Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naleznout a neztratit - 9. kapitola

jackson-rathbone-teen-vogue

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Naleznout a neztratit - 9. kapitolaCo bych mohla říct na úvod tohoto dílu. No, Nessie je stále u Cullenů. Budou v domě? No a pokud ano, zareaguje konečně Edward nějak?

01.08.2010 (10:00) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5185×

9. Bojím se

Okno bylo přivřené. Protáhla jsem se dovnitř. Najednou jsem si připadala jako lupič, který se snaží krást v domě, ve kterém je to nemožné. Zavrtěla jsem hlavou ve snaze zbavit se těch myšlenek. Nebyla jsem lupič. Pořádně jsem si prohlédla místnost, ve které jsem se ocitla. Nějaký pokoj. Podle velkých dvoukřídlých dveří jsem jej přiřadila Alice a Jasperovi. Vyklouzla jsem ven a vydala se chodbou k dalšímu pokoji. Musel patřit Emmettovi a Rosalie. To jsem taky snadno přiřadila. Postupně jsem tak prošla všechny pokoje. Až na jeden. Podle toho, co jsem znala z mámina vyprávění, to musela být pracovna Carlislea. Zavřela jsem dveře, chtěla jsem se tu porozhlédnout, otočila jsem se a vykřikla. Byla tam nashromážděna celá rodina, bez výjimky. Teda s výjimkou, nebyla tam máma, ta chyběla, aby byla rodina úplná.

Nohy mi vypověděly v šoku službu. Padla jsem na kolena. Myslela jsem, že mi srdce snad vyskočí z hrudi. Snažila jsem se popadnout dech. Zavřela jsem oči a přemýšlela nad tím nejlepším, co mě v životě potkalo. Automaticky se mi ukázal obličej Jakea. Čekala jsem, až se všechno vrátí do normálu a poté otevřela oči. Naskytl se mi pohled na mého otce, který se nade mnou skláněl a podával mi ruku. Vzala jsem ho za ni a díky jeho pomoci se vyhoupla na nohy.

„Díky,“ špitla jsem, pohled stále zabořený do země. Za ani ne dvě vteřiny poté jsem se ocitla v něčím objetí. Esmé.

„Vítej do rodiny,“ zašeptala mi do ucha. V očích mě pálily slzy. Slzy štěstí. Opravdu ta slova znamenala to, co si myslím? Přivítala mě v jejich rodině? Nepřeslechla jsem se? Odsunula se ode mne. Toho hned využila Alice. Takhle se všichni prostřídali. Až na tátu, od té chvíle, co mi pomohl se zvednout, jsem neviděla, že by se ještě nějak pohnul.

„Hned zítra pojedeme nakupovat,“ usmála se na mě Alice. „Jak tak přemýšlím, mohlo mi být divné, že máš stejné příjmení.“

„Jasně, už teď se těším,“ snažila jsem se jásat s ní. Nešlo to. Všichni mě oficiálně přijali do rodiny, jen táta ne. Otočila jsem se na něj. Propaloval mě zvědavým pohledem.

„Měli bychom je tu nechat samotné, tohle jde mimo nás,“ zavelel Carlisle. Všichni, až na nás dva, opustili místnost.

„Tati, já pochopím, když mi řekneš, že…“ Nedokázala jsem to říct nahlas. Nešlo to. Mohla jsem jen doufat, že pochopil, co jsem mu chtěla říci. Jakmile jsem to dořekla, začal zase zcela vnímat.

„Nessie, nejde o to, že bych vás...“ zarazil se, jako by hledal vhodná slova, „...nechtěl,  ale já nevím, co… Nevím, jestli mi Bella dokáže…“

„Odpustit?“ dokončila jsem to za něj. Přikývl, ve tváři se mu zračila bolest.

„Tati, máma ti již dávno odpustila,“ odpověděla jsem mu. Jeho výraz promlouval za vše. Nevěřil mi to. Přišla jsem k němu.

„Nelekej se. Něco ti ukáži,“ vydechla jsem. Nehýbal se. Položila jsem ruku na tu jeho a ukazovala mu celých těch skoro sto let. Nevynechala jsem ani jeden ze svých pocitů, ani máminých myšlenek na něj. Celou dobu držel, jako socha stál na místě. Neukázala jsem mu jen setkání s Jakem. To vědět nemusel. Zatím. Jakmile jsem se dostala k dnešnímu večeru, dala jsem ruku pryč. Chvíli tam bez hnutí stál.

„Teď víš všechno,“ řekla jsem. „Nechám tě tu samotného, tati.“ Vydala jsem se za ostatními. Potřebuje chvilku.

„Máš hlad?“ zeptala se mě starostlivě Esmé, jakmile jsem se objevila v obýváku.

„Ne, nemám. Děkuji za starost,“ usmála jsem se na ni. Sedla jsem si vedle Alice.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se.

„Deset minut, nejdéle,“ odpověděla mi. Přikývla jsem. Takže si musím počkat deset minut na tátovo plné rozhodnutí.

„Za patnáct minut mi to začíná. Snad do té chvíle bude klid,“ zachytila jsem Emmettovu myšlenku. Pohlédla jsem na něj. Zamyšleně pozoroval vypnutou televizi. Usmála jsem se.

„Emmette, neboj, těch patnáct minut je dost času,“ odpověděla jsem mu. Překvapeně se na mě podíval.

„Ona mi snad čte myšlenky,“ pomyslel si, přímo to na mě řval. Nešlo to přeslechnout.

„Přesně, takže prosím, mysli potichu,“ usmála jsem se na něj.

„Jako by mi nestačil Edward. Ještě i jeho dcera mi tady bude prohrabávat myšlenky,“ pomyslel si a zvedl oči v sloup.

„Ty čteš myšlenky?“ vykulila Alice oči. Přikývla jsem.

„Plus k tomu umím ukazovat lidem i ty své. Stačí, abych se toho dotyčného dotkla rukou,“ odpověděla jsem jí.

„Jak je možné, že nestárneš?“ zeptal se Carlisle zamyšleně. Usmála jsem se.

„Jsem napůl upír. Má to své přednosti,“ odpověděla jsem mu. Přikývl.

„Omluvte mě,“ ozvala se Esmé a zmizela. Podezřívavě jsem se podívala na místo, kde ještě před chvílí seděla.

„Jde si promluvit s Edwardem. Už je toho na ni za posledních sto let dost. Nechce, aby udělal chybu, která by jej mrzela celý zbytek existence,“ odpověděla mi Alice. Vystrašeně jsem se na ni koukla.

„Chce mu jen poradit. Ne se mu do toho úplně plést. Edward většinou dělá to, co uzná za vhodné on. Nebere přitom moc ohledy na ostatní. Chce mu taktně připomenout, že i my máme právo rozhodnout, jestli vás zde chceme. A to chceme,“ usmála se na mě. Oplatila jsem jí úsměv. Ze strachu a zvědavosti jsem se začala soustředit na myšlenky Esmé. Ani to ale nebylo zapotřebí. Slyšela jsem ji i svým sluchem, který nebyl ani zdaleka tak dokonalý jako ten jejich.

„Neudělej znovu tu samou chybu. Máš možnost všechno napravit. Nenechej ji, aby ti znovu zmizela ze života. Máš toho teď víc, než sis kdy mohl přát. Přemýšlej dobře. Prosím. Může to být poslední šance,“ poslední větu šeptala. Nebyla jsem si jista, jestli to opravdu říkala.

„Nejsi jediný, komu chybí. Ublížíš tím nejenom sobě,“ vzlykla. Pak bylo ticho.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naleznout a neztratit - 9. kapitola:

 1
1. kikuska
11.09.2011 [0:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře