Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 17. Kapitola

24.01.2010 (19:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2427×

Edwardův pohled:

Byl jsem nervózní. Čekal jsem u divadla a při tom doufal, že Bells přijede. Alice do mě hučela, že se nemusím bát, ale já si nedokázal pomoci, cítil jsem nervozitu. Pousmál jsem se nad svým pocitem, je dlouho, co jsem se cítil tak… lidsky.

Stál jsem kousek dál od vchodu ukryt ve stínu a díval jsem se po autech, až jsem konečně zahlédl limuzínu. Tu, co jsem rezervoval jen pro ni. Auto zastavilo, řidič vystoupil a otevřel zadní dveře. Moje srdce, kdyby mohlo, tak se rozbuší radostí, přijela. Vystoupila z auta, na sobě překrásně tmavě modré šaty, vypadala nádherně, jako ztělesněná bohyně, ani moje nejkrásnější představa o ní se jí právě teď nevyrovná. Díval jsem se na ni, její obličej se zamračil, když prohledávala okolí. Přistoupil k ní uvaděč a pokynul jí, aby ho následovala.

„Mohu se zeptat, s kým se tu mám sejít?“ ptala se.

„To nevím, jen jsem dostal pokyny, abych vás uvedl do lóže.“ Odpověděl jí, opět se zamračila, ale následovala ho. Ještě chvíli jsem počkal a pak vyrazil za nimi. Proplétal jsem se davem a čekal, až dorazí. Díky mé rychlosti jsem tam byl mnohem dřív, schoval jsem se a vyčkával.

Bella stanula před dveřmi, které vedou na balkónek.

„Přeji vám příjemnou zábavu,“ uklonil se uvádějící a odcházel. Jeho myšlenky jsem se snažil ignorovat. Budily ve mně žárlivost, nebyl jediný, komu se Bella líbila. Chvíli stála přede dveřmi, slyšel jsem, jak její srdce zběsile tluče, zhluboka se nadechla a vstoupila do lóže, kde překvapeně vyjekla. Její reakce mě nutila k úsměvu, vykoupil jsem jedno květinářství, celá lóže byla vystlána růžemi - rudými, růžovými a bílými. Do začátku představení zbývalo několik minut a já jsem neustále hleděl na Bellu, skrytý ve stínu. Nedokázal jsem se pohnout, jen jsem ji pozoroval, jak si sedá a jak se rozhlíží po sále. Nakonec si vzala program, její tvář se rozjasnila, když četla o dnešním představení.

„To mě tak dobře zná,“ zašeptala potichu a já doufal, že měla na mysli mě. Opět jsem pocítil neuvěřitelnou touhu číst její myšlenky.

Bellin pohled:

Vstoupila jsem do lóže, kam mě zavedl uvaděč a oněměla jsem úžasem. Celá byla vystlaná barevnými růžemi. Bylo to nádherné. Usadila jsem se na jedno ze sedadel a rozhlédla jsem se po sále. Hledala jsem někoho známého. Co si to nalhávám? Hledala jsem jen ty zlaté oči. Zlaté oči plné něhy a lásky. Ale nikde jsem je neviděla. Co když jsem se přehlédla? Musela jsem se ujistit, a proto jsem celý sál přelétla očima znovu. Ale kde nic, tu nic. Nebyl tu. Se zklamáním jsem šáhla po programu. Vždyť ani nevím, co dnes budou hrát. Podívala jsem se na obálku, kde na mě vykoukl Romeo a Julie. I přes mou nejistotu jsem se musela usmát.

„To mě tak dobře zná,“ zašeptala jsem a doufala, že i když tu pan Tajemný ještě není, bude jím Edward. Kdo jiný by věděl, že mám ráda Shakespeara?

To čekání mě už ubíjelo, přišlo mi to jako věčnost, než začalo představení. Doufala jsem, že než představení začne, pan Tajemný přijde. Ale nikdo se neobjevil. Do mého srdce se vlil smutek a zklamání. S těmito pocity jsem se zadívala na jeviště a snažila se vnímat překrásné verše, avšak marně. Z mé snahy o vnímání představení mě vyrušil až studený dotyk na mé ruce. Vzhlédla jsem od jeviště a spatřila jsem Edwarda, který seděl vedle mě. Netušila jsem, kde se vzal, ale díval se na mě a držel mou ruku. Usmál se na mě a já zapomněla i dýchat. Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme se na sebe navzájem dívali a usmívali se. Chtěla jsem se zeptat, proč to všechno, ale dal mi jen ukazovák na rty a zakroutil hlavou. Jeho oči nebyly zlaté, jak jsem si představovala, nýbrž byly černé. Vím, že bych se měla bát, ale nedokázala  jsem to. Pochopila jsem, že tentokrát jeho oči nejsou černé žízní ale touhou, touhou po mně. Naklonil se ke mně blíž, až se naše rty téměř dotýkaly.

„Miluji tě,“ zašeptal a spojil naše rty. Jakmile to udělal, vybuchla uvnitř mě přímo sopka štěstí, krev se mi vařila a kůže pálila. Líbali jsme se a já ucítila motýly, co mi létali v břiše. Nic okolo nás pro mě neexistovalo, byli jsme jen já, Edward a naše vzájemná láska, kterou jsme k sobě cítili. Toužila jsem po něm víc a víc. Líbali jsme se poprvé a nedokázali jsme se od sebe odtrhnout, až mi začínal docházet dech. Edward se ode mě jemně a pomalu odtáhl, naposledy otřel své rty o mé a zadíval se mi do očí. Zaplavilo mě štěstí, byl se mnou, miloval mě a já jeho.

„Miluji tě,“ řekla jsem mu a jeho oči se rozzářily. Nikdy jsem si nemyslela, že by mohl být ještě hezčí, ale to štěstí, co z něj vyzařovalo, ho udělalo ještě nádhernějším. Znovu jsem zatoužila ho políbit, ale nechtěla jsem pokazit tu krásnou chvíli. Jeho oči zářily jako tisíce hvězd na nebi, jak byly šťastné. Z mého rozjímání o něm mě vytrhly až hlasy z jeviště, otočila jsem se a snažila se zorientovat, ale nedokázala jsem se po tom všem soustředit. Edward držel mou ruku ve své a hrál si s mými prsty. Seděl vedle mě a jen se mě něžně dotýkal. Proto jsem se otočila znovu k němu a dívala se na jeho šťastnou tvář.

„Copak?“ zeptal se nevinně, ale já věděla, že i on je myšlenkami jinde. Usmála jsem se a lehce jsem ho políbila. Když vtom si mě chytil do náručí a posadil si na klín, skoro jsem vykřikla překvapením, ale výkřik zanikl v dalším polibku.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ucha, když jsme se od sebe odtrhli, lehce jsem zčervenala.

„A ten ruměnec ti sluší ještě víc,“zašeptal mi znovu potichu do ucha. Když jsem ucítila jeho ledový dech, zamrazilo mě, tolik jsem po něm toužila. Pousmála jsem se a spokojeně seděla na něm. Dívala jsem se na jeviště, ale nevnímala jsem, nedokázala jsem to. Moji pozornost měl Edward, jeho ruce, co mě hladily na těle, jeho hlas, co mi šeptal Romeovy repliky. Vnímala jsem jen jeho a naši společnou lásku, která byla všude okolo nás.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 17. Kapitola: