Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 3

Titulni str


Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 3Bylo to zvláštní. A k vzteku. Co když na té straně bylo to číslo, které mi mohlo změnit život?

„Tak děkuji.“ Zavěsila jsem. Už po několikáté. Zatím jsem neměla moc štěstí. V žádné nemocnici neznali jméno Cullen. Musím hledat dál.

Nalistovala jsem další stranu. Bylo toho hodně, to teda jo. Ale já byla odhodlaná zavolat kamkoliv. Začala jsem ťukat další číslo, když se zvedl vítr a blok mi odfičel stranou.

„Kruci!“ zaklela jsem a rozběhla se pro něj. Ale jakoby se do země propadl. Ať už jsem se dívala pod auto nebo naopak do stromů, sešit nikde.

„No to je bezvadný!“ Rozzuřeně jsem si dupla, když v tom jsem ho uviděla. Jasně oranžový blok, několik metrů ode mě.

Vrhla jsem se na něj. Vděčně jsem si ho přitiskla na prsa a rychle spěchala zpět k budce. Nalistovala jsem tu stejnou stranu, ale… byla pryč. Jasně jsem viděla, jak ji někdo – něco? – vytrhlo.

Vykuleně jsem zírala na zubatý okraj stránek a nedokázala tomu uvěřit. Pak jsem pokrčila rameny. Nemohla jsem nic dělat, jen zkoušet znovu volat.

Domů jsem se dostala až těsně pře stmíváním. Byla jsem unavená, polámaná a zklamaná. V žádné nemocnici jsem neuspěla.

Ta určitá nemocnice musela být na tom papíru. To byla jediná možnost. Mám to ale smůlu!

Robert nebyl doma, když jsem přišla. Těžce jsem dosedla na židli v kuchyni a zírala ven oknem. Dnešní den měl být dokonalý. Měl být zlomový. Místo toho mi bylo ještě hůř, než před několika týdny.

Netečně jsem sáhla po vyzvánějícím telefonu. Unaveně jsem zavřela oči a přijala hovor.

„Haló?“ zamumlala jsem. Z druhé strany se neozvalo nic. Zamračila jsem se a otevřela oči. Hovor stále běžel, takže…

„Je tam někdo?“

Když se opět nikdo neozval, cítila jsem, jak se mi srdce rozkmitalo rychleji. V tom práskly dveře. Vyjekla jsem a mobil mi vypadl z rukou.

Sklonila jsem se a vzala ho do rukou. Hovor byl ukončen.

„Ahoj, nečekal jsem tě tak brzo. Ten bourák venku je tvůj?“ Kývla jsem směrem, kde jsem čekala, že bude Robert, a dál studovala telefon v mých rukou.

Budu si muset zjisti, kdo to byl. To jsem prostě celá já, nic nemůžu nechat jen tak být.

„Jak ses měla?“ Robert se posadil naproti mně a obdařil mě úsměvem.

„Skvěle.“ Celý den v telefonní budce. Úžasný den.

„Tak to se máš. Já celej den trajdal po úřadech. Volala mi Samantha. Rozvod asi neproběhne tak v klidu, jak jsem doufal.“

Konejšivě jsem se na něj usmála a vzala ho za ruku. Bylo mi líto, že má problémy se svou ženou, ale… Moje problémy jsou ve srovnání s těmi jeho… Co já bych dala za hysterického manžela.

Robert se při mém doteku rozzářil. Raději jsem ruku zase stáhla a vstala. „Už si půjdu lehnout. Byl to dlouhý den.“

Přikývl a taky se zvednul. „Už taky půjdu. Chceš jít do koupelny, nebo…?“

„Ne, v pořádku. Půjdu si rovnou lehnout.“ Chtěla jsem už být v soukromí mého modře vymalovaného pokoje, který mi dával iluzi normálního života.

Rychle jsem se převlékla a hned si lehla pod deku.

Byla jsem unavená, ale dlouho jsem nemohla usnout. Když se mi to konečně podařilo, měla jsem sen…

Ozvalo se tříštění skla a já překvapeně vyskočila. Okno mého pokoje bylo rozbité, jakoby jím proletěl balon. Ale sklo nikde nebylo. Na zemi pod oknem byl pouze... vlas?!

„Bello.“ Otočila jsem se jako v mrákotách. Ten hlas jsem poznala. A opravdu… stál tam, černé vlasy rozházené a na tváři něžný úsměv, který jsem už neviděla tolik měsíců…

„Přišel jsi za mnou,“ vydechla jsem a udělala jeden nejistý krok k němu. „Takže jsem na správné cestě. Jsi ve městě.“ Udělala jsem další krok. Přesto že jsem od něj byla ještě pár metrů, odstoupil dozadu.

„Neměla bys…“

„Ne!“ vykřikla jsem. Překonala jsem poslední vzdálenost a skočila mu do náruče. Jeho paže byly nejdříve zdráhavé, ale pak mě pevně objal okolo pasu.

„Prosím, už mě neopouštěj. Každý den bez tebe… Je jako věčnost,“ šeptala jsem mu do kůže. Zhluboka jsem nasávala jeho omamnou vůni a nic nechtěla více, než tak zůstat navždy.

„Omlouvám se,“ zachrčel podivným hlasem. Celou dobu se vůbec nepohnul. Tvář měl zabořenou pod mou bradou a přerývaně dýchal.

„Za co se omlouváš?“ hlesla jsem. A pak se pohnul.

Kůží na krku mi projely dva nože.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Najdu tě! A pak spolu budeme navždy... - 3:

 1
06.11.2011 [13:16]

lowelllyyPOpět moc povedené a moc se mi to líbí... A jsme moc ráda, že se můžu těšit na další kapitolu :D EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

28.10.2011 [15:53]

FaireSouhlasím, je to krátké.
Doufám, tedy že brzk= pokračování bude delší. Emoticon Emoticon

No jo, někdo si nepřeje, aby zkontaktovala Cullenovic rodinku. Emoticon

28.10.2011 [14:54]

CharlotteAlannaWild Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.10.2011 [14:01]

Veubella Emoticon Vrrr! A co třeba komentář, co? Emoticon

27.10.2011 [18:53]

VeubellaPáni! Zombí! nečekala jsem, že bude další kapča tak rychle - ale jsem za to neskutečně ráda! Emoticon Ale zase jsem něco tak trochu nepobrala - ona ví, že si má Willa spojovat s Cullenovými? Emoticon Já myslela, že ne. Emoticon Emoticon Dobře, tak nic... To nevadí Emoticon
Kapitolka byla moc krásná a já se už nemůžu dočkat další! Píšeš nějak rychle, ne? Emoticon Já bych taky tak často chtěla vydávat - ale mě to trvá, než něco napíšu a jsem hrozně líná! Emoticon
Ale kapča mohla být delší! Rozhodně delší! Emoticon
Tak příště, jo? Emoticon
Loučím se - adios! Emoticon
Vlastně ne! ještě....
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Až teď - adios! Emoticon

27.10.2011 [15:24]

mokasinahéééj tak to je dokonalýýý honem dalšíííí

27.10.2011 [15:18]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!