Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda je blbec - 12. část

Náhoda je blbec - 12. částNezvaný host, nebo blízký přítel? Kdo ví...

Jaký rozhovor proběhne mezi neznámým a Bellou?

Vše není jen o vzhledu, zvuk srdce hraje velkou roli též...
Roxana

Náhoda je blbec – 12. část

(„Příjemné“ překvapení)


„Bello, abych nezapomněla, někdo tu na tebe čeká,“ řekla vesele Esmé. Trhla jsem sebou. Nelíbil se mi tón hlasu, kterým to řekla.

„Mě? U vás doma?“ Přikývla. Zula jsem si boty a při doprovodu Rosalie jsem došla do kuchyně, kde seděl… To nemůže být možné!

„Rád tě vidím, Bello,“ pozdravil…


Zadrhl se mi dech v polovině. Jeho prozíravé oči si mě měřily od shora až dolů. Bylo mi nepříjemné stát tam po boku Edwarda před ním. Edward k tomu dodal třešničku, když se ke mně přiblížil a majetnicky mi ovinul ruce kolem pasu. Samozřejmě jsem to nečekala a vyjekla jsem.

Emmett se vesele zasmál a mrkl na Edwarda, který se na něj hned zakřenil. Probíhal mezi nimi rozhovor, který mně byl, z neznámého důvodu, zapovězený.

„Copak mě nepoznáváš, Bello?“ zeptal se. Moje jméno z jeho úst znělo tak hrubě a zněle. Pod oblečením se mi objevila husí kůže. Jeho hlas mi vadil a zároveň chyběl.

„Vz… vzpomínám,“ zakoktala jsem a přitiskla se více k Edwardovi. Jeho náruč se mi zdála nejblíže, nejbezpečnější a nejvíc příjemná. Hned na to zareagoval a Stvořitele probodl nehezkým pohledem.

„To jsem rád, dlouho jsme se neviděli. Vypadáš skvěle,“ poznamenal. Zdálo se mi nezdvořilé, abychom se spolu bavili a ostatní jen přihlíželi, popřípadě se probodávali pohledy.

„Můžete mi někdo vysvětlit, co se tu děje a kdo to je?“ zeptal se Edward. Tón jeho hlasu nebyl příjemný. Jako by zavrčel na dotyčného.

„Sakra… jsem nezdvořilý. Většina z vás mě nezná. Jsem Ramon. Bývalý přítel Belly. Potkali jsme se s Esmé v obchodě a trochu se zapovídali. Nevadí, že jsem se zastavil?“ Všichni mlčeli. Mě odzbrojila informace o mém ‚bývalém‘ příteli a to jeho… jméno. Nikdy jsem nezaznamenala, že by byl osloven jako Ramon. Nikdo neutrousil žádnou poznámku, dokonce ani vtipálek Emmett.

„Jistě, že to nevadí. Je nám ctí, že poznáváme přítele Belly,“ zachránila situaci Esmé.

„Bývalého,“ ucedila jsem. Šlehnul po mně pohledem. Je vidět, že spolu budeme mít trochu delší rozhovor. Cítila jsem se nejistá, když se podíval na naše spojené ruce. V očích se mu nebezpečně zablýsklo. Odtáhla jsem se od Edwarda a omluvně se na něj zadívala.

„Co kdybychom šli do obýváku, kde bychom si popovídali,“ nabídla Rosalie. Pohotově jsem přikývla. Příjemně se na mě usmála. Ještě než jsme se zvedli a odebrali se do obývacího pokoje, omluvila jsem se se slovy, že si odskočím. Prošla jsem kolem kuchyně a ucítila divné tlačení v žaludku.

Když jsem dorazila do koupelny, podívala jsem se do zrcadla. Pod očima jsem měla kruhy, rty jsem měla naběhlé a na rukou nažloutlé modřiny. Už mi pomalu docházelo, co si mohl Stvořitel myslet. Zrudla jsem pod tou představou. Ne, že by se mi to nelíbilo, ba naopak. Edward je pohledný a svým způsobem ho mám ráda; miluju to jeho dobývání, ale nechci vysvětlovat, co se mezi námi odehrálo.

A že v tom nic nebylo.

„Je to krásný pocit vidět tě po tak dlouhé době,“ řekl příkrý hlas. Nadskočila jsem a chytla se kamenného okraje. Koukala jsem na něj skrz zrcadlo. Měl na krátko zastřižené vlasy, černou košili se zvednutým límečkem a černé kalhoty. I když mu bylo minimálně tisíc let, na pohled byl stále pohledný a svým způsobem i přitažlivý.

„Těší mě to,“ pokračoval nedále.

„Mě tolik ne,“ prohlásila jsem zastřeně. Vůlí jsem pobídla kolena, aby se přestala třást. Sebrala jsem všechnu odvahu, která se povalovala na zemi a otočila se čelem k němu. Když jsem tak učinila, tiše jsem vyjekla. Bez jakéhokoli pohybu stál přede mnou a díval se mi zpříma do očí. Jeho studený dech se odrážel od mého obličeje. Cítila jsem jeho ledovou ruku, která mi putovala po těle, až dorazila k šíji.

„Nejsi nadšená z toho, že mě vidíš?“ Neznělo to jako otázka. Přerývaně jsem dýchala. Ruce jsem měla připažené u těla. Snažila jsem se před ním couvat, ale uvěznil mě mezi svým tělem a zdí. Obličejem byl tak blízko. Po dlouhé době jsem pociťovala vzrušení, ale ne z něho, ani z jeho těla, nýbrž z toho strachu a adrenalinu, který prožívám.

Hlavou mi poletovaly myšlenky všeho druhu. Myslela jsem na Edwarda, na naše polibky, na to, jak mě potkal na balkónku a nevadilo mu to. Poslední myšlenka patřila Stvořiteli. Všechny krásné vzpomínky, které jsem do teď měla, zničil.

„Je na čase, abychom si spolu promluvili,“ zašeptal. Přikývla jsem beze slova.

„Bells, nechci, aby ses mě bála. Jsme přátelé jako dřív. Nic se mezi námi nezměnilo. Nikdy jsi nebyla puťka, tak se tak nechovej ani teď, prosím.“ Hřbetem ruky mi jezdil po obličeje a rty jemně oždiboval mé tváře. I když jsem se snažila nevydat žádný záporný sten, nepodařilo se.

Stvořitel si povzdechl a na chvíli se odtáhl, ale ne tak, abych ho měla z dosahu mého těla.

„Čekal jsem hezčí přivítání, nevadí,“ povzdychl si, „stejně jsem tu kvůli jiné věci.“ Mrkl na mě. Věděla jsem kvůli čemu, ale zarytě jsem mlčela.

„Ale no tak, přeci tu nebudu mluvit do zdi. Trochu komunikace. Musíme to odvést rychle, potom nás tvůj přítel půjde hledat.“

„Není to můj přítel,“ křikla jsem a dala si ruku před pusu. Usmál se a políbil mě na rty.

„Poslal jsem tě sem, aby se nakrmil, ne aby se do tebe zamiloval. Kde je výsledek? Nakrmený není, za to láskou jen oplývá. Něco ti povím, Bello,“ vzdychl mi do tváře, „nechci, aby tě měl někdo jiný než já, nebyl to můj záměr. Ano, řekl jsem, že se staneš jeho družkou, ale nikdo neřekl natrvalo. Ani jsem ti nepřikázal, že by ses do něj měla zamilovat. Kvůli tomu jsem tě proměnil, dal jsem ti podobu starší ženy a ty jsi má pravidla porušila…“

„Tak to nebylo, ty to moc dobře víš,“ vyprskla jsem na něj.

„Ano, viděl jsem to. I tak tě to nezbaví viny, nebo tvého… milence.“ Při slově milenec jsem se ušklíbla. Kdyby to tak bylo, už bych Stvořitele hodila za palubu a utekla bych někam hodně daleko. Ale ne, já jsem zbabělec a tak to i zůstane.

„Každý čin nese svoje následky, tak tomu není jinak ani tady. Musím tě potrestat, Bello.“ Krk se mi stáhl úzkostí. Zrovna v tuto chvíli jsem si přála, aby přišel někdo z Cullenových a zachránil mě. Kdybych mezi dvěma viděla Edwarda, poprvé za celou dobu bych se mu vrhla do náruče a nikdy se ho nepustila.

„Co se mnou hodláš udělat?“ zeptala jsem se. Hlas mi přeskakoval, ale snažila jsem se mluvit vyrovnaně. Jeho pobavený ošklebek mě zarazil. Ze všeho si dělá jen srandu, nic nebere vážně.

„Mohla by sis určit trest sama. Pravidla jsem určil, věděla jsi, že za porušení bude něco následovat.“ Ano, věděla, ale nebyla to moje vina. „Samozřejmě, nemůžeš za to prozrazení, ale kdo jiný bude nést následky?“ Jenom já…

„Opravdu nevím, co se mnou chceš udělat. Dal jsi mi za úkol domluvit se s Edwardem Cullenem, nakrmit se od něj a on ode mě. Nesplnila jsme ho, co jiného mě může ještě víc potrestat? Už jen ta proměna mé podoby byla trest…, Ramone.“ To jméno mi nešlo přes pysky. Podívala jsem se mu do očí a nepatrně se přikrčila. Na obzor vylezly jeho bílé zuby a žádostivý pohled.

„Vím, na čem ti více záleží. Vím, kdo pro tebe má nějakou váhu. Nechceš-li si vybrat trest sama, udělám to já. A verdikt zní takto,“ zašeptal a položil mi ruku na krk. „Odejdeš od Cullenových, zapomeneš na to, že jsi někdy nějakého Edwarda Cullena poznala, nikdy jsi Cullenovy neznala a nikdy znát nebudeš. Na jeho krmení seženu někoho jiného. Pokud tak neučiníš, bude za to pykat Edward. Všechny tvé hříchy si odpyká on.

Jsem na tebe tak hodný, že tě nechám, aby ses rozmyslela. Buď to všechno zachráníš ty odchodem z Forks, nebo si podám Cullena.“ Zalkla jsem se. Ruce mi potily a moje hruď se zvedala rychlostí blesku. Srdce mi splašeně bilo a utíkalo neznámo kam.

„Jak ses rozhodla?“…

 

 


 

Jak se Bella rozhodla? Chcete si typnout? Ráda Váš typ zahlédnu pod článkem.

Je možné, že bych se podle něj zařídila v další kapitole...

Roxana -> 13. část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda je blbec - 12. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!