo jaro, stále jsme se oblékali teple – já měla na sobě zrovna ten kabát, co jsem si koupila společně s Carlislem.

„Budou mít ještě otevřeno?“ zajímal se a já se usmála. Budou. Nikdy jsem si vlastně nepřečetla jejich otevírací dobu, vždycky, když jsem měla chuť tam jít, měli otevřeno. Doufám, že mně nezradí.

„Myslím, že ano. Chceš tam jít?“ Mělo mi být jasné, že nejspíš chce, když se ptá, ale…

„Určitě, mohli bychom si dát ještě koktejl nebo něco, jestli teda chceš.“

Kývla jsem hlavou a rozešli jsme se ke kavárně, byla pár bloků odsud. Zbytky sněhu se nám občas připletly pod nohy a příjemně křupaly. Carlisle mi snad každých deset metrů lichotil, jak mi to dnes sluší – vsadím se, že má tvář musela být stejně barevná, jako moje rtěnka. Ďábelsky rudá.

V mé kavárně, jak jsem si ji přivlastňovala, se jemně svítilo a my ihned zapadli do tepla. Harry na mě od baru nadšeně zamával a ukazoval na volný stůl pro dva. Odpověděla jsem mu taktéž mávnutím a úsměvem a směřovala jsem ke stolu. Odložila jsem si kabát a chtěla si sednout, ale až v tu chvíli jsem si uvědomila, že Carlisle se zastavil u prvního stolečku, kde seděl muž otočený zády ke mně. Se zvědavostí mně vlastní jsem zamířila k nim. Carlisle se tvářil neutrálně, trochu to vypadalo, že je až vyděšený. Ještě než jsem k nim přišla, záhadný muž se zvedl a ihned se ke mně otočil – jako by věděl, že k němu směřuji.

Uchopil mou ruku, bez zábran, a zašeptal…

„Velmi mě těší, Esmé. Nemohl jsem se dočkat, až konečně potkám Carlisleovu vyvolenou.“ Jeho hlas zněl úlisně, byl mi proti srsti. Záhadně se usmíval, až pokrytecky. V tváři byl krásný, pokožku měl studenou jako led a zlatavé oči. Zlaté oči. Jako Carlisle. Srdce se mi rozbušilo, nevěděla jsem, co se děje. Na chvíli mě napadlo, že Carlisle v něčem jede a tohle je další závislák. Dobře, v té chvíli jsem byla paranoidní, ale tahle chvíle se od normálu hodně odchylovala.

Rychle jsem se od něj odtáhla, nebyla mi příjemná jeho blízkost. Chvíli jsme tam stáli jako tři neznámí lidé, nějak jsem nevěděla, co říct. On se nepředstavil, mé jméno, od kdo ví odkud, znal, ale takový gentleman, aby představil i svou maličkost, to opravdu nebyl.   

Carlisle, který po celou dobu stál prkenně vedle mě, se konečně vzpamatoval a zkoušel zachránit situaci.

„Esmé, tohle je můj bratr Michael…“


Mí nejváženější čtenáři, z celého srdce doufám, že alespoň někteří z vás na mě ještě nezanevřeli. Jsem na sebe opravdu naštvaná, že jsem nebyla schopná přidat další díl dřív, ale... Nějak mě přepadl pocit, že musím na chvíli přestat. Necelé čtyři měsíce jsem na psaní skoro nemyslela a ani tady jsem se moc neukazovala, zkrátka jsem potřebovala pauzu. A najednou jsem teď pocítila tu touhu zase psát, zase být na této stránce. Takový nový impulz. Nemám příliš mnoho času díky škole, blížícímu se pololetí, lyžáku a lyžování, ale budu se snažit, aby mi má síla psát vydržela co možná nejdýl. :) 

A co vy? Jak jste si užily Vánoce, prázdniny, a co říkáte na pokračování? Nechci vás nutit do komentářů, ale snad chápete, že bez vaší snahy, bez té druhé strany, taky není lehké psát...

Děkuji všem, kteří to se mnou nevzdali. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 23. kapitola:

 1 2   Další »
12. Ála
22.07.2014 [9:59]

Ahoj, vím, že je to z roku 2013 skoro rok starý, ale určitě piš dál... :-) nemůžeš to přece nechat takhle otevřený! :-( Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Tvooje povídky se mi moc líbily a ráda bych si přečetla pokračování Emoticon Emoticon Emoticon

11. alicesme
03.09.2013 [0:06]

Emoticon Je skoda ze jsem se kni dostala tak pozde pis dal povedena jsem dvedava na toho michaela

10. alicesme
03.09.2013 [0:06]

Emoticon Je skoda ze jsem se kni dostala tak pozde pis dal povedena jsem dvedava na toho michaela

06.01.2013 [17:12]

carlsmeZůstaneme věrní tobě vždy :D Tahle povídka je hrozně krásná. Doufám, že se bráška nehodlá dát tenhle krásný pár od sebe. To by viděl ten kolotoč. :D Doufám,že nová povídka bude brzy.

06.01.2013 [13:48]

DesertRoseSuperna kapitola Emoticon Emoticon

06.01.2013 [12:11]

KatariEsmeCullenNo páni... to jo... přijdu na stmívko kouknu a bum... ¨Nová kapitola... koukala sem jako puk a to doslova... Emoticon Emoticon Koukala sem jako tenhle smajlík: Emoticon a chvíli na to takhle: Emoticon ... Každopádně... skvělá kapitola... sakra proč do tý kavárny vůbec lezli??? A co je to za magora ten Michael??? Od kdy má Carlie bratra...???? No... celkem fůůůů... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že se všechno hezky rychle vysvětlí a, že ten Michael nic neplánuje... Emoticon Emoticon Emoticon Bych ho hnala... vůbec se mi nelíbí a to tam byl... no skoro jako by tam nebyl... Emoticon Emoticon Každopádně... moc se těším na další díl... a doufám, že bude dřív než tenhle... čtyři měsíce už se mi zase čekat nechce... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2013 [10:53]

Jupí! :) Další kapitola! Byla moc hezká! Už se těším na další...i kdybych na ni měla čekat měsíc :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2013 [1:00]

SissaVampire Emoticon Emoticon Emoticon moc pekna kapitola, som fakt rada ze zas pises Emoticon Emoticon

05.01.2013 [23:45]

LeahCcJasné, že jsme se nevzdali Emoticon Víceméně pravidelně jsem chodila kontrolovat, jestli jsi náhodou nepřidala další kapitolku Emoticon Čtyři měsíce jsou sice hodně dlouhá doba (zvlášť pro nás čtenáře Emoticon Emoticon) ale každý čas od času potřebuje pauzu Emoticon Emoticon a já si nedovedu představit, že bych nevěděla, jak to skončí, takže... rozhodně jsem na tebe nezanevřela a těším se na pokračování, i když doufám, že kapitolky už budou přibývat trošíčku častěji. Minimálně jednou za ty čtyři měsíce Emoticon ne, vážně. Jsem ráda, že zase píšeš Emoticon
A teď zase k doktorovi Emoticon super kapitolka, i když kratší, ale to bude možná proto, že jsem ji četla jedním dechem Emoticon Emoticon s Michaelem a hlavně Carlisleovou podstatou to vypadá na větší komplikace. Ale hlavně se těším na pokračování Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.01.2013 [19:01]

JessySamozrejme, že sme na teba nezanevreli. Emoticon To by sa ani nedalo. Som skutočne rada, že si aj s poviedkou späť, pretože mi veľmi chýbala.
A kukala som ako puk na monitor, keď som videla, že je tu nová kapitola. Emoticon Bola skvelá, škoda, že taká krátka, ale vždy lepšie ako nič. Aj keď mám pocit, že pri tejto poviedke by mi nestačilo ani keby mala každá kapitola cez 3000 slov. Emoticon
No, čo sa týka deja... Holka, čo ty máš za lubom? Ja sa len desím, aby ten Carlisleov brat nemal nejaké vedľajšie úmysly. Mne by už totiž nevadilo, ak by Es a Carlisle mali chvíľu aj pokojné obdobie... Emoticon
Skutočne sa veľmi, veľmi, veľmi teším na pokračovanie a snáď naň nebudeme musieť čakať tak dlho ako teraz. Ale všetko je, samozrejme, na tebe a tvojej chuti do písania. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!