Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš trpět, Edwarde! - 2. kapitola

Musíš trpět, Edwarde! - 2. kapitolaBella zlobí, Charlie křičí a z Edwarda je kuchař. Mockrát děkuji za komentáře u první kapitoly a doufám, že vás tahle neodradí. Příjemné čtení přeje KPT. :)

 

Byl chladný sobotní večer a já se probudila v cizí posteli. Respektivě na cizí pohovce. Sice jsem ten pokoj okamžitě poznala, ale i tak to pro mě byl velký šok. Pak jsem si vzpomněla na všechno, co se stalo. Jako kdybych měla v mozku lampičku, která byla na chvilku vypnutá, a já neviděla věci tak jasně.

Zamračila jsem se, když jsem vedle sebe našla vzkaz od Edwarda, ve kterém mi psal, že šel do lesa na lov a brzy se vrátí. No nic, budu si muset vystačit sama. Z tašky jsem si vyndala čisté oblečení, převlékla se, učesala a běžela do kuchyně. Přestože byl večer, měla jsem chuť na snídani. Jenže v kuchyni nic nebylo, nikdo totiž nepočítal s tím, že by se sem kdokoliv z nich vrátil a měl... lidské hosty? Já vím, je to dost nepravděpodopné a trochu pitomé, ale takový bezdomovec by se sem zatoulat mohl. Například.  

„Máš hlad?“ zeptal se mě Edward a já nadskočila. Nemohl si odkašlat nebo něco? No jo, to bych se ale taky polekala. Otočila jsem se k němu čelem a přikývla. Usmál se na mě a ukázal mi tak dvě řady dokonalých perliček. Neuvěřitelně ostrých perliček.

„Tušil jsem to, takže jsem zajel před lovem na nákup,“ vysvětlil mi s úsměvem na rtech a zvedl do vzduchu tři tašky plné jídla. Zasmála jsem se a chtěla do všech nahlédnout, ale odstrčil mě. Zamračila jsem se. Jsem v rodině ta nejlepší kuchařka, což je dost bídné, a mám hlad! 

„Nemrač se. Jsi u mě doma, takže vařím já!“ oznámil mi a vesele se zazubil.

„A umějí upíři vůbec vařit? Vždyť nejíte a lidská potrava vám smrdí,“ konstatovala jsem a postavila se vedle něj, abych věděla, co kuchtí.

„Nech se překvapit,“ špitl a zničehonic jsem nestála v kuchyni, ale seděla na gauči v obýváku s ovladačem k televizi v ruce. Tohle jsem upírům vážně záviděla.

Chtěla jsem protestovat, ale proč ho nenechat? Každá normální žena by ho nechala v klidu vařit. No, jsem já vůbec normální? Možná trochu... Přestala jsem uvažovat o své normálnosti a mentalitě a raději si zapnula tu televizi. Z kuchyně se linula úžasná vůně a já si vybírala mezi tisíci programy. Nakonec jsem nechala puštěnou hloupou telenovelu, která mě vůbec nebavila. Z patra se ozvala písnička mého vyzvánění. Nestačila jsem ani mrknout a přede mnou stál Edward s mým mobilem v ruce.

„Charlie. Zase. Když jsi spala, volal ti celkem desetkrát,“ oznámil mi, pousmál se a zase se šel věnovat jídlu.

Neměla jsem ponětí, jestli to mám vzít, anebo počkat, až to sám položí. Já to típnout nemohla. To by nebylo správné, zvlášť po tom, co jsem od něj odešla. Povzdechla jsem si a nechala telefon, ať v klidu dozvoní. Nejdřív jsem musela zavolat Renée a pak si promluvit s Charliem. Když to vzdal a mobil přestal zvonit, v kontaktech jsem našla svoji matku a zavolala jí. Zvedla to na páté pípnutí.

„Bells, co se děje?“ zívla. Nejspíš se zrovna chystala do postele, slyšela jsem známé šustění peřiny.

„Můžu se odstěhovat od táty?“

„Cože? Ale tady ještě nemáš zařízený pokoj, beruško.“

„Ne, mami. Já nechci na Floridu. Myslím k Edwardovi. Už mám u něj věci a tátovi jsem nechala vzkaz, ale on mi pořád volá, a Edward si dal podmínku, že mi to musí aspoň jeden rodič dovolit. Tak – prosím!“

„No, já nevím. Je ti teprve osmnáct a Edwardovi kolik? Taky? Jste moc mladí...“ mumlala si svou.

„Mami, vím, že to je možná největší chyba mého života, ale možná taky ne. Ty jsi toho taky udělala dost a všechno nebylo správné... Tak mi to dovol!“ zakňourala jsem jako nějaký malý spratek.

„Dobře, ale jestli za mnou do měsíce přijdeš s tím, že jsi těhotná, tak si mě nepřej!“ pohrozila mi a já se zasmála. Kdyby tak věděla, že to nejde...

Neboj se, to se nestane. Díky a ahoj. Ráda jsem tě slyšela.“ Jo, teď se mi ta mámina potrhlost a neopatrnost hodila. No jo, jsem já to zlá dceruška.

„Já tebe taky, beruško. Ahoj,“ rozloučila se se mnou a já uslyšela mlasknutí, jak mi dala „pusu“. Zasmála jsem se a zavěsila.

„Už se to nese,“ uslyšela jsem Edwardův hlas a ohlédla se přes rameno. Mířil si to ke mně z kuchyně a v ruce držel talíř, který krásně voněl. Zbíhaly se mi sliny.

„Pečené kuře s bramborovou kaší? To jako vážně? Vždyť to voní tak... tak jinak!“ podivila jsem se, ale okamžitě se pustila do jídla.

„No, upírská přesnost a pár bylinek – takové maličkosti dokážou udělat zázraky.“

Zatím, co já jsem si pochutnávala na pozdní večeři, Edward se posadil do křesla a s blaženým úsměvem na rtech mě pozoroval.

„Co je?“ zeptala jsem se a taky se musela usmát, bylo to strašně nakažlivé.

„Jsme jako dva puberťáci, kteří si prostě dupli a odstěhovali se od rodičů, aby měli soukromí. S tím rozdílem, že my dva nejsme v rozpadajícím se bytě a ty za týden společného bydlení neotěhotníš. A já jsem upír,“ hořkosladce se pousmál, ale mně úsměv zmizel tak rychle, jako se objevil.

„Co na tom všichni vidíte špatného?“ postěžovala jsem si. 

„Nevím, jak tvoji rodiče, ale já to, že tě budu rozmazlovat a zkazím tě. Což bude škoda...“ zamumlal a přesedl si ke mně.

„Tak mě nemáš rozmazlovat. Už jen tahle hodně pozdní večeře je tak... úžasná!“ zamlaskala jsem a dala si do úst další sousto té dobroty. Kéž bych takhle uměla vařit a nemusela chválit jeho!

„No, mám takový pocit, že ti to dlužím,“ přiznal.

„Ano, to dlužíš. A víc jak jednu večeři, ale takhle rozmazlovat mě nemusíš,“ přitakala jsem a zase se rozplývala nad voňavým talířem, který mi ležel na klíně.

Když jsem dojedla, popadla mě zase ta známá únava. Copak jsem toho nenaspala dost? To bude tím časovým posunem... Stulila jsem se Edwardovi na hrudi a užívala si jeho úžasné vůně, přestože mi byla strašná zima. Ne! Zlobivá Bella! Takhle tulit k němu se nesmím, není odpuštěno!

„Není ti zima?“ Přikývla jsem.

Edward se vyvlíkl z mého objetí, šel ke krbu a rozdělal oheň. Pak ještě odněkud donesl deku, do které mě zabalil. Chtěl si sednout jinam, ale stačila jsem ho popadnout za ruku a stáhnout k sobě. Ne, ne, ne a ne! Kdyby se nenechal, mohla bych se v naprostém klidu za jeho ruku pověsit a jemu by to ani nepřišlo. Něco mi broukal do ucha a já usínala, usínala, usínala a už jsem nevěděla o světě...

Probudila jsem se rozvalená na gauči, lehce zabalená v dece a bylo mi celkem teplo. Krb ještě hořel, takže žár z ohně krásně ohřál dům. Bylo ráno, možná dopoledne a zase zamračeno, že ano?! Tady to prostě jinak nešlo. Když jsem se dostatečně protáhla a rozkoukala, moje oči začaly automaticky vyhledávat Edwarda. Nejdřív jsem ho neviděla, ale pak jsem ho zahlédla v kuchyni, vstala jsem na nohy a rozešla se za ním.

„Dobré ráno, upovídálku,“ pozdravil mě a dal něco žlutého z pánve na talíř. Vajíčka.

„To jsem zase něco breptala?“ zeptala jsem se, prohrábla si vlasy a ochotně si vzala talíř.

„Jo... Počkej,“ řekl a naklonil hlavu ke straně. Ani ne za pár sekund se ozvalo zaťukání na dveře. Edward se lidskou rychlostí vydal po schodech dolů a šel otevřít dveře. Byla jsem zticha jako myška a poslouchala.

„Dobrý den, Charlie. Já...“

„Kde je Bella?“

„No...“

„Kde je Bella?!“

„Nahoře.“

Pak už bylo slyšet jen dunivé dupání, za kterým se ozývaly klidnější kroky. Šla jsem rovnou do obýváku, protože tu Charlie ještě nikdy nebyl, a očekávala to nejhorší. Renée. Mohla jsem to očekávat. Určitě mu to hned oznámila a nepočkala, až to s ním vyřídím já. A rozhodně ne po telefonu, jako někdo...

„Co má tohle znamenat, Bello?!“ vyjel po mně.

„Bydlím tu,“ odpověděla jsem a cítila se takhle malinká.

„To mi tvoje matka taky řekla, ale já se ptám, co to má znamenat?“ zeptal se znovu.

„Rozhodla jsem se, tati. Takhle to chci,“ odpověděla jsem a tentokrát zněla více odhodlaněji.

„Že to chceš, ale já ti to nedovolím,“ odporoval.

„Ale Renée mi to dovolila,“ argumentovala jsem svojí zbraní.

„A kdyby ti dovolila skočit z okna, tak to taky uděláš?“ rozzuřil se a já věděla, že je zle. A to mě naštvalo. Nikdo mě neposlouchá.

„Je to pořád moje matka, tak má taky co mluvit do mého života!“ zakřičela jsem na něj.

„To ano, ale já jsem tvůj otec, Bello, a ona mi tě svěřila, takže je to teď víc na mně!“ zakřičel nazpátek.

„A můj názor tu nikoho nezajímá!“ rozhodila jsem rukama a nevědomě do toho zatáhla i svůj problém s Edwardem.

„To bych mohl říct taky,“ opáčil.

„Jdeš se mnou domů, hned!“ rozkázal a popadl mě za ruku.

„Ne!“

„Jsi stejná jako tvoje matka. Proč mě pořád opouštíte?“

„Protože je třeba chyba v tobě! Tady vidíš, že s tebou žádná ženská nevydrží. Ale koho by bavilo neustále sledovat baseball a chodit jíst do bistra? Mě ne!“ vyčetla jsem mu a samotnou mě zarazila síla a vážnost mého hlasu. Charlie na mě jen nevěřícně hleděl. Takhle to chvíli bylo, ale pak se otočil na patě a chystal se odejít. Edward se ho pokusil zarazit.

„Charlie, ona to tak nemyslela. Počkejte!“

„Kdyby to tak nemyslela, neřekla by to. A co mi vůbec chodíš na oči?! Teď se k tobě možná tiskne jako klíště, ale ty ani nemáš ponětí, cos jí provedl. Měl jsi to vidět.“ Ani se k nám neotočil a s těmito slovy odešel. Akorát jsem slyšela, jak bouchl dveřmi.

„Bože, co jsem to za člověka? Tohle bych nikdy neřekla!“ rozvzlykala jsem se a padla Edwardovi do náruče, ve které mě schoval. Ano, teď se mi hodil.

„Já vím. Byla jsi jen naštvaná. Když je někdo naštvaný, tak říká věci, které tak nemyslel a nikdy by je jinak neřekl,“ tišil mě.

„Ty to možná víš, ale Charlie ne. Nepochopí to,“ smáčela jsem mu bledě modrou košili slzami a tiskla se na jeho kamenné tělo.

Vlastně za to mohl on! Kdyby se zbytečně nebál a neodešel by, nikdy bych se k němu nenastěhovala a neřekla bych něco tak ohavného Charliemu. Mohl za to on!

Copak Edward může za tvoji nevymáchanou hubu, Bello? Ne! napomenulo mě vlastní svědomí. A mělo (bohužel) pravdu...

 

 

 

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musíš trpět, Edwarde! - 2. kapitola:

 1
6. Anet
24.07.2013 [15:13]

nevim ale ta bella uz to fakt priserne prehani!! je jako nejaka pitoma pipina ktera si furt neco jen vymrcuje...a ten edward ji to furt zere a obskakuje ju jak sluhu...je to celkem dost sivne,ale zas bylo by to fakt dobry kdyby ta bella trochu ubrala...a tolik nemrcela..

5. Izza
23.07.2013 [21:23]

Len tak dalej krasa <3 (y) je to super rychlo prosim pokracko ;3)) ^^ mas odo mna plnu podporu a dotiahni to prosim az do konca :3 budem stat pri tebe a nepochybuj o sebe! :3 *__* :)

4. martina946
23.07.2013 [19:34]

Wow Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc krásná kapitola, taková pěkná, romantická, když ovšem nepočítám ten konec. Emoticon Emoticon
Jinak Bella se má, bydlet s Edwardem, okamžitě bych si to s ní vyměnila Emoticon Emoticon Emoticon
Jen mě zarazilo, že jí to Renée dovolila, ale když o tom tak přemýšlím, tak to není zas tak nepochopitelné. Přeci jen ona není ten typ zodpovědného rodiče. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Docela by mě zajímalo, co že se to Belle zdálo, nebo spíš co mlela ze spaní, škoda, že do toho přišel Charlie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No musím říct, že ho Bells tedy vůbec nešetřila a upřímně si myslím že to tak trochu přehnala. Zvlašť, když začala s tím, že je to s ním k nevydržení. Bylo mi Charlieho líto Emoticon Emoticon Emoticon
Nejvíc mě tedy dostalo, když si začala v duchu říkat, že za to může vlastně Edward, na to jsem tedy čuměla takhle: Emoticon
Jinak kapitola byla moc krásná a já se přímo nemohu dočkat další kapitoly. Tak snad bude brzo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.07.2013 [18:12]

GabrielaVespuccihezky....daaal Emoticon Emoticon

23.07.2013 [16:45]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Pegi
23.07.2013 [15:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!