Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy sama? Ne! 4. kapitola

Co udělá Bella s Edwardem? A abych nezapomněla. Myslím, že by neuškodilo, kdyby tu každý zanechal komentář. Klidně i smajlíka. Zabere to jen pár vteřin.

4. kapitola

 

Musím se ho po cestě nějak zbavit. Ale jak? Toť otázka. No, uvidíme. Ono se to nějak vyvede.

„Tak zatím ahoj,“ rozloučila jsem se s Cullenovými a vyšla ven. Musím si nechat aktivovanou schopnost čtení myšlenek.

Tuto cestu bych normálně vzala upíří rychlostí a podnikla ji až později, ale já nesmím příliš vyhladovět, protože by mi ztmavly oči a bylo by po tajemství. Takhle mi to bude trvat půl dne. Ale pokud bych to vzala svižnou chůzí a pak zahrála divadélko, na to by mohl skočit. Potřebuji přejít ten kopec na obzoru a teprve pak se dostanu do údolí, ve kterém rostou rostliny i přes ten chlad. Je to takové mé oblíbené místo. Ráda tam zůstávám, když se cítím sama. Nevím jak je to možné, ale to místo mě uklidňuje.

 

* * *

 

No sláva. Konečně jsem tu. Teď prostě natrhám nějaký bylinky a je to. Stejně to konzumovat nehodlám. Potom ještě musím nějak setřást Edwarda. Ach jo. Je to tak těžký. Nic jim neříct a i přes to vědět, že vás mají rádi. Dokonce i Edward tenkrát ten odchod jen hrál. Tak ráda bych jim vše řekla a vrhla se jim okolo krku, ale řekla jsem si žádné kamarádění a to taky dodržím.

 

Tak, bylinky bych měla, ale Edward tu neustále okouní. I když nevidím, tak ho tu stále cítím a taky slyším jeho myšlenky. Neustále se ptá na to a samé: Co bude dělat ten zbývající čas?

Co bych měla udělat, aby odešel? No jasně! Mám tu přeci ten skicák, tak si budu malovat.

Ale co namaluji? To je jedno. Jako upír maluji výborně. Jednoduše namaluji kytky.

 

Edwardovy myšlenky: To si bude malovat? A já se tak těšil, že všem řeknu o mém odhalení. Teď se můžu zase vrátit zpátky do chaty na poradu.

 

Jupí, konečně odešel. Musel se vrátit do chaty, protože jsem přestala slyšet jeho myšlenky.

Teď si mohu klidně zajít na lov.

Ani jsem nevnímala okolí, protože jsem se najednou ocitla jen kousek od mé chaty.

Otevřela jsem dveře a hned se na mě všichni sesypali. „No konečně. Kde jsi byla tak dlouho? Báli jsme se tu o tebe,“ napomínala mě Esme.

„Já jsem v pořádku. A jak jste se tu měli? A jak vám chutnalo jídlo?“ ptala jsem se zase na oplátku já jich.

„Ale ano. Bylo to výtečné,“ chválil mě Carlisle a ostatní jen přihlouple přikyvovali.

„No, já jsem unavená, a tak si jdu lehnout. Takže dobrou,“ řekla jsem jim.

„Výborný nápad. Tak taky dobrou,“ souhlasil se mnou Carlisle.

„Dobrou, Jane,“ houkla na mě Alice.

„Dobrou, Alice,“ odpověděla jsem jí.

 

 

Vypravěč:

Aniž si to Bella uvědomila, měla Cullenovi stále raději a raději. I když se tomu Bella bránila, brala je znovu jako svou rodinu.

Náš děj se nyní přesune o čtrnáct dní dál. Bella sedí spolu s Cullenovými u stolu a hrají hry.

 

Bella:

Venku řádí vichřice a my si tu sedíme a hrajeme nějakou hru. Je to docela sranda. Zrovna teď jsem zničila Emmetta.

„To není fér. Ty určitě švindluješ,“ nadával na mě Emm.

„Ale no tak, Emmette. V téhle hře se ani švindlovat nedá. To se musí umět,“ odpověděla jsem mu. Tak a teď budu muset celý kolo čekat. Třeba bych jim mohla dát zase něco k jídlu.

Vzala jsem tedy talíř a šla s ním k mému stolu, kde jsem připravovala jídlo. Zrovna, když jsem šla okolo dveří, vehnala se do místnosti vichřice a celou místnost provoněla moje vůně.

I přes Jasperovu snahu na mě neskočit, své touze po mé krvi podlehl a skočil na mě. Vypadalo to, jako by si Jasperova pohybu nikdo nevšiml. A když Alice vykřikla, bylo již pozdě. Jasper byl u mě. Moje schopnosti mě chtěly automaticky chránit, a tak se aktivovaly. Bohužel i ta s měněním podob. Proto tu teď nestála Jane, ale Bella.

 

Podobu jsem teď neřešila. Rychle jsem Jaspera odhodila stranou. Ostatní Cullenovi se hnali směrem ke mně. Je možné, aby si nevšimli letícího Jaspera?

Rychle jsem se přikrčila do obrané pozice a v rukou se mi objevily dvě ohnivé koule. Obě chtěly trefit alespoň někoho z Cullenových.

Cullenovi rychle zastavili a zírali na mě jako na zjevení. Já jsem rychle mávla rukama, abych zničila ohnivé koule a napřímila se. Cullenovi na mě stále jen tak koukali. Je možné, aby ztratili řeč? Naštěstí Carlisle nejistě řekl: „Bello?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 4. kapitola:

 1
1. Kukaroli
28.05.2011 [0:15]

Bomba, další prosííím Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!