Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 45

Edward a Bella- kiss-Elii


Můj vrah 45Je tu pokráčko. Další díl není ani načatý, takže... situace se bude vyhrocovat přes vaše komentáře! Jen aby jste na to byly připraveny. Až Bella skoná, protože se nebude chtít vrátit, bude to vaše vina. xD Komentáře, kritiku na chování mé mentální základny a přeju hezké přemýšlení.

45. JEŠTĚ VĚTŠÍ TRÁPENÍ A STRASTI

 

Jsem to ale problémová osoba. Jak může být někdo takový! Zapomněla jsem kriticky na to, že jsem člověk a to úzce souvisí i s mými potřebami. Ach, Bello, hloupá, hloupá, hloupá.

­*

,,Bello, jsi člověk, máš ženské problémy.‘‘ V hlavince mi zablikal velký nápis. ,Sakra, každý měsíc, čtyři dny... sakra, krev.‘ Docvaklo mi a podívala jsem se zkoumavě na Esme.

,,Nebudete s tím mít problémy?‘‘

,,Ne, tenhle druh krve skoro nevnímáme. Je to asi nějaká mutace.‘‘ Přikývla jsem, když mě najednou začalo lechtat v krku, následně škrábat a-

,,Hepčí!‘‘

-----

Ležela jsem unuděně v posteli a snažila se zmírnit silou vůle- iracionálně- teplotu. Měla jsem jí zvýšenou, ale byl  tu taky problém s tím, že tím, jak se mi zvedala, jsem přicházela o vědomí.

Eli jsem přes celou tu dobu neviděla, jen jednou nakoukla přes futra a zase ji zatáhli pryč. Bylo to pro ni nebezpečné. Nemohla být poblíž mě. Kdyby se nakazila, její malé tělíčko by to nejspíš nezvládlo. Ach, jak moc jsem ji chtěla obejmout a zlíbat. Jak moc jsem jí chtěla říct, že ji miluju víc než vlastní život. Dcerušku moji.

,,Carlisle! Ona ztrácí vědomí!‘‘ křičela Alice.

,,Já s tím nic nemůžu dělat! Léky nezabírají!‘‘ řval na ni zpátky.

,,Co se děje…‘‘Vydechla jsem skřípavě a oba se na mě podívali. Celé tělo mě neuvěřitelně bolelo. Jako kdyby se mělo rozčvrtit na kousky. Ty kousíčky pak spálit na popel.

,,Sakra, Bello, nemluv…‘‘ mručela Alice a pak celá najednou pobledla. ,,Co to-‘‘ Carlisle se ke mně kapesníčkem natáhl a přejel mi po koutku rtu a bradě. Přetočil si kapesník čistou stranou a začal mi utírat tváře, pod nosem, a i ušními lalůčky. Látka mě nepříjemně na vlhké kůži škrábala. Chtěla jsem odvrátit hlavu, jenže jsem neměla ani na tohle dostatek síly. Ach, jaká ubohost.

,,Tak tohle jsem nikdy neviděl,‘‘ zavrčel a odkryl najednou i deky, pod kterými jsem byla uvězněná. Šokovaně zvedl hlavu a otočil se ke dveřím. ,,Esme!‘‘

,,Co se děje!‘‘ křičela Alice a její oči nabíraly krvavou barvu.

,,Alice, sežeň prostěradla- hodně prostěradel. Krev typu A plus a moje věci!‘‘ Alice se vypařila, ale hned se místo ní objevila Esme.

,,Co se děje? Lítám tu mezi pokoji a vedle tebe budou taky oba potřebovat.‘‘ Byla nesvá. Nechápala jsem, co se děje. Proč? Co se děje? Ne, proč mě ani hlasivky už neposlouchají. Pomoc! A oba? Jací oba?

,,Oni to přežijí, ale ona na to nevypadá.‘‘

,,Jakto?‘‘ zašeptala a já z posledních sil zase otevřela oči a šokovaně zírala na krev na bílém kousíčku lárky.

,,Krvácí- odevšad. Uši, oči, nos, ústa i z intimních partií. Jestli to do čtyřiadvaceti hodin nezastavíme Alice… bojím se, že to…‘‘ a tím to skončilo. Brána se pro mě zavřela. Oči se mi zavřely. Nevnímala jsem nic.

 

Bloudila jsem znova temnotami. Stejně jako tehdy, téměř před dvěma lety. Bloudila jsem, netušila kam, netušila kudy a ani proč.  Nevěděla jsem, jak plyne čas, nevěděla jsem opravdu nic. Byla jsem uvězněná v nevědomí. Nebo spíš jen ve vědomí, ze kterého není úniku?

Bylo mi do breku, měla jsem strach a s každým krokem blíž ke dveřím, které byly průhledné a prapodivně zkroucené jako vodní hladina. Prostrčila jsem tím ruku a fascinovaně sledovala, jak vplula hladce dovnitř.

Mám tím projít? Není to nějaká brána… do smrti? Umírám? Jak to člověk pozná? Prala jsem se s tím, jestli  udělat ten osudný pohyb. Zjevit se na místě, kde by okolo mě lítali okřídlenci, nebo poskakovaly postavičky s rohy  a kozlími bradkami….

Těžké se rozhodnout. Volit život, nebo smrt?

Život… mám tu Eli, Esme by asi nebyla šťastná, kdybych jí nechala na krku celé mafiánské podsvětí.

Smrt? Nemám už vlastně důvod tu být. Nemám tu nikoho, kdo by mě mohl milovat, chránit, ani utěšovat, když mi není dvakrát nejlépe. Nemám tu… lásku. To bolelo ze všeho nejvíc. Objevilo se sice pár típků, ale ti vždy zmizeli z mého života stejně rychle, jako se objevili.

V mé hrudi už chybělo srdce. Žádné nebylo. Kdyby se ale přece jen našlo ve mně něco jako srdce, bylo by určitě o několik čísel menší. O několik stupňů studenější. O pár tlukotů pomalejší a tvrdší.

Chytnout ho do ruky a potěžkat… podobalo by se skleněné kouli. Stejně možná krásné, ale prázdné, studené, necitlivé a tvrdé. Nemělo by smysl bojovat.

Vzpomněla jsem si na Edwarda… mou lásku i nenávist. Chovala jsem k němu oba city. Už hlavně kvůli jeho podrazu. Kvůli tomu,  že mi lhal. Díky němu se mi snížilo srdce. Díky němu se mi nejspíš o pár čísel smrsklo.

Padla mi do hlavy další vzpomínka… na naše poslední setkání. Kdy mě chránil před kulkami policistů, které byly mířené na mě. Kdy jsem cítila každou kulku, která se mu zařezávala do těla. A… jeho poslední slovo, než jsem cítila smrt všude nade mnou… ,miluju tě.‘ Nikdy ho už neuvidím. Nikdy. Protože nevím, kam se dostane. Zda ho pustí do nebe, nebo do pekla… nad čím to tu uvažuju! Zase jsem se podívala na tekuté dveře přede mnou.

Udělala jsem krok vpřed a objevila se na krásné loučce. Nemusela jsem ani zadržovat dech, nic. Byla posetá tisíce drobnými kvítky. Tisíce, tisíce barevných a dokonalých výtvorů přírody. Nebo je to iluze?

Byla jsem celá oblečená v bílém. Šaty byly jednoduché, elegantní. Splývaly mi do kolen. Jemná, hladká tráva mi lechtala chodidla a cítila jsem se lehká…

Ptáci cvrlikali, všude okolo byla cítit radost a pohoda. Sedla jsem si uprostřed loučky a rozhlížela se kolem.

Všechny starosti… měla jsem nějaké? O žádných jsem nevěděla. Oni nějaké byly? Hm… chybí mi někdo? Není v téhle dokonalosti nějaký háček? O žádném jsem nevěděla.

Nade mnou se objevil, ne příliš velký,stín.

,,Ahoj.‘‘ Usmála se holčička, které vypadl po straně asi zub, protože jí tam, v tom širokém banánovém úsměvu, zela černá díra. Měla krásné hnědé vlásky jako já, ale ve více prstencích. ,,Ahoj.‘‘ Usmála jsem se na ni zpět a ona si vedle mě sedla.

,,Co tu děláš?‘‘ Zeptala se mě a měla v hlase lehké šíšlání.

,,Sedím tu a ty?‘‘

,,Povídám si s tebou.‘‘ Chvíli se zamyslela a pak si povzdechla.

,,Bývala s tebou větší legrace, ale ani to nevadí.‘‘

,,Jak se jmenuješ?‘‘ Otočila jsem se na ni a její ručičky se mi zapletly do vlasů.

Já jsem, kdo jsem. Jsem ta, se kterou jsi mluvila i posledně, ale zároveň i nikdy nenarozená dcera krále. Víš? Tatínek měl maminku moc rád, ale ona měla nějaké zlé skřítky, kteří jí nedovolovali mít dítě.‘‘

,,Proč?‘‘

,,Moc otázek máš.‘‘ Usmála se.

,,Proč mamince ti skřítci nedovolili mít dítě?‘‘

,,Protože ona ho mít nemohla! Stále jí nějak vězní ve své moci! Maminka se bojí, ale nechce si to připustit, víš? Ona ani neví, že by mě chtěla mít. Je mi z toho smutno.‘‘ Zamračila se a najednou i celá tahle dokonalá země jako kdyby pošedla.

,,A tatínek s tím nic nenadělá?‘‘

,,On je stejně jako maminka na tom. Plakal pro ni, protože ji měl rád, ale věděl, že to s ní nedopadne dobře. Teď se jí omlouvá, ale neví, jestli ho maminka poslouchá.‘‘

,,Proč by ho neposlouchala?‘‘

,,No, já nevím. Na to by ses musela zeptat jí.‘‘ Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale došlo mi, že ona ani svou maminku nikdy nepoznala, takže by to byla zbytečná námaha.

,,Není ti zima? Nechceš odvést domů?‘‘

,,Tohle je můj domov, ale ty se musíš vrátit zpátky, už jsem ti to jednou předtím říkala, nepamatuješ?Měla jsem ale tehdy obleček starý paní. Hodně starý. Takhle asi budu vypadat, jestli se narodím a zestárnu.‘‘

,,A kam zpátky?‘‘ žasla jsem.

,,Zpátky na zem! Tady zůstat nemůžeš!‘‘

,,Proč?‘‘

,,Ještě bys tu být neměla! Neměla bys tu být! Poslouchej Carlislea! Chce ti pomoct, ale on sám to nezvládne bez tvojí pomocí.‘‘

,Bello… Bello, no tak, nezlob a už přijmi tu krev zlatíčko.‘ slyšela jsem jeho doktorský hlas.

,,Proč bych se tam měla vracet? Mezi bytosti, které nikdy nezemřou?‘‘

,,Prosím,‘‘ zašeptala.

Ne, proč bych měla opouštět tenhle krásný svět? Proč? Proč bych měla odejít? Mě se tu líbí. Něco jako sluníčko září nad našimi hlavami a celkově se tu cítím… nádherně. ,,Prosím…‘‘

,,Mě se ale nechce…‘‘


Tak jo, pokud mě neklame zrak, netrpím vadou očí a nepostrádám zdravý rozum- sakra, to poslední je nějaké ošementné- tak je tu další dílek, za který očekávám alespoň pár komentů a narážek na to, proč, jak, kdo...

Přeju krásné přemýšlení a prosím o kritiku- a nepište, že žádná se nedá vymyslet, to je blbost- krása kritiky je v tom, že se dá vše zkritizovat. Kritiky navyjímaje.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 45:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!