Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda? Ne, osud! - 4. kapitola

24.02.2011 (07:00) • AndyBCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1071×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola – Nové přírůstky

(pohled Jasper)

Z Bogoty jsme se vydali k hranicím Severní Ameriky. Jelikož byla tma, tak jsme neměli nejmenší problémy se přes ně dostat. Všichni jsme se přes ně dostali a pak se rozutekli po upířím pachu, který tu patrný byl. A musím říct, že nejstarší nebyl. Byl maximálně dva dny starý.

Vypadalo to na nomáda, který se tu potuluje a zřejmě nečeká žádnou návštěvu z Jižní Ameriky, takže neběžel nijak extra rychle. Jeho pach byl jako pachy všech upírů nasládlý, ale byl v něm i cítil nádech lučního kvítí, takže jsem usoudil, že se bude jednat spíše o upírku, než o upíra. Nezkušenou, upírku, ale bylo i možné, že když se pohybuje tak blízko hranic, tak bude cvičená. No, necháme se překvapit.

Doběhli jsme na místo, kde se její pach mísil s pachem dalších dvou upírů a pokračoval dál. Takže teď byli tři. Pravděpodobně dva upíři a jedna upírka.

Pohledem jsem vyhledal Ashlee a zjistil jsem, že mě také pozoruje. Neodtrhl jsem pohled, ale ona s mírným úsměvem ano. Cítil jsem, jak se mi koutky úst trochu pozvedly, a mé mrtvé srdce zapleskalo, jelikož tím dala najevo, že mám u ní šanci.

Pokračovali jsme po pachu těch tří upírů a všichni se pomalu připravovali k boji a já jsem díky svému daru poznal, že se všem mění nálada. No, a já se ještě připravoval k menší diplomacii.

Už jsem věděl, že jsme blízko, jelikož jsem cítil, jak se mi tělo napjalo. Ostatní si to postupně uvědomovali také a Maria si stoupla před všechny, aby na ni dobře viděli. „Mí drazí. Nastal ten okamžik, na který se všichni velice těšíme. Dnes zlikvidujeme, nebo popřípadě přemluvíme tuto skupinku upírů, která vůbec nic netuší,“ šeptala Maria, aby ji ti tři upíři neslyšeli, ale abychom ji slyšeli pouze my. „Napočítám do tří a na teď vyrazíme. Raz… Dva… Tři…,“ šeptala stále.

„Teď,“ zařvala nahlas, takže ti tři upíři ji určitě také slyšeli. Okamžitě, když řekla teď, jsme všichni vyběhli a všichni až na mě a Mariu skočili po těch třech, které zadrželi a uvěznili v pevném sevření. Já nedržel nikoho, tak jsem si stoupl před ně a šel si zahrát na diplomata.

Všichni tři se tvářili zvláštně vyděšeně a snažili se dostat z těsného sevření, které ne a ne povolit. Po chvíli už se nesnažili a vražedným pohledem nás sledovali. Černé zorničky značily, že už dlouho nebyli na lovu. Takže nebudou mít tolik sil jako my, jelikož jsme v Bogotě udělali velkou zastávku.

Odkašlal jsem si, abych na sebe upoutal jejich pozornost, jelikož stále sledovali celou naši početnou skupinku. „Ehm, ehm.“ Okamžitě se všechny pohledy upřely na mě a já začal s diplomacií.

„Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Jasper a vy tři?“ Chtěl jsem, aby se cítili aspoň trochu uvolněně.

„Helen,“ začala hnědovlasá upírka, která přelétala pohledem mezi mnou a Rasslem.

„Thomas,“ pokračoval ten blonďatý upír, který mě už od začátku propaloval nenávistným a rozzuřeným pohledem.

„Chris,“ dokončil celkem klidně tmavě-hnědovlasý upír, který se poťouchle usmíval. Z jeho nálady jsem to nepochopil, ale něco ho vážně pobavilo. Ale už od pohledu to byl komik.

„Co po nás chcete?“ zeptal rozzuřeně Thomas, jelikož mu to asi nebylo vůbec příjemné. Střelil pohledem ke Chrisovi, který se na něj povzbudivě usmál. Znovu se podíval na mě, ale už trochu klidněji. „Mluv, Jaspere,“ pobídl mě Thomas.

„Hlavně nedělejte předběžné závěry,“ upozornil jsem je. Počkal jsem, až všichni kývnou na souhlas a pokračoval jsem. „My všichni jsme z Jižní Ameriky, kde jak jistě víte, - teď už - bývaly upíří války. Ale ty už skončili a my porazili všechny. Rozhodli jsme se, že zkusíme štěstí i tady. V Severní Americe.“  Udělal jsem menší přestávku a zkontroloval jejich výrazy a jejich náladu. Chrisovi to na náladě vůbec neubralo a stále se usmíval. Helen jen nevěřícně koukala, ale nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Ale Thomas, to bylo něco jiného. Vůbec to nebral a ani můj dar ho nijak neuklidnil.

Tak jsem teda pokračoval. „A po vás chceme, abyste se k nám přidali a pomohli nám ovládnout i celou Severní Ameriku. Nebo, sice doufám, že se to nestane, vás budeme muset zničit.“ Koukl jsem se na jejich výrazy a poznal jsem, že se už všichni rozhodli. „Jestli se chcete domluvit, dáme vám chvilku, ale nepokoušejte se utéct.“ Souhlasně přikývli a oni je pustili. Všichni tři se rozutekli na místo, kde mohli šeptat a my je už neslyšeli, ale stále je viděli.

Při pohledu na ně se dalo poznat, že Helen a Chris zastávají stejný názor, ale Thomas je proti. Bylo zajímavé je takto pozorovat, jelikož to o nich hodně řeklo. Dalo se poznat, že Chris tady Thomase nenechá, jelikož to vypadalo, že jsou praví bratři. Helen chtěla zažít dobrodružství a tohle se jí náramně hodilo.

Asi po půlhodinovém přemlouvání Thomas souhlasil a vydal se společně s Helen a Chrisem zpět k nám. „Souhlasíme,“ promluvil Chris, „přidáme se k vám.“ Když to dořekl, Thomas se ošil a já se na ně usmál.

„Dohodnuto.“ Usmál jsem se na Chrise a ten mi úsměv oplatil. Byl to sympaťák. Otočil jsem se na ostatní a začal jsem je všechny navzájem představovat. Přitom jsem si všiml, že Helen pozoruje Rassela a on zase Helen, takže když Rassel bude s Helen, tak já budu moct být s Ashlee.

Po představování jsme se rozdělili na pár skupinek. Přesnější by bylo asi na šest, ale v jedné z nich byl pouze jeden upír. A to Thomas. Podle chování bych ho tipoval na někoho, kdo nemá rád svět a bere všechno tmavě. Nemá žádné city. Ale podle mě to bylo pouze maska před světem.

Já jsem byl ve skupince s Georgem, Ashlee a Chrisem. Byl jsem vážně rád, že tu s námi nebyl Rassel, který měl soukromou skupinku s Helen. Ged se třemi novorozenými a Eustancem. Další byla Maria, jeden novorozený a Daisy. A poslední a také soukromá skupinka Mia a Albrey.

Celou dobu, co jsme se rozdělili do skupinek, jsme si s Chrisem povídali a zjistili spoustu zajímavých věcí. A já si pár teorií potvrdil. Například že Thomas s Chrisem jsou nevlastní sourozenci, ale mají velice úzký vztah. Vyprávěl nám o tom, kde všude byli a kam chtěli jít, ale o sobě samotném nám neřekl nic. Ani o Thomasovi a Helen.

Párkrát jsem se snažil převést řeč na dary, ale on z toho vždy šikovně vyklouzl. Asi si nás prvně chtěl ověřit a až pak nám říct něco osobního.  Chris si už od pohledu oblíbil George, který byl stejný vtipálek jako on sám. No, sice na něj ještě neměl, ale byl mu z naší menší skupinky nejblíž.

Asi po půl hodině se od nás odtrhli a já zůstal s Ashlee sám.