Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vzácný andílek - 3. kapitola


Můj vzácný andílek - 3. kapitolaJak Renesme zareaguje na to, že čeká dvojčátka? A koho v obchodním domu pak asi potká? To je tady. :D

Pořád jsem tu zprávu vstřebávala. Byla jsem neskutečně šťastná, že jsem těhotná a ještě k tomu čekám dvojčátka! Poté mi doktor oznámil, že dvojvaječná a dokonce i pohlaví. Bude to malá Lillian a maličký Jacob. Byla jsem tak šťastná, že jsem málem zapomněla na tu fotečku, co mi dal doktor. Vytáhla jsem si ji ze zadní kapsy u kalhot a usmála jsem se na ty dvě fazolky. Jenže pořád tu byla překážka. V podobě jejich otce, protože on nechce, aby byli na živu.

Jacoba miluju z celého srdce, chápu, proč nechce, abych porodila, ale já nedovolím, aby se těm maličkým něco stalo. Budu za ně bojovat, i kdyby mě to mělo stát život.

Zrovna jsem seděla v autě svého auta před nemocnicí. Ruku jsem měla položenou na břiše a nervózně jsem si kousala spodní ret. Neměla jsem domyšleno, co udělám, až se ti maličcí narodí. Neměla jsem ani tušení. Mohla jsem najít svoji rodinu, ale jsem si jistá tím, že taťka by z mého těhotenství nadšený nebyl. Tak jsem ještě nevěděla, co budu dělat. Mohla jsem odletět někam pryč. Někam daleko odtud, ale vzhledem k tomu, že jsem měla dvakrát nebo třikrát zrychlené těhotenství, jsem nechtěla riskovat.

Mohla jsem zatím přechodně jet do Bellevue a odjet až do Richlandu nebo Kennevicku. A cestou se stavit v Yakimě. Nebo jet na opačnou stranu do Vancouveru, ale radši jsem měla slunečná místa. Proto jsem nastartovala a vyjela jsem směrem k Bellevue. To nebylo od Seattlu moc daleko, takže cesta by neměla být moc dlouhá.

Byla jsem ráda, že když jsem přejížděla most Homera M. Hadleyho, nebyl tu téměř žádný provoz. Jela jsem dál a snažila jsem se nemyslet na pocit, že mě někdo sleduje. Nevěděla jsem, proč ten pocit mám na poloprázdné dálnici, ale nechtěla jsem si dělat starosti tím, že bych nad tím přemýšlela. Rozhlédla jsem se a zjistila, že mě vlastně nemá kdo a proč sledovat. Měla jsem černá skla, tak bych se neměla cítit, jako by se do mě někdo provrtával pohledem.

Dojela jsem na Mercer Island, který od Bellevue dělil jen most Channel. Zabočila jsem a zaparkovala u obchodního centra a usmívala se u toho. Neskutečně jsem se těšila, až nakoupím maličkaté dupačky a ostatní maličké oblečky pro miminka.

Z batohu jsem si vzala peněženku, dala si ji do kapsy u bundy, vystoupila a po zamknutí jsem se vydala rovnou dovnitř velké budovy. Bylo tam teplo a málo lidí, což mě poměrně překvapilo. Ale jakmile jsem uviděla obchod s dětským oblečením, šla jsem rovnou dovnitř.

Byly tam tak neuvěřitelně roztomilé věcičky! Něžně jsem se usmívala na maličké dupačky. Jak může mít někdo tak maličké nožičky? Byly žluté a vyšité na nich byly roztomilé kačenky. Našla jsem i bodíčka se stejným vzorkem a musela jsem si ho vzít. Pak jsem zahlédla zelené bodíčko se žabičkami a musela jsem se nad tím rozplývat. Byly tam i maličké dupačky ve stejné barvě.

Našla jsem tam ještě modré a růžové bodíčko. Modré bylo s letadýlky a růžové s červenými srdíčky. Musela jsem je koupit, protože byly tak neuvěřitelně roztomilé a představovala jsem si v nich moje miminka.

„Jste nastávající maminka nebo kupujete kamarádce?“ zeptala se prodavačka, když jsem jí podávala bodíčka a dupačky.

„Nastávající maminka,“ usmála jsem se na ni a podala jí peníze, ona mně tašku s mým nákupem.

„Na shledanou,“ řekla ještě, když jsem odcházela.

„Nashle.“ Šla jsem poté rovnou do obchodu s oblečením pro sebe. Tam jsem si toho nekoupila moc, jen několik triček, dvoje rifle a spodní prádlo. Měli výprodeje, takže mě to ani moc nestálo. Když jsem vyšla z obchodu a chtěla jít k autu, naprosto jsem ztuhla.

Asi sedm metrů ode mě stál Jacob. Zhluboka jsem se nadechla a začala couvat ke dveřím. Byla jsem rozzlobená, protože v obchodním centru bylo doslova mrtvo. Nikdo tu nebyl a mě to rozhodilo. Chtěla jsem dál jít ke vchodu, když se najednou Jacob otočil. Uviděl mě a obličejem mu prolétlo několik emocí. Nejdřív úleva, šok, smutek a náhle láska. Ale já dál couvala a ruku si položila na břicho. Obličej se mu zkřivil bolestnou grimasou a oči mu zabloudily k mému břichu.

„Renesmee, prosím, neodcházej,“ zašeptal zlomeně. Do očí se mi vehnaly slzy.

„Musím! Ty nechceš, abych měla děti.“

„Ale Nessie, já se bojím toho, že se ti něco při porodu stane!“ zašeptal neskutečně smutně.

„Jakeu, já svoje břicho ochráním, nechci potratit.“ Obličej se mu najednou změnil. Byl ustaraný.

„Nessie, otisk mi přikazuje, že se mám řídit podle tvých tužeb, ale já se o tebe bojím!“ Potom následovala chvíle, při které jsme se jeden druhému dívali do očí. Upustila jsem tašky a oči mi zakryla temnota. Pak jsem ucítila chlad a tvrdost podlahy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj vzácný andílek - 3. kapitola:

 1
7. lele
08.04.2012 [13:38]

mohla by si napisat pokracko please

6. Renesmee
11.03.2012 [20:21]

jsem na týhle povídce závislá pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Niki
25.02.2012 [14:29]

super pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon

4. bella
21.02.2012 [13:46]

ještě pookkračuj;-)i Emoticon

12.02.2012 [14:55]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Roel
12.02.2012 [13:56]

Co se stalo?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Bee1
12.02.2012 [13:56]

Bee1Som na tejto poviedke závislá,teším sa na pokračovanie,dúfam že bude skoro Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!