Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš mě milovat... - Prolog

Official poster - Cullens and Bella


Musíš mě milovat... - PrologTohle je moje nová povídka. Vypráví o životě Isabelly, dcery Ara. A Edwarda, syna Carlislea. Před 15 lety byli zasnoubeni, ale zatím o tom neví. Jejich osudy se zamotají a zamilují se. Ale jak bude Edward reagovat na Bellino tajemství, že je princezna Volterry? A jak budou reagovat na nucené zasnoubení, když neví, koho si mají vzít... To vše se dočtete v této povídce.

Je tomu patnáct let, co se v královském městě upírů konala velká oslava. Brány Volterry byly otevřené pro významné upíry. Byli pozváni všichni, ať už to byl vegetarián nebo krvelačný upír. Konal se velký ples, ples, který nikdo ještě nezažil. Vládci byli v dobré náladě a důvodem jejich dobré nálady byla dohoda. Dohoda, která měla spojit dva rody. Díky této dohodě je již nikdo neohrožoval. Ale také museli přinést oběť, čekal je život bez jejich andílka. Ale to bylo zatím v nedohledu…

 

Den před oslavou…

Aro: „Carlisle, vítám tě příteli. A i tebe okouzlující Esmé. Jistě se divíte, že jsem pozval pouze vás a jsem rád, že jste mě poslechli a přijeli jste sami. Nic vám zde nehrozí, to zaručuji.“

Carlisle: „Děkuji, Aro, za tvé pozvání. Docela mě překvapila naléhavost tvého dopisu. Co je tak důležité a neodkladné, že jsme museli přijet ihned a sami?“

Aro: „Víš, jak jsem slyšel, tak se tvá rodina za poslední léta velice rozrostla. Byl jsi pro mě vždy dobrým přítelem a snášel jsem i tvé vegetariánství. A tak jsem tě prostě musel varovat. Někteří upíři vás nemají v oblibě. Tvrdí, že je vás hodně, a že byste se jednoho dne mohli postavit proti nám. Že byste mohli zničit mě a mé bratry. A to se zvlášť mým bratrům nelíbí…“

Carlisle: „Aro, znáš mě již nějakou dobu a jistě víš, že něčeho takového bych nebyl schopný. Nechci tě ohrožovat a ani vás nehodláme zničit. Proč bych si měl proti sobě a své rodině poštvat celou Volterru? Ty víš, že to není pravda, tak proč se tím musíme zabývat.“

Aro: „Příteli, jenže bratři na mě pořád naléhají. A já nevím, co mám dělat. Zbývá mi jediné, buď vás zničíme a nebo se musíme nějak domluvit.“

Carlisle: „A jak? Co po nás požaduješ?“

Aro: „Co takhle…“

Dveře pracovny se otevřely a dovnitř vběhla dívenka. Mohly jí být tak čtyři roky, byla drobounké postavy, její tmavě hnědé vlasy tvořily dlouhé lokny, měla malinký nosík a rtíky, a její oči byly krásně hnědé a momentálně uplakané.

S nářkem a vysloveným slovem „tati“ přiběhla k Arovi. Ten si ji vzal do náruče, jako kdyby ji schovával před celým světem.

„Isabello, kolikrát jsem ti říkával, že když tady mám návštěvu, tak musíš počkat. A pročpak pláčeš?“

Carlisle: „Aro? Vždyť jí bije srdce. Ona není upír. Co zde dělá lidské dítě?“

Aro: „Carlisle, rád bych ti představil svou dceru Isabellu. Její rodiče, mí dobří přátelé, zahynuli v boji proti Rumunům a tento zázrak zůstal na světě sám. Máš pravdu, není to upír, ale ani to není člověk. Je jedinečná svého druhu. Isabella je poloupír. Má vlastnosti upíra, ale zároveň je částečně i člověk. Jsou jí teprve čtyři roky, ale přesto si mě získala. A stala se mou dcerou. Bello? Pozdrav tatínkovi známé.“

Malá Bella přešla ke dvěma zaraženým upírům. Nejdříve před muže, který ji bedlivě pozoroval a udělala před ním pukrle. Poté před ženu, před kterou to zopakovala. Žena se na ni usmála a usadila si ji k sobě. Dívka se nijak nebránila, věděla, že jí nic nehrozí v přítomnosti svého nového otce.

