Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 9. Kapitola

26.11.2009 (09:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1942×

Na parkovišti před školou a mě čekal Henry, stál u auta a jakmile jsem vstoupila na parkoviště jeho kroky směřovaly ke mně. Protočila jsem oči, to snad nemyslí vážně, napadlo mě. Bohužel myslel

„Bello, jsem rád, že jsi v pořádku,“ usmál se na mě

„Jo to si říkal už včera, myslela jsem, že ti dojde, že o tvou společnost nestojím.“ Odsekla jsem a šla na hodinu. Sedla jsem si do lavice a povzdechla si, tuto hodinu mám společnou s Henrym. Sedl si vedle mě

„Ale já chci s tebou mluvit, velmi jsem se o tebe bál,“ promluvil tiše, chtěla jsem mu říct aby mě nechal konečně na pokoji, když jsem viděla jeho vzpomínku

„Henry, Bella je v nemocnici.“ Řekl mu Charlie do telefonu

„Je to s ní zlé?“ ptal se

„Je v bezvědomí a ztratila hodně krve, ale podle doktora bude v pořádku“ odpověděl Charlie

Herny seděl u mé postele a držel mě za ruku, cítil bolest, strach, smutek a lásku

„Bello, musíš být v pořádku. Miluji tě.“ Zašeptal do ticha „Nesmíš mi umřít jsi pro mě nejdůležitější člověk pod sluncem, byl jsem pitomec který nevěděl co v tobě má. Bojuj prosím“ po jeho tváři tekly slzy, otřel si je a políbil mě a čelo“

Překvapeně jsem zamrkala a podívala se na Henryho, nejistě se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. Byla jsem v šoku z jeho pocitů. Ta vzpomínka ve mně rozdmýchávala pocity které jsem potlačovala, moje odhodlání držet ho mimo můj život se bortilo. Nevěřila bych, že mě má rád, že mě pořád miluje. Dívala jsem se do jeho hnědých očí a viděla lásku. Moje srdce se rozbušilo a opět jsem cítila jak se ve mně probouzí touha, touha po jeho dotyku, polibku. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala abych se uklidnila a vyhnala ten nával emocí který jsem cítila. Do třídy vešel učitel a já byla vděčná, že hodina začala.

Nevnímala jsem učitelův výklad pořád jsem se myšlenkami vracela k jeho vzpomínce. K tomu jaké pocity ve mně probouřila. Nechtěla jsem se s ním opět zaplést už jednou mi ublížil, z jeho zrady jsem se vzpamatovávala dlouho. Opět jsem si vzpomněla na ten den když se mi přiznal, a pocítila vtek a bolest. Té jsem se držela dokud nezazvonilo.

„Bello, můžeme si promluvit, prosím.“ Koukl na mě Herny se svým prosícím pohledem. Silou vůle jsem odpověděla

„Ne, nemáme o čem. Pochop konečně, že naše životy jdou každý jiným směrem.“ Procedila jsem skrz zuby a odcházela jsem na další hodinu.

„Ahoj Bello,“ pozdravila mě Alice, byla jsem neskutečně ráda, že jí vidím.

„Ahoj Alice,“ usmála jsem

„Co děláš odpoledne? Nechceš si vyjet do Olympie?“ ptala se mě s jiskřičkami v očích

„Nemůžu, chci být s malou.“ Odpověděla jsem, její výraz posmutněl ale za chvíli se opět rozzářil.

„A co kdybys vzala malou k nám? Esmé by tě ráda poznala.“ Chrlila ze sebe

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Edward…“ začala jsem ale Alice mě umlčela mávnutím ruky

„Nikdo ti nevyčítá co se stalo, a Edward je pitomec. O se vrátí, dřív nebo později ale vrátí se. Mě můžeš věřit.“ Usmála se na mě a já se rozesmála,

„Dobře, tak my dorazíme.“ Souhlasila jsem

„Já tě vyzvednu až mi skončí škola, nenašla by jsi cestu.“ Usmála se a my se dál věnovaly výkladu

Další hodinu jsem měla s Emmettem, sedla jsem si do lavice, dívala jsem se na prázdné místo před sebou. U srdce mě píchlo a já doufala, že se Edward vrátí co nejdříve. Nechápala jsem, proč mě bolí jeho nepřítomnost, možná, že je to ten pocit viny který jsem v sobě cítila. Je to moje vinna,že není se svou rodinou.

Židle vedle mě zavrzala a já se lekla. Slyšela jsem jak Emmett vyprskl smíchy

„Snad jsem tě nepolekal?“ ptal se vesele, jen jsem přikývla. Nebyla jsem schopna slova Emmett se pořád smál

„Ale nebuď smutná, princezno. Však tvůj temný rytíř se vrátí.“ Zdramatizoval a poklonil se. Chvíli jsem na něj koukala jako na blázna ale nakonec jsem se přidala k všeobecnému veselí

„Úžasné dramatické schopnosti, ale tohle je hodina Matematiky, Pane Cullene.“  Řekl profesor od katedry. Emmett se usmál a sedl si na své místo

„Jelikož pan Cullen laskavě dovolil otevřete si učebnici na straně 45.“ Vyštěkl a hodina začala

Po škole jsem jela domů, cestou jsem přemýšlela zda je dobrý nápad jezdit ke Cullenům. Neměla jsem strach ačkoliv bych ho měla cítit, ale bála jsem se setkání s celou rodinou. Carlisle byl velmi milý, Alice mi je sympatická a Emmett je… no Emmett. Ale nevěděla jsem, jak na mě budou reagovat ostatní členové jejich rodiny. Nakonec jsem usoudila, že se tomu dřív nebo později budu muset postavit čelem. Vystoupila jsem z auta a zamířila k domu.

„Ahoj Bello,“ ozvalo se mi za zády, otočila jsem se a viděla Jacoba jak se na mě usmívá.

„Ahoj Jaku,“ pozdravila jsem ho „Jak se vede?“ zeptala jsem se

„Jo jde to, chtěl jsem se na tebe podívat, a dělat ti společnost,“ zazubil se na mě

„Aha, to je hezké ale já jsem na odpoledne pozvána ke Cullenům,“ odpověděla jsem, jeho výraz se zamračil

„Měla by si se jim vyhýbat.“ Promluvil zlověstně, překvapeně jsem zamrkala

„nevidím jediný důvod, jsou milí,“ odpáčila jsem a šla jsem domů. Jacob mě následoval

„Ahoj, jsem doma,“ zavolala jsem táta a malá byli v kuchyni, Amy seděla ve stoličce a byla celá upatlaná jak se snažila najíst sama, zvedla jsem obočí a podívala se na tátu který nevypadal o moc čistěji

„Neptej se, mladá dáma se rozhodla, že dnes bude jíst sama a… takhle to dopadlo,“ usmál se táta a šel se převléknout.

„Ma.ma,“ zahlaholila malá a napřáhla ke mně ruce. Usmála jsem se a vzala jí do náruče, a šla jí umýt.

„Teda, ty si se zamazala princezno.“ Mluvila jsem na ní, když jsem jí myla obličejík. Mračila se jako tisíc čertů.

„Ahoj Jacobe, budeš dělat Belle společnost?“ ptal se táta když sešel ze svého pokoje již převlečený do práce. Jake se usmál

„Ahoj Charlie, jo na chvíli jo,“ odpověděl

„Tak se mějte,“ pozdravil táta a chvatně odešel. Šla jsem do obýváku, Amy jsem dala do ohrádky a sedla si vedle Jake

„Bello, jsem rád, že jsi v pořádku. Měli jsme o tebe strach. A proto by jsi neměla jezdit ke Cullenům.“ Začal Jake

„A proč? Díky Carlisle jsem přece naživu,“ vyprskla jsem naštvaně

„Jo a kvůli Edwardovy jsi málem zemřela,“ vybouchl Jake, překvapeně jsem zamrkala

„Jak to víš?“ ptala jsem se zmateně

„Máme svoje vlastní zdroje, Bello měla by jsi se jim vyhýbat.“ Odpověděl Jake

„Jaké zdroje, o čem to mluvíš?“ nenechala jsem se odbýt

„Nemůžu ti to vysvětlovat, prostě Cullenovy nejsou to za co se vydávaj.“ Řekl rozzlobeně. To já byla také

„Myslím, že vím do čeho jdu, neboj se o mě. A teď mě omluv, musíme se připravit.“ Řekla jsem na povrch klidně ač ve vnitř mi proudila krev jako o závod, Jake se na mě naposledy podíval a pak si povzdechl

„Je chci abys byla v bezpečí, mám tě rád.“ Řekl a odešel

Ještě chvíli po tom co odešel jsem seděla na gauči a snažila se vzpamatovat ze slov co mi řekl Jacob. Nechápala jsem jak je možné, že ví co se mi stalo. A hlavně zda je možné aby věděl, že jsou to upíři. Musím se jich na to zeptat.

Převlekla jsem sebe a malou, za chvíli by měla dorazit Alice. Zvonek oznamoval, že je zde, šla jsem otevřít a překvapeně jsem zamrkala, to nebyla Alice ale…

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 9. Kapitola: