Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 54

09.01.2010 (21:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2078×

54. VELKÉ BŘÍŠKO

Jsem jak nafukovací balón. Ještě chvilku a můžu se usmívat na celé kolo. Uvidíme…jak to dopadne… snad- ne, Carlisle dohlídne, aby se děťátku nic nestalo. Ale… stále mám pochybnosti o své budoucnosti.

---

Na jeho hlavu Carlisle nasadil obrovskou korunu, vytepanou z toho nejdražšího zlata, kovaný s přesností a dokonalostí. Posázený smaragdy, rubíny a diamanty. Edward mezitím stále ke mně očkem pošilhával. Elegantně a hrdě se posadil do obrovského trůnu.

Jednu ruku si dal na opěradlo se lví hlavou a druhou chytl tu mou a propletl naše prsty.

,,Navždy…‘‘ zašeptal a všichni propukli v jásot.

,,Ať žije král Edward! Ať žije královna Isabella!‘‘

---

Točila jsem se v kolečku.Jeho hebké ruce si mě přidržovaly a hlídaly, abych náhodou nezakopla. ,,Sluší ti to, má královno.‘‘ Zase jsem celá zčervenala a skousla si spodní ret. ,,A teď ještě víc!Tohle není možné, jak může být někdo tak nádherný!‘‘zasmál se a políbil na krku.

,,Pane králi, nedohánějte mě k rozpakům, není to fér.‘‘

,,Cožpak je fér, aby někdo obdařil mě takovým štěstím? Krásná, ne, nejkrásnější žena pod sluncem, nosí pod srdcem naši lásku.‘‘ Pohladil mě po bříšku a lehce políbil na rty. Lehce jsem zakopla o dlouhou vlečku, ale Edward mě naštěstí zachytil a pevně objal.

,,Pojď, musíš ses převléct.‘‘

,,Ale-‘‘

,,Žádné ale, pojď, nechci nic riskovat.‘‘ Zavrtěla jsem nad tím jen hlavou a nechala se táhnout dovnitř.

Stále ještě rozzářená z toho, že je jen a jen můj jsem za ním cupitala do haly a zastavila se- stejně jako on- před schody.

,,Co se děje?‘‘zašeptala jsem, protože koukal tam nahoru.

,,Nic, čekám tu na svou nejkrásnější manželku a přemýšlím, jak bude reagovat na jistou věc.‘‘

,,Jakou?‘‘ Šibalsky se na mě usmál a ani jsem se nenadála, když jsem se octla v jeho náruči. Začal se smát mému výrazu a v mžiku se objevili v našem pokoji. Edwardově a mém. Velkém královském. Přepychovém, až to bolelo. V té místnosti, kam nikdo jiný, krom nás a jedné upírky, která tu uklízela, nesměl.

Položil mě na postel a já se opatrně posadila. Cítila jsem se unavená a od toho břicha mě záda bolela, až by to mělo být zakázané. Přejela jsem si po bříšku a očima vyhledala Edwarda. Stál kousek ode mě. Přesněji u velké ebenové skříně. Koukal na mě s milovaným pohledem a lehkým úsměvem na rtech. Viděla jsem, jak je šťastný, spokojený. Sledoval ne mou tvář, ale ruku, kterou jsem měla na bříšku.

V hlavě mi cvakl nápad. Začala jsem si prsty jezdit po bříšku a sledovala, jak ho to ‘obrazně‘ sráží na kolena. Jeho výraz pokaždé zjihl. Odkašlala jsem si, aby si všiml, že tu jsem.

,,Copak tě magnetizuje na tom balónu?‘‘ Sklopil hlavu a rychle vytáhl něco ze skříně. Donutila jsem ho na moment se zastavit a podívat se na mě. Jeho zorničky- jak jinak- zase sklouzly k mému zahalenému bříšku. S povzdechem jsem ho nechala, aby ke mně došel a sedl si.

Položil opatrně věci vedle sebe a prstem si přitáhl rty k sobě. Přidržovala jsem si jednou rukou vypouklého  někoho v mém lůně a nebránila se tomu, co se chystalo. Hned  je zaměstnal a moje nedočkavé prsty se mu zapletly do vlasů.

,,Bell, Bell…‘‘ zašeptal rychle a jemně zase odtáhl. ,,Takové týrání upíra člověkem, ty se mi nevzdáš,‘‘ zasmál se a přesunul za mě. ,,Na tom krásném velkém bříšku mě fascinuje to, co to s tebou dělá.‘‘ Zamračila jsem se. Co to se mnou dělá?

,,Co to se mnou dělá?‘‘ zopakovala jsem hned nahlas. Rozepl mi zezadu velké šaty, když vtom tiše někdo zaklepal na dveře. Edward zamručel a vyzval, ať jde dovnitř. Kdo?

,,Pane, vaše sestra mě posílá, abych královnu  odstrojila,‘‘ pípla se sklopenou hlavou. Pohledem magnetizovala zemi a snažila se nevzhlédnout.

,,Edwarde, můžu?‘‘ zašeptala jsem a zakoulela očima, aby věděl, co tím myslím. Opatrně přikývl a zase zvedl zrak k slečně.

,,Jistě,‘‘ odpověděl jí a já pobaveně sledovala, jak proti své vůli zvedá k nám zrak.

,,Myslím, že nemusíte koukat do země, tam není nic,‘‘ usmála jsem se a snažila se vstát. Edwardovy ruce mě hned podepřely a pomohly s tou námahou. Uch, je to jako nosit přeplněnou tašku od nákupu na břiše.

,,Nemusíte sklápět pohled,‘‘

,,Angela,‘‘ zašeptal mi do ucha Edward a já se pousmála,

,,Angelo.‘‘ Opatrně se pousmála a váhavými kroky se ke mně přibližovala. Můj král a manžel pustil mé boky a s úsměvem stál vedle mě.

,,Pane,‘‘ zašeptala upírka a lehce se předklonila. Znělo to spíš, jako kdyby o něco žádala.

,,Ne, mě z téhle místnosti neostanete, Angelo,‘‘ zkonstatoval.

,,Lásko, jdi alespoň k tomu oknu, nebo mi zatím přines prosím něco k pití,‘‘ zaprosila jsem. S rezignovaným pohledem mě políbil jako motýlí křídla na rty a vyšel ze dveří.

,,Omlouvám se, je strašně tvrdohlavý, ale nejspíš proto…jsem souhlasila se svatbou.‘‘ Dívka mě obešla a jasně jsem si dokázala představit, jaký měla výraz, když viděla, že Edward načal její práci.

,,Jste hodná paní,‘‘ zamumlala.

,, Já? Ne, ne, ne.. jen… jsem nějaká měkká. Proč sklápíš pohled? Aro nebyl takový jako Edward?‘‘ zeptala jsem se na rovinu.

,,Nebyla jsem dobrou služkou.‘‘ Opatrně, jako kdyby se bála, že jsem z porcelánu mi sunula ramínka obrovských šatů dolů a já pohledem hypnotizovala dveře. Navlékla na mě lehké šaty- nebo spíš noční košilku? Nepokračovala dál. Nechtělo se mi věřit, že tak opatrná, hodná a pečlivá dívka je tak nejistá.

,,Nevěřím ti,‘‘ vydechla jsem a pomalu se otáčela k ní. Zaklesnula jsem se do jejích krvavých očích, prosíc je o to, aby mi řekla pravdu.

,,Bell, nedělej to,‘‘ozvalo se ode dveří. Edward se tvářil bolestně a v ruce měl džus. Když ke mně došel, pohladil mě po tváři a podal sklenici.

,,Otoč se prosím Angelo,‘‘ zamumlal a ona uposlechla. ,,Můj otec byl hodně přísný, Bell. Když se k nám dostala, byla stále člověk.‘‘

,,Člověk?‘‘ vyhrkla jsem.

Přikývl. ,,Obsluhovala otce. Byla jeho pokojskou a cokoliv řekl, udělala to. Často ji posílal za námi, aby se mu nepletla do cesty. On si zatím užíval radosti a vlády. Jednou jí na zem spadla otcova nejoblíbenější číše, když ji odnášela. S Alicí jsme už byli dostatečně velcí, abychom věděli, jak je táta výbušný.

Zavedl ji dolů…tam…‘‘ nedokázal to říct. ,,Tam, kde jsem byla i já?‘‘ Vypadal, jako kdyby dostal kopanec do břicha.

,,Ano, je mi líto-‘‘položila jsem mu prst na rty a zavrtěla hlavou.

,,Jak to pokračovalo?‘‘

Edward se chvíli zamračeně podíval na velké francouzské okno a pokračoval: ,,Nechal ji zmrskat. Jen za tu blbou číši. Nenáviděli jsme ho se sestrou! Angela tehdy už neměla naději na přežití. Byla vysílená, unavená a po celém těle měla šrámy z toho. Když jsme ji viděli, jak… jak pomalu s bolestmi umírá tam v té kobce…

Alice k ní vystřelila  a nasála se k jejímu hrdlu. To ona ji přeměnila. Já jsem tátu srazil na zeď a vrčel na něj. Stejně jako celá stráž na mě. Od té doby mě otec neposlouchal, nechtěl slyšet nic. Našel mi snoubenku, našel mi člověka, kterého jsem musel zabít, ale pro lásku, nemohl a sám si podepsal rozsudek smrti.‘‘

Opatrně jí odhrnul tmavé vlasy od lehce odhalených zad a já si zacpala ústa. Na zádech té krásné dívky byly stále obrovské jizvy. Byly to rýhy jak od medvěda. Velké, špatně vyhlížející…

,,Nejde jí to zahojit. Nenašli jsme zatím žádného, kdo by to dokázal.‘‘ Sklopila jsem hlavu a posmutněla.

,,Bolí to? Když se toho dotkne někdo?‘‘ zeptala jsem se, ale taktně naznačila Edwardovi, ať mlčí.

,,Trochu,‘‘pípla.

,,Já nedovolím, aby na tebe někdo vztáhl ruku, věř mi.‘‘ Otočila překvapeně hlavu a Edward mi dlaněmi obemkl bříško. ,,Že můj králi? Že ano?‘‘ zeptala jsem se a všimla si jejího posmutnění, když viděla naše štěstí.

,,Jistě. Královna je momentálně asi mocnější než král,‘‘ zasmál se.

S grácií se uklonila a vyšla z pokoje.

Otočila jsem se k Edwardovi v těch lehkých šatech a podívala se na něj. ,,Edwarde, že nebudeme tak krutí?‘‘ udělala jsem na něj psí oči a sledovala, jak se zase jeho tvář rozjasňovala.

,,My budeme jako jehňátka, lásko.‘‘ Sotva to dořekl, dostala jsem kopanec v břiše. Oči se mi vykulily a kolena podlomila. Překvapeně jsem zaskučela a Edward mě zachytil. Okamžitě jsem se octla v posteli a on stál nade mnou skloněný.

,,Kde tě bolí? Co tě bolí? Mluv lásko!‘‘

,,Klid Edwarde,‘‘ zamručela jsem a hledala jeho ruku.

,,Pojď,‘‘ zamumlala jsem k té části těla a hned jsem ji chytla do dlaní. ,,Lehni si ke mně.‘‘ Na nic nečekal a opatrně lehal vedle mě. Stále si mě starostlivě měřil. Ruku, kterou jsem držela jsem si položila na bříško a šťastně přivřela víčka. ,,Takhle je to lepší.‘‘ Jeho ruka příjemně chladila na mém břiše a celá jsem byla klidnější, když jsem ho takhle cítila.

Přitáhl si mě do náruče, ale dlaň nespouštěl z bříška a uklidňujícně po něm jezdil.

Svatební noc (u upírů den), která by- u nás v Itálii- znamenalo se milovat až do rozbřesku a počít dítě, jsme strávili v objetí toho druhého. Jen jednou jsme poprosili Angelu o nějaké sladkosti- Alice s Edwardem se na mě pojistili rovnou a napěchovali zbrusu novou ledničku vším možným. Krmil mě jako dítě a jak jinak, drobky mi zůstávaly u koutku rtů a na hrudi.

Láskyplně mě plnil jídlem a já si nemohla pomoct, ale v jedné chvíli zavrněla.

,,Neříkej mi, že předeš jako kočka.‘‘ Edward zvedl jedno obočí a kriticky si mě měřil. ,,O tom mě nikdo neinformoval, budu požadovat reklamaci.‘‘ Vykulila jsem na něj oči a lehce ho plácla.

,,Nebuď drzý!‘‘ Začal se smát a natáhl se k břichu.

,,Slyšíš to? Maminka se na nás zlobí, ale my se nedáme. Počkej, nech to radši na mě, maminka je trošku křehčí ještě.‘‘

,,Co to děláš zase? Můj komediante?‘‘

,,Momentálně jsem měl dialogový  monolog s našim děťátkem mamčo.‘‘ Ach bože, on se dočista zbláznil. Přejel mi prsty po něm a políbil na nejvyšší vypouklinu. ,,Miluju tě,‘‘ zašeptal a přesunul k mým rtům a krku.

,,Já tebe taky.‘‘

Přišel osmý měsíc. Správně bych měla ještě jeden měsíc cupitat s míčem, ale osud si se mnou zahrává, takže jsem si nejsem jistá s ničím. A už vůbec ne s psychikou svého přespříliš starostlivého manžela.

,,Bell, obleč si to, je tu chladno.‘‘ Držel v ruce mikinu a snažil se mi ji vehementně vnutit. ,,Ne, je mi teplo.‘‘

,,Bell, prosím, obleč si to, nastydneš,‘‘ zkoušel zase- dnes už téměř půl hodiny a moje nervy byly k prasknutí.

,,Ne, nenastydnu a jestli jo, budu z toho vinit sebe, neboj se.‘‘

,,Bell, měla by sis to obléct,‘‘ tentokrát skoro vrčel, ale jeho postoj se nezměnil.

,,Ne! Neobleču si to, ani kdyby mi to přikázal prezident! Ne! Je mi vedro! Edwarde! Je léto! Je snad padesát stupňů a ty po mě chceš tuhle pitomost!‘‘

,,Bello!‘‘ zavrčel už já vybuchla.

,,Víš co! Jestli je ti zima, oblíkni si to sám! Jo? A nenuť do toho mě!‘‘ otevřela jsem prudce dveře a spěchala ven. Tam ho svazovalo slunce a ostatní ho zadrží, aby se nezabil.

Kupodivu jsem se vyhnula všem a proklouzla ven na slunce.

Zlatavé paprsky mě okamžitě zalily a za sebou jsem slyšela jen Edwardův vyděšený ryk a další slova strážců.

,,Držte ho! Princezno Alice! Ochraňte královnu! Ochraňte dědice! A obzvlášť udržte Krále!‘‘  Zakázala sem si otočit se a v těhotenském tričku s khaki kalhotami si to mířila do lesa. Potřebuju si vyčistit hlavu. ,,Bell! Bell! Vrať se! Prosím!‘‘ Zacpala jsem si uši a dál šla.

,,Kampak, kampak?‘‘ zeptal se hlas a já ustrnula.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 54: