Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda? Ne, osud! - 3. kapitola

marcus


Náhoda? Ne, osud! - 3. kapitolaTak, máme tu další dílek. Tento dílek je poslední v Jižní Americe. V tomto dílku bude zahrnuta zastávka v Bogotě. Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit. Vaše AndyBCullen.

3. kapitola

(pohled Jasper)

Už bylo rozhodnuto. Půjdeme postupně od nejjižnější části až po nejsevernější a postupně si podrobíme celou Severní Ameriku. Vyrazit bychom měli po nočním lovu v Bogotě. Je to veliké město, kde se každý den několik lidí ztrácelo, takže by naše návštěva nebyla tak nápadná jako v nějaké menší vesničce.

Cesta do Bogoty by nám měla trvat asi deset minut, takže jsem měl ještě dvě hodiny, které jsem nevěděl, jak využiju. Lehl jsem si do trávy a díval se na pomalu zapadající slunce. Normálně jsem se díval do toho rozžhaveného kola a hypnotizoval ho pohledem a přitom přemýšlel o budoucnosti. O budoucnosti s Ash. Šťastnou budoucnost s Ash.

Slunce už zapadlo a já se zvedl a koutkem oka jsem mrkl po Ash, která se bavila s Rasslem, jak jsem zjistil. Vzedmula se ve mně vlna něčeho, co by naznačovalo žárlivost.

Když jsem byl ještě člověk, četl jsem několik knih, kde byla žárlivost popsaná a já na to nebral takovou váhu, jakou to mělo ve skutečnosti.

Raději jsem se podíval jinam, než na ty hrdličky a v mém zorném poli byla Maria, která se změnila. Nemyslím tím fyzicky, ale její nálada. Takovou jsem u ní ještě nikdy nezpozoroval.

Takovouto náladu neměla ani tehdy, když byla celá Jižní Amerika naše. Docela se to shodovalo s náladou Charlote a Petera. Koukl jsem se, jakým směrem se dívá a došel jsem k Rasslovi. Jak to tak vypadalo, tak si Maria konečně našla někoho, s kým by chtěla prožít věčnost. Ale jedinou překážkou byla - snad časem moje – Ashlee. A ona by byla schopná se jí zbavit. A to jsem nemohl dopustit. Nepřežil bych to a s otevřenou náručí bych šel za ní. Život bez Ash by neměl cenu.

Ani jsem si to neuvědomoval, ale moje přemýšlení zabralo ty dvě hodiny, které mě dělily od večeře. Ged si stoupl přede mě a podal mi ruku, kterou jsem přijal a stoupl si.

Naše skupinka se rozeběhla k Bogotě, kde už zanedlouho bude míň lidí, než když tam přijdeme.

Rychle jsme se blížili k Bogotě a vzduch už byl plný lidského pachu.

„Za dvě hodiny se tady sejdeme. Na nikoho se mi čekat nechce, takže si pospěšte,“ řekla a přejela každého pohledem a Rassla obzvlášť.

Rozběhl jsem se po jednom pachu, který mě dovedl na náměstí, kde spali dva bezdomovci. Za chvilku jsem se k nim rozběhl a do jednoho se zakousl a začal sát tu teplou tekutinu, která byla na bezdomovce až moc čistá. Za chvilku v něm nebyla ani kapka a já se zakousl i do druhého. Ten už krev neměl tak čistou, ale i tak jsem sál dál.

Obě těla jsem dal na jednu lavičku a rozdělal oheň, který dají za vinu těm dvěma. Chvilku jsem pozoroval můj oheň, když mě do nosu udeřila krásná vůně.

Ihned jsem se za ní rozběhl a na cestě do parku jsem uviděl ani třináctiletou holku, jejíž krev mě neuvěřitelně přitahovala. Nikdy jsem se nesnažil ovládat, ale tentokrát jsem chtěl ovládnout. Nemohl jsem jí vzít její život, který měla ještě před sebou. Snažil jsem odolat její krvi, ale prostě to nešlo.

Přiběhl jsem k ní zezadu, ale ona mě slyšela. Otočila se ke mně čelem a já ji koukal přímo do těch hlubokých pomněnkových očí. Už jsem to nemohl vydržet a naklonil se k ní.

„Promiň,“ zašeptal jsem jí do ucha a zakousl se do jejího krku. Tato teplá tekutina mi proudila v žilách a já sál dál. Prostě jsem nemohl přestat, ale dvě moje já se hádala:

„Je to normální, každý upír pije lidskou krev.“

„Ale tahle dívka měla před sebou celý život, a já jí ho vzal.“

Dopil jsem tu dívku a zhnusen sám sebou jsem ji donesl k těm dvěma bezdomovcům. Hodil jsem ji na shořelá těla bezdomovců a znovu škrtl.

„Doufám, že si budou myslet, že tam byli tři,“ pomyslel jsem si a rozběhl jsem se do města.

Lidskou chůzí jsem si prohlížel město a koukal do výloh už zavřených obchodů. Dostal jsem se na kulaté náměstí, které bylo plné obchodů. A já přemýšlel, kerý bude mít tu čest, že v něm „nakoupím“.

„Hmm, žádný šrouby nepotřebuju. Maso nejím. Už si nehraju. Šperky nepotřebuju, ale mohl bych nějaký vzít Ashlee…“ Takhle jsem si okomentoval každý obchůdek na tom náměstí a nakonec jsem se rozhodl pro knihkupectví a zlatnictví.

Nejdřív jsem se potichu vkradl do knihkupectví, jelikož tam jsem věděl, že to nebude trvat tak dlouho jako tam. Musel jsem jí vybrat něco, co mělo cenu. V knihkupectví jsem popadl tři knížky a vyběhl ven. Srovnal jsem si je na hromádku a položil před obchod.

Vyrazil jsem ke zlatnictví a zneškodnil kamery. Prosvištěl jsem celým obchodem a hledal ten, který bude nosit na krku ta nejúžasnější osoba na světě.

Asi v půlce kolečka kolem vitrín jsem ho uviděl. Nebyl nijak veliký, ale i přesto byl perfektní. Rozbil jsem vitrínu a popadl ho. Rozezněl se alarm, ale já už byl pryč s náhrdelníkem i knihami.

Náhrdelník jsem si schoval do brašny a dvě ze tří knížek také. S jednou knihou v ruce jsem se rozběhl k tomu sloupu, kde jsme se rozdělili. Byli tam zatím jen Mia s Albrejem, kteří si asi ani nevšimli, že jsem přišel, jelikož jejich pozornost byla poutána na něco jiného.

Sedl jsem si kousek od nich a pustil se do té knihy. Byla to kniha o občanské válce. Měl jsem chuť ji zahodit s tím, že to znám až moc dobře, ale nakonec jsem se do ní pustil.

Když jsem ji dočetl, byli už tu skoro všichni a já ji zahodil někam do křoví. Stoupl jsem si a můj pohled automaticky našel Ashlee, která se držela za ruku s Rasslem. Ani jsem si neuvědomil fakt, že jsem začal vrčet. Všichni se po mně zvědavě koukli a já přestal.

Koukl jsem se na hodinky, když hodiny odbily dvě hodiny.

Maria se odněkud objevila a všichni jsme se přichystali na dlouhý běh.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda? Ne, osud! - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!