Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 9

11.10.2009 (11:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3036×

9. HOST

Večer krásně a pomalu ubíhal… vzpomínky na to, co by mohlo být, ale není jsou mými neustálými návštěvníky a já nemůžu udržet jisté věci pod kontrolou.

---

Dny plynuly a jejich podlézání částečně lezlo na nervy. Už jsou to dva měsíce od pohřbení Paula, když mě ze spánku probral bolestný mužský výkřik…

---

Vyskočila jsem z postele. Rychle jsem rozsvítila lampičku a všimla si dvou postav. ,,Co tu děláte!‘‘ Vypískla jsem a rychle se zakryla dekou. Edward se předklonil a Jasper zasyšel. Vytáhl na nohy skučící osobu. Zírala jsem na zamračeného muže, který se snažil Edwardovi vyškubnout.

,,Chtěl tě v noci zastřelit.‘‘ Zamumlal Jasper a hodil mi na postel pistoli s tlumičem.

,,Vy Italové! Vrazi!‘‘ Řval a z očí mu šlehaly blesky. Oba ho vyvedli a jako kdyby se hádali o to,kdo ho bude držet kolem krku. Po chvíli se vrátil jen Edward.

,,Jak ti je?‘‘ Zašeptal a došel až ke mně. Sedl si pomalu na postel a díval se na mě zkoumavým pohledem.

,,Dobře…‘‘ Zašeptala jsem.

,,Nevypadáš na to…‘‘ Zamumlal a protřel mi paži.

,,Třeseš se.‘‘ Skousla jsem si spodní ret.

,,S Jazzem tě budeme hlídat, nemusíš se bát.‘‘ Lehce jsem se přiblížila a dala si hlavu na jeho hruď. V očekávání, že uslyším srdce… nic… bylo ticho. Jemně mi procházel přes záda a po chvilce jsem zívla. ,,Vyspi se Bell, zítra je taky den.‘‘ Pousmál se a položil na postel. ,,Dobrou, kdybys něco potřebovala jen zaťukej na stěnu, uslyším to.‘‘ Zašeptal a líbl mě na čelo přesně jak to dělal Paul. Vehnalo mi to slzy do očí, ale udržela jsem je dokud za ním nezapadla klika.

Lehla jsem si zase a dlaň si připlácla k čelu. Tohle není možné… Vnímala jsem lehký chlad, který se v koutech místnosti zadržoval. Přemýšlela jsem nad možností, že bych někdy mohla být normální, šťastná holka, ale nešlo to.

Ležela jsem a kousek po kousku se uvolňovala.

Přepadla mě šílená touha cítit se na pár momentů volná… bez zábran…Zhasla jsem noční lampičku. Noc mě skryje přede vším.

Došla jsem k balkónu a otevřela. Věděla jsem, že kdyby se cokoliv dělo, bodyguardi mě uchrání a já nebudu muset ani použít nic z toho, co umím…škoda.

Vytáhla jsem ze staré skříně lehký  sametový šátek. Byl velký…. Táhl se po mé délce od ramen až po kotníky. Zaklonila jsem hlavu a nechala aby mi sklouzl po tváři… byl tak lehký, jemný…

Pomalu jsem vyhrnovala svou košili a přetáhla si ji přes hlavu. Mé tělo se zastudilo pod nočním vánkem. Lehla jsem si zpátky na postel a prsty klouzala po svém těle. Působilo mi to mravenčení v podbřišku a naskočila mi husina.

Zase jsem se natáhla pro sametovou látku a nechala jí, aby mi pokryla a plula po těle. Připadala jsem si, jako kdybych létala v oblacích. Látka mi příjemně chladila kůži a rozpálenost se zakrývala.

Začaly se mě zase zmocňovat představy… Někdo odhrnuje šátek ty hebké ruce plujou po mých záhybech. Kroutila jsem se nepoznanou vášní. Jako kdyby si užíval každý kousek mé kůže, která byla momentálně odhalená… bez zábran.

Propínala jsem se v zádech, zatínala pěsti, dokud mě nezahalil temný stín…

Probrala jsem se někdy uprostřed noci, protože okolo byla tma. Podívala jsem se na telefon, který mi pokojně spal na nočním stolku a ten hlásil svým znuděným světlem- 06:23. Zvedla jsem rychle hlavu. Stále jsem byla… nahá. Přetáhla jsem přes sebe noční košili, rychle, než by se někdo pokusil zjistit, jestli se mě zase nepokouší někdo zabít. Přikryla jsem se dekou, když jsem slyšela tiché zaklepání a někdo vešel dovnitř.

,,Všechno v pořádku?‘‘ Zašeptal melodickým hlasem Jasper. Překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Jo… proč nespíš?‘‘ Jeho tvář ozdobil úsměv. Přešel ke mně a sedl si na postel.

,,Nějak.. se mi nechce.‘‘

,,Aha…‘‘ Zamumlala jsem a položila mu hlavu do klína. Začal mi lehce prsty klouzat po vlasech. Věděla jsem, jak moc se musí ovládat, tu touhu v něm, ale chtělo se mi spát.

Když jsem se potřetí probudila, otevřela jsem oči a koukala do Jasperovy tváře, ale zároveň jsem za sebou cítila jiné tělo. To se oba bojí spát sami? Okolo mého pasu byly dvě paže… jedna zepředu a druhá zezadu. Pozvedla jsem obočí. Super, jak z toho ven?

Když jsem se opatrně obrátila na záda, abych se mohla vytrhnout z jejich sevření, dvě černé oči se na mě bleskově podívaly.

,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.‘‘ Omlouvala jsem se hned. Hned ze mě sundal ruku a pousmál se.

,,Promiň, asi to bylo trošku nepříjemné.‘‘ Nad tou kultivovaností jsem musela protočit panenkami. Měl úplně nehorázně nádherný pokřivený  výraz. Srdce se mi freneticky rozbušilo. Pomohl mi se posadit a usmíval se.

,,Jak koukám, tak Jasper spí jako miminko.‘‘ Přikývla jsem vyškrábala se na nohy. Ups. Jasper hned vyskočil a mžoural do pokoje.

,,Trochu jsem usnul, promiň.‘‘ Zašeptal a mžoural si oči, zatímco šel ke mně.

,,Jdu se vykoupat.‘‘ Vyhrkla jsem rychle, protože mě oba chtěli obejmout. Měla jsem takový nepříjemný pocit… něco je špatně.

Šla jsem rychlým tempem do zadní části místnosti a praštila do dveří, aby se zavřely. Byla to sice zbytečnost, ale potřebovala jsem se uklidnit.

Překulila jsem se na čtyři a plazila se k obrovské vaně. Tohle nikdy nezvládnu. Jestli se mě budou držet jako klíšťata neudržím se a postřílím je…

Přetáhla jsem si noční košili a zase si vzpomněla na svoje noční… nápady.

Položila jsem se pohodlně do vany a nechala z kohoutku aby tekla vařící voda. Rozpustit se jako led… čokoláda… to bych si tak přála…

Nemuset se pak o nic starat, zajímat… nemusela bych se o nic bát. Nic z toho by nebylo nutné. Nemusela bych si lámat hlavu s tím, proč se tak oba chovají… ten anděl, který je tajemný a můj kamarád, učitel a zároveň bodyguard… u Jaspera jsem měla alespoň logické, ověřené skutečnosti, zatímco u Edwarda… nic.

Šplouchání vody mě dokonale uklidnilo, teplé okolí mé kůže uklidnilo. Položila jsem si hlavu na okraj a zavřela oči… nechci existovat…

Podařilo se mi jistou dobu úplně vypnout. Nic jsem nevnímala, necítila.. jen si užívala ten pocit blaženosti… dokud voda nezačala studit.

,,Mel? Tvůj otec tě chce na dalším jednání…za patnáct minut.‘‘ Povzdechla jsem si, když mě ty hlasy přetrhly klidovou nit v mé hlavě.

,,Budu tam včas.‘‘ Zavrčela jsem skoro a položila ruce na okraj vany, abych se vytáhla.

Natáhla jsem se pro ručník a najednou měla šílený pocit, že mě někdo drží kolem pasu…

Rychle jsem se otočila… nikdo… Začala jsem se balit do ručníku, když tentokrát to byly rty, které se dotkly mého hrdla. Smyslně jezdily po celé délce a já lápala po dechu.

,,Bello? Jsi v pořádku?‘‘ Zaklepal Jasper.

,,Jo…‘‘ Vydechla jsem a snažila se racionálně myslet. Proč někoho cítím, jak si mě tiskne k sobě? Nikdo tu není! Pomoc! Zaklonila jsem hlavu, stále jsem nemohla uvěřit, že moje sny zasahují i do reality… Ve mně se vzdouval oheň. Neuvěřitelný vulkán, kterou každou chvíli chce začít syčet, křičet, vyřvat touhu…

Rty se mi třásly a celá jsem se chvěla. Tohle je i na mě moc.

,,Bello! Musíme už jít! Edwarde! Přestaň hypnotizovat ty dveře!‘‘ Zavrčel do pokoje. Mráz mi proběhl po zádech.

Nebezpečně jsem si připomněla filmy, kde někteří lidé měli schopnost vidět skrz zdi, dveře… Bože… kdyby… kdyby se celou dobu díval, jak nečinně stojím a utápím se v nikdy neexistujících dotycích… co by si myslel?

Osušila jsem se a oblékla župan. Pootevřela jsem dveře, aby mi dali oblečení. Nějaká ruka uchopila tu moji a já vykoukla ze své ‚sauny‘. Edward s tajemným úsměvem mi na ni opatrně pokládal oblečení. Srdce se mi zase rozbušilo o sto šest.

,,Pospěš.‘‘ Popohnal mě.

Jen pár minut poté jsem běžela po schodech dolů. Do té místnosti, které jsem se dřív bála.. kde umřel Rus… kdy jsem viděla první živou bytost umírat. Prvního člověka.

,,Meliso!‘‘ Usmál se táta a roztáhl ruce, aby mě objal. Líbla jsem ho na tvář a oblékla si plášť.

Bylo to něco jako ochrana před nežádoucím poznáním… kdybych měla jednou převzít… převzít rodinný podnik, tak nikdo si nevzpomene na tu malou holku v rohu, která je nutila poslušnosti.

,,Koláč?‘‘ Otočil se rychle na mě s táckem a já si s úsměvem jeden vzala. Češi dělali vynikající- nechali jsme si je dovážet. Lehce nasládlé s chutí jahodové marmelády. Nasytí, jsou malé a šíleně mi chutnají.

,,Přiveďte ho.‘‘ Pokynul táta ke dveřím a dovnitř vešel vysoký na pohled silný muž s černými smolnými vlasy po ramena a sebejistým úsměvem. Vedle něj… elfka? Vznášela se s milým úsměvem vedle toho děsivého muže a já mohla jen tiše závidět jejich ladnosti a dokonalosti.

Táta vedle mě ztuhl. Nechápala jsem, proč, ale pozorněji jsem se na ně podívala… přesněji na toho muže.

Alice byla krásná jako vždy. S lehce se červenajícími tvářemi a nevinným kukučem. Ten muž vedle ní… byl jiný. Měl ostře řezané rysy bledý jako mrtvola a… děsivé špičáky z jeho úst se zaleskly ve světle lampy.

,,Dobrý den Charlie.‘‘ Skoro to zašeptal, ale jeho hluboký, vůdcovský tón se v tom ještě víc zvýraznil.

,,Co si přejete?‘‘ Zasyčel táta a já se jemně přikrčila. Muž mu položil na stůl papír a obálku. Viděla jsem, jak se tátovi na čele tvoří malé kapičky potu a třásl se. Tohle nebylo dobré. Přimhouřila jsem oči a zatnula ruce. Ten muž… nevím proč, ale bylo na něm cosi strašidelného. Měla jsem z něho strach. Podívala jsem se po očku na Jaspera, který si ho měřil nedůvěřivým pohledem. Tiskl si pravou ruku k pásku, kde měl pistoli.

Otočila jsem panenky očí na Edwarda, ale ten stál majestátně, klidně a bez žádných emocí. Táta se najednou zasekl a jeho oči těkali ze mě na toho muže. Postavil se a mlčky došel ke mně.

,,Mel, chce být chvíli samotný s tebou.‘‘ Jeho hlas se třásl.

,,Ale…‘‘ ,,Nechám s tebou jít jednoho bodyguarda.‘‘ Došeptal. Otočila jsem se na ně, ale Jasper se tvářil šíleně bolestně. Jako kdyby ho něco zabíjelo…

,,Jaspere, jsi v pořádku?‘‘

Zavrtěl hlavou a podívala jsem se na Edwarda. Jeho oči plály. Plály radostí?

,,Edwarde?‘‘ Přikývl a došel ke mně.

,,Dávej na sebe pozor.‘‘ Zašeptal táta a stiskl mi ruku. Udělal gesto na všechny ty tiché bodyguardy, kteří poslušně stáli po obvodu zdí a sledovali vše obezřetnýma očima. Odešli. Ruce se mi potily a rychle a mělce jsem nasávala vzduch.

Dveře se zavřely a já čekala na zásah osudu.

PROSÍM KOMENTY, KRITIKU POPŘÍPADĚ PŘIPOMÍNKY A OTÁZKY! Bez toho nejedu dál...

SNAD SE TAHLE KAPČA LÍBILA

< >

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 9: