Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My a děvky? Nikdy (2)

Esmesprej

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

My a děvky? Nikdy (2)Ahojky, další kapitola je zde. Děkuji za komentáře, to vždy potěší. Přežije Rose? S kým se Bella popere? Kdo ji zachrání? Hezké čtení. :)

19.04.2011 (18:45) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3824×

„Ó bože, jakou?“ zhrozila jsem se, že to Rose nepřežila.

„No vlastně dvě. Jedna je dobrá a druhá špatná,“ řekl doktor a já cítila, jak se mi rozklepaly nohy.

„Tak nám řekněte tu dobrou,“ zaprosila Alice.

„Vaše kamarádka to přežila,“ řekl a já si oddechla, že to přežije. „Ale může mít trvalé následky.“ U toho jsem se zastavila.

„Jak to myslíte, může mít trvalé následky?“ zeptala jsem se.

„Ten muž ji zmlátil opravdu hodně a vypadá to, že nebude moci hýbat s pravou rukou, kterou jí doslova rozdrtil,“ řekl smutně.

„To není možné,“ povzdychla si smutně Alice. Věděla jsem, jak jí je, protože mně bylo také tak. Chudáček Rose, tohle si nezasloužila.

„A nešlo by jí tu ruku amputovat?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Ano, kdybyste našli vhodného dárce, ale stojí to spoustu peněz,“ řekl.

„Kolik tak by to bylo?“ zeptala se Alice.

„Přibližně 40 000 eur,“ odpověděl. „Je to opravdu velká suma peněz.“

„A do kdy bychom to musely sehnat?“ zeptala se Alice. Vypadala ještě bledší než normálně.

„No kdyby se našel vhodný dárce do konce měsíce, tak asi tak nějak,“ řekl. „Omluvte mě, prosím, musím jít za jiným pacientem.“

„Děkujeme,“ řekla jsem. „Jste velice ochotný a můžeme jít za ní?“

„Ale jistě, ale vezměte si roušky, abyste se nenakazily,“ řekl a odešel.

„Čím bychom se měly nakazit?“ zeptala se mě udiveně Alice.

„To nevím, ale mluvil celkem sebejistě,“ řekla jsem. „Nevíš, jak se jmenoval, abychom se ho kdyžtak na něco zeptaly?“

„Myslím, že Cullen, nebo tak nějak.“ Vzala si tašku a společně jsme šly k ní do pokoje.

Ležela přikrytá v tmavě zelené dece a spala. Vypadalo to, že spala, ale byla v komatu.

„Rose,“ řekla jsem a položila ruku na sklo, které mě od ní dělilo. Chtěla jsem ho odstranit, ale to bych porušila všechny meze. Musí tam být sama a k ní mohou jenom doktoři, aby se tam k ní nenanesl nějaký bacil, který by ji ohrozil na životě.

„Bude v pořádku, že ano?“ zeptala se Alice stejně jako v čekárně. Nevěděla jsem, jak jí mám odpovědět, protože jsem nevěděla, co se stane.

„Samozřejmě,“ zalhala jsem.

Nevím, jestli bude v pořádku i s tou rukou, ale pro mě bude v pořádku vždycky, i kdyby nemohla chodit, tak to bude pořád ta stará Rose.

Ještě chvilku jsme tam byly a dívaly se, jak spí. Nemohly jsme tam být věčně, a tak jsme se s ní rozloučily a odešly. Beze slova jsme kráčely k autu. Sice trošku pomalým krokem, ale kráčely.

„Kde najdeme nějakého dárce?“ přerušila Alice ticho.

„To najdou oni a potom nám zavolají, že se našel dárce, jestli máme peníze na tu operaci.“

„To by bylo úžasné, ale pochybuji, že bychom na tu operaci sehnaly peníze,“ řekla.

„Ano, to by bylo úžasné,“ souhlasila jsem.

„Promiň, Alice, ale musím jet vrátit Tomovi auto,“ omluvila jsem se a nasedla do toho auta.

Vyjela jsem zpět k Tomovi do hotelu a doufala, že tam na mě bude čekat. Vystoupila jsem a uháněla k němu do pokoje. Lehce jsem zaklepala a čekala, až mi někdo přijde otevřít. Místo toho se ale ozvalo lehké dále.

Vešla jsem dovnitř. Ležel na posteli a byl polonahý. Měl na sobě jenom trenky.

„Na,“ řekla jsem a hodila vedle něj klíče. „Tady máš klíče, děkuji.“

„Není zač,“ řekl a sedl si na postel. „Teď bychom ale měli dokončit to, co jsme začali.“ Trochu jsem se zhrozila.

„Teď nemám chuť,“ řekla jsem.

„To máš ale smůlu, holčičko, protože jsme sem přijeli za nějakým účelem a ty ho teď splníš.“ Z nějakého důvodu jsem byla úplně v klidu. Pohoda, klídek, tabáček jsem odešla z pokoje a mířila na recepci.

„Kam jdeš? Ty děvko?“ volala za mnou, ale já si ho nevšímala.

„Řekl jsem, kam jdeš, ty děvko,“ ozval se za mnou a zatahal mě za vlasy. K mé smůle nikdo v recepci nebyl, jenom jeden člověk, ale ten nás slyšet nemohl.

„Nechte ji na pokoji. Nic vám neudělala,“ zvedl se najednou. Uviděla jsem krásného chlapce. Měl nazrzlé vlasy a bílou kůži.

„Co chceš?“ prohodil Tom.

„Abys ji nechal, nebo zavolám policii,“ vyhrožoval. Zabralo to. Pustil mě a já mohla s klidem přejít k tomu muži, který se zdál být milý.

„Už se tu neukazuj,“ řekl Tom a odešel zpět do svého pokoje.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My a děvky? Nikdy (2):

 1
4. Nessie92
09.08.2011 [16:12]

Nebyl to předtím Petr???Jinak na amputaci nepotřebuješ dárce to je transplantace...a na transpalntaci ruky je potřeba hrozně moc náhodu, aby si jí dostala (stejná barva kůže,nepoškozenost ruky,musí souhlasit všechny látky, aby tělo ruku neodmítlo) takže rozhodně neseženeš ruku za měsíc...lidé na to čekají i několik let...

3. Eris
09.08.2011 [0:36]

Eriseh, Tom? já myslela, že to byl Petr...?

2. Ntali
29.07.2011 [22:28]

Nooo nápad na povídku to nebyl špatný, bohužel ti ale chybí spisovatelské nadání, respektive je to děs. Radím ti dobře začni se věnovat něčemu jinému, pokut možno něčemu, na co máš alespoň nějaké předpoklady. Promiň za upřímnost a nezaobalenou kritiku, ale většina pisálků fanfiction stojí o upřímné názory svých čtenářů. PS: k amputování ruky je potřeba dárce jo? a od kdy a k čemu? To si pleteš s plazmou, nebo kostní dřeni, jo a jména jko Petr v příběhu, kde figurují postavy s typicky cizími jmény jako je Rosaliie je taky dost zvláštní, nicméně nemocnice svatého Jiří nemají snad ani ve Vatikánu Emoticon

1. kikuska
28.06.2011 [15:53]

kikuskaTiež ma prekvapila výmena mien, ale nejako obzvlášť mi to nevadilo. Krásna kapitola. Som rada, že sa tam pomaly začínajú objavovať Cullenovci. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře