Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 9. kapitola

CCM02


Náruč plná tulipánů - 9. kapitolaNess bude volat do Forks. V pokoji ji bude čekat překvapení. Pak se posuneme o týden dál. Konečně dorazí Carlisle s Esme. Hezké čtení. :-) M. :-))

Dorazila jsem domů a šla jsem se hned osprchovat. Natáhla jsem na sebe tepláky a namířila jsem si to do kuchyně. Udělala jsem si jídlo a vzala si ho k televizi.

„Ness, nechceš jet s námi do města?“ přitančila ke mně Alice.

„No, nevím, ani ne. Mami? Ty jedeš taky?“

„Co mi zbývá, zlato.“ Nad jejím znuděným výrazem jsem se pousmála. Alice se na ni výhružně podívala.

„Asi zavolám babičce. Chci vědět, co je nového,“ mlžila jsem.

„Jedeme všichni, broučku. Opravdu nechceš s námi?“ naléhal táta.

„Opravdu ne. Nemám dnes náladu na nějakou zábavu. Někdy jindy,“ usmála jsem se na něj.

„Nevíš, o co přicházíš, Ness. Dnes vyrazíme s tátou a Jazzem do herny. To bude jízda,“ neskrýval nadšení Emmett.

„Doufám, že je ve všem porazíš, Emme!“ zasmála jsem se na něj a provokativně jsme si plácli.

„Jako, Emmette! Nevyváděj zase, jo! Nebo nikam nejedeme!“ umravňovala ho Rose.

„My chceme jít tancovat! A nehodláme jít samotné!“ pokračovala.

„Ne, Rose! Ty chceš, aby tě zase všichni obdivovali!“ pobaveně ji osočil Jasper. Rose na něj jen vrčela.

„Dobrá, bando. Vyrážíme! Hádat se můžeme i v autě!“ zavelela Alice a táhla Jaspera směrem k autům.

„Mějte se!“ Kývla jsem na mamku s tátou, aby věděli, že jsem v pohodě. Mamka mi poslala vzdušnou pusu a pak se přidali k ostatním.

Dům byl najednou prázdný a tichý. Trochu jsem zalitovala, že jsem nejela také. Dojedla jsem, umyla nádobí a vyrazila do pracovny. Vytočila jsem Forks.

„Ahoj, babi!“ radostně jsem na ni zavolala. Při pohledu na její tvář mi naskočily slzy do očí. Strašně mi chyběli!

„Ahoj, zlatíčko naše! Jak se máš?! Jak se cítíš? Jste všichni v pořádku?“ Typická Esmé.

„Ano, všichni jsme v pořádku. No, máme se myslím fajn,“ usmála jsem se. Rukou jsem přejela po monitoru, abych ji pohladila.

„Babi, je to tu krásné! Strašně se těším, až přijedete!“

„Takže se ti Volterra líbí?“

„Je to tady všechno úžasné! Zamilovala jsem se do moře. Často chodím do jedné zátoky. Je to ráj na zemi,“ popisovala jsem jí svoje zážitky. Moje oči se zřejmě při pomyšlení na zátoku, (a na jistého, ehm, jak to nazvat, přítele?) změnily.

„Miláčku, mám takovou radost, že jsi tam spokojená! Celá jen záříš! Je vidět, že ti tamější vzduch prospívá!“

„To jo,“ zasmála jsem se.

„Počkej, zlato. Chce s tebou mluvit děda.“ Ustoupila a já uviděla mého dědečka.

„Carlie! Ahoj!“ zavolal na mě. Slzy se mi opět nahrnuly do očí.

„Ahoj, dědo!“ Polykala jsem slzy, co to šlo.

„Jak je ti, Car?“

„Ale jo, jde to.“

„A co u vás? Nějaké novinky? Co v nemocnici? Přijedete už brzo?“

„No, tady je hromada sněhu. Však víš, pořád stejně. V nemocnici všechno v pohodě. Už mám po rozlučce. Ještě musím počkat, než za mě najdou zástup. Ale už brzo přijedeme. Za týden, nejpozději za dva.“

„Strašně se na vás těším! Moc se mi po vás stýská, dědo!“ Můj hlas trochu posmutněl.

„Nám po vás taky, zlato! Však už brzo budeme zase všichni spolu!“ Věděla jsem, že to tak nebude. Jeden bude chybět.

„Car, Jacobovi se stýská. Je velmi smutný. Teď, když se přiblížil náš odchod, je na tom hůř. Dokud jsme tu, má pocit, že se ještě můžeš vrátit. Nevím, co bude, až odejdeme i my.“                                                   

„Dědo, vyřiď mu, že se mám dobře. Že jsem v pořádku.“

„Nechceš mu to říct sama? Jeho číslo přece znáš.“

„Ne, nemůžu.“

„Dobře, zlato. Všechny pozdravuj, ano? Těšíme se na vás!“

„Vyřídím. Mám tě ráda, ahoj.“

„Buď opatrná, Car. Mám tě rád.“ Než jsem zavěsila, stačila jsem jim poslat vzdušnou pusu.

 

V televizi nic moc nebylo, tak jsem se přemístila do svého pokoje. Co budu dělat?

Celkem jsem se nudila. Vlezla jsem si do své šatny a začala si důkladně prohlížet všechno oblečení, co v ní bylo. A že tam toho bylo. Alice měla výborný vkus. Všechno se mi líbilo. Po chvilce mě to přestalo bavit. Šla jsem zpět do pokoje, když můj zrak padl na moji komodu.

Ležel na ní tulipán. Byl krásný. Takový jsem snad ještě neviděla. Znala jsem všechny jejich barvy, ale vždy měly barvu jen jednu. Tenhle byl žíhaný. Červená přecházela na okrajích lístečků ve žlutou. Místy se objevovaly i černé proužky. Byl krásný. Zvedla jsem ho a přivoněla. Byla jsem z toho zmatená. Kdo ho tu takhle nechal? Že by Alice?

Alice mi často nosila do pokoje čerstvé tulipány. Měla jsem je hrozně ráda. A ona to moc dobře věděla. Asi jí jedna vypadla, usoudila jsem. Dala jsem ji k ostatním. Ve váze jsem měla červené, žluté, růžové, ale žádná nebyla jako tahle. To je zvláštní, pomyslela jsem si. Dál jsem to nezkoumala. Rozplácla jsem se na postel a v lehu jsem si prohrábla vlasy. Když vtom jsem si něco uvědomila.

Nadlidskou rychlostí jsem stála opět u oné vázy. Vzala jsem tulipán opět do ruky a znovu k němu přivoněla. Ten zvláštní pach mi něco připomínal. Byl velmi slabý, přesto šel trochu rozeznat. Vložila jsem ho zpět do vázy a došla k posteli. Zachumlala jsem se pod peřinu a přemýšlela. Nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem tu vůni cítila.

Otočila jsem se na bok a po chvíli usnula. Když jsem se ráno vzbudila, byla jsem docela rozrušená. Zase se mi zdálo, že Jacob zemřel. Tentokrát byl ten sen jiný. Byl v něm Caius Volturi. Ten strach, který jsem ve spánku cítila, mě stále neopouštěl. Ale nebyl to strach z Caiuse Volturiho.

Proč se mi pořád zdá o smrti Jacoba? Tehdy v noci jsem to pochopila. Moje podvědomí vědělo, že se stane něco hrozného, a taky že jo. Moje miminko umřelo. Já ho zabila. Ale Jacobovi se nic nestalo. Proč se mi tedy pořád zdá, že umřel? A proč je u jeho smrti Caius? Štvalo mě to a chtěla jsem znát odpověď.

Vlítla jsem do vany a osprchovala se. Trochu se namalovala a učesala. Když jsem přišla dolů, všichni už byli doma. Hned jsem vyzvídala. Alice mi všechno vyprávěla. Myslím, že občas přeháněla.

„Příště pojedu s vámi,“ ujistila jsem tetu.

„Super! Příště totiž vyrazíme na ples ve Volteře!“ jásala. Jasně, další důvod k nakupování.

„Aha. Tak to bychom měli sehnat nějaké to oblečení, že?“ popíchla jsem ji.

„No, jistě! Příští týden vyrazíme.“

 

Každý další den, když jsem se ráno vzbudila, na mě u mé postele čekal tulipán. Stejně žíhaný, jako ten první. Byla jsem z toho zmatená, ale vždycky mile překvapená. Že by tajný ctitel?

 

O týden později

 

Dnešní ráno bylo velmi zvláštní. Jeli jsme pro dědu s babičkou. Po ranní sprše jsem utíkala dolů. Rychle jsem se nasnídala a běžela za tátou do auta. Ten už netrpělivě čekal v autě a troubil na mě.

Rozjeli jsme se na letiště. Stáli jsme tam a čekali, až letadlo konečně dosedne. Když se konečně objevili ve východu, rozeběhla jsem se k nim. Po dlouhém objímání jsme konečně mohli vyrazit do našeho domu.

Esme z něho byla úplně nadšená, Carlisle taky. Alice a Rose šly vybalit všechny věci. Ostatní jsme vyzvídali, jak je ve Forks.

„Car, proč jsi tedy odjížděla, když tě pomalu zajímá, jak se má každý strom v lese?“ Zasmála jsem se. Je pravda, že jsem to s těmi otázkami asi trochu přeháněla.

Na Jacoba jsem se neptala. Ani jsem nemusela, mamka to zvládla za mě.

„No, když jsme odjeli i my, myslím, že to bude teď snášet opravdu hodně špatně.“ Podíval se na mamku.

„Mám o něj strach,“ otočila se mamka na tátu.

„Co chceš dělat, Bello?“ ptal se jí táta.

„Neměli bychom se za ním jet podívat?“ Vyzývavě se na něj podívala. Její otázka nebyla zodpovězena. Ale mám takový pocit, že rozhodně něco vymyslí. Viděla jsem to v jejím výrazu.

Po dlouhém vyprávění všeho možného jsme došli k jednomu závěru. Čeká nás ještě jedna důležitá věc, a to navštívit Volturiovi.

Nikdo netušil, že se už s jedním znám. Dávala jsem si velký pozor, abych to všechno ukryla.


Stále nevím, jak tohle dopadne, a ani vy mi v tom moc nepomáháte. :-))) Dobře tedy, těšte se na další kapitoly, protože jsem vymyslela něco, co vás zřejmě nepotěší. :-)) Ale to až v dalších kapitolách. :-D

V další kapče čeká Culleny návštěva u Volturiů. A taky Nessie odhalí záhadného ctitele. Od koho asi tak může ten tulipán být? :-) Já to vím, ale co vy? :-)

 

8. kapitola                10. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 9. kapitola:

 1
2. jjs
12.08.2013 [23:02]

ahoj, moc hezká povídka, opravdu mě zajímá, jak to všechno dopadne, ale chtěla bych tě upozornit, že máš špatně skloňování jména Caius je to 1. Caius 2. Caia 3. Caiovi 4. Caia 5. Caie 6. Caiovi 7. Caiem, je mi trochu trapný, že kazim jinak pozitivní komentář, ale nemohla jsem si pomoct :D

1. NessBlack
18.02.2013 [12:55]

krása ale furt nemůžu z toho že že zrovna on myslela sem že to bude někdo jinej a je jistý kdo jí ty tulipány posílá Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!