Dveře pracovny se již podruhé otevřely a dovnitř vstoupila žena. Byla taky upírem, ale její karamelové oči prozrazovaly, že nepije lidskou krev. Předstoupila před Ara, uklonila se a pravila:

„Vaše milosti, moc se omlouvám. Vaše dcera se rozplakala a nebyla jsem ji schopna zastavit. Chtěla vás vidět. Stýskalo se jí. Smím ji teď odvést?“

Aro pouze pokynul, její chůva chytla Bellu za ručičku a odváděla ji pryč. Ještě než odešly úplně, tak se otočila a usmála se na hosty. Poté se dveře zavřely a upíři mohli v klidu pokračovat v rozhovoru.

Aro: „Omlouvám se za vyrušení. Ale malé děti jsou tak vázané na své bližní. Bella si na mě hodně zvykla, a nikoho nemá radši než mě. Proto jsem ji také jmenoval mou oficiální dcerou a dědičkou. Přejdeme rovnou k věci. Mí bratří vás chtějí zničit, ohrožujete nás svým počtem a sílou. Ale já jsem proti. Napadlo mě, že bychom mohli uzavřít dohodu. Dohodu, která spojí naše rody…“

Carlisle pokynul Arovi, aby pokračoval. Pomalu tušil kam směřuje, ale zároveň věděl, že musí svou rodinu ochránit. Již se začínal připravovat s tím, že ztratí jednoho ze svých synů, ale odpověď, které se dočkal ho velice překvapila.

Aro: „Tvůj prvorozený syn, Edward. Slyšel jsem, že již dlouho je sám. Zatím si nenašel svou druhou polovičku. A jak jistě víš, tak mám dceru. Vím, že Isabelle jsou teprve čtyři roky, ale již brzy vyroste a její růst se zastaví. Její upírská stránka se zvětší a bude ji čekat věčnost. Již dříve se spory mezi vládci řešili zasnoubením jejich dětí. A tak si myslím, že i to samé čeká nás. Za 16 let se bude konat velká oslava na počest Belliných dvacátých narozenin. V ten den také přede všemi oznámíme zasnoubení našich dětí. Pamatuj si, tvůj syn musí být svobodný, stejně jako má dcera. A zároveň se o této dohodě nesmí dozvědět. Samozřejmě, můžeš mu říct, že je zasnoubený, ale nesmíš říct s kým. Budoucnost našich dětí, je v našich rukách.

Máš snad nějaké námitky?“

Carlisle: „Jak bych mohl mít nějaké námitky, když je to naše jediná možnost. Ale připadá mi nespravedlivé rozhodovat o budoucnosti našich dětí. Ale musíme to dodržet. Vy na nás nebudete útočit. Budeme žít v míru.“

Aro: „Ano, jistě. To je naše dohoda. Zde je ještě dohoda na papíře. Podepiš to stejně, jako to udělám já. A pak vás musím opustit. Zítra se koná velká oslava na počest mojí nové dcery. Zůstaňte zde jako moji hosté. Zatím sbohem, Carlisle…“

Oba zástupci mocných rodů dohodu podepsali. Podepsali ortel svým dětem. Vzali jim svobodu, o které se ale dozví až za šestnáct let. Byl to spravedlivý krok? Bylo to spravedlivé vůči Isabelle a Edwardovi?

Nikdo v té době ještě nevěděl, co si pro ně osud připravil. Vše se ještě zamotá. Vše bude jiné…

 

V den oslavy se ulicemi Volterry ozýval ohňostroj a veselý povyk hostů. Celá Volterra slavila nového člena královské rodiny. Na druhé straně země se domů vrátil zdrcený doktor se svou manželkou. Měl obavy o svého syna, ale zároveň věděl, že to bylo nutné. Jen nevěděl, jak to před ním utají. Jejich budoucnost byla nejasná…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musíš mě milovat... - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!