Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My a děvky? Nikdy (13)

26.05.2011 (08:00) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3531×

„Co?“ vyjekla jsem vyděšeně a mířila ke dveřím. Chtěla jsem je otevřít, ale byly zamknuté.

„Já to říkal,“ objevil se za mou Edward. Vztekle jsem se na něj otočila a odkráčela do pokoje, kde jsem se zamkla na dva západy.

Trucovitě jsem seděla u okna a přemýšlela, jestli to Alice udělala naschvál nebo nedopatřením, ale ta první možnost byla pravděpodobnější, takže jsem se ani nedivila, když mi zapípala SMS od Alice.

Dokud se s ním neusmíříš, tak vás neodemknu. Klidně si v pokoji trucuj, já nikam nespěchám. Zůstanu u Rose na pokoji, kde je volná postel, a přespím tam, takže nemusíš pospíchat. Jídlo jsem nakoupila na nejméně týden a pití taky, takže tam hlady rozhodně neumřete.

P.S.: Kdybys ses rozhodla skočit z okna, tak to nezkoušej, vždyť víš, že bydlíme v šestém patře.

Pac a pusu, Alice.

Naštvaně jsem si to přečetla ještě jednou a hodila mobil na postel vedle sebe.

„To se mi snad zdá,“ pomyslela jsem si, protože to bylo nemožné. Jak mohla vědět, že jsem zamknutá v pokoji?

Jasně, kdo jiný než Edward by jí to poslal?

„Já ho přetrhnu,“ zasyčela jsem a odemkla dveře.

Vešla jsem do kuchyně, ale nebyl tam. Místo toho se ozýval zvuk televize, tak jsem se přesunula do obývacího pokoje.

Ležel rozvalený na našem novém gauči, který jsme nedávno koupily za výbornou cenu, a díval se na fotbal. Odvážně jsem si stoupla před televizi, aby přes mě neviděl.

„Můžeš jít, prosím, na stranu?“ zeptal se a usmál se. „Chtěl bych to dokoukat.“

Zlostně jsem se usmála a televizi vypnula.

„Zapnu ti jí, až mi řekneš, jak se Alice dozvěděla, že jsem se zamknula v pokoji, a jak ses sem dostal?“ vyhrkla jsem tak najednou, že jsem se divila, že to spořádal.

„No,“ začal. „Alice mi volala a mně přišlo nefér jí lhát, tak jsem jí řekl pravdu a jak jsi odešla z nemocnice, tak mě pozvala, ať jdu k vám na tebe počkat. Toť vše."

„Nechápu, proč jsi na mě chtěl počkat, já s tebou mluvit nechci. Jsem přece štětka,“ vyštěkla jsem a posadila se na gauč, ale tak, abych od něj byla co nejdále.

„Promiň, já to tak nemyslel. Ani nevíš, jak moc trpím, tak mi to, prosím, odpusť. Opravdu mě to mrzí a byl bych moc rád, kdybys mi odpustila.“

„Proč v to tolik doufáš? Myslíš, že řeknu, všechno je ok a skočím ti kolem krku po tom, co jsi o mně na parkovišti zakřičel? To ses asi přepočítal,“ odpověděla jsem stroze. Možná jsem mu měla odpustit, ale proč ho nepotrápit alespoň chvilku? Vždyť je fajn, když se kluk holce omlouvá. Ne?

„Co mám udělat, abys mi odpustila?“ zeptal se smutně. Možná tušil, že bude muset udělat něco, co se mu nechce, ale tuto otázku nakonec řekl.

„Polib mě,“ zašeptala jsem.

Překvapivě mi vyhověl a s otevřenými rty se ke mně naklonil. Naše rty se setkaly v polibku něžném, ale zároveň vášnivém.

Líbali jsme se dlouho, ale jednou to muselo skončit, tak jsem se od něj nahnula pryč.

„Odpuštěno?“ zeptal se s nadějí v hlase.

Zuřivě jsem se na něj podívala a se slovy: „Takže jsi mě políbil jenom kvůli tomu, abych ti odpustila,“ jsem vstala.

„Bells, takhle jsem to nemyslel,“ řekl a zvedl se také. Obtočil kolem mého pasu své ruce. „Promiň.“

„Omlouváš se docela často, nemyslíš?“ zeptala jsem se ho, ale v jeho objetí zůstala.

„Pokud ti to vadí, tak se ti už neomluvím,“ zašeptal a políbil mě na spánek.

„Takhle jsem to zase nemyslela já,“ řekla jsem a začala ho líbat.

Náš polibek začínal být čím dál vášnivější. Svalila jsem ho na pohovku a snažila se mu sundat tričko. Ochotně mi pomohl. Sundal mou košili a zahodil ji někam do rohu. Pomalu jsem mu začala rozepínat pásek u kalhot, ale zastavil mě.

Podívala jsem se na něj, ale on pohled sklopil.

„Co je?“ zeptala jsem se.

Pohled Edwarda

Vypadalo to, že skončíme někde jinde než u líbání, tak jsem musel zakročit. Když se mi snažila rozepnout pásek, zadržel jsem ji. Bál jsem se, abych jí při sexu neublížil, protože přece jenom byla člověk. Místo rozumné odpovědi na otázku „co je?“ jsem odpověděl něco pitomého.

„Promiň, já jen nechci, aby ses se mnou vyspala a potom mě odkopla,“ zašeptal jsem.

Vyděšeně otevřela pusu a opět utekla. Tentokrát do koupelny. Zaslechl jsem pláč, a tak jsem přišel ke dveřím a zaklepal.

„Bells, prosím,“ řekl jsem tak, aby mě slyšela.

„Vypadni,“ zakřičela.

Velice prosím o komentáře, protože výrazně ubyly. Jestli vás to nebaví, tak to napište a já s touto povídkou skončím. Děkuji.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My a děvky? Nikdy (13):