Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 50

30.12.2009 (13:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2175×

50. KDYŽ SE TALIÁNKA ROZZUŘÍ

Pomsta, nepomsta je to jedno ne? Paul se stane bossem, já půjdu na dovču, Edward se postará o dítě a vše bude tak, jak má být.

---

Naposledy jsem se pokochala pohledem na oblohu bez slunce. Na oblohu s planetami a na krásu tohoto světa. Větvičky vrby s červenými lístky mě pohladily po tváři a já se spojila s Edwardovýma topazovýma očima.

---

Otevřela jsem rozechvělá víčka a zamrkala do pokoje. Byla jsem v pevném Edwardově objetí a jeho prsty mi procházely po zádech. Hlavu jsem měla na jeho ledové hrudi.

Byla jsem překvapená, že prsten z naší iluze jsem měla na ruce. ,,Nevadí? Bylo to vyrobené ze srdce..‘‘ Vykulila jsem oči. On to vyrobil ručně? ,,Je to to nejmenší, co jsem mol pro tebe udělat Bells, abych dokázal svou lásku k tobě.‘‘

,,Děkuju,“ vydechla jsem a zvedla hlavu k jeho očím.  Jeho oči byly lehce přivřené, na bezkrvých rtech mu pohrával úsměv a na zádech mi dělal jemné kroužky.

,,Miluju tě, pro tebe bych udělal první i poslední.‘‘ Políbil mě do vlasů, když se na dveřích ozvalo klepání.

Nenávistně jsem zamručela. Fajn. Teď mě budou štvát i tímhle. Než jsem se nadála, stála jsem před dveřmi a Edward stál o kus dál. Přesněji koukal ven z okna. Ruce měl složené na prsou, ale v odrazu okenní tabule jsem si všimla jeho úsměvu.

Otevřela jsem dveře. Stál za nimi jeden ze starších ochránců. James Givenni. Byl to ten typ muže, na kterého se člověk může spolehnout. Dát za něj krk.

,,Máme problém.‘‘ Zamračila jsem se.

,,Jaký rozsah?“

,,Myslím, že si zaslouží víc pozornosti, než cokoliv, co se v poslední době stalo.“ Zbožňuju lidi se zdravým rozumem. Přikývla jsem.

,,Svolej všechny do mé kanceláře, i Paula, Eli ať zůstane s Esme, nikým jiným.“ S přikývnutím odešel.

Otočila jsem se na Edwarda.

,,Mám jít s tebou? Nebo zůstat tady?“

,,Slyšel bys to?“

,,Ano.“

,,Tak v tom případě pojď se mnou. Myslím, že nemá smysl tě tu stejně nechávat, lásko, chci, abys byl se mnou.“ Smutně se usmál a objevil se přede mnou. S láskou a smyslností mě políbil na rty a objal okolo pasu. Znatelně jsem ztuhla, ale zdálo se, že si Edward ničeho nevšiml.

Sedla jsem si do tátova starého křesla a Edward si stoupl vedle něj. Alice s Jazzem po druhé straně a pak do místnosti vešli i další. Stiskla jsem Edwardovu ruku. Cítila jsem, jak se jeho tělo chvěje. Věděl, co si myslí. Jistě, holka v mafiánským křesle. Válka, smrt, bussines, to není pro křehké povahy, ale to mě v tom případě neznají.

James Givenni ke mně udělal neznatelný krok a sklonil se, aby mi vysvětlil situaci narychlo, kterou oni budou rozebírat hodinu. Libovali jsme si v delších souvětích.

,,Zabili syna dona Sevage,‘‘ začal šeptem. Sevage byl vysoký, starý, plešivý sicilský mafián. Neměla jsem ho příliš v lásce už hlavně kvůli jeho očím, ale později jsem zjistila, že vzhled u něj není to, co by se mělo hodnotit. Měl vynikající organizační schopnosti. Pro veřejnost obchodoval s tabákem, který mu ale celkově dobře vydával. To ale nebylo to, proč s tím přišli zrovna za mnou. Oni chtěli pomstu.

,,Kdo.‘‘ Jestli to byli policajti, s těma nic neudělám.

,,Taglioni.‘‘ Zavřela jsem oči. Tahle rodina byla hned po mě. Jejich synek- Danny- se měl stát mým manželem, ale díky tomu, že můj otec zemřel, díky tomu, že ještě dřív tu byla Esme, nemusela jsem teď být jeho ‚kurvička‘. Danny byl sukničkář, vědělo o tom celé město.  Měli lepší výbavu. Táta s nimi smluvil mír, ale když se pustili do syna Savage, porušili ji jako první. Smlouva míru je v tahu.. Budeme muset proniknout nějak skrz ně. Nenechám to, co jsme tak dlouho s otcem budovali spadnou, rozdupat. Čest, rodina, bezpečí.

Teď tu sedělo přes šest vůdců mafie po celé Evropě. Spoléhali se na mě, ale já si nebyla jista svým rozhodnutím. Věděla jsem, že pokud nezjistím přesného vraha jeho syna a pokud se sama  nestanu tím, kdo potrestá, spiknou se proti mně a byla bych v ohrožení. MY bychom byli v ohrožení. Přikývla jsem.

Edward se zase cukl.

,Co je lásko?‘

,,Bello, nedělej to, nechci tě vystavit nebezpečí. Nikoho.‘‘ Zavrtěla jsem hlavou.

,,Budeš moje podpora, prosím, nepleť se do kšeftů,‘‘šeptala jsem naštvaně a byla sama překvapená, jak autorativně to zní. Paul se vedle nás zamračil. Slyšel taky všechno, ale nebyl ani zdaleka tak informovaný o všem jako já. To ho budu muset naučit, abych si mohla dát někdy pohov. On musí převzít rodinný podnik.

,,Co přesněji očekáváš Savagi? Nemůžu vyslat komando, aby zlikvidovali celou rodinu, dřív, než se tak stane, rozpoutáme válku. O tu ale nestojím, věřím, že můj otec by měl stejný názor.‘‘

,,Já chci pouze spravedlnost, Isabello, oni mi vzali nejcennější poklad a já to nenechám jen tak.‘‘ Otočila jsem se na všechny, co tu seděli. Přikyvovali, souhlasili a tím mě vystavovali nebezpečí.

Otočila jsem se na Paula a prstem pokynula, aby ke mně šel blíže.

,,Co navrhuješ?‘‘ jemně jsem prsty projela po bříšku a  cítila lehké uspokojení nad tím dotykem.

,,Musíme vyzkoumat pár východisek. Proč ho chceš zabít ty?‘‘ usmála jsem se.

,,Ty nejsi rozený vrah Paule.‘‘ Políbil mě na tvář a narovnal se. Edwardova ruka zase našla tu mou a dělal mi uklidňující kroužky. Slyšel, jak mi buší srdce. ,,Diplomacie nepomůže?‘‘ zeptala jsem se opatrně.

,,Ne, o to se už pokoušel Rosalin, ale nevyšlo mu to. Poslali nám ho po kouskách domů. Nikdy jsme neviděli takové jednaní. A na těle byly obtisky lidských rukou. Myslí si, že mají stále návrh kvůli tomu, že se doslechli o tvé údajné smrti, Isabello.‘‘

,,Obviňuješ mě z něčeho Savagi!‘‘ zahřměla jsem a postavila se. Všem v místnosti se zatajil dech. Můj rozzuřený výraz mluvil za vše. Edward se stěží udržel, ale moje ruka ho zastavila. Držela jsem ho pevně za sebou a nehodlala pustit.

,,Ne, slečno.‘‘ Uklidnila jsem se.

,,Vy se postarejte o tisk, policii a veřejnost, nikdo nesmí nic vědět.‘‘ Zamyslela jsem se na moment. Pak bych mohla zmizet…Ano!

,,A připravte tři rakve. Jednu  pro vraha, druhou pro jejich bosse a třetí pro strýčka náhodu.‘‘ Viděla jsem hned, jak se jejich tváře rozzářily.

,,Bell..‘‘

,,Edwarde, mlč.‘‘ Obešla jsem stůl. Každého objala a políbila na tvář, jak to dělával můj otec. Tahle práce musí být vykonaná čistě, bez žádných chyb.

Přistoupila ke mně poslední osoba. Osoba, která mi celou tu dobu neskonale chyběla.

,,Jsi po svém otci.‘‘

,,Grazie padrini(děkuju kmotře)  .‘‘ Objala jsem svého kmotra a líbla ho na tváře. Zestárl věkem, jeho dříve zlatavé vlasy už měly pár šedivých kousků a jeho dříve mladá tvář byla tvrdá, stále přísná, ale Derecka jsem poznat stále mohla. On byl při mém křtu. On byl mým kmotrem. Otec věděl, že on nás oba s Paulem dokáže zkrotit. Došel k Paulovi a objal ho. Všichni ostatní bossové odešli.

,,Stýskalo se mi Derecku.‘‘ Paul ho objal jako bratra a Dereck se téměř ztrácel v jeho objetí. Zase jsme tu byli všichni. Moji dva bodyguardi jako za starých časů, jediní lidi jsme tu byli vlastně jen my dva.

Otec mu před lety dal, aby spravoval naši olivovou společnost- další zástěrka, ale zdálo se, že tam byl spokojený. Jeho manželka mu dala dva syny a dceru. Žili poklidný život, bez problémů a divočin. Jenže pak se stalo tohle a jeho poklidný život byl narušen. Musel zase přijít za minulostí.

,,Moje malá Bell, Mel, Diana- a kolik jmen jsi to měla- vyrostla!‘‘zasmál se znovu a potěšeně mě sledoval. Otcovská pýcha se mu mihla přes oči. Dala jsem přinést nějaké jídlo a cpala se stejně jako Dereck, zatímco ostatní odmítali. Edward byl stále mlčky vedle mě. ,,Našla sis doufám už někoho, že jo? Neříkej, že ne, protože to bys mi lhala.‘‘ Začala jsem se zase smát.

,,To snad vidíš Derecku! To je Edward, můj…snoubenec.‘‘ Všichni vykulili oči a já se zazubila.

,,Jop, stalo se to dnes.‘‘ Všimla jsem si, že Dereck toho věděl asi víc. Jeho pohled jezdil z mého obličeje k stále plochému bříšku.

,,Bude svatba?‘‘ zakoulela jsem očima a Alice celá rozzářená stála v rohu a prohlížela časopisy se šaty. Dala se do práce. Rose se náhle octla vedle ní a listovala s ní.

,,Určitě.‘‘ Edward mě jen překvapeně sledoval a v jeho očích byla láska a něha. Jak jinak. Právě jsem s tím vyrukovala ven, ale..ne, to mu ještě neřeknu.

,,Jak chceš v tom případě vyřešit ten spor?‘‘

,,Jednoduše, přijedu, usměju se, ustřelím pár palic a jedu domů.‘‘

,,Chladnokrevná vražda jednoho z vlivných z podzemí?‘‘

,,Mě si zatím netroufli oddělat.‘‘ Dereck se zamračil, ale nic neříkal. Věděla jsem, že by ani nesouhlasili. Nesouhlasili by ani s plánem, který se mi vyrojil v hlavě. Času mám naštěstí dost. Do dvou roků je tradice, že by se měl slib splnit.

Paul se stane bohem v podzemí. Naučím ho všemu, seznámím všechny s jeho bystrým rozumem, chladnou hlavou a klidným jednáním. Stáhnu se lehce do pozadí. A až bude připraven to po mě převzít, udělám pomstu a oficiálně zemřu. Promiň můj malý miláčku v lůně… já ale jinou možnost nemám. Dříve či později by nám hrozilo nebezpečí a takhle se ho  zbavíme jednou provždy. Tatínek se o tebe postará…snad…

Nikdo se mě neptal, jestli jsem se chtěla narodit, tak ať se mi nemotají do práce. Všechno bylo zařízeno během týdne. Edward kupodivu byl rád, když mě měl po boku a když mi mohl dodávat sílu, ale zdálo se, že si toho nevšiml. Měla jsem ale větší trápení.

Jak mu to řeknu? Nevytasí na mě sekyru? Nezačne křičet, čí je ten spratek? Bello, obrň se. Pomalu se začalo mezi boky rýsovat cosi jako břicho a už si všiml toho, že chodím stále ve volných tričkách.

Esme věděla o všem, tajně jsem chodila za Carlisleem na kontroly a Dereck to věděl snad od prvního pohledu, ale byl tak hodný, že to nikomu neřekl. Eli byla pod věčným dohledem Paula a já byla ráda, že o ni alespoň nemusím mít starost. Paul se rychle učil a už po pár setkáních s menšími kupci a obchodníky mi dokázal poradit tak, abych o tom začala vážně uvažovat.

Stála jsem u okna. Moje práce se nekonala nikdy přes den. Mělo to důvody, že většina těch, kteří by mě mohli ochránit přede vším spali, ale mě to ani nevadilo. Zvyk je zvyk.

Došla jsem pomalu v noční košili, kterou mi koupila Esme, k oknu. Byl to ten typ košilky, kterou jsem měla v osmnácti. Panensky bílá, pod prsy jemně sepnutá gumou, ale jinak ke kolenům už volná. Rukávky krátké, volné a všechno bylo z nejlepší látky, která byla příjemná i na kůži. Nevědomky jsem si prsty procházela po břiše a skousávala si spodní ret.

Dobře, třetí měsíc- tři měsíce mu to zatajuju, ale jinak je to v poho… ten mě zabije. Dokázala jsem si ho plně představit s rozzuřeným výrazem. Jeho oči, které měly už nějakou dobu nádhernou zlatou barvu- místo onyxové- se zase zbarvovaly do ruda, žilky mu začínaly nabíhat…

,,Nad čím přemýšlíš Belli?‘‘ ozval se za mnou nejsladší hlas a já polkla.

,,Edwarde, nepřišlo… nepřišlo ti v poslední době něco divé?‘‘ otočil si mě pomalu k sobě a vpil se mi do očí.

,,Nedělej si to Edwarde, já ti to už nechci tajit.‘‘  Moje oči mu možná mohly nakukat, aby se o to nestaral, ale já už chtěla upustit i tenhle kámen ze srdce.

,,Nechtěl jsem tě zatěžovat otázkami.‘‘Sklopil hlavu a já měla co dělat, abych mu nedala facku, aby si pospíšil.

,,Belli, chápu tě, jistě, nevadí mi to… byla jsi až moc dlouho sama, tak chápu, že jsi měla přítele.‘‘ Teď jsem se neudržela a moje ruka prudce narazila do jeho tváře. Z očí mi vyhrkly slzy a rychle jsem ho políbila. Vůbec byl celý zmatený mou reakcí, ale já ještě víc.

,,Miluju tě, miluju tě lásko…‘‘ Opatrně mě objal okolo pasu a co nejjemněji k sobě přitiskl. ,,Já tebe taky Bells.‘‘ Odtáhla jsem se celá ubrečená od něj a pak jeho zrak přešel na moje bříško.

,,Jsem těhotná Edwarde…‘‘ Zatvářil se bolestně. ,,Jsem těhotná s tebou.‘‘ O-ou. To asi nevěděl. Vykulil oči a stále kmital pohledem nahoru a dolu. Padl na kolena  a já se cukla.

To to má takové účinky na všechny muže? To že bude otcem ho tolik odrovnalo? Měl otevřenou pusu, zíral na moje bříško a vypadal, jakoby dostal infarkt. Ale…co když?

,,Carlisle?‘‘ Dveře se otevřely, ale v nich stál usměvavý Emmett.

,,Carlisle tu není,šel na vegetariánský lov s Esme.‘‘

,,Co víš o doktořině?‘‘ pokrčil rameny na mou otázku.Už jsem byla vážně na nervy. Nejdřív další obvinění z nevěry, pak láska, zase šok a nakonec podezření na infarkt. Krásně se nám vyvíjí den. ,,Dobře, tak jinak, může dostat upír infarkt?‘‘ Okamžitě se začal řehnit jako děcko, ale pak si všiml Edwarda, brada mu spadla a taky vykulil oči.

,,Bello, ty rozzuřená taliánko, jaks to udělala?‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 50: