Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 34

With book


Můj vrah 34Je tu zase pokračování. Záhady se pomalu vysvětlují, situace se vyostřuje... omlouvám se za konec, nemůžu si bolestně pomoct xD

34. SVATBA, ANI NÁHODOU

 

 

Rozsekat srdce na kousíčky, lehce ho osmahnout na pánvičce a podávat s uvařenými brambory s kmínem. Celá objednávka? Jsem snad v restauraci, že si plánuju tak dokonalou budoucnost pro své vnitřnosti?

*

,,Alice!‘‘ Zavrčela jsem. Už mi docházela trpělivost. Nejdřív pohoda, vše pomaličku a najednou všichni spěchají. Vzpomněla jsem si na překvapený Edwardův hlas a smíšené pocity v něm. ,,Řekni mi to hned, na rovinu.‘‘

,,Na rovinu?‘‘

Rozhodně jsem přikývla.

,,Paul žije.‘‘

----

Zůstala jsem v šoku zmrazená. On žije! On... on není mrtvý…

Vzpomněla jsem si dokonale na ten den, kdy… ne, to musí být blbost… nemůže být živý když přece…

Před očima se mi začala přehrávat celá ta chvilka…

,,Paule!‘‘ Padla jsem na kolena a koukala na jeho zlomeniny. Kosti mu vystupovaly z kůže a všude bylo hodně krve. Dereck přiskočil k nám a obrovská rýha mu zdobila tvář.

,,Bell…‘‘ Pousmál se trpce Paul a křečovitě mi svíral jednu ruku, zatímco tou druhou jsem se snažila mu zacpat krvácející ránu na hrudi. Marně.

,,To ne, neopouštěj mě Paule…‘‘ Vydechla jsem a kapka mu spadla na tvář. Ne, nesmí zemřít! Nemůže mě tu nechat! Proč! Proč mě bůh tak nesnáší? Co jsem mu udělala? Je snad tohle zlý sen? Den mého narození se stal i dnem smrti….

,,Nevěř… nikomu… nevěř… Bell…‘‘ Cože? Proč? Sípavě dýchal a z koutka jeho oka ukápla slza a z úst se mu vyřinula krev. Měl zlomená žebra. Jeho krásný smoking byl nasáklý krví a všude se vznášel pach rzi a soli. Dráždilo mi to nos.

,,Ne, prosím, nedělej mi to…‘‘ Vzlykala jsem a položila si jeho dlaň na tvář. ,,Potřebuju tě… bratře…‘‘ Měli jsme pouto jako bratr a sestra. Milovala jsem ho svým způsobem, ale…

,,Budu pozdravovat tvoji maminku…‘‘ Zalápal po dechu a mžoural očima. Zase jsem zatnula zuby, abych nezačala křičet. Kousky srdce se mi štípily na menší a menší. Viděla jsem, jak se ode mě oddaluje a stiskla jsem jeho ruku ještě víc.

,,Předběhl jsem tě…‘‘ Zasmál se a vykašlal další krev. Podepřela jsem mu hlavu a opatrně si ji položila do klína. Všichni jen mlčky přihlíželi. Věděli, že je pozdě…

,,Paule Sarliene… budeš navždy v mém srdci.‘‘ Zašeptala jsem a vzlykla.

,,Nikdy nezapomenu…‘‘ Jeho oči se sotva jsem to dořekla zvrátily dozadu…

,,Alice, to nemůže být pravda. Ne, nevěřím tomu. On… on mi zemřel v náruči!‘‘ Rozhodila jsem rukama a Alice se zdála, že se uklidnila, že nemám sebevražedný komplexy.

,,Bello, jeho srdce stále lehce tlouklo. Málem jsme to nezvládli. Moc se omlouvám! Moc se omlouvám za to, že jsme nestihli zastavit toho pitomce.‘‘

,,Co?‘‘

,,Byl to tehdy Alec, ale ty ses mu pomstila.‘‘ Vzpomněla jsem si na toho chlapce, který se probodl kůlem. On byl jeho vrah? Teda, údajný vrah? Najednou mi všechno zapadalo. Zapadalo mi, proč jsem nechtěla uvěřit tomu, že je mrtvý- někde v hloubi duše jsem to věděla, stejně jako to, že miluju Edwarda. Tedy… milovala. Já už si lásku k němu dovolit nemůžu. Musím žít dál, ale s ním ne… s ním to nezvládnu, protože minulost by mě pronásledovala na každém kroku.

,,A-a-alec?‘‘ Mlčky přikývla a objala mě.

,,Bude čekat, zlatíčko, Emmett se postará o to, aby jste byli všichni v pořádku. Musela jsem Paula zachránit, víš, nějak se mi nezdálo, proč bychom ho měli nechat zemřít… snad mi to odpustíš.‘‘

,,Už to začalo! Kde jste! Rychle!‘‘ Křikla na nás Esme a Alice mě popadla do náruče.

,,Je to rychlejší.‘‘ Zamumlala a pak jsem cítila jen rychlý, prudký vánek a objevili jsme se na schodech. ,,Dolu už budeš muset sama.‘‘ Pobídla mě a hned nato se objevila na židli úplně téměř u oltáře. Zase se mi nepříjemně zhoupl žaludek. Svatba byla venku. Na zahradě.

Všimla jsem si, že celá zahrada byla přeplněná osobami a já se pomalu vydala po schodech dolů a boty na podpatku vydávaly nepříjemný klapavý zvuk.

Rose stála vedle Edwarda. Měla nádherné bílé šaty, které se jí táhly po dokonalé postavě až na zem. Dlouhá vlečka se jí táhla ještě do uličky a vlasy měla do jemných vlnek, složitě sepnutých do drdolu s korunkou na hlavě.

Edward. Dokonalost sama. Stál v černém smokingu, vyšitém na míru. Jeho bledá pokožka v kontrastu s černým oblekem vynikala a vypadala ještě bledší. Přes záda mu sluhové sepli po chvíli rudý plášť přesně jako v pohádkách králům. Měl skloněnou hlavu a Aro mu nasazoval obrovskou korunu. Celá byla ze zlata. Rubíny a safíry blyštily do dálky a samotná koruna se zdála být těžká a překážející normálnímu pohybu hlavy.

Svatba a korunovace?

Oba měli spojené ruce i když z dálky se zdálo, že Rose jeho ruku doslova skřípla ve své, jen aby ji tam udržela a zlatá stuha nespadla na zem. Všichni se zdáli být nanejvýš zažraní do sledování těch dvou.

Srdce, které mi zčásti vyřízli začalo zase krvácet… Jen tak-tak jsem zadržovala vzlyky.

Malá hlavička z předních linií se na mě otočila a užuž mě tahala za sebou.

,,Eli, ne.‘‘

,,Pojď mama.‘‘ Zasmála se a dotáhla téměř ke svému místu.

,,Ne, Eli, já musím-‘‘ Sotva jsem byla u jejího místa těsně u oltáře, podkopla mi Eli nohy a Alice do mě šťouchla…

Odehrálo se několik věcí najednou.

Alice do mě šťouchla bohužel v takové síle, že jsem místo obyčejného zakopnutí, vyletěla do vzduchu jako ptáček. A už je to v prdeli. Pomyslela jsem si a okřikla se.

Pozornost všech hostů se obrátila na mou lítající, studem zrudlou maličkost.

Viděla jsem Arova - jakožto kněze - zasyčet a vycenit zuby.

Rose se zamračila a rychle se přikrčila pod mým tělem.

Moje ruce narazily do Edwardových ramen a povalily ho na zem.

Slyšela jsem výkřik nenávisti

,,Nééé!‘‘ Slyšela jsem Arův křik.

Nešťastně jsem dopadla na jeho tělo a obličej ve stejné úrovni jako jeho. Koruna mu sletěla z hlavy a stuha se pomalu snesla na zem. Vyděšeně jsem zírala do jeho očí. Krásných, hlubokých onyxových studní s neznámým citem v nich. Trvalo snad setinu vteřiny, než jsem si uvědomila, že se jeho rty spojily s mými. Překvapená, že natáhl krk, aby mě políbil jsem ztuhla jako kámen.

Ty jeho narážely o mé a já byla zmatená pocity tolik… tolik nepodobající se nenávisti.

Najednou mě někdo chytl za pás a postavil. Jeho rty jako mávnutím proutky zmizely a já stála za neživou obranou.

Alice společně s Carlisleem, Jasperem a Esme se postavili přede mně, lehce skrčili v kolenou, předklonili a začali vrčet.

,,Zabte je!‘‘ Křičel Aro a všimla jsem si, jak se jeho tvář mění. Jeho bledá tvář nabrala nejdřív červený, ba krvavý odstín, zmodrala, zfialověla a nakonec dostala popelavou barvu.

Padl na kolena a oči mu zrudly jako krev.

,,Esme, máš být uvězněná! Carlisle! Ty zrádče!‘‘ Křičel z posledních sil a jeho obličej začal nabírat divné jizvy, pukliny. Jako kdyby byl z mramoru a začal se popraskávat. S každou jizvičkou se ozvalo křupnutí a konečky prstů se mu začaly měnit na prach.

Najednou se hosté všichni postavili a stoupli do přikrčených pozic stejně jako mí přátelé. Rose vzlykala pod oltářem, roztrhávala bílé, dokonalé šaty, rvala si své krásné zlaté vlasy a Edward se zhluboka nadechl.

,,Sbohem otče.‘‘ Zavrčel a s těmi slovy se Aro… změnil v prach. Všimla jsem si, jak se zamračil. ,,Dost!‘‘ Zakřičel a všichni se na něj podívali. Jen já jsem rychle chňapla Eli za ruku a stáhla ji k sobě do náruče. Co bude teď? Jedno jsem věděla. Musím ji uchránit. Eli musí přežít. Ať si to vezme cokoliv, dám za ni život, protože ona je mé dítě, ona je můj život a i  když jsem nikdy sama děti neměla, nehodlám se jí vzdát.

,,Alice, rychle, jsou u brány.‘‘ Zašeptala k nám Esme a hned nás objaly jeho paže. Snažili jsme se proklouznout, ale Edward si nás všiml.

,,Stůj Alice, Bell…‘‘ Prudce jsme se zasekli a Alice sykla.

,,To ne…‘‘ Bylo tu až moc upírů… až příliš moc. Pokud by kdokoliv z nás škobrtl, neřekl něco správně, bylo by to nebezpečí.

,,Teď, když můj otec není a on sám vedl tuhle svatbu… Podle zákona: první žena, která mě v den svatby políbí se stává královnou. Nezáleží na jejím původu, ale takový je zákon a… a já sám si to tak přeji.‘‘ Sklopil pohled a Rosalie zase zakřičela zoufalstvím. Ona se měla stát královnou… Docvaklo mi.

,,Bells, lásko, stala by ses po mém boku…královnou nesmrtelných? I když tvé srdce stále jemně tluče jako dešťové kapičky a nejspíš je zničené mou vinou… dokázala by jsi mi odpustit? Milovala by jsi mě? Své srdce jsem ti daroval, to přece víš sama… Jen… jen jestli není příliš pozdě… miluju tě.‘‘ Všichni zalápali po dechu.

,,Mama…‘‘ Zašeptala Eli a z oka jí ukápla slza. Doprčic, Bello, mysli! Okřikla jsem se.

Alice mi stiskla opatrně ruku, abych začala reagovat. Uvažovala jsem. Pokud… pokud mě miluje a já jeho…proč, proč bych si ho nevzala? Proč bych se nemohla stát královnou? Skousla jsem si spodní ret.

,,Každý den jsem musel vidět tvou tvář. Každý den jsem cítil, jak mě magnetická síla k tobě přitahuje do těch spodních komnat vězení. Nesměl jsem za tebou, nesměl,ale i přesto jsem k tobě chodil.‘‘ Z oka mi ukápla slza. Alice vzala Elisabeth do náruče.

Chodil snad ke mně, když jsem byla znavená spánkem? Nebo snad když… ne, to nemůže být on. Edward pokývl na jednoho sluhu, který mu přinesl dlouhý, špinavý plášť s kapucí. Ne… Ne… proč!

Zarazil si kapuci co nejvíce do obličeje a já nevěřícně zírala na… mého krmiče. Jak jinak ho nazvat. Takže on si mě každý den přišel nacpat, přivolat mi víc bolesti. Moje oči, které nespíš na minutu byly zněžnělé se zase vrátily do neprostupné masky.

Pomalu se přibližoval ke mně.

,,Ne!‘‘ Vykřikly jsme s Rosalii nastejno. Edward na nás nevěřícně zíral a Eli se snažila dostat z Aliciny náruče.

,,Rosalie, ty se do toho nepleť. Ty víš, že to byla jen dětská zamilovanost a sama jsi mě nikdy nemilovala. Byla to jen touha po koruně, která ti už nepatří.‘‘

,,Chyba Edwarde.‘‘ Pousmála se a já couvala pomalu. ,,Ona není čistá. Snad nevěříš tomu, že by lidská dívka mohla být v osmnácti letech stále neposkvrněná.‘‘ Ne, tohle ne… proč to vytahují! Uspěchala jsem trošku couvání, takže si toho Edward všiml a hosté měli obrácené židle k nám. Připadala jsem si jak v divadle, kde na vás všichni zírají…jenže já rudá až za ušima. Přeplněná hněvem a studem.

,,Já vím, že není.‘‘

,,A podle zákona to má být žena nedotknutá mužem.‘‘ Edward se lehce pousmál a já ještě víc zrudla.

,,Ale co když jsem tím mužem byl já?‘‘ Rose zase klesla na kolena, oči měla napuchlé a Edward jí sňal korunku. Ne, tohle ne. Nechci… nechci být někdo, kdo vezme štěstí jiným.

Přiskočila jsem k Rosalii a nemohla uvěřit tomu, že to dělám.

,,Rose, vem si ho. Já nemůžu věřit jeho lásce. Ne potom, co mě nechal uvěznit, ne potom, co mi srdce rozdrásal na kusy. Buď královnou, dokonalostí samotnou. Já to nechci, nezasloužím si to.‘‘ Šeptala jsem rychle a pomohla jí se postavit. Alice s Eli rychle utekly do hradu.,,Promiň Edwarde…omlouvám se pane králi, ale nemohu příjmout nic z toho, co mi nabízíte… sbohem…‘‘ Z oka mi ukápla slza a utíkala pryč od muže, kterého miluji.

Sbohem lásko, ty vražedná emoce, která drásá srdce. Nikdy nezapomenu, ale život jde dál…

 


 

SNAD SE POKRÁČKO LÍBILO

KOMENTÁŘE, KRITIKU

JISTĚ, TUŠÍM, ŽE JSTE PŘEKVAPENÍ Z TOHO, JAK RYCHLE SE VŠE SEMLELO, ALE UŽ BYLO DOST ZÁHAD A OTÁZEK.

Teď je tu jen jedna, odpustí Bella Edwardovi, nebo padne do náruče někomu jinému? Co třeba Paulovi?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 34:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!