Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náruč plná tulipánů - 22. kapitola

Náruč plná tulipánů - 22. kapitolaRenesmé se vydá do Volterry zachránit Jacoba. Jak na to zareaguje Caius? Řeknu to asi takhle, po svém. Jenže nakonec nás Caius asi všechny hodně překvapí. Jenže Nessie si vůbec neuvědomí, co svým unáhleným chováním způsobila. Vše vyvrcholí hádkou Nessie a Belly. Konečně jí řekne, co si o tom všem vlastně myslí. Ale co Bella? Přijme kritiku od své dcery? Nebýt Edwarda... nevím, nevím. Váš MMonik. :)

Pohled Renesmé

Ráno jsem přišla dolů a nasnídala se. Všichni jsme si povídali. Byla jsem ráda, že jsem se svou rodinou. I když jsem si to nepřiznávala, chyběli mi. Uvědomila jsem si, že nebyli jediní, kdo mi chyběl. Caius.

„Alice?“ zakřičel znenadání táta a běžel k ní.

„Co se děje, tati?“

„Edwarde?!“ přidala se máma.

„Alice má vizi,“ vyděsil se.

„Nechápu to,“ začala.

„Viděla jsem gardu Volturiových, vydali se na cestu do Forks. Ale nechápu proč,“ konečně ze sebe vypustila.

„Panebože!“ vykřikla mamka a já se na ni podívala.

„Co se stalo, mami?“ Už jsem byla opravdu vyděšená. Doběhla jsem k ní a začala jsem s ní lomcovat.

„Jacob,“ hlesla.

„Jacob, co?“ Třásla jsem s ní.

„On ho chce zabít, viď?“ Otočila se na Alice. Ta jen kývla. Vůbec jsem tomu nerozuměla, za to srdce jsem měla až v krku.

„On tě opravdu miluje, Ness. A jde zařídit, abys byla jen jeho,“ vyslovil otec a přistoupil ke mně.

„Ale jak. Jak ví o Jacobovi?“ Nechápavě jsem kroutila hlavou. Byla jsem vyděšená a nevěděla, co mám udělat. Táta mě pevně držel v objetí.

„Měli bychom tam jet, hned!“ křikla mamka.

„Nestihneme to. To je konec,“ zakřičela na mamku Alice.

„Ne, to ne! Nedovolím, aby mu ublížil.“ Rozběhla jsem se ven jako smyslů zbavená a nastoupila do auta.

Šlápla jsem na plyn a rozjela se do Volterry. Když jsem dorazila, utíkala jsem nadlidskou rychlostí do jejich sídla a postupně se blížila k těm obrovským dveřím. Otevřela jsem je a vběhla dovnitř.

 

Pohled Caiuse

Stál jsem u Arova trůnu a vysvětloval mu svůj plán na zničení těch ohavných vlků. Především jsem chtěl, aby zabili toho zpropadenýho psa! Pak už bude Nessie jen moje.

Otevřely se dveře a před námi se objevila Nessie. Byla celá uhnaná a uplakaná. Vběhla dovnitř a vtom ji chytil Felix. Sevřel jí paže a ona byla tak bezmocná. Nechápal jsem, proč je tady. Viděl jsem, že je nešťastná. Její oči byly vystrašené a plné bolesti.

„Okamžitě ji pusť!“ nařídil jsem mu. Pustil ji a ona padla na schody pod námi.

„Caie, prosím! Zastav ten útok! Nech je být!“ V jejích očích jsem viděl něco, co jsem vidět nechtěl. Strach. Strach, že ten pes zemře. Nikdy jsem nechtěl, aby někdo zemřel víc, než v tuhle chvíli on.

„Ne!“ Otočil jsem se od ní.

„Caie! Prosím!“ stále na mě naléhala a její hlas se lámal pod vzlyky. Otočil jsem se a sklonil se k ní.

„Když tu on nebude, nebude už důvod, abys mě někdy opustila!“ vyřkl jsem a hleděl jí přitom do očí.

„Já tě neopustím! Nikdy jsem tě opustit nechtěla! Aro ti potvrdí, že je to pravda. Nech ho být!“ Narovnal jsem se a popošel zpět ke svému křeslu.

„Ne! Už jsem se rozhodl!“ Podíval jsem se opět na ni. Ale její výraz se změnil.

„Dobře, řeknu to jinak. Jestli gardu neodvoláš, zabiju se, Caie!“ Stále ležela na těch schodech. Nemohl jsem ji takhle vidět. Její slova mě bolela.

„Nebudu žít ve světě, kde on není! Nedovolím, aby mu někdo ublížil!“ pokračovala a já měl pocit, že vybouchnu vzteky.

„Vždyť ti ublížil! Tak proč ho teď chceš zachránit? Kvůli němu jsi odešla, ne?!“ Sedl jsem si na svůj trůn.

„To já ublížila jemu! Celou tu dobu, co jsem tu, jsem se snažila odpustit si. Odpustit si to, že jsem zabila naše dítě.“ Dořekla to a mě málem porazilo. Cože?!

„A-Ale to,“ koktal jsem. Byl jsem v šoku. Jenže jsem pochopil, že nemá cenu bojovat. Nemá cenu bojovat o něco, co není moje. O něco, co ani nikdy moje nebude.

Vždyť tu leží pod námi na schodech. Sama, bez ochrany, bez své rodiny. Je tu, aby ho bránila. Aby ho zachránila.

„Pojedeš za ním, viď?“ Věděl jsem to. Z jejího výrazu to bylo víc než jasné. Jen přikývla. Sklonila hlavu a pokusila se zvednout. Mávl jsem na Aleca, aby jí pomohl vstát.

„Nemůžu tě ztratit, Nessie.“ Došel jsem k ní a pohladil její kaštanové vlasy. Naposledy.

„Nikdy mě neztratíš, Caie. Navždy budu tvoje Lesslie. Vrátím se. Slibuju,“ dořekla to a dotkla se mého obličeje.

Ukázala mi naše společné chvíle na Sicílii. Přesto jsem věděl, že se nevrátí. Cítil jsem to. Rozhodla se mě opustit. A já ji nedokázal zastavit. Nedokázal jsem ji k sobě připoutat. Musím ji nechat jít.

„Zastavte gardu!“ rozkázal jsem a otočil jsem se na Felixe a Aleca. Uposlechli a odešli to zařídit.

Pohled Renesmé

Když to vyslovil, ulevilo se mi. Objala jsem ho a políbila ho.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mu do ucha, než jsem opustila jejich sídlo.

Caia jsem milovala. Věděla jsem, že je úžasný, i když se schovával za tu masku neohroženého, krvežíznivého, brutálního upíra. A ne jednou mi to dokázal. Vím, že to žárlivost mu zastínila rozum. A proto se takhle choval. Jen z pocitu, že mě ztratí.

Neztratí. Miluju ho a to nikdo nikdy nezmění. Přesto, že byl dneska ovládaný svojí žárlivou povahou, jeho temným já, dokázal to ovládnout a dát mi tím šanci. Šanci vrátit se do Forks a dořešit si mojí minulost.

 

Dorazila jsem domů. Moje rodina to už věděla. Alice viděla změnu Caiova rozhodnutí. Posadila jsem se na sedačku a zadívala se před sebe. Mamka si ke mně přisedla, dala mi svojí ruku okolo ramen a políbila mě do vlasů.

„Myslím, že je na čase vrátit se domů, Renesmé,“ pronesla něžným hlasem. Otočila jsem se na ni.

„Doma jsem,“ vysvětlila jsem jí. „Ale je na čase dořešit minulost a začít od začátku.“

„Myslela jsem,“ začala mamka, „myslela jsem, že sis tím uvědomila, že Jaka miluješ, že se chceš k němu vrátit?“ Nechápavě na mě koukala.

„Proč sis to myslela?“ Čekala jsem na její odpověď.

„Třeba proto, že jsi odsud vystřelila jako zběsilá, když sis uvědomila, že ho chce zabít. Šla jsi sama vstříc nebezpečí v podobě Volturiových jen proto, abys ho zachránila.“ Udiveně na mě zírala.

„Ano, nechtěla jsem, aby se Jacobovi něco stalo. Samozřejmě že ne. Ale šla jsem tam hlavně proto, abych chránila Caia a naši lásku. Nechtěla jsem, aby udělal něco špatného. A hlavně z úplně hloupého důvodu. Měl zastřenou mysl žárlivostí. A taky ze strachu, že mě ztratí. Je to moje chyba. Měla jsem mu to o sobě říct. Tohle by se nikdy nestalo.“

„Takže, i přesto všechno chceš Caia?“

„Navždy chci Caia, mami,“ řekla jsem tentokrát důrazně. Už mě vážně nebaví, jak mě tlačí do něčeho, co sama nechci!

„Renesmé, já ti vážně nerozumím!“ ohradila se na mě nepříjemně.

„Čemu přesně nerozumíš, mami?! Teď jsem ti to vysvětlila.“

„Uvědomuješ si, jak mu bez tebe bude?! Ty snad nevíš, co všechno pro něj znamenáš?!“

„Vím! Ale taky vím, co cítím já! A budu se řídit podle svého srdce! Přece nechceš, abych byla s tím nepravým mužem, ne?“ Stoupla jsem si a ona taky. Byla jsem už vážně naštvaná, jenže to ona taky.

„Ale Jake je ten pravý!“ zakřičela na mě.

„Tak proč jsi s ním nezůstala ty?! Protože jsi šla za láskou svého života, viď?! A po mně teď chceš co?! Abych vyžehlila, že ty jsi ho nechala?! “ zaječela jsem na ni. Možná neprávem, ale tak jsem to cítila.

„Carlie!“ okřikl mě děda.

„Je to pravda! Od malička mě krmí tím jeho otiskem. Ale opravdu otisk znamená, že s ním musím být jako žena?! Dala jsi mi někdy šanci, abych si vybrala sama?!“ Otevřela pusu a její oči se přimhouřily.

„Ne.“ Vstoupil do toho táta. Přišel ke mně. Mamka chtěla něco říct, ale táta jí to nedovolil.

„Nech toho, Bello!“ okřikl ji. „Má pravdu! Samozřejmě, že má pravdu! Všichni jsme se nechali tím otiskem unést. Neměli jsme jí o tom otisku vůbec říkat. Vzali jsme jí tím šanci na svoji vlastní volbu!“

„Udělali jsme to, protože jsme věděli, že Jacob je pro ni ta správná volba,“ zakřičela na něj mamka.

„Ne, Bello. Ne. Jen jsme měli výčitky svědomí, že sis vzala mě. Proto jsme to udělali.“ Přistoupil k ní a pevně ji objal.

Mamka zabořila hlavu do jeho hrudi. Myslím, že kdyby mohla, plakala by. Ale nemohla. Zvolila si totiž život v dokonalosti. Bez slz.

„Odpustíš mi to někdy?“ Zvedla po chvilce hlavu a podívala se na mě.

„Já jsem ti už dávno odpustila, mami.“ Slza mi stekla po tváři.

 


 

Tak a je to. Nessie si konečně ulevila a řekla Belle, co si o tom všem myslí. Nakonec jsem ráda, že si to Bella přiznala. Ale je to blbka. :DD

V další kapče poletí Nessie do Forks. Najde tam toho, koho hledá? A opravdu se vrátí do Volterry tak, jak slíbila?

MMonik. :-DD


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náruč plná tulipánů - 22. kapitola:

 1
3. Pro Lenu od Lisy
21.01.2013 [20:38]

Proč jí chceš nechat Caiusovi???Vždyť....ale nic prostě a jednoduše ať jí nechá Jacobovi! Emoticon

2. Jana
30.04.2012 [21:26]

těším se na další kapču
a promiň trochu kritiky, ale přišlo mi to uspěchané, šup doma, šup do Volterry, šup domů,
ale jinak Emoticon Emoticon

1. Lena
30.04.2012 [20:53]

A jé ,vystavíš ju ufňukanému Jakobovi? No to jsem zvědavá co z toho nakonec bude. Ale prosím nech ji Caiovi. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!