Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My true love! 3. kapitola

06.05.2010 (17:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1529×

3. kapitola

„To je super!“ vzdychla jsem a usmála se.

„No tak pojď. Řeknu ti program. 1. volná zábava, 2. až přídou jdeme si zahrát vodní volleyball. Doufám,že máš plavky, 3. disko a zábava…“ usmála se a já taky.

„Tak se těším,“ mrkla jsem na ní.

„Jo… hele další hosti. Zatím ahoj.“ Zamávala mi už z dálky a já se šla projít po pláži. Radši jsem si sundala boty. Vzala jsem je do rukou a šla podél kraje vody.

„Ahojky, můžu se přidat?“ ozval se milý mužský hlas. Otočila jsem se a stál tam nějaký kluk. Hnědé vlasy a zelené oči. Hezký.

„Jasně,“ usmála jsem se.

„Ty seš Nessie, viď?“ ptal se. Kývla jsem hlavou v souhlasu.

„Já jsem Lukas,“ představil se.

„Ráda tě poznávám.“ Pořád jsem se usmívala.

„Chodíš semnou na matiku,“ pokračoval.

„Aha. Nevšimla jsem si,“ omluvně jsem se usmála. Máchl rukou, že to nevadí. Byl milý.

„No a kolik ti je?“ ptal se.

„17. A tobě?“ Blbá otázka.

„17,“ smál se. Taky jsem se zasmála a zastavila se.

„Budeš hrát volleyball?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Jasně! Budu lepší než ty!“ smála jsem se.

„No uvidíme… Kluci už jsou tady. Tak jdeme.“ Chytl mě za ruku a táhl mě zpátky. Kluci už jsou tady? Super!

„Tak zchoďte ze sebe to oblečení a jdeme na to! “ křičela Nikky do mikrofonu. Musela jsem se smát, ale ty kluky jsem ještě neviděla. Uslyšela jsem nějaké vrzání. Otočila jsem se za tím zvukem a už jsem věděla, kde jsou. Všichni byli krásní! Zrovna dávali tyče na volleyball do moře. Stačila jim k tomu jen jedna ruka. Jo, asi jsou hlídaný na stereojdech. Zaujal mě ten nejhezčí. V břiše se mi rozlítli motýlci až to bolelo. „Au!“ sykla jsem a rychle jsem odtáhla pohled. Ustalo to. Lukas mě pustil a začal se svlíkat. Taky měl vypracovaný tělo, ale určitě ne jako oni. „No tak! Říkala si jak mi to natřeš!“ strkl do mě. Uchechtla jsem se a rychle ze sebe schodila oblečení. „No vidíš!“ smál se. Vyplázla jsem na něj jazyk a rozběhla se do vody. Udělala jsem krásnou šipku. Ta se mi obzvlášť povedla. Vynořila jsem se a musela jsem uznat, že voda je teplá. Lukas stál s otevřenou pusou na břehu a jen mrkal. Zasmála jsem se a pobídla ho, aby šel taky. Rychle se vzpamatoval a šel za mnou.

Když doplaval, strhl mě zpátky do vody. „Áá! Nech toho!“ smála jsem se.

„Proč?“ ptal se lišácky.

„Protože se hraje!“ ukázala jsem směrem k síti, kde se stavělo nějaké družstvo. Ostatní seděli ve vodě nebo se šplouchali. My šli k nim. „No dobře, ale já tě stejně potopím,“stál si na svým.

„Cc! To si myslíš hodně,“ zasmála jsem se a přitom se snažila nedívat se na kluka co mi působil motýlky v břiše. To bylo poprvý, kdy se mi něco takového stalo. Koukla jsem se do hladiny a přitom nedávala pozor. „Ness! Stůj!“ křikl Lukas, ale bylo pozdě. Do někoho jsem narazila. „Wow!“ Ten někdo se ani nehnul. Jen mě chytl, abych nespadla já.

„Promiň!“ ozvalo se. Ten někdo byl jeden z nich.

„Ne, já promiň. Nekoukám na cestu,“ omlouvala jsem se.

„Já jsem Jared,“ představil se. „Ehm… Já jsem Rennesme, ale říkej mi Nessie.“ Teď jsem se představila já. Usmál se.

„Hledáme jednoho člena na volleyball. Nešla bys?“ zeptal se.

„Eh… no, já nevím. Jsem holka,“ vysvětlovala jsem.

„Já si myslím, že by ses k nám hodila. Pojď. Bude sranda! Nás nikdo nepřemůže i v pěti, ale Nikky nám řekla, že nás musí být 6… Takže?“ S nadějí se usmál. Chvíli jsem si ho měřila zaujatým pohledem a přemýšlela.

„Já nevím…“ Koukla jsem se na zbytek svaloušů. Všichni na nám koukali.

„Ehm… a souhlasí s tím ostatní?“ ptala jsem se.

„Jasně! Takže jo?“ zářivě se usmál. Uchechtla jsem se.

„No tak dobře, ale ne že mě zabijete!“ Zdvihla jsem výhružně prst.

„Hej! Ness, a co já?“ slyšela jsem hlas za sebou. Byl to Lukas.

„Promiň. Ještě se uvidíme,“ usmála jsem a najednou jsem byla ve vzduchu.Jared nesl mě v náručí k nim. „Já umím chodit!“zabručela jsem si pro sebe a nechala se nést. Byl až moc horký. Jako kdyby měl horečku. „Není ti něco? Jsi nějaký horký,“ vysvětlovala jsem. Zasmál se.

„Neboj se. Nic mi není.“ mrkl na mě a donesl mě k nim.

„Tak jí nesu.“ usmál se a pořád mě držel.

„Můžeš mě už pustit?“ uchechtla jsem se.

„Jasně.“ Opatrně mě položil do moře.

„Ahoj já jsem Paul,“ představil se mi jeden.

„Já Embry,“ A další.

„Já Seath,“ A další…

„Já Jacob,“ usmál se ten nejhezčí. Chtěla jsem se taky představit, ale jakmile jsem otevřela pusu, začali mluvit. „My víme ty jsi Rennesme,“ řekl Paul a Jacob se na něj výhružně podíval.

„Sorry ne!“ bránil se. Jacob vzdychl a obrátil hlavu zpátky ke mně. Trošku překvapeně jsem se na oba podívala. „Jo,“ usmála jsem se.

„Tak začínáme!“ řekla Nikky do mikrofonu.

„Každé družstvo hraje jen jednou!“ křičela. Už mi zaléhaly uši.

„Musí tak řvát!“ vzdychla jsem naštvaně.

„Ne, ale asi se jí chce,“ zašeptal mi do ucha Jared až jsem se lekla, že je tak blízko. Normálně hřál! „Ty máš horečku nebo fakt nevím!“ řekla jsem překvapeně a Paul se začal smát.

„Já nemám horečku! My jsme všichni takový!“ vysvětlovat a vzal mi ruku, kterou přitiskl na Jacobovu tvář. Byla ještě teplejší, ale to bylo vedlejší. Motýlci v břiše poletovali jako šílení! A já byla v ráji. Zamrkala jsem a on mi ruku sundal z jeho obličeje. Ruku mi nepustil a začal si s ní hrát. Dosud se koukal na ní, ale najednou zdvihl hlavu a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a nechala mu jí. Zase jí sklonil a hrál si dál. „Sakra Jaku, jak to děláš?“ divil se Paul a i ostatní se na něj tázavě podívali. „Co jak dělám?“ nechápal jako já.

„No, vidíš ne? Stačí pohled a dostáváš jí do kolen!“ říkal Embry. Kdybych mohla tak zrudnu. Podíval se na mě a zdvihl jedno obočí. Potom otočil hlavu zpátky.

„Bože, bože,“ vzdychl a já se začala bránit.

„To není pravda!“ Vytrhla jsem mu ruku a zle si měřila ostatní.

„Ale nedělej se! My to vidí…“ nedořekl a já teď byla vděčná Nikky.

„Hej! Teď vy!“ zařvala a ukázala na nás. Jacobovi cukaly koutky jeho krásných úst.

„Nesměj se!“ Drkla jsem do něj a šla na hřiště…

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My true love! 3. kapitola: