Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 43

14.12.2009 (18:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2396×

43. VÍC LIDÍ, VÍC PROBLÉMŮ, VĚTŠÍ PODEZŘENÍ

Donutím ho žárlit. Když se mi vyhýbá, tak se na to prostě vykašlu a dokážu mu, že jsem nezávislá žena. Těla, která se třou o sebe, hudba, kouř cigaret, ledové dechy upírů, ruce plující po záhybech… žárli!

*

Kolem se mihl muž s bronzovými vlasy. Edwardovými. Rozběhla jsem se za ním a všimla si pár překvapených pohledů. Nevěděla jsem s jistotou, jestli je to Edward, ale ty vlasy mě v tom jen usvědčovaly. Zmizel. Zavrtěla jsem rychle hlavou a otočila se k hostům.

Už celé dvě hodiny tu je jen společenské a pomalu sem začaly mířit zástupy těch mladších vůdců podzemí. Králíčci- jak jsem jim s radostí říkala. Rose mě chytila za ruku.

,,Co se děje?‘‘

---

,,Co, co se děje? Nebudeš přece trsat ve společenským!‘‘ Okřikla mě a já zrudla.

,,Ale v čem?‘‘

Vlasy jsem měla už konečně rozpuštěné. Nic zvláštního mi s nimi díkybohu neudělala. Z dlouhých, rudých šatů mě převlékla do stříbrných. S lesklými ploškami, které odrážely světlo. Byly do půlky stehen, nohy mi nazula do lesklých bot stejné barvy a na krk mi připla náhrdelník, který se mi klimbal přesně ve výstřihu mezi ňadry.

Perfekcionalistka. Sama si na sebe navlékla místo tmavě modrých šatů, krásné, rudé, třpytící se a na tvář mi naklepala třpytky.

,,Dokonalá.‘‘ Dodala s úsměvem a vyšly jsme. Podle stopek jí to trvalo krátké dvě minuty- super. Je jako uragán. Udělat ze mě takovou krásku se povedlo zatím málo lidem- ups osobám.

Všechny holky se z dlouhých rób a šatů převlékly do minisukýnek, lehkých topů, které svými střihy odhalovaly více, než bylo nutné a muži si svlékali saka a nechávali jen spodní košile. Cítila jsem tu sílu energie všude kolem. Tu touhu po tanci, která mi kolovala v krvi. Emmett si stoupl na vyvýšené místo a s mikrofonem v ruce ustanovil pořádek. ,,Teď se to tady teprve lidičky rozjede! Jak by řekli králci z klobouku, kdyby nebyli určeni pro děti: ,,Svlékat a tančit!‘‘

Seskočil z pódia, kam se hned ladně vyhouply holky a s uličnickým úsměvem začaly tahat mladší obsazenstvo vzhůru.

Bylyl opravdu krásné. Od té doby, co jsou u mě, už žádné drogy ani omamné látky neměly. Už nebyly jen kost a kůže. Lehce zaoblené boky i dekolty. Přesně, jak by měla žena vypadat. Žádné vyžle.

Vzala jsem si ze stoličky šampaňské a smočila rty v bublinkách.

,,Nebudeš se nalívat, ne teď, pojď tancovat.‘‘ Povzdechla si Rose a jako děcko mě tahala ke středu parketu. Do hry se vmísili všichni. Začala se smyslně vlnit a hned si ji odvedl Emmett, ale když mizela za natisklými těly, naznačila mi prsty: ,Já- tě- sleduju!‘

Začala jsem se do rytmu hudby pohupovat. Nedokázala jsem se moment přinutit k plynulým, dokonalým pohybům. Byla jsem nějaká ztuhlá. Zavřela jsem oči a vnímala jen hudbu. Hned se okolo mě obtočily jedny paže.

,,Co kdybys netancovala sama.‘‘ Usmál se Paul a já s úsměvem přikývla a přitiskla se k němu. ,,Kdy si všimneš, že jsi tu nejkrásnější ze všech?‘‘ Zamumlal, když sklonil své rty k mé tváři.

,,Až mi to někdo řekne.‘‘ Líbla jsem ho na tvář a přesunula jeho ruce na mě. Na kříž. No možná jen o trošičku níž. Usmála jsem se a začala se pohybovat.

,,Oni jsou milenci? Jsi mi neříkala, že by už někoho klofla.‘‘

,,Vsaď se Iv, určitě jsou spolu.‘‘ Slyšela jsem z rohu a Paul se začal usmívat.

,,Tak o to ti jde? Dohnat někoho k žárlivosti?‘‘

,,To taky.‘‘ Usmála jsem se nevinně a jeho ruka mi sjela k boku, který ladně objela.

,,Ještěže jsem si toho všiml.‘‘ Zašeptal ironicky a otočil hlavu k bronzovým vlasům, které jsem stále po očku sledovala. ,,Víš určitě, že chceš vzbudit u něj žárlivost?‘‘

Za Edwardem stál muž s černými, krátkými vlasy a ani nedýchal. Tak to tedy vypadalo. Stejně jako Edward se držel za nejbližší předmět a v levé ruce drželi sklenici. Edward měl olověnou maku, zatímco ten muž za ním stříbrnou.

Rozhodně jsem přikývla.

,,Tak se prosím nelekni, když se nechám unést představami.‘‘ Přitiskl si mě ještě víc k sobě. Sklonil se k mému krku a smyslně projel rty po délce. Zalápala jsem po dechu. A tohle mi jako unikalo! Jeho obě ruce se přesunuly na boky a určovaly pohyb. Lehce se předklonil a já se zaklonila dozadu. Slyšela jsem zakuckání a ještě víc se pousmála. Vše jde podle mých představ.

,,Jde to podle plánu…‘‘ Zavrněl mi do ucha a vytáhl zpátky nahoru. Přetočil si mě zády k sobě a přejel po délce těla. Boky jsme měli snad slepené a já měla zakloněnou hlavu. Všimla jsem si, jak Edward lehce vplul mezi natisklá, tančící těla a pro sebe se usmála.

,,Myslím, že by sis měla zatančit s tamtím típkem. Jdu něco zkontrolovat, Emmett…‘‘

,,Jdi.‘‘ Popohnala jsem ho a jeho ruka mi vyjela z boku k tváři a zmizel.

Hned jsem se otočila k tomu černovlasému a rty mu přejela po hrdle. Viditelně ztuhl. Nečekal to. Prstem jsem mu sjela přes hruď k límci a přitáhla si ho blíž.

,,Stále jsi mi nesdělil, kdo jsi.‘‘ Zavrněla jsem a obmotala mu ruce kolem krku, zatímco jsem pánev přitiskla k jeho tělu.

,,A co když ani nemám v plánu vám to říct.‘‘ Vydechl.

,,To je v tom případě špatný. Však já si to ještě dnes zjistím.‘‘ Usmála jsem se a obmotala si jeho ruku kolem pasu. Opatrně, jako kdyby si nebyl jistý mě chytl a já se dál pohybovala. Nedovolil si tolik jako Paul, ale cítila jsem, že by chtěl- kdo taky ne?

Všimla jsem si Edwardovy masky, která zírala mým směrem. S lehkým úsměvem jsem neznámému sjela z krku až k noze.

,,O co se tu snažíte?‘‘ Naklonil se ke mně a já si ve stejnou chvíli všimla, že můj cíl mizí v davu k východu. Zarazila jsem se. On chce odejít? On zmizí? Já ho nemůžu pak hledat po celém světě! Ne, musím ho chytit a promluvit si s ním.

,,Omluv mě na moment.‘‘ Vyběhla jsem z náruče černovlasého charismatického muže k němu.

Snažil se nějak zmizet, ale nepodařilo se. Chytla jsem ho za lem košile a nehodlala pustit.

,,Edwarde? Co to děláš? Proč utíkáš? Najednou mě nehoníš na každém kroku, ale utíkáš? Nemůžeš mi to alespoň říct všechno do očí?“

Natáhla jsem se k jeho masce a strhla ji.

Panebože! Proto mi neseděla ta maska! Olověná! Vždyť on je bohatší než celá Anglie! Proč by si nasazoval takový šunt! Já jsem totální…

,,Paule! Rose! Emme! Zrada! Polda! Zmizte!“ Vykřikla jsem, než mě neznámý muž chytil pod krkem.

,,Nekřič!‘‘ Sykl, ale to se najednou rozzářila světla a všude nastal hluk.

,,FBI! Ani hnout!‘‘ Hosté s olověnými maskami začali střílet, ženy křičely a muži převraceli stoly a vytahovali zbraně.

,,Pusť ji!‘‘ Zavrčel černovlasý muž. Objevil se šíleně rychle u nás.

Muž s bronzovými vlasy mě držel ve vzduchu a já pomalu ztrácela vědomí. ,,Okamžitě ji pusť!‘‘Vrčel neznámý. Během chvilky jsem byla v jiné náruči a stále vrčící černovlasý chlap držel pod krkem komisaře. Když ztrácel barvu, pustil ho na zem a já mu rychle strhla masku.Zavadila jsem přitom lehce o měkké vlasy a teď už jsem dokázala identifikovat tu vůni.

,,Promiň…‘‘ Zašeptal a mě do očí vhrkly slzy. ,,Nestihl jsem to, než ses stala zpátky člověkem.‘‘ To mi je jedno, ale…Obarvil si vlasy! Obarvil si je na černou, abych ho nepoznala a…

,,Edwarde?‘‘

,,Musíš rychle pryč!‘‘ Přitiskl si mě do náruče a bránil mě svým tělem před kulkami. Slyšela jsem, jak se mu zarývají do těla a křičela.

,,Zabijou tě! Zabijou! Ne! Nech mě být! Vypadni! Zdrhni!‘‘ Viděla jsem, jak ho každá zařezávající se kulka bolela. Jeho bolest byla i mou bolestí.   Rychle běžel přes celou místnost. Nic nebylo jako před chvílí. Krev, těla… válely se na zemi. Otevřel rychle tajný otvor a rychle mě hodil do jeho šachty.

,,Uteč lásko!‘‘ S těmi slovy za mnou zavřel a pak už zazněly další výstřely, křik, chaos… a smrt…

,,Neééé!!!‘‘ Zařvala jsem a do očí mi vlezly slzy.

Sjela jsem zády po zdi a začala brečet. Já slepá! Já blbá! Nána pitomá! Vždyť… já jsem si je spletla! Jak! Jak jsem nemohla uhodnout tu dokonalou vůni! Chtěla jsem si rozedrat tvář, aby mě už nikdy nikdo nepoznal

,,Bello, rychle tudy!‘‘ Křičela na mě Rose.

,,Paul! Edward!‘‘

,,Oni se o sebe postarají! Rychle!‘‘ Sebrala jsem ze země neprůstřelnou vestu a během rychlé chůze podzemím si ji rychle přetáhla přes hlavu. Stále jsem se utěšovala, že to zvládnou a že žijí. Utřela jsem si slzy a zatnula slzy. Můj výraz se změnil na nenávistný. Před chvílí krásné hluboké oči- teď uhraničivý, vražedný pohled.  Každý, kdo zastává zákon a byl tu, se nedožije padesáti. Zabiju každého, kdo na nás vystřelil. Každý, kdo se dostane až příliš blízko mé rodiny zemře.

Během chvilky jsem seděla na nějaké motorce. Narvala jsem se do kožené bundy.

,,Drž se! Pojedu mnohem rychleji, než kdo jiný dřív. Eli je ve Francii a Josh neví, že se to podělalo!‘‘ Nakopla motorku a za námi to zakvílelo. Hned se za námi ozvalo houkání sirén a výstřely policistů. Rose zavrčela a do ruky mi vrazila bouchačku.

,,Na! Střílej!‘‘ Pustila jsem se jí a cítila, jak se mi do žil vlévá nová energie. Šatičky mi lehce zase praskly. Švy se uvolnily a vznikal mi na stehně rozparek. Přehodila jsem nohu přes sedadlo a rychle se obrátila zády k Rose. Z kapsy na motorce jsem vylovila další zbraň a s úsměvem namířila.

,,Téď!‘‘ Zařvala a ještě víc dupla na plyn. Policejní auta i motorky taky přidaly a z okýnek na mě začali mířit. ,,Pozdě!‘‘ Střelila jsem ho honem do ruky. Muž upustil pistoli, ale jiný na mě vystřelil. Dobře mířenou střelou jsem zabila řidiče a Rose zavrčela.

Bylo to pro ni určitě těžký. Má sváču za sebou i všude okolo. Najednou tu bylo až moc světla. Smýkali jsme zatáčky ve městě a jedno auto napralo do budovy.

,,Sakra! Nemáš náboje?‘‘ Křičela jsem na ni a hledala v kapse další kulky.

,,Bello! Já to nezvládnu! Chytni doprčic řídítka. Víš jak se to řídí?‘‘

,,Jo!‘‘ Zvedala jsem se na sedadle a připadala si jako kaskadér. Rychle jsem přeskočila Rose a zavrněla motorem.

,,Rose!‘‘ Vykřikla jsem, když jsem si všimla, jak mi do kapsy rve papírek.

,,Bello, jeď tam, prachy i papíry máš ve vestě, šlápni na to!‘‘ Odrazila se od motorky a zmizela.

Všechno bylo tak rychlé! Smýkala jsem zatáčky, občasné výstřely se mi zarývaly do vesty a za mnou se neslo kvílení gum a výbuchy. New York byl blízko a letiště- můj cíl- kousek za městem.

Dupla jsem na plyn a prorazila motorkou skleněnou výlohu. Alarm se okamžitě rozezvučel a já musela jednat hodně rychle.

Mají ji poldové chytit? Má se dostat do vězení a tam ztvrdnout do konce života, nebo něco jinýho vymyslet? Je to jen na vás. Prosím komentíky, kritiku, bude tak rychleji pokračování.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 43: