Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 29

24.11.2009 (18:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2273×

29. PROSTOR V KUFRU

Smrdí to tu… ne, ne normálně, nesmrdí to potem, lihovinami, cigaretami, nebo kanalizací… smrdí to tu zradou.

*

,,Bello, je mi to líto…‘‘ Zašeptal. Co se děje? Začínala jsem mít strach. Doprdele, doprdele! Tady něco nehraje!

,,Co?‘‘ Pak jsem si všimla maličkosti. Auto? Na co je tu to auto?

,,Miluju tě.‘‘ Silně si mě k sobě přitáhl a přes ústa i nos…Zalápala jsem po dechu, když jsem se nadechla  lehce nasládlé vůně z vlhkého hadříku.

----------------------------

Nedokázala jsem nic probrat. Proč Edward? Proč on? Proč ten sladký, nádherný anděl má být mou zkázou! Otevřela jsem oči. V ústech jsem měla stále tu odpornou pachuť toho omamovadla. Bylo to odporné. Jako kdyby vám na jazyk nasypali hlínu, s troškou octa a pak ho ještě znecitlivěli.

Všude okolo mě byla tma. Neprostupná, děsivá tma, která pohlcovala vše, co se utápělo v beznaději a strachu.

Hučení motoru? Takže jsem v autě. Ruce i nohy jsem měla zaškrcené čímsi, co určitě lano nebylo. No, možná ocelové, podle toho, jak se mi zařezává do kůže. I nohy jsem měla pevně spoutané. Ústa zacpaná roubíkem. Všechno bylo z nějakého silnějšího materiálu. Ničím jsem nemohla pohnout, nemohla jsem promluvit, zhola nic.

Ležela jsem na boku a nepříjemné mravenčení mě doslova vraždilo, ale ne natolik jako tohle…

Otočila jsem hlavou a pramen vlasů mi sklouzl před nos a zalechtal ve stejnou chvíli co jsem uslyšela zvonivý hlas.

,,Už jsme na cestě. Jasper je v autě s Edwardem. Jo, Esme i Emmett utekli. Nevím, jak se to dozvěděli!‘‘ syčela Alice. ,,Ta malá? Ta je v Edwardově autě taky. S Jazzem se nějak extra neznala, takže pochybuju, že by jim vzájemná společnost v tom velkém kufru vadila.  Víš co, zavolám později. Pá, taky tě mám ráda.‘‘ Zaklapla telefon a já špicovala uši. ,,Neodposlouchávej Bello, stejně to bude zbytečný, ze mě nic jen tak nedostaneš.‘‘ Snažila jsem se na ni něco zakřičet, ale přes ucpanou pusu jsem nemohla. Zase se něco lehce otřelo o špičky jejích vlasů, které vydaly lehce šumivý zvuk. Byl to telefon- zase.

,,Edwarde, ahoj!‘‘ Zasmála se. ,,Ne, vždyť jsem ti slíbila, že jí nezkřivím ani vlásek. Jak se má můj Jasper?‘‘ Chvíli se odmlčela. Takže… dobře, oni oba jsou spolčení. Jak jinak, bratr a sestra by měli vždy držet pohromadě, ale nikdy jsem netušila, že mě tolik nesnášejí. ,,Jo… u hranicích si bude muset sednout vedle mě, ale to se rychle vyřeší, to je nejmenší problém.‘‘ Budu se tvářit jako to nejumučenější stvoření na zemi. ,,Ne, Edwarde, vážně nemůžeš řídit tohle auto. Já vím, že tvoje výmluvy na to druhé jsou už dlouhotrvající, ale teď je tu podstatnější důvod… dobře, až dojedeme do Volterry, tak ti ho dám, s láskou ti ho daruju a budeš konečně šťastný, že? A co ta malá? Piští jo? Ani se jí nedivím… neodmlouvej bratře! Pro její lásku neodmlouvej!‘‘ Upřímně budu doufat, že Edwardovy city ke mně úplně nevyprchaly. ,,Vím jak dlouho se jí dvoříš Edwarde, a narozeninový dar si zamiluje. Trochu se bojím té její krutosti… Je sadistická.‘‘ Lehce se zasmála a moje srdce se začalo obalovat do ledové slupky. Ne, já nechci pocítit hořkost zklamání z lásky. Opravdu ne…Je jisté, že teď se baví o někom jiném a já to nejsem. Slova ‚pro její lásku‘ byla určená jiné, mnohem šťastnější dívce.

Najednou jsem si připadala nicotná. Takže já jsem dárek? Jsem jen sprostá věc, kterou lze lehce zahodit? Do očí se mi draly slzy. Jsem absolutně nanic. Nějaká krásná žena, které se Edward dvoří mě dostane za dar, a jak to s nimi většinou bývá… jsou po několika letech odhozeny do kouta, ponechány vlastní zranitelnosti. Rozkladu. Smrti. Kdybych mohla vrátit poslední roky, s radostí bych to udělala, protože za tu bolest mi to nestálo. Nechtěla jsem tolik bolesti zažít nikdy za život.

Nikdy jsem nečekala, že zrada přijde zrovna od Edwarda. Od osoby, kterou jsem milovala každým kousíčkem svého těla, své mysli… Tohle byla rána pod pás a on to určitě věděl. Já mu věřila! Věřila jsem v jeho čest, v jeho lásku a on mi zasadil ránu přímo do srdce. Rozpůlil ho na tisíc kousíčků, pomalu podpaloval na svíčce… moje srdce krvácelo, ale on si toho zřejmě nevšímal a dál ho podpaloval láskou a pak jsem ho zcela darovala jemu… bylo mi jedno, co s ním udělá, ale chtěla jsem, aby věděl, jak moc ho miluju i když jsem mu to nikdy neřekla na rovinu.

Nikdy jsem mu neřekla: Miluji tě, protože jsem si nebyla jistá, ale teď už je na to pozdě, protože láska a nenávist jsou jako sestry, dvojčata. Obě jsou si tak podobné. Jsou to vášně. Bolestivé vášně, které zabíjejí, ale zároveň i léčí.

Nevěděla jsem, jestli to bylo dobře. Předal by mě pak neznámému nepříteli? Dovolil by pak, aby se tohle všechno stalo? Nevím.

Najednou se auto se smykem zastavilo a já se praštila tím do hlavy. Co se děje? Doprčic, to bolelo. Najednou se otevřel kufr a já viděla noční oblohu. Teda, pomalu se stávala světlejší a světlejší. Bylo krátce před rozbřeskem.

,,Přestávka, Bello.‘‘ Zamumlala smutně Alice a zvedla do náruče. Byla tak drobná a přesto mě unesla! Položila mě na zem a rozvázala silný roubík. ,,Prostě mlč, na nic se neptej, stejně bych ti asi neodpověděla. Nesmím. Chceš, abych tu byla já, nebo chceš Edwarda?‘‘ Dávala mi na výběr? Hned nato vedle nás smyklo auto, bleskurychle se šmouha z místa řidiče přesunula ke kufru a vytáhla malou osůbku a hned nato Jaspera.

,,Edwarde… nemluví se mnou.‘‘

,,Divíš se?‘‘ Zavrčel na ni nevrle.

Alice se lehce předklonila a zasyčela.

,,Víš co, tohle si nech před gardou, možná to na Jane s Alecem udělá dojem, že nejseš pískle.‘‘

,,Zmlkni bratře.‘‘

,,Nesnáším tě.‘‘ Zašeptal a vzal opatrně do náruče malou Eli. Spinkala. Jako jediná byla schopná spánku. Na tváři měla zaschlé slzy a byla zamračená. Pomalu s ní v náruči ke mně došel a klekl si. ,,Bells, moc se ti omlouvám… tohle… tohle se nemělo nikdy stát…‘‘Šeptal smutně a podíval se na Elisabeth.

Zavzlykala jsem. Co bude s ní? Co bude s mým sluníčkem! ,,O ni se pokusím postarat Bells, slibuju. Nenechám nikoho jiného, aby se jí dotkl.‘‘

,,Slova.‘‘ Zavrčela jsem a další slza mi zbrázdila tvář. Zdálo se, jako kdyby se ho to dotklo… ale čemu jsem měla věřit? Jemu jsem už nemohla. Edward se ke mně natáhl a opatrně pohladil po vlasech. Škubla jsem s sebou. S povzdechem se zvedl k Alici.

,,Pojedeme?‘‘

,,Ten motel je tu odsaď nějakou dobu, nestihneme to, zaparkujeme tady v lese a přes auta přehodíme plachty, to by mohlo pomoct.‘‘

,,Dobře.‘‘ Souhlasil a zamračil se.

Dopadlo to tak, že Alice si uzurpovala Jaspera. Edward mi pod podmínkou, že neuteču, ani neudělám nic hloupého rozvázal ocelové lano z rukou a já hned objala Eli. Ona byla moje jediná naděje. Kvůli ní budu bojovat!

Seděla jsem s ní v náruči na zadní sedačce obrovského jeepu a nervózně těkala očima okolo. Sedačky byly potažené černou kůží, která vydávala příjemné aroma. Připomínalo mi to Dereckovu oblíbenou koženou bundu. Kolik mi chybí můj starý přítel… Nemůžu ale vědět, kdo to udělal… nemůžu vědět, jestli za jeho smrtí nestojí Edward… Edward zabil mou jedinou naději na záchranu. No, ne jedinou. Jedinou u které jsem věděla, že by mě nezklamal. Ale nemohla jsem stále osvětlit záhadu okolo jeho prázdného hrobu.

Přitiskla jsem si k sobě Eli a políbila ji na čelíčko… moje maličká holčička. Dveře řidiče se otevřely a Edward vklouzl dovnitř. Celý vnitřek auta byl černý. Jen díky mému lehce zlepšenému zraku jsem mohla zcela všechno mohla vidět. Smutně si na sedačce řidiče povzdechl.

,,Je alespoň hezká?‘‘ Zašeptala jsem opatrně. I když mě tohle téma ničilo, zajímalo mě to.

,,Je…‘‘

,,Proč Edwarde? Proč jsi mi to neřekl hned?‘‘

,,Tobě se to řekne! Kdybys stála před bossem mafie, snažil se dostat místo bodyguarda jeho dcery, kterou musíš na rozkaz jedné osoby a na přání druhé osoby, přivést… jak bys chtěla, abych ti to řekl? Ahoj Bello, Rose tě chce jako dáreček k narozeninám a zásnubám! Pojď! Nasadíme ti mašličku! Pochybuju, že bys šla.‘‘ Nedíval se na mě. Byl zamračený a svíral v ruce krabici od plachty.  Rozdrtil ji na prach.

,,Jak vypadá?‘‘ Zašeptala jsem zase s přehnaným strachem. Mohl by kdykoliv vystřelit ruku a vyrazit mi zuby.

,,Má krásné, dlouhé, blonďaté vlasy. Oči jako noc, ostré, ale přesto tak nádherné rysy... V životě jsem nikdy dřív neviděl takovou krásu, která by mě doslova zaslepila. Jenže… ty jsi přebila. Nevím, jak se ti to podařilo, ale pokořila jsi její krásu a ona se to nějak dozvěděla a proto mě o to požádala. Asi jsem to tehdy měl odmítnout. Víš… nikdy předtím… nikdy jsem nebyl se ženou… v jedné loži- pokud mi rozumíš. Byl jsem poblázněný myšlenkou, že svou čest daruji té krásné bohyni, ale pak jsem ji daroval ještě krásnějšímu anděli.‘‘ Otočil se ke mně a jeho oči byly kájícné. Byly potupené a přeplněné… omluvou.

,,Jak ti ona dokázala, že tě miluje? Ta… Rose?‘‘ Vyslovit její jméno pro mě bylo téměř nemožné. Měla jsem strach, že bych v náruči rozdrtila drobné tělíčko Eli, ale ona jako kdyby mě uklidňovala. Lehce se ke mně přitiskla a její ručka mi spočinula na břiše. Můj srdeční tep se uklidňoval z bolesti, že musím poslouchat o té bohyni, ale chtěla jsem znát pravdu.

,,Ona…‘‘ Odmlčel se a přemýšlel. Jeho tvář se pak stáhla do bolestné masky, když se na mě znova podíval. ,,Ty máš co říkat! Nikdy jsi ani v nejmenším neukázala své city! Nikdy! Ty že víš co je láska? Ty? Vždyť lidé ani neví, co to slovo zajímá! Dáváte vraždit lidi, kteří jsou pro vás nebezpeční, dáváte každého prověřovat, jen aby jste se přesvědčili o tom, že nelže! Nejsi na světě natolik dlouho, abys věděla, co je láska.‘‘

,,Mami…‘‘ Zašeptala Eli a já se zase rozvzlykala. Nic o mě neví! Jako kdyby ty měsíce… ty roky, co se známe neexistovaly! Nesnáším ho! Nesnáším! Nenávist je ta sestra, kterou si vybírám! K té já se budu přiklánět!

,,Spi, buď zticha, nic neříkej.‘‘Okřikl mě a já si lehla na bok a stulila i s Eli do klubíčka. Tiše jsem vzlykala a pak se propadla do spánku.

Když jsem se probrala, Eli stále ležela vedle mě. To mě uklidnilo. Alespoň že nás nerozdělil. Otočila jsem hlavu a v duchu zanaříkala nad bolestí zad. Ty sedačky byly sice měkké, ale divně tvarované, takže jsem se celá zablokovala.

Pohled mi sklouzl pod sedačku a všimla jsem si hadříku a další flašky. Zase jsem pocítila v ústech tu odpornou pachuť a došlo mi, že mě nejspíš zase nadopoval, abych spala. S povzdechem jsem se podívala na řidiče. Seděl jako socha na místě řidiče, svíral volant a jeho pohled byl zalepený na uličky, kterými kličkoval a občas zatroubil před davem přiopilých lidí.

,,Už tam skoro jsme, Bello, slib mi, že budeš mlčet ať budou říkat cokoliv, slyšíš!‘‘

,,Jo.‘‘ Přikývla jsem.

Vjeli jsme hned za Alicí do podzemních garáží a zaparkovali mezi sloupy se lvy.

,,Edwarde! Ty borče! Ty máš s sebou tu dračici!‘‘ Zasmál se klučičí hlas. Obrátila jsem se za tím hlasem a viděla malého kluka. Mohlo mu být asi tak patnáct- maximálně. Oči měl stejné jako Esme. Krvavé, odporné, děsivé, přeplněné nenávistí a chtíčem. Jeho rysy, tak dokonalé, tak ostré… vypadal jako anděl, ale byl to pravý opak.  Edward mě se zavrčením pomalu vytáhl z auta a já vytáhla taky Eli z náruče.

,,A ta dračice má i svačinku!‘‘ Úsměv toho chlapce se rozšířil.

,,Jí se ani nedotkneš.‘‘ Sykla jsem. Nedovolím, aby se něco mé Eli stalo. Edward vedle mě zavrčel na upozornění.

,,Jak to můžeš vědět slečinko?‘‘ Zazubil se a došel pomalu k nám. Užuž natahoval ruku k Eli, když jsem ji prudce chytla a zakroutila.

,,Jí se ani nedotkneš!‘‘ Ve mně to vřelo. Viděla jsem červeně, jako kdyby všechno bylo potřísněné krví. Rvala jsem mu do hlavy, ať se zapálí, ať se zabije. Okamžitě, ať jde tam, kam patří. Do horoucích pekel.

,,Bello, okamžitě ho pusť! Bello!‘‘ Pomalu jsem ho pustila, ale stále jsem ho hypnotizovala. Chlapec se podíval chvilku na Edwarda a pak zamířil k rohu. ,,Alecu?‘‘ Vytáhl odtamtud kůl. ,,Ne! Alecu! To je z topolu osiky! Ne!‘‘ Ale to už  ho držel chlapec v ruce namířený proti vlastnímu srdci. Stále jsem hypnotizovala a hypnotizovala, když se ozvalo cinknutí a neotevřely se dveře výtahu.

,,Alecu!‘‘ Ozval se dětský, holčičí výkřik a pak…

Je tu další kapitolka, věřím, že vás dost překvapí...

Teď bych se ráda zeptala- dřív, než se omylem něco napíše a vy pak budete zklamaní- jste zastánci happy endů, nebo špatných?

Co se stane Alecovi?

Proč je pro upíry nebezpečné zrovna topol osika? xD

Komentáře, kritiku... xD Bude tak rychleji pokračování...

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 29: