Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My true love! 8. kapitola

02.07.2010 (18:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1490×

8. kapitola

„Ahoj!“ křikla jsem nadšeně a rychle k nim šla. Táta na mě mrkl a já jsem se na něj usmála. Dobře věděl o Jakovi. Přečetl mi myšlenky. Na nic jiného jsem snad nedokázala myslet. „Ahoj, zlatíčko! Jak ses měla!?“ Objala mě mamka a já ji.

„Dobře, ale chyběli jste mi,“ lhala jsem.

„Ale už jsme tady,“ usmála se. Alice ke mně přitančila a objala mě.

„Já jsem to viděla. Užila sis to, viď?“ zašeptala, že jsem to mohla slyšet jen já.

„Jo,“ šeptla jsem nazpět. Takže to ví Alice a táta. Všichni ostatní jen pozdravili a šli někam pryč. Po chvíli odešla máma a Alice. Zůstala jsem tam jen já a táta.

„Ness, ty nevíš, co on je?“ zašeptal.

„Ne,“ odpověděla jsem smutně.

„On ti to řekne sám. A není to Hulk!“ smál se.

„Nech toho! Říkal, že když se naštve, tak…“ nedomluvila jsem.

„Jo, já vím,“ usmál se. „Máš ho hodně ráda, viď?“ šeptl a já přikývla v souhlasu.

„Na mámu neber ohledy. Jacob je ten pravý. Věř mi.“ Vykuleně jsem se na něj koukala. „Cože? To je poprvý, kdy nejste oba proti mně. Nebo naopak… Ty mi věříš?“ ptala jsem se udiveně.

„Jo. Ale teď už běž.“ Popohnal mě rukou a já s úsměvem šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a jen tak odpočívala. Asi po 5-ti minutách mi začal zvonit mobil. Natáhla jsem ruku ke stolku a opřela se. Na mobilu se ukazovalo, že volá Tajemný (to je přezdívka, kterou jsem dala Jakovi). Celou radostí jsem se pustila a zmáčkla „přijmout hovor“, ale hned na to jsem spadla z postele na zem a praštila se do hlavy.

„Au!“ sykla jsem naštvaně a mobil si dala k uchu.

„Ahoj, Ness. Není ti něco?“ ptal se opatrně.

„Jo! Kvůli tobě jsem spadla z postele a bouchla se do hlavy,“ řekla jsem zmučeně. Začal se smát.

„Nesměj se! Mě to bolí!“ křikla jsem do telefonu.

„Promiň,“ špitl a přestal.

„Už jsou doma?“ zeptal se.

„Jo. Táta mi tě schvaluje, ale máma o tom neví…“ uchechtla jsem se.

„Aha. Takže za mnou nemůžeš,“ uhodl.

„Jo. Ale chtěla bych. Chybíš mi,“ vzdychla jsem.

„Ty mně taky. Mijuju tě.“ Teď bych ho chtěla u sebe! Pomalu jsem si sedla a opřela se o rám postele.

„Já tebe taky. A víc!“ provokovala jsem ho.

„To si myslíš ty,“ smál se. Slyšela jsem kroky. Upíří kroky.

„Musím jít. Někdo sem jde. Pa.“ Rychle jsem to típla a v tu chvíli se otevřely dveře.

„Můžu?“ zeptala se máma.

„Jo.“ Pokrčila jsem rameny. Pomalu vešla do pokoje.

„Proč sedíš na zemi?“ ptala se.

„Spadla jsem z postele,“ uchechtla jsem se.

„Aha. Kdo ti volal?“ zeptala se z ničeho nic.

„Ehm… kamarádka,“ nervózně jsem se usmála.

„Lhát neumíš,“ zasmála se a já si přála, aby někdo přišel.

„Jo, no víš…“ Moje přání bylo vyslyšeno. Díky, tati! Do pokoje vlítla Alice.

„Ness! Musíš jet semnou! Viděla jsem v obchodě krásný šaty a ty sis je kupovala!“ jásala a já se přidala.

„Vážně? No to jedu! Promiň, mami,“ omluvně jsem se na ni usmála.

„K večeru se vrátíme!“ zakřičela Alice. No, lepší nákupy než máma. Rychle jsme nasedli do auta a Alice šlápla na plyn.

„Díky!“ oddechla jsem si.

„Žádný problém… Mám pro tebe překvápko,“ usmála se.

„Jaký?“ Byla jsem zvědavá.

„Nákupy nebudou. Všechno už je nakoupený. Mám to v kufru,“ tajemně se usmála a já jen zírala.

„Kam teda jedem?“ vyzvídala jsem.

„To je překvapení,“ zvonivě se zasmála a jela ještě rychleji.

…

„Zavři oči,“ přikázala po 10-ti minutách. Poslechla jsem a celý obličej jsem si dala do dlaní.

„Uvidím, jestli se koukáš. Normálně, ale i  v budoucnu,“ šeptla a jela dál. Slyšela jsem jen zvučení motoru a po chvilce zvučení kol na nějaké příjezdové cestě. Zastavila a zatroubila. „Můžeš,“ šeptla a já se podívala. Chvíli jsem mžourala, ale potom jsem ho uviděla. Krásně se usmíval.

„A - Alice! Ty jsi úžasná!“ křikla jsem a rychle vyběhla ven.

„Jaku!“ křikla jsem nadšeně. Doběhl ke mně a objal mě. Zatočil se se mnou kolem osy a potom mě zase postavil na nohy.

„Nessie! Tolik jsi mi chyběla.“ Skoro skákal radostí. Rychle jsem si ho přitáhla k sobě a začala ho vášnivě líbat. Nebránil se. Zase dokonalé. Za malou chvíli si někdo odkašlal. Odtrhli jsme se.

„Máte asi 3 hodiny. Budu tady. Kdyby něco tak zavolám,“ usmála se a Jacob přikývl. Já jsem byla tak šťastná! Alice pomalu odcupitala do domu a já jenom slyšela

„Ahoj, Billy! Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ Začala jsem se smát.

„Neprojdem se?“ nabídl a já přikývla. Ruku v ruce jsme šli do lesa.

„Tys o tom věděl?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Jo. Proto jsem se ptal, jestli už jsou doma. Alice mi to slíbila,“ usmál se. Miluju jeho úsměvy. A to všechny. Skočila jsem mu kolem krku a on překvapeně zastavil. Lišácky jsem se usmála a on pochopil. Jemně se nahnul a začal tam, kde jsme přestali, než nás nevyrušila Alice. Teď už nám nikdo nemohl vyrušit, takže se mi to líbilo. Rukou jsem mu zajela do vlasů a on si mě přimáčkl víc k sobě. Začalo mi být horko a to mi připomnělo, že mi má něco říct. Odtrhla jsem se a on se na mě nechápavě podíval.

„Řekl jsi, že když mě ještě někdy uvidíš, řekneš mi, co jsi!“ vybafla jsem na něj a on se pousmál.

„No, to je pravda,ale…“ chtěl pokračoval, ale já mu v tom zabránila.

„Žádný ale! Řekneš to a hotovo!“ Dupla jsem si.

„No tak jo, ale nebudeš mi věřit,“ řekl mi do očí.

„Budu.“ Kývla jsem hlavou. Zhluboka se nadechl.

„Ness… já jsem…“ odmlčel se a pevně zavřel oči.

„Hm?“ Hlavu jsem mu vrátila do původního stavu, aby se na mě koukl.Otevřel oči.

„Nesmíš se mě bát! Nic ti neudělám,“ sliboval mi.

„Jo! Tak to vyklop!“ dožadovala jsem se odpovědi.

„Já jsem… vlkodlak.“

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My true love! 8. kapitola: