Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 4

ashley greene - lucky magazine

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Na útěku 4Dneska se vážně překonávám... a fakt mě to baví... takže další kapitolka jenom pro Vás... konečně se dozvíte Edwardovo rozhodnutí, takže komentujte až se Vám bude od klávesnic prášit... Vaše eunta

26.01.2010 (08:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3651×

4. kapitola

Nedokázal jsem ani vyjádřit, jak moc jsem Alice vděčný za to, co udělala. Nedovolila jí odejít, nedovolila, aby zemřela. Postarala se o mou lásku, když já to nedokázal. Já ji opustil.

,,Děkuji… ani nevíš, jak moc vděčný ti jsem za to, co jsi pro ni udělala.“

 

Můj hlas byl ubohý a celý jsem byl ubohý. Nedokázal jsem ani myslet na to, co si Bella musela kvůli mně prožít. Její výraz ve tváři, její bolest, její odhodlání. Udělala by pro naše dítě cokoliv, a já? Pro mě není omluva.

,,Dělala jsem to kvůli ní, ne kvůli tobě. A teď mi řekni, Edwarde… jak se rozhodneš?“

 

 

Bella

Kolem druhé hodiny ranní jsem se vydala na lov. Malá tvrdě spala a já budu za hodinku zpátky. Pečlivě jsem zamknula náš byt a vydala se k okraji města. Směrem do lesů.

Utíkala jsem mírným během přes město a v pravou chvíli je rozběhla naplno. Ten pocit jsem milovala, vítr si pohrával s mými vlasy a cítila jsem se volná jako pták. Během vteřiny jsem se ocitla v lese a poddala se svým smyslům.

Moje první lovy byly strašné, ale časem jsem získala cvik a už mi to nedělalo problém. Jako bych byla určená k tomu být upírem.

Tento druh života jsem si vysnila, ale nebylo mi dopřáno si ho užívat plnými doušky. Chyběla mi ta druhá půlka mé existence. Chyběla mi láska, která mě opustila.  Chyběl mi on. Chyběl mi Edward. Milovala jsem ho stejně tak, jak jsem ho nenáviděla. Nenáviděla jsem ho z hlouby své upíří podstaty.

Nezasloužil si vědět, že má dceru. Nezasloužil si její lásku a nezasloužil si nic. Teď nemá právo na nic. Opustil nás obě. Jak mě, tak i svou v té době nenarozenou dceru. Vím, že o ní nevěděl, ale zloba a vztek mi nedovolují uvažovat jinak.

Zavětřila jsem a rozběhla se směrem, kde tepalo srdce a v těle kolovala krev. Lahodná a slastná. Uklidňující mě vyschlé a toužící hrdlo. Spásná tekutina, která zažene veškeré chmury a pročistí mysl.

Neváhala jsem ve svém skoku a skolila svou oběť, tím jsem uhasila svoji žízeň. Musela jsem chodit na lov každou noc, moje přítomnost na veřejnosti a hlavně ve společnosti lidí, to vyžadovala. Nesměla jsem nic riskovat, že podlehnu vábení lidské krve. Musela jsem být silná. Hlavně kvůli malé, byla na mě závislá.

Vracela jsem se zpátky do bytu a cestou opět přemýšlela. Hlavně o posledním hovoru s Alice, měla bych jí zavolat a omluvit se jí. Byla jediná moje opora a ona mě zachránila. Nezasloužila si, abych s ní takto mluvila. Strašně mi se vším pomohla. Ano, zítra ji zavolám.

Malá krásně spinkala a tak jsem se rozhodla vydat se nenápadně do místní nemocnice. Renesmee jedla lidské jídlo, ale její upíří část vyžadovala krev. Nemohla jsem ji brát na lov, na to byla ještě hodně malá. A když se ztratí dvě nebo tři krevní konzervy, nic se nestane.

Nenáviděla jsem to, že to musím ukrást, ale jinou možnost jsem neměla. Nikdo si mě nikdy nevšimnul. Byla jsem opatrná a velmi rychlá.

Renesmee se vzbudila časně. Byla nadšená, že nebude muset jíst lidské jídlo. Krev měla ráda a neustále vyzvídala, kdy bude moci jít se mnou na lov. Vždy jen jsem na to pomyslela, mnou otřásla hrůza. Představila jsem si svou malou holčičku proti například medvědu a kdybych mohla, upadala bych do mdlob.

,,Zlatíčko… za chvíli přijde teta Bonnie. Bude ti dávat lidské jídlo, takže ho budeš muset sníst, ano?“ znovu jsem ji poučovala, i když už to moc dobře věděla. Říkala jsem jí to každé ráno. Její obličej mluvil za vše. Ohrnula spodní ret a tvářila se strašně důležitě. V tu chvíli mi šíleně připomínala Edwarda.

Musela jsem se začít smát. Byla tak roztomilá.

,,Ale Renesmee, to zvládneš. Jsi napůl člověk, lidské jídlo potřebuješ.“ Pokračovala jsem a s radostí sledovala její grimasy.

Ozvalo se bouchání na dveře. Šla jsem okamžitě otevřít, Bonnie chodila na čas.

,,Dobré ráno, Bello.“ Pozdravila vesele a utíkala k malé.

,,Dobré, já letím. Opatruj mi to moje zlatíčko.“ Řekla jsem ještě ve spěchu, políbila Renesmee a pelášila do práce.

,,Neboj, budu.“

 

V práci jsem byla během chvilky a opět byla v tom klasickém stereotypu. Lidé jsou opravdu hrozní, dokáží tam vysedávat celý den a život jim uniká mezi prsty. Tohle neberu jako život, tohle je hnus.

Už mi zbývaly jenom dvě hodiny do konce a zaslechla jsem v šatně zvonit svůj telefon. Okamžitě jsem zpozorněla. To mohla být Bonnie. Snad je malá v pořádku. Dotočila jsem pivo a utíkala do šatny. Telefon byl až na dně tašky.

Alice? Sama mi nikdy nevolala. Měla jsem špatné tušení. Nechala jsem to ještě chvíli zvonit a nakonec to zvedla. Nic jsem neříkala, mohl to být třeba někdo jiný.

,,Bello?“ ozval se její zmučený hlas. Ano, něco se děje.

,,Alice? Co se stalo? Děsíš mě?“

,,Omlouvám se, nebyla jsem opatrná. Ani nevím, jak bych se ti omluvila, ale už to ví. Jede za vámi.“

 

 

Edward

,,Dělala jsem to kvůli ní, ne kvůli tobě. A teď mi řekni, Edwarde… jak se rozhodneš?“ zeptala se s otázkou v očích. Ještě nemohla nic vidět, já se ještě nerozhodnul, ale teď mi to bylo jasné. Musel jsem to zkusit. Musel jsem zkusit žebrat o odpuštění.

,,Kde jsou?“ byla má jediná otázka. Alice mi to ve svých vzpomínkách neukazovala. To bylo jediné, co jsem potřeboval vědět. Ostatní už bude záležet jenom na Belle, ale přísahám, že udělám cokoliv pro to, aby mi odpustila a vrátila se ke mně. Vrátila se ke mně s naší přenádhernou dcerou. Naší Renesmee.

,,Edwarde…“ polkla Alice a byla na ní vidět, že to nechce říct.

,,Alice, tohle mi nedělej. Víš jak moc ji miluji. Potřebuji s ní mluvit. Potřebuji vidět naši dceru!“

,,Edwarde… já nemůžu… dala jsem Belle slib.“

,,Alice, nehraj si se mnou. Já tam musím jet.“

,,Já ale musím zavolat Belle. Musí o tom vědět, už takhle jsem ji zradila. Dej jí tu možnost se rozhodnout, zda tam zůstane nebo ne.“

,,To místo, Alice.“ Propaloval jsem ji pohledem a snažil se vyčíst něco z jejích myšlenek. Tvrdě si je chránila, ale nakonec povolila.

,,Vermont… Black street, 25 blok, třetí patro, byt uprostřed…“ řekla sklesle a brala telefon do ruky. Okamžitě jsem ji zastavil.

,,Dej mi náskok, prosím. Udělej to kvůli mně. Nechci ji ztratit. Znovu bych to už neunesl. Vím, že jsem to podělal sám, ale teď mi dej tu možnost to napravit.“

 

 

 

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

 

 

 

 

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře