Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Muž v dražbě - 2. kapitola

14.02.2014 (20:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1920×

Edward očividně nezaujal jen mě, ale i další dámy v sále, které na něj přihazovaly jako šílené. Už předem bylo jisté, že Edward dnes vytvoří rekord a mojí matce přinese spoustu peněz. Bohužel i já jsem byla ta okouzlená žena, které přihazovala dál a dál a nestyděla se za jednoho obyčejného muže vyhodit nehorázné peníze. I když malá část mého já mi neustále říkala, že bych toho měla nechat, byla tu i druhá, mnohem větší část, která mě nutila přihazovat víc a víc a neuměla si představit, že by Edwarda dnes nezískala.

Podívala jsem se na Edwarda a překvapilo mě, že i on byl značně vyvedený ze zájmu žen o jeho osobu. Dost lidí by očekávalo, že Edward si bude svým vzhledem a efektem na ženy jistý, ale on očividně nebyl. Což mě nutilo ještě více ho chtít. Jeho očividná skromnost, kterou většina mužů schovávala za masku pokerového hráče. Nebo možná jen pro tento okamžik měl Edward nasazenou svoji masku. Tak jako tak jsem ho chtěla získat a zjistit, jaký ve skutečnosti úspěšný majitel známého hotelu, který je už několik let na vrcholu, je.

Cena Edwarda Cullena právě stoupla na sto třicet tisíc dolarů a poslední souboj probíhal mezi mnou a paní Jilsovou, která byla známa jako žena úspěšného podnikatele, který moc času doma netrávil a ona si za jeho zády užívala s mnohem mladšími muži. Paní Jilsová byla pevně rozhodnutá Edwarda získat, ale narazila na tvrdého soka, který se nehodlal vzdát.

„Sto třicet dolarů poprvé… podruhé…“ informovala má matka a já v okamžiku zvedla svoji cedulku.

„Sto čtyřicet tisíc,“ překřičela jsem ji a ona zadržela dech a věnovala mi chladný pohled. Je jasné, že toto bude chtít ještě nějak vysvětlit, ale v tuto chvíli se musela tvářit jako profesionálka, proto se podívala zpět do davu a čekala na nějakou reakci. Otočila jsem se směrem, kde seděla paní Jilsová, ale ta se jen naštvaně mračila, ale cedulku měla dole. Bylo jisté, že ona už rozhodně nepřihodí. Mým tělem se rozlil pocit vítězství a já neodolala a musela se nadšeně usmát. Bylo to dětinské, ale tato výhra mi v životě udělala snad největší radost.

„Edward Cullen prodán za sto čtyřicet tisíc dolarů, prosím výherkyni, aby si pro svoji výhru přišla na parket,“ požádala matka a bylo vidět, že se jí jemně chvěje ret. Elegantně jsem vstala, položila cedulku a vydala se k pódiu. Celou cestu mě pronásledovaly blesky fotoaparátu, které blikaly jako o život. Fotografové se snažili zachytit každý okamžik a určitě přemýšleli nad titulkem zítřejšího článku. Vystoupala jsem po schodech a postavila se vedle Edwarda, který se na mě na malý moment zamračil.

„Gratuluji,“ řekla moje matka slušně a věnovala mi jeden z jejích falešných úsměvů, přesně jak to ledová královna uměla. Párkrát jsme se všichni usmáli na fotografy a pak jsem se společně s Edwardem vydala do zákulisí. Jakmile jsme se ocitli sami, Edward se na mě zamračil a prohlédl si mě od hlavy k patě.

„Isabella Swanová,“ zamumlal si potichu, ale já ho i přesto slyšela.

„Ano, je to nějaký problém?“ odvětila jsem a on se mi konečně podíval do tváře a lehce se usmál.

„Ne, jen jsem o vás hodně slyšel a četl,“ vysvětlil a já se zašklebila, za což by mě moje máma rozhodně pokárala. Ženy se nešklebí.

„To si umím představit,“ odfrkla jsem a on se ještě víc pousmál.

„Takže jelikož jste si vydražila program, který jsem navrhl, bylo by dobré se domluvit, kdy víkend proběhne. Musíme se pokusit sladit váš i můj rozvrh, abychom oba nemuseli rušit důležité schůzky. Ale slečno Swanová, chtěl bych vás upozornit, že jste si koupila jen program a ne bonus v podobě mé osoby,“ vybafl na mě a já na něj chvilku překvapeně koukala a nevěděla jak reagovat.

„Pane Cullene, je mi jasné, že jsem si koupila jen program a pro vaši informaci, právě o tento program jsem stála. Nepotřebuji bonus v podobě vaší osoby,“ zavrčela jsem na něj, popuzená jeho sebevědomím. Jako kdyby byl nejkrásnější muž na planetě – ano byl, ale to nepotřeboval vědět.

„Dobře, já jsem se chtěl jen přesvědčit, že si rozumíme,“ odvětil klidně a já si všimla, že v jeho nádherných zelených očích probleskla malá jiskřička.

„Ano, rozumíme si,“ zavrčela jsem přes zuby a snažila se udržet si ledový výraz tváře, bez toho aniž by poznal, jak moc mi hnul žlučí. Na první pohled se ten muž zdál být skromný, ale když se s ním člověk chvilku bavil, začínal se pomalu divit, že ho jeho vlastní ego nesrazí ze židle. 

„Fajn, takže já si myslím, že bychom se mohli zítra sejít a pokusit se dát dohromady rozvrh. Stavte se za mnou zítra do mého hotelu a poproste recepční, ať vás zavede do mojí kanceláře. V kanceláři se domluvíme na datu. Teď už musím jít. Mějte se, slečno Swanová, a nezapomeňte zítra,“ rozloučil se se mnou a já za ním koukala jen s otevřenou pusou. Ten muž byl neskutečný. Očividně byl zvyklý, že všechno vede on a každý ho poslouchá, a proto si myslím, že je načase to změnit. Chlapec si bude muset zvykat, že hlavní slovo nemá on. 

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Muž v dražbě - 2. kapitola: