Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 42


Můj vrah 42Je tu pokračování! PS- chcete další díl ještě dnes, nebo až zítra? xD

42. PRO ZAČÁTEK KLASICKÉ TANCE  A DIVNÍ HOSTÉ

 

Co tu dělá osoba s bronzovými vlasy? Co tu dělá další s čermými vlasy v ležérním stylu? Proč se mi zdá, že je tu o pár osob víc? Halucinace? Asi bych měla přestat s tabákem a vínem a přejít rovnou na koks. Tohle bude zajímavá noc.

*

No nic, povinnosti volají a první hosté na oslavu dosažení vrcholu v mé ‚kariéře‘. Když už jsem dcerou mafiána, musím si to užít pořádně, ne?

----

Stála jsem v krásných šatech před zrcadlem. Dlouhé, červené ve stylu- Itálie za doby- renesance a totálně božské. Kopírovaly mou postavu a zahlazovaly- podle Rose neexistující- nedokonalosti. Pod prsy byla lehká mašle, která mě stáhla a dál už to bylo volné. Krásné a při každém pohybu vydaly jemný šumivý zvuk.

Vlasy jsem měla lehce upravené tak, aby mi podtrhovaly jemné dívčí rysy, ale zároveň působily elegantně. Takže lehce zvlněné, připletené na konečcích malé, zlaté kvítky a prameny, které by mi spadaly do vlasů lehce připlé téměř nepostřehnutelnými pinetkami nad ušima.

Rosalie si mezitím pozpěvovala a přišívala mi poslední drobnosti. Stála jsem tu sotva hodinu a ona z pár kusů látky, makeupu a drobností do vlasů ze mě udělá… dokonalost.

,,Auč.‘‘ Sykla jsem, když se jehla lehce dotkla mého boku.

,,Ježiš! Promiň Bello! Počkej, nepoškodila jsem kůži?‘‘ Rychle jemně prsty procházela. ,,Ne, uf! Tohle mi nedělej.‘‘ Usmála se a já se nesměla taky uchichtla. Cítila jsem se nesvá. Být krásnější než kdy dřív… hm, bezva…

Slyšela jsem vrznout dveře. ,,Eli je připravená na cestu.‘‘ Zamumlal Tay.

,,Máš všechno co potřebuješ?‘‘ Otočila jsem se k němu a Rose se zase natáhla a do vlasů mi nasadila zlatou korunu. Protočila jsem panenkama.

,,Falečné pasy, všechno mám, kdyby se cokoliv zvrtlo ve váze v tajném východu je rulička dvouset tisícovek a klíčky od motorek zaparkované v lese. Víte to jistě má paní?‘‘

,,Jo, Tayi, dohlídni mi na ni. Měl by jsi mít někde po kapsách taky telefon. Máš na něm čísla všech mých mobilů, které zatím mám a kdyby něco, řiď se intuicí, nebo…‘‘ Otočila jsem se na Rose. ,,Můžu na moment?‘‘

Jen přikývla a já šla k malé skříňce. Vzala jsem útržek papíru a obálku. Moc dobře jsem věděla, jaká odměna je vypsaná na mou hlavu.

,,Pojedete na tuhle adresu. Budeš chtít krále a nikoho jiného! Tenhle dopis,‘‘ podala jsem mu bílou obálku s dalším kusem mého srdce a prosbou, jestli by se mi nepostaral o oba, kdyby se mi cokoliv stalo. Když se jedná o Eli udělá první i poslední… jako kdyby byla opravdu jeho.

,,Mama!‘‘ Vběhla do místnosti moje princeznička.

Měla na sobě jednoduché šatičky. Bylo tu zatím teplo, tak jsem jí dovolila nosit šatičky na léto, i když jsem s tím zčásti nesouhlasila. Vzala jsem jí do náruče a zlíbala tvářičku.

,,Ty musíš teď být hotový andílek! Až se mamka vrátí, ať jsi stejně roztomilá a hodná jako teď.‘‘ Po tváři ji skanula slza. Tay je jen horko těžko zadržoval.

Věděla jsem, že oba jsou ještě téměř děti a Tay není z Paulovy generace, kdy už měli čistou zodpovědnost a starosti.

,,Bello, už je čas.‘‘ Vešel jako poslední do místnosti můj ochránce. Paul. Byl v slušivém, přiléhavém obleku. Bílá košile pod sakem, které nosili lordi v Anglii a černých kalhotách s vyleštěnými botami.

Přikývla jsem a naposledy políbila Eli. Nemůžu ji tu mít, když je tu tolik nebezpečných osob a moje instinkty lvice, která musí hlídat to co má, ale zároveň si chránit kožich, mi napovídá, že se chystá něco… velikého.

 

S těžkým srdcem jsem kráčela vedle dokonalé Rose, zavěšená do Paula. Slyšela jsem zakvílet kola auta, ve kterém jel můj nejcennější poklad, a moje nohy nechtěly reagovat na pokyny mozku.

Sotva jsem vešla do sálu, objevilo se tu plno lidí. Tedy, já se tu objevila jako poslední, zatímco oni byli plně pohrouženi do konverzace mezi sebou.

 

‘‘Vedle ní pobledne každá svíce,

Na tváři žhne jak náušnice,

Jak diamant, jak nejvzácnější skvost,

Až za hrob krásná, krásná navýsost.

Vedle ní hasnou všechny krasavice,

Vrány jsou ony, ona holubice.‘‘

(Úryvek- Romeo a Julie- překlad. M. Hilský)

 

,,Oh, slečna Isabella.‘‘ Uklonil se mi první muž a já mohla začít se svou přetvářkou. ,,Jmenuju se Vlad.‘‘ Už na první pohled jsem poznala, že se jedná o upíra a ztuhlá Rose i Paul mi to jen dokazovali.

,,Vlad Tepeš? Napichovač? Velice mě těší.‘‘ Usmála jsem se a podala mu ruku, kterou mi vzápětí políbil.

Procházela jsem sálem, hosté se mi ukláněli a Rose s Paulem mi drželi stráž. Nikdo si toho samozřejmě nemohl všimnout. Oba neměli zbraně a usmívali se na všechny okolo. My s Paulem jsme tvořili dojem mileneckého páru a Rose jako moje dobrá přítelkyně.

,,Bello!‘‘ Zasmál se někdo z dálky a v dálce jsem postřehla tři osoby se stříbrnými maskami a pak můj zrak zabloudil k hromotlukovi.

,,Emmette!‘‘ Zasmála jsem se a během chvilky mě objímal a zvedl do výšky.

,Ty moje šikulko!‘‘

,,Kdes byl tak dlouho?‘‘

,,Potřeboval jsem na moment oddych a ty tu mezitím uděláš párty beze mě!‘‘ Všimla jsem si, jak jeho oči cukají k osůbce vedle mě.

,,Oh, to jsem ale neslušná. Rose, tohle je Emmett, Emmette, tohle je má nová sestra- Rosalie.‘‘ Chvíli po mě vrhl nevěřícný výraz, ale pak s lehkým, galantním úsměvem přijal její ruku a políbil. ,,Jděte si zatancovat.‘‘ Popošoupla jsem je. Bylo mi jasné, že oba byli příliš dlouhou dobu sami a příliš dlouhou dobu bez pochopení.

,,Můžu poprosit o tanec?‘‘ Slyšela jsem vedle sebe sladký hlas.

,,Jistě.‘‘ Podala jsem Paulovi ruku a s lehkou hudbou mě vedl do středu sálu. Dříve pouliční dívky byly oblečené do římských rób a s lehkostí a elegancí se vznášely a nabízely šampaňské a pak i skleničku s na pohled červeným vínem, ale ve skutečnosti to byla krev. Samy byly moc dobře poučeny, že svět není tak sladký jak si ho vybájily a že někteří lidé, kteří se tu měli objevit můžou trpět nějakým vzácným onemocněním. Nebudu jim vyprávět, že jsou tu upíři přece.

Paul mě dovedl ke středu sálu a jemně mi chytl jednu ruku a druhou mi dal kolem pasu na kříž. Sotva jsem viděla jiskřičku v jeho očích věděla jsem, že bude chtít začít. Zhluboka jsem se nadechla a pak se nechala unášet hudbou. Můj zvyk poslouchat vše, co má nějaký styl se konečně ukázal být správně naučený.

Vedl mě místností, ladně jsme pluli od jednoho kraje na druhý a vzdechy dam, které tu byly mě doháněly k starému dobrému rudnutí líček.

Pramen vlasů se mi uvolnil a lehce spadal do obličeje. Nevadilo mi to. Vůbec, co se s tím štvát a navíc… Paul krásně tančil a vedl, což pro mě znamenalo- nezničení bot. Lehkým ťuknutím prstem do zad, mi naznačil, že budeme dělat zvedačku. Mírně jsem znejistěla. Ruku, kterou jsem měla na jeho rameni jsem, jsem zaryla do jeho ramene a když mě pustil i tou druhou, rychle jsem mu ji přemístila na druhé rameno, zatímco jeho doplula k mému pasu a chytl. Zvedl mě s lehkostí do vzduchu a zase jemně postavil a nerušeně jsme pokračovali dál.

Mezitím, co jsem byla plně zahroužená do tance, všimla jsem si další osoby. Měla na tváři masku, ale její sice špinavě zrzavé vlasy mě nechaly na pochybách. On je tu? On je tu? Ne, to musel být přelud. Nevěřím tomu, že by se tu objevil.

Zamíchali jsme se do davu a během chvilky jsme měnili partnery. Paul ač nerad, tak mě pustil a přenechal překupníku zbraní z jižní Ameriky.

,,Velice vám to sluší slečno.‘‘

,,Děkuju.‘‘ Byl sice zdvořilý, ale jeho lidská podstata byla opravdu odpudivá. Plešatý jen s pár chomáči vlasů, které měl zplihle přilepené k hlavě. Vedl mě sice nemotorněji, ale stále obstojně po místnosti, míjejíc další páry.

,,Nikdy jsem netušil, že ještě slečny v dnešní době umí víc než pouze základy společenského tance. Přesvědčila jste mě o opaku.‘‘

,,Jsem ráda, že jste změnil milné přesvědčení.‘‘

,,Bylo mi ctí slečno s vámi tančit.‘‘ Usmál se těsně předtím, než se zase měnily páry. Všimla jsem si dalšího muže s maskou, ale tentokrát černými vlasy. Byl sice ve společnosti pár krásných dam, ale oči přilepené, stejně jako ten druhý, na mě. Další tanečník… Vlad, majitel tabáku, překupník drog, Luy, šéf praní peněz, nájemní vrazi… Všichni šťastní, rozzáření a s maximální snahou dostat mou přízeň.

Každého muže ruka mi zaplula o pár centimetrů níž, než měla.

,,Smím prosit slečno.‘‘ Ozval se za mnou mužský hlas. S hraným úsměvem jsem se otočila a lehce se cukla, když jsem zjistila, že je to muž s černými vlasy a maskou. Měla jsem z něj nepříjemný pocit. Přikývla jsem a chytnula ho za rameno a jeho ruka si mě obtočila stejně jako Paulova kolem kříže a spojil naše ruce. Bylo zvláštní, že se neusmíval. Byl tam sice lehký náznak úsměvu, ale zastřený. No nic.

Chvíli se mé myšlenky potulovaly okolo rytmu, ale pak ke mně zavlála vůně.

Opatrně jsem se přiblížila a přičichla jsme si k jeho obleku. Byl oblečený celý do černé. Podobné sako jako měl na sobě i Paul, jen s jinou esencí. Bylo zvláštní, že jsem jí cítila, i když jsem byla stále člověk. Moc se mi líbila

Jemný neexistující parfém. Esence, kterou nelze charakterizovat. Zvedla jsem k němu zrak a sledovala temné prohlubně v jeho masce. Nebyly vidět ani oči, nos a rty. Nemohla jsem ho identifikovat a to mě štvalo.

,,Kdo jsi?“ Stočil rychle pohled na stranu, jako kdyby přemýšlel, co říct. Dovedl mě mimo střed sálu a zastavil se.

,,Proč to chcete vědět Isabello?“ Oči se mi semkly do škvírek. Mazaná osoba. Tentokrát jsem se zamyslela já. Moje důvody byly jednoduché- od přírody jsem zvědavec.

,,Protože jsi se mi nepředstavil, neznám tě a znenadání se objevíš na mé slavnosti.“

,,Jsem, kdo jsem. Na tuhle otázku vám neodpovím.“

,,Proč mi v tom případě vykáš?“

,,Proč bych měl tykat osobě, která je oproti mě na mnohem vyšším stupínku?“

,,Vždy odpovídáš na otázku otázkou?“ Odtáhl se ode mě a sklonil se. Políbil mi ruku a zmizel v zástupu lidí, kteří neuměli tančit.

Měla jsem nepříjemný pocit, že jsem udělala něco špatně.

Kolem se mihl muž s bronzovými vlasy. Edwardovými. Rozběhla jsem se za ním a všimla si pár překvapených pohledů. Nevěděla jsem s jistotou, jestli je to Edward, ale ty vlasy mě v tom jen usvědčovaly. Zmizel. Zavrtěla jsem rychle hlavou a otočila se k hostům.

Už celé dvě hodiny tu je jen společenské a pomalu sem začaly mířit zástupy těch mladších vůdců podzemí. Králíčci- jak jsem jim s radostí říkala. Rose mě chytila za ruku.

,,Co se děje?‘‘

 


 

Kdo je muž s černými vlasy?

Je ten bronzovlasý Edward?

Proč ji Rose chytla za ruku?

Čtěte perex...

Komentáře, kritiku, názory... otázky...

Další dílek bude... mnohem záživnější xD

Vaše Niki311



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 42:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!