Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená láska 18. kapitola


Nalezená láska 18. kapitolaSvěte div se ale konečně jsem do dlouhé době dopsala kapitolu... Snad se vám bude líbit stejně jako ty předcházející. Moc se omlouvám, za tu dlouhou odmlku ale mělaj sem potíže s počítačem... Teď by kapitolky měli přibývat rychleji... Doufám, že se vyjádříte jak se vám kapitola líbila

Od našeho prvního rande uplynuly tři měsíce. Byla jsem v sedmém nebi, Edward byl okouzlující, milující a naprosto k sežrání. Jako opravdový princ z pohádky, upír s volvem. Naše láska vzkvétala a jediná věc mi chyběla k dokonalému štěstí. Edward byl velmi opatrný na mě, moje potřeby, sice naše polibky a doteky nebyly tak nesmělé, ale i tak mi chyběl sex. Nejsem žádná jeptiška, co se zaslíbila bohu a drží celibát. Byla jsem touhou bez sebe, i Edward se mi zdál, že by naši lásku chtěl zpečetit, ale pokaždé, když už to vypadalo, že ho svedu, ucukl.

Ráno mě budil polibkem, který nikdy neprohluboval, povzdychla jsem si potichu, ale věděla jsem, že to slyšel. Na nic se ale neptal, jen odešel dolů, abych se mohla v klidu osprchovat a obléknout. Už dávno jsem si zvykla, že mi Alice připravuje oblečení na postel. Oblékla jsem se a sešla jsem ze schodů do kuchyně, Amy seděla v židličce a Esmé ji právě krmila.

„Dobré ráno,“ usmála jsem se a dala pusu Amy.

„Mama,“ zažvatlala malá a krásně se na mě usmála. Snídala dál, když jsem si k nim přisedla a sledovala jsem dcerku, jak krásně jí. Pokoušela se jíst sama a musím uznat, že jí to docela šlo. Za pár dní oslaví svoje první narozeniny, což bude velká událost, usmála jsem se sama pro sebe a vzpomínala na to, jak Amy začala dělat první krůčky.

Alice nás vyhnala ze školy o dvě hodiny dřív, než mělo skončit vyučování, nechápala jsem to, a když jsem se ptala, tak jen řekla: „Uvidíš a teď si pospěš.“ Usmála se a táhla mě do auta. Přijely jsme před dům, Alice vzrušeně poskakovala, ale já z toho všeho byla zmatená. Vešly jsme do domu, Amy stála u pohovky a něco si žvatlala. Jakmile nás uviděla, usmála se a její oči se tak rozzářily jako pokaždé, když mě viděla přijít domů.

„Máma,“ vykřikla, pustila se pohovky a přicupitala ke mně. Ihned jsem si dřepla na bobek a s roztaženýma rukama jsem čekala, až ke mně přijde, s posledním krůčkem zaškobrtla a přistála mi v náručí. V ten moment se mi do očí nahrnuly slzy štěstí.

„Amy, ty jsi šikulka, to už jsi velké děvčátko,“ mlela jsem absolutně mimo sebe. Otočila jsem se na Alice.

„Děkuji,“ řekla jsem a rozplakala se štěstím. „Moje malá holčička chodí, utekla roku.“ vykřikla jsem a hodila Amy do vzduchu, čím se rozesmála.

„Bells,“ vrátil mě do reality Carlisle. Otočila jsem se na něj, a tak jsem viděla jeho ustaraný výraz, který mě donutil překvapeně vyjeknout.

„Co se děje?“ ptala jsem se ihned vystrašeně, protože mi bylo jasné, že se jedná o tátu. V tu chvíli stál náhle Edward vedle mě, ani nevím, kdy přišel.

„Bello, je mi to moc líto, ale tvůj otec dnes v noci zemřel,“ řekl tiše Carlisle a jeho hlas byl prosycen lítostí. Prudce jsem se nadechla, ale do očí se mi nahrnuly i tak slzy. Zamrkala jsem a nechala jim volný průchod.

„Bohužel jsem to měl předpokládat, i když se jeho stav zdál stabilizovaný. Dnes večer měl zástavu srdce a nepodařilo se  nám ho opět oživit,“ říkal mi, ale já ho neslyšela, byla jsem ztracená ve vzpomínkách. Cítila jsem jen prázdnotu. Viděla jsem sebe jako malou holčičku a jeho mladšího plného života a s úsměvem. Jezdili jsme na pláž, když jsem byla u něj na prázdninách. Viděla jsem, jak jsem spadla do jezírka, a jak mě zachránil…

Za Charliem jsem chodila každý den a vyprávěla jsem mu, jak malá roste, jak krásně mluví. Dokonce jsem mu říkala, jaké mám problémy se svou touhou. Ale teď už není, moje srdce se rozbušilo nad ztrátou další milované osoby. Byla jsem sama, a vlastně ne, rozhlédla jsem se, okolo mě stála nová rodina, moje dcerka na mě koukala s vykulenýma očima a nevěděla, co se semnou děje. Vzala jsem ji do náruče, i když mi slzy dál tekly po tvářích, potřebovala jsem ji mít u sebe. Sedla jsem si s ní na pohovku a vedle mě se posadil Edward, Rose a Emm si sedli na zem stejně jako Jasper a Alice, Esmé a Carlisle stáli za mnou.

„Moc mě to mrzí Bells,“ šeptal Edward. Pokývala jsem hlavou na znamení, že ho slyším, ale byla jsem myšlenkami jinde.

„Mama,“ zamumlala malá.

„Copak maličká?“ ptala jsem se jí, dala mi pusu a chytla se mi okolo krku. Dlouhou chvíli jsme tak seděli, nikdo se ani nehnul, jen malá se vrtěla, ale nepouštěla mě.

Nakonec jsem vstala a pustila malou na zem.

„Děkuji,“ zašeptala jsem všem, vzala jsem Edwarda za ruku a šla s ním do pokoje, kde jsem si lehla na postel, Edward mě ihned objal. Nic neříkal, nechal mě, ať se s tím poperu sama, jen mě držel. Plakala jsem a nakonec i usnula.

Když jsem se probudila, Amy ležela vedle mě a spokojeně oddechovala, Edward ležel mezi mnou a malou, aby náhodou nespadla.

„Ahoj, jak se cítíš?“ zeptal se opatrně, ale já se musela pousmát.

„Jde to, to se stává,“ řekla jsem spíš sobě než jemu. Obrátila jsem se na bok a dívala se na něj, byla tma, tak jsem viděla jen obrys jeho postavy, ale věděla jsem, že on mě vidí dokonale.

„Bolí mě, že jsem ztratila jak mámu tak tátu. Nebyla jsem připravená o oba přijít a vlastně tak v krátkem časovém rozhraní, bolí mě, že Amy nepozná babičku ani dědu,“ řekla jsem a opět pocítila slzy, jak se mi tlačí do očí. Zamrkala jsem, abych je potlačila, už jsem nechtěla dál plakat.

„Bells…“ zašeptal Edward potichu. Pohladila jsem ho po tváři, políbil mě do dlaně, což mě donutilo se pousmát.

„Budu v pořádku, jen potřebuji čas, mám Amy a taky tuhle rodinu, nejsme sami a díky tobě se necítím sama. Sice nemám rodiče, ale mám vás,“ řekla jsem potichu, abych malou nevzbudila.

„Já vím, jen nechci, aby ses trápila,“ řekl a já se musela znovu usmát.

„Život bez trápení není život, poté by si člověk nevychutnával ten sladkej pocit štěstí,“ řekla jsem zapáleně a vstala jsem z postele. V tu samou chvíli byl Edward na nohou. Přešla jsem k němu, přivinula jsem se a políbila ho, jemně.

Vzala jsem opatrně Amy a přenesla jí do postýlky, poté jsem sešla s Edwardem dolů do obýváku. Posadili jsme na pohovku a objal mě okolo ramen. Nemluvili jsme, nepotřebovali jsme to, byli jsme  na stejné vlně. Nechal mě vzpomínat na mámu a na tátu.

Ráno jsem se probudila v posteli, ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula a Edward mě přenesl do ložnice. Vstala jsem, ale Edward nikde nebyl, tak jsem usoudila, že jel na lov. Sešla jsem do kuchyně, kde už byla Esmé.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ usmála se na mě.

„Ahoj, kde jsou všichni?“ ptala jsem se a přivítala se i s Amy, která právě snídala.

„Jsou na lovu, dnes bude slunečno, tak jeli do hor,“ odpověděla mi mile.

„Aha,“ odpověděla jsem zklamaně, Edward mi sliboval, že se mi ukáže ve slunečném světle.

„Edward se vrátí odpoledne,“ řekla, jako kdyby věděla, na co myslím, a to mě rozveselilo. Usmála jsem se na ní a dala si snídani.

Dopoledne jsem strávila s malou, hrály jsme si a společně chodily po domě. Nakonec jsme si daly společně oběd, který nám udělala Esmé. Po obědě jsem jí četla pohádku, u které i nakonec usnula. Když jsem se vracela do obýváku, nečekaně mě někdo objal. Trochu jsem vyjekla, ale ihned jsem se musela usmát, když dotyčný promluvil.

„Ahoj lásko,“ řekl a políbil mě do vlasů.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.

„Půjdeme ven?“ ptal se a jeho oči byly jako tekutý karamel, zářily jako zlato.

„Už se těším,“ řekla jsem po pravdě, „Esmé,“ zavolala jsem ji.

„Jistě, zlatíčko, dám na ni pozor, užijte si to,“ vykřikla s kuchyně.

Edward mě zavedl do garáže, kde jsme nasedli do jeho Volva a vyjeli.

„Kam to jedeme?“ ptala jsem se zvědavě.

„Nech se překvapit,“ usmál se na mě. I když byl jeho úsměv dechberoucí, nechala jsem se unášet krajinou. Za pár minut už parkoval na opuštěné cestě.

„Teď půjdeme pěšky, nebo chceš, abych tě nesl?“ zeptal se.

„Ráda se projdu,“ řekla jsem a vystoupila z auta, samozřejmě mi pomohl jako správný gentleman. Poté jsme se vydali do lesa.

„Řekneš mi, kam to jdeme?“ nenechala jsem se odradit, chtěla jsem to vědět.

„Někam, kde se ti bude líbit, na jedno místo, které jsem si zamiloval, když jsme tu byli po prvé,“ řekl s úsměvem a má zvědavost stále rostla.

Konečně jsem mezi stromy viděla palouček, malou louku, která byla poseta drobnými kvítky. Byla jsem překvapená barevnou škálou květů kvetoucích právě zde.

„Ta je krásná,“ vydechla jsem překvapeně, zvedla jsem hlavu, abych se podívala na Edwarda. A právě v ten okamžik se slunce prodralo mraky, aby osvítilo naše tváře. Zalapala jsem po dechu, jeho tvář se třpytila, leskla se, jako kdyby byla poseta diamanty. Usmál se na mě a políbil mě.

„Ach, to je nádhera,“ zavzdychala jsem neschopná vymyslet lepší přirovnání.

„Takže se nebojíš?“ zeptal se s úsměvem.

„Ne, nebojím, jsi nádherný. Jen škoda, že moje slovní zásoba není lépe zásobená,“ usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři.

„Jsem rád, že tě neděsím,“ řekl a políbil mě do dlaně.

Na louce jsme zůstali až do večera, tak moc kouzelná byla, že jsem dokázala zapomenout skoro na vše, jen ne na Amy.

„Chtěla bych se vrátit,“ řekla jsem mu, když se začalo připozdívat.

„Jistě, lásko, mně taky chybí,“ usmál se, vzal mě na záda a rozběhl se domů, ani jsem si nevzpomněla, že jsme tam přijeli jeho autem. Doma jsme byli díky jeho rychlosti za pár minut.

„Ahoj,“ pozdravili jsme s Edwardem stejně, i když to nebylo nutné, jelikož jsme s Amy jediné živé bytosti s tlukoucím srdcem v domě, tak věděli, že přicházím. A krom toho mě museli cítit. Jak mi Edward vysvětloval, každý člověk má svou vlastní vůni, stejně jako upír.

Vešla jsem do kuchyně, kde akorát Amy večeřela s Rose. V praxi to vypadalo tak, že Amy měla před sebou misku s večeří, Rose měla taky jednu a navzájem se krmily. V tu chvíli jsem musela Rose obdivovat, jelikož jsem věděla, že upíři nejí lidské jídlo.

„Rose,“ vyvalila jsem oči, Rose se otočila a usmála se.

„Ta malá potvůrka odmítala jíst, dokud mě nebude krmit,“ vysvětlovala se smíchem.

„Máma, Eda,“ přivítala nás se širokým úsměvem Amy, vyprskla jsem smíchy, když pojmenovala Edwarda.

„Tak Eda, jo?“ Vletěl do kuchyně Emmett a smál se na plné kolo.

„Nech toho,“ procedil mezi zuby můj upír.

„Ale no tak, Edoušku, Edíku,“ žvatlal jako malé dítě, celý dům se otřásal smíchem. Pro jistotu jsem si vzala Amy a šla s ní do koupelny, abych ji vykoupala. Napustila jsem jí vodu a posadila do vany. V tu chvíli jsem uslyšela řinkot skla a Emmetta pokřikovat, „Eda, Edoušek, Edíček.“ Ohlédla jsem se a viděla šmouhu, jak se dal Emmett na útěk. Musela jsem se tomu smát.

„Máma, dej kač.“ Poručila si Amy a ukazovala na kachničku, kterou měla od miminka. Do koupelny přišla Alice.

„Ahoj Bells. Za pár dní bude mít Amy narozeniny, chtěla bych jí uspořádat oslavu,“ řekla pomalu, asi nevěděla, jestli o to budu stát.

„To je dobrý nápad, ale prosím, nepřežeň to, ano?“ řekla jsem jí a snažila se ujistit, že neudělá nějakou monstrózní oslavu, ze které ještě dva roky budeme mít noční můry.

„Neboj se, bude to super,“ řekla se širokým úsměvem, poslala Amy pusu a odtančila z koupelny. Zavrtěla jsem hlavou a vykoupala malou, oblékla ji do pyžama a šla ji uspat.

„Můžu? Prosím,“ poprosila mě Rose, bylo mi jasné, co chtěla. Předala jsem jí Amy a sama se šla vykoupat. Vlezla jsem si do vany, zavřela jsem oči a přemýšlela, nakonec jsem svou bolest nad ztrátou otce zamkla hluboko v sobě. Bylo mi lépe, díky Cullenům a Amy jsem na Charlieho myslela minimálně a se ztrátou jsem se srovnala, ač to neustále kdesi hluboko ve mně bolí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená láska 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!