Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Návrhářka snů - 3. kapitola

08.02.2014 (18:15) • BellaSalvatore • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1155×

Pak hněv pohasl. Bella se podivila, jak se cítí klidná. Znovu uviděla tu záhadnou opatrnost v jeho očích, jako by ho překvapil nedostatek jejího citu.

„Díváš se na mě, jako bys mě neznala.”

„Nejsem si jistá, že tě znám, Edwarde. Změnil ses. Jak už jsi řekl, tři roky je dlouhá doba.”

„Věř mi, že to vím.” Jeho oči se vpily do jejích. „Za tři roky nebyl jeden jediný den, abych na tebe nemyslel, Bells. Každou noc, když jsem se vzbudil, tak jsem tě hledal. Každou noc...”

„Opravdu?” Bella zvedla obočí a ledabyle se loudala ke stolu, který ji měl od něj oddělit. „Jak se říká trestu, který odpovídá závažnosti zločinu?”

„Do háje, Bello!” Odvrátil se od ní, oběma rukama se opřel po stranách okna a svěsil hlavu.

Bella se na něj zamyšleně dívala. Chovám se jako idiot, šeptalo jí něco v hlavě. Bůh ví, že tě nechal ve štychu, ale tys ho milovala. A možná že i on tebe.

„Napiješ se něčeho, Edwarde? Bar je támhle.”

Přistoupil k baru a zkoumal lahve kritickým pohledem. „Máš teď nějak drahé chutě, anebo děláš spoustu obchodů na vysoké úrovni.” Zkoumavě pozvedl sklenku a nalil si brandy.

„Obojí. Sedni si.” Klesla do křesla z bílé kůže poblíž oken, Edward se však nepřestal procházet.

„Sama si děláš ze své slávy peklo, milá dámo,” řekl klidně. „Musí se přiznat, že jsi jeden z nejžhavějších talentů dneška.” Otočil se k ní a přitom se opřel ramenem o zeď. Odvádíš špičkovou práci, Bell. Jsem na tebe hrdý.

Bela se zasmála. „Měla jsem dobrého učitele, Edwarde.”

Edward se ušklíbl. „Kdybych si myslel, že z něčeho takového můžu mít nějaký prospěch, zlato, určitě bych na tom pracoval. Ale jediné, co jsem chtěl, bylo tě nasměrovat správným směrem - zbytek jsi už dokázala sama.”

Jeho pochvala ji potěšila víc, než si byla ochotna přiznat. „Ani tys nebyl právě špatný.”

„Ne. Myslím, že ne.” Na chvíli se odmlčel. „Ale zaplatil jsem za to, Bello. A cena byla vyšší, než jsem si jen ven snu pomyslel.”

V jeho hlase byla znát hořkost, kterou Bella nikdy předtím nezaznamenala. 

„Za všechno se platí, Edwarde. Vždy jsi říkal, že úspěch přichází později, než by člověk chtěl. A stojí více, než by byl ochoten za něj zaplatit.”

Ironicky se zsamál a zhluboka se napil brandy. „Zapomněl jsem dodat, že to platí, pouze když víš, po čem toužíš, dříve než se za tím začneš honit.”

Bella na něj zvědavě pohlédla. „A co ty? Dosáhl jsi toho, za čím ses honil?”

Zaraženě na ni pohlédl. „No, možná. Alespoň jsem se tomu přiblížil natolik, abych zjistil, že to vůbec nebylo to, co jsem chtěl. Honil jsem se skoro po celém světě za tím, co bylo celou tu dobu tady.”

„Pověst, obdiv, sláva,” škádlila ho. „Vždyť ty jsi živá legenda, Edwarde Cullene. Co víc by si mohl muž přát?”

„Toho všeho bych se vzdal, jen kdybych mohl vrátit čas o tři roky zpět,” řekl s tichou naléhavostí. „Stálo mě to tři roky. Tři roky, než jsem na to přišel, Bello. To, že jsem nastoupil do toho letadla do Ria bez tebe, byla největší chyba mého života.”

„V životě uděláme spoustu chyb, Edwarde,” řekla, tentokrát jemně. Rozhovor pomalu, ale jistě nabíral nežádoucí směr, a tak ho chtěla dostat na bezpečnější půdu.

„Do háje, Bello! Pokouším se vysvětlit, že kdybys mi dala poloviční šanci se omluvit...”

„Není zač by ses měl omlouvat.” Už znovu mluvila úsečně. „Před třemi lety jsi uskutečnil rozhodnutí. Nedlužíš mi žádné vysvětlení.”

„Přál jsem si, abys byla bývala se mnou, Bello.”

„To ale nestačilo na to, aby sis mě vzal,” řekla škádlivě.

„Bells, já...”

„Neboj se, Edwarde. Nechystám se hrát roli podvedené milenky. To všechno se stalo už dávno - když jsem byla ještě mladá a dostatečně naivní, abych si myslela, že jde-li muž se ženou do postele, musí ji milovat. Z toho jsem už vyrostla.”

„To sis myslela? Myslela sis, že jsem tě nemiloval?”

„Překypovala jsem sny o tom, o čem jsem si myslela, že je láska, Edwarde. A byl to pro mě dost velký šok, když jsem je musela odhodit a nahradit chladnou a tvrdou realitou.”

„Co tím myslíš?”

„Rozhodla jsem se odejít s tebou, Edwarde. Když jsem se časem vrátila do Seattlu, abych ti to řekla, už jsi byl pryč.”

„Bože, tys mě ale musela nenávidět.”

„Jen chvíli. Edwarde, den, kdy jsi odešel, byl pro mě prvním dnem nového života. Poté, co jsi odešel, se vše změnilo. Začala jsem přemýšlet o svém životě a o kariéře.”

„Bell, teď máme možnost začít znovu...”

„Já nevím, Edwarde.”

„Do háje, Bells. Chci tě do postele. Chci tě mít ve svém náručí, nahou, šeptající všechna ta svůdná slovíčka,která jsi obyčejně šeptávala. Chci cítit tvé zuby na svém rameni když...”

„Ryane...!” lapala po dechu, bílá jako křída. „To skončilo!”

„To je v háji,” zavrčel.

Autor: BellaSalvatore, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Návrhářka snů - 3. kapitola: