Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezená Láska 16. Kapitola

05.01.2010 (22:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2348×

Probudila mě líbezná melodie, nevěděla jsem, odkud přichází. Poslouchala jsem tóny, které byly prosyceny láskou, touhou a nadějí. Slzy se mi tlačily do očí dojetím, ležela jsem v posteli, choulila se do klubíčka a nechala se pohltit tou skladbou, ta najednou skončila. Pak bylo ticho, povzdechla jsem si smutně a opět zavřela oči v hlavě tóny, které jsem slyšela a zjevila se mi ta nejkrásnější tvář.

Jeho zlaté oči se upřeně dívaly do těch mých s takou intenzitou, až mi připadalo, jako kdyby se díval na mou duši. Zprudka jsem otevřela oči a posadila. Opět se ozvala ta melodie, poslouchala jsem jak se tóny plné naděje rozléhají po domě. Před očima jsem viděla Edwarda jak drží malou Amy v náručí. Jeho pohled padne na mě a jeho oči se rozzáří láskou. Zatřepala jsem hlavou a snažila se jeho tvář dostat hlavy.

Vstala jsem, došla ke dveřím a šla jsem za hudbou. Došla jsem ke dveřím, které byly pootevřené, viděla jsem Edwarda, jak sedí za křídlem a jeho prsty kloužou po klávesách. Stála jsem tam a dívala se na něj, jeho krásná tvář byla smířená, oči zavřené. Ty se najednou otevřely, díval se na mě, spoutal mě svým pohledem, co se mi vrtal do duše. Šla jsem pomalu k němu, neustále hrál a díval se na mě, posadila jsem se vedle něj. Naše oči nepřerušily kontakt, jeho ruce neopustily klávesy. Hrál zpaměti, jeho intenzivní pohled byl čím dál víc naléhavější, jako kdyby mi říkal: „Tahle skladba je pro tebe, lásko.“ Když jsem si to uvědomila, do očí se mi nahrnuly slzy, nedokázala jsem ani zamrkat, nedokázala jsem od něj odtrhnout zrak, po tváři mi tekly slzy dojetí, trochu se zamračil.

„Proč pláčeš?“ ptal se mě potichu, jeho hlas ve spojení s melodií mě rozechvěl a další slzy mi stékaly po tváři.

„Dojetím,“ zašeptala jsem potichu, nechtěla jsem, aby se pokazila tato krásná chvíle. Můj pohled sklouzl z jeho tváře na klávesy, dívala jsem se, jak jeho hbité prsty klouzají po klaviatuře, jak je laská. Pocítila jsem bodnutí u srdce, tolik jsem si přála, aby laskaly mě, aby se dotýkaly mé tváře. Zvedla jsem oči a podívala se do těch jeho. Měl na tváři krásný úsměv a jeho oči, ty se na mě dívaly tak láskyplně, až se mi z toho točila hlava.

„Tahle skladba je pro tebe…“ zašeptal a já jen litovala, že nedodal to jediné slůvko, slůvko, které jsem od něj chtěla slyšet. Usmála jsem se na něj.

„Děkuji, je překrásná,“ odpověděla jsem potichu, usmál se a přestal hrát, zvedla jsem zmateně obočí.

„Nemá konec,“ odpověděl na mnou otázku, kterou jsem ani nepoložila.

„Proč ne?“ ptala jsem se.

„Protože, ještě nemůže mít konec,“ odpověděl a díval se mi do očí, jako kdyby mi posílal myšlenky. A já ho pochopila, skladba nemůže mít konec, protože závisí na našem rozhodnutí.

„Konec se ještě píše,“ dodal Edward.

„Kdo jej napíše?“ zeptala jsem se, i když jsem odpověď znala.

„Osud.“ Jeho oči byly pořád smutné, jako by se bál toho, co nás ještě čeká.

Z kuchyně vykoukla hlava Esmé.

„Bello, dáš si snídani?“

Slyšela jsem ji, ale nemohla jsem odtrhnout zrak od Edwarda. Až po chvilce jsem se na ni otočila.

„Ano, Esmé. Děkuji. Ale napřed se musím postarat o Amy.“

„To není třeba. Rose už ji nakrmila. Amy se vzbudila už před nějakou dobou, nechtěli jsme vás rušit, a malá vypadala spokojeně,“ usmála se na mě. Já jí usměv nesměle oplatila, do tváře se mi nahnala červeň. Edward si za námi povzdychl.

„Esmé,“ řekl nahlas a já nezmateně otočila, podívala jsem se zmateně na Edwarda, ten se tvářil, jako kdyby jedl citron a Esmé se jen usmála.

„A co? Je to očividné, vy dva k sobě patříte,“ řekla nám dvěma a já cítila, jak zase rudnu Vypadla jsem z pokoje a šla za malou, slyšela jsem ji v kuchyni. Vzala jsem ji do náručí a schovala svůj obličej do jejích hebkých vlásků.

„Bello,“ vyrušila mě z uklidňovacího procesu Alice, nevraživě jsem se na ni podívala, její oči zářily tisíce plamínky.

„Bello, půjdeme na nákupy,“ řekla vesele a já na ni jen nevěřícně koukala.

„Nebyla jsi náhodou včera?“ ptala jsem se nevěřícně, z horního patra se ozval smích a Emmett vykřikl.

„Jo, holka, tak to je pokaždé, Alice se vrátí z nákupů a může se otočit a jít zpátky,“ prohlásil. Alice v mžiku byla pryč a najednou se ozvala rána, tříštění skla a Emmettův výkřik.

„No počkej, to ti vrátím!“ vykřikl Emm a Alice se smála.

„To těžko,“ odpověděla mu a vrátila se ke mně, podívala se na mě s pohledem opuštěného štěněte a já věděla, že dosáhla svého. Alice vypískla.

„Esmé, pohlídáš Amy,“ konstatovala a táhla mě z domu.

„Ale…“ chtěla jsem protestovat, což mi nedovolila.

„Jedeme spolu, a uvidíš, bude se ti to líbit,“ zašklebila se a já se začala bát.

V autě pustila rádio, kde hráli Linkin Park, né, že bych byla příznivcem takové muziky, ale píseň se mi líbila, Alice se usmívala.

„Pojedeme jen do Olympie, abychom byly brzo doma,“ uklidňovala mě, ale zdálo se mi, že je v tom něco jiného. Nechala jsem to být.

Dojely jsme do obchodního centra a já konečně poznala pravou Alice, tahala mě z jednoho obchodu do druhého. Moje protesty, že nic nepotřebuju, nebrala v potaz. A házela po mně jedno oblečení za druhým, za hodinu jsem měla spoustu oblečení.

„Alice,“ zaúpěla jsem, když mě táhla do dalšího krámu, ale neposlouchala mě. Vtáhla mě do kabinky a podávala další kousky na zkoušení, ani nevím, co to bylo, při dvacátém převlíkání jsem se o to přestala zajímat. Proto jsem překvapeně vyjekla, když jsem na sebe oblékla odvážné prádlo, a s korzetem v tmavě modré barvě.

„Alice,“ zašeptala jsem vyděšeně, ta strčila hlavu do kabinky a usmívala se.

„Jsi nádherná,“ odpověděla a podávala mi další kousky, když jsem vyzkoušela asi dalších 10 kompletů, byla Alice spokojená a já si oddychla.

„Jedeme domů,“ řekla a mně se ulevilo, konečně tahle noční můra skončila, ještě jsem se zastavila u stánku a dala si burgra, abych se posilnila. Nejedla jsem od snídaně. Podívala jsem se na hodinky a překvapeně jsem zamrkala, bylo 5 odpoledne.

„Jak je to možné?“ ptala jsem se Alice, ta jen pokrčila rameny.

„Užily jsme si, co?“ smála se a já se zašklebila, no jestli užily, to nevím, pomyslela jsem si.

Domů jsme dojely hodinu po setmění, vstoupily jsme do domu. Amy si hrála v obýváku na zemi, před sebou měla kostky, Emm a Rose seděli vedle ní a stavěli komín, jakmile byl podle Amy dostatečně vysoký, tak ho zbořila a vesele se smála. Přišla jsem k ní a přivítala se s ní, usadila jsem se k nim a společně jsme si hráli. Nakonec nastal čas večeře, koupaní a uspávání. Amy nakrmila Esmé, já ji vykoupala a oblékla a Rose ji šla uspat. Seděla jsem v kuchyni a přemýšlela, jak se mi najednou ulehčil život, mám teď mnohem více času pro sebe a já nevěděla, jak ho využít.

„Drahoušku, nemáš hlad?“ ptala se mě Esmé a já zakroutila hlavou.

„Nevím, co mám dělat, nejsem zvyklá, že mám tolik času,“ odpověděla jsem jí po pravdě. Esmé se na mě usmála, do kuchyně vtančila Alice.

„Já tě zabavím,“ řekla vesele a táhla mě do svého pokoje, tam mě posadila do křesla.

„Alice, to snad nemyslíš vážně?“ zavrčela jsem na ni naštvaně, měla jsem dost toho převlíkání za celej den a ona mě teď ještě bude mučit.

„Uklidni se, neboj, budeš jen ráda,“ usmála se na mě a začala si pobroukávat. Nahnala mě do vany, jen co jsem se vykoupala, vlétla do koupelny jako blesk, fénovala mi hlavu, lakovala nehty, malovala obličej…

Já jsem to vzdala a nechala ji, ať si dělá, co chce. Konečně byla spokojená a oblékla mě do modrých šatů, překvapeně jsem se dívala do zrcadla a nevěřila vlastním očím. Pod Alice rukama jsem se proměnila v princeznu, usmála jsem se.

„Jsi opravdu šikovná, ale mohu vědět nač?“ ptala jsem se jí.

„Sama uvidíš,“ řekla a mrkla na mě.

Sešla jsem do obýváku, kde byla celá rodina až na Edwarda.

„Ahoj,“ pozdravila jsem nesměle, jejich oči se na mě otočily a Emmett hvízdl.

„Teda Bello, jsi vážně kus,“ řekl a objal mě, do ucha mi pošeptal „Kdybych neměl Rose…“ ale nedopověděl to, jelikož Rose mu vlepila pohlavek. Zasmála jsem se spolu s ostatníma.

„Děkuji, ale proč to všechno?“ ptala jsem se nechápavě, Carlisle se usmál.

„Uvidíš,“ usmál se a vedl mě před dům, tam stála limuzína.

„Ta je pro tebe, užij si to,“ objal mě a pomohl mi nastoupit, seděla jsem v limuzíně a nechala se odvážet, bůh ví kam…

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezená Láska 16. Kapitola: