Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 16

21.10.2009 (19:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2906×

16. NÁVŠTĚVA PIERA

Nátlak na vás tím, že je převaha zastánců vašeho nepřítele je nejhorší zbraň. Zvláště když jako nepřítele berete svého otce, kterého jste ještě před nedávnem nazývali vaším rodičem. Škoda že to pouto tak rychle zpřetrhal.

*

Když se na mě ta osoba s bolestivým výrazem podívala, pohladila mě po tváři a okamžitě zmizela. Dveře za sebou zamkla a já se zase ponořila do svých vzpomínek…

---

Zamžourala jsem do denního světla… Panebože… to je… Posadila jsem se opírajíc se o své  paže a zamrkala. Čelist mi spadla. Téda… Z jedné strany ležel jeden polobůh a z druhé druhý…Oba spali. Prostěradlo okolo pasu jim zakrývalo to nejnutnější a oba byli otočeni směrem ke středu… směrem, kde jsem před chvílí ještě ležela. Jejich paže jsem měla omotané kolem boků. Nadzvedla jsem obočí. Tak roztomilý, nádherní andělé a já si nemůžu ani skočit pro foťák!

Tohle bylo… nezapomenutelné… ty doteky, ty polibky… pokaždé to bylo víc a víc. Pokaždé jsem cítila mravenčení v podbřišku a vzdechy mi zamlžovaly myšlení. Lehla jsem si zpátky a oba mě uvěznili nohama. Přitiskli se blíž ke mně a každý zulíbal jednu stranu. Protočila jsem očima. Nenapravitelní…

Edward otevřel oči a podíval se zpříma do mých.

,,Dobré ráno, lásko.‘‘ Zašeptal a natáhl se, aby mě políbil. ,,Ahoj.‘‘ Zašeptala jsem a otočila se k Jasperovi, který se taky právě probudil.

,,Jak ses vyspinkal?‘‘ Zasmála jsem se a na jeho rtech se vykouzlil úsměv.

,,Nádherně a co ty, princezno?‘‘

,,Ještě líp… V objetí dvou jak jinak, že?‘‘ Oba se hned začali smát.

,,Mel? Meliso, okamžitě otevři!‘‘

,,Táta!‘‘ Sykla jsem a oba se na sebe podívali. Vyskočili z postele a na hlavě mi přistála noční košilka. Rychle jsem si ji oblékla a koukala, jak oba rychle sbírají svoje věci ze země a navlíkají je na sebe.

,,Meliso!‘‘ Určitě měl okolo sebe i bodyguardy…a hosta? Proč by mi jinak říkal falešným jménem?

,,Jo!‘‘ Vyškrábala jsem se z postele a odemkla dveře ve stejnou chvíli, kdy Jazz i Edward vyběhli balkónem ven a skočili.

,,Ano tati?‘‘ Vyhrkla jsem a poškrábala se na čele.

,,Co se to tu děje!‘‘ Zavrčel, odstrčil mě z cesty a vešel do mého pokoje.

,,Co by se mělo dít?‘‘ Usmála jsem se nevině a podrbala na hlavě.

,,Isabello Marie Swanová! Dcero! Cos vyváděla!‘‘ Zahřměl a probodával mě pohledem.

,,Nic! Zhola nic! Spala jsem! Waw! To je hřích! Spát! To jsem nevěděla otče!‘‘

,,Tak proč jsi ze spaní křičela! Hm? To tě někdo bral na nože? A kde jsou Edward s Jasperem! Jakto, že tě nehlídají!‘‘

,,Jsme tu pane.‘‘ Ozvalo se za ním kájícně a já nakoukla přes jeho rameno. Oba tam stáli s provinilým výrazem a sklopenýma očima.

,,Kde jste byli!‘‘ Natáhl paži a já ho zarazila, než mu vystřelila k Edwardově a Jasperově tváři. ,,Proč jsi v noci vykřikovala!‘‘ Vražedně mě sledoval. ,,A co jste vy dva dělali tak důležitého!‘‘ Pokračoval a já si vzpomněl na naši ďábelskou noc.

,,Měla jsem noční můry! A řekla jsem jim, že si s tím nemají dělat těžkou hlavu!‘‘

,,Jen aby o tu hlavu nepřišli!‘‘ Sykl a slyšela jsem, jak Edward s Jazzem zavrčeli. ,,Pojedeš se mnou dneska za Jeanem Pierrem!‘‘ Tím Jeanem? Cukrovým? Jeanem Pierem de Sachs? Ten, kterému jsem udělila trest- trest ztrátu svého koně? ,,Večer jsem za ním poslal pár smrtonosných poslíčků, kteří se postarali o jeho koně.‘‘

,,Co?‘‘ Zašeptala jsem.

,,Ráno mi volal, že se probudil s něčím teplým okolo něj…‘‘ Táta se zlověstně usmál. Začal se mi z něj zvedat žaludek. Zase jsem v něm viděla to monstrum jako před lety.

,,Koník nemá hlavu.‘‘ Zvedl se mi žaludek.

,,Oblíkni se, připrav se, za dvacet minut ať jsi v garážích.‘‘ Zabouchl dveře a po chvíli jsem slyšela z druhé strany pokoje dva tiché dopady.

,,Bell, pojď srdíčko naše.‘‘ Zašeptal Edward s Jazzem.

,,Ale jak to mám zvládnout! On je odporný monstrum!‘‘Padla jsem na kolena a začala vzlykat.

,,Lásko, to nám nedělej, na, oblíkni si to. Budu stále u tebe. Jasper taky.‘‘

,,Odkdy se najednou zastáváš Jaspera! Hm! Odkdy nesoutěžíte? Ahr! Ne! Nic neříkej!‘‘ Edward si povzdechl a chytl mě do náruče.

,,Zlatíčko, klid, zvládneš to.‘‘ Vzlykala jsem, ale to jim nezabránilo mě obléknout.

Nechápavě jsem seděla na posteli,kam mě Edward přenesl a sledovala je, jak okolo mě obíhají.

Když se mnou byli hotoví, oba se na malou chvíli vypařili do svých pokojů se obléknout pořádně a já si troufla se postavit poprvé po tak dlouhé době před zrcadlo.

Kolena se mi třásla, ňadra mě při nejmenším doteku látky lehce zabolely… Nedivím se. Po noci…

Ta lesknoucí se plocha, která podle pověsti neodráží tváře upírů- bytostí bez duše, zatracence…Všimla jsem si oblečení. Dobrý. První plus. Světlejší, útlá ruka s dlouhými prsty. Druhé plus. Já mám nohy! Waw! Třetí plus. Polkla jsem a zhluboka se nadechla. Začala jsem se předklánět, když se ve stejnou chvíli za mnou ozvalo zachichotání.

,,Bell, to zrcadlo tě neukousne.‘‘ Zašeptal Edward a já se na něj otočila.

,,To víš… radši…‘‘ Zazubila jsem se omluvně a jeho paže mě objaly kolem pasu.

,,Neboj se. Jsi krásnější než předtím, ale zároveň jsi stejná.‘‘ Projel mi rty po krku a políbil. Zvedla jsem oči k odrazu a v němém úžasu zírala před sebe. Páni! Byla jsem… byla jsem krásná… Snad poprvé bych se tak mohla nazvat, ale ano! Zasmála jsem se nad absurditou svých myšlenek.

Moje čokoládové oči byly orámované hustějšími řasami než předtím. Jako kdyby se linky okolo mých očí zvýraznily, na nose jsem neměla lehkou- téměř neviditelnou- vybouleninu, nedokonalosti pleti úplně vyprchaly a moje rty… rty byly červenější. Vlasy se mi v lehkých loknách stáčely k pasu jako vždy, ale vypadaly silněji, zdravěji a leskleji…

,,Jdeme.‘‘ Zašeptal a z druhé strany mě objal Jasper. Povzdechla jsem si. Chtěla jsem ještě chvíli na sebe koukat, abych si zapamatovala, že tohle není sen. Skousla jsem si spodní ret a vydala se s nimi k autu.Nemohla jsem přestat myslet na to, že svého otce svým způsobem šíleně nenávidím a že bych se za tenhle cit měla stydět, ale nebylo to tak.

Sedla jsem si na zadní sedadlo s Edwardem a otcem po boku.

Hrála jsem si s prsty na klíně a nepřítomně si něco broukala.

,,Copak je Bells? Jsi nějaká nervózní.‘‘ Zašeptal otec.

Zavrtěla jsem hlavou a opřela se o Edwardovo rameno. Snažila jsem se nevnímat to, že jsem dokonale slyšela tlukot srdce vedle mě. Nevábilo mě to, ale spíš vadilo… Nemohla jsem se soustředit. Zavřela jsem oči a svraštila čelo.

Edward mi lehce procházel po zádech a já se snažila uklidnit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jedeme za mužem, jehož koně jsem odsoudila k smrti… Najednou to přestalo. Zamračila jsem se, proč přestal? Jeho ruka, která byla blíž u okna se lehce dotkla mých prstů u hlavy a já je spustila na sedačku vedle něj. Jasně jsem si uměla představit, jak se pousmál. Hrál si s mými prsty a já usnula.

,,Mel, probuď se.‘‘ Zašeptal jako vánek a já zamručela. Tak příjemně se mi spalo. Podívala jsem se okolo a koukala… hlavu jsem měla položenou na Edwardově klíně a on mě opatrně probouzel lechtáním tváře.

,,Už se probudila?‘‘ Zamručel někdo zvenku a já si všimla pootevřeného okna.

,,Ano pane, už je skoro vzhůru.‘‘ Podíval se zase na mě. ,,Spíš jako Šípková Růženka, moje princezno.‘‘

,,Já?‘‘ Zamumlala jsem a snažila se alespoň posadit.

,,Žádnou jinou tu nevidím.‘‘ Vykouzlil pokřivený úsměv a vzal mě kolem pasu.

,,Tvůj tatínek je už hodně nervózní, musíme jít na návštěvu.‘‘ Otevřel dveře a vytáhl mě opatrně ven. Táta ho probodl nenávistným pohledem a pak propálil jeho ruku, kterou měl obtočenou kolem mého pasu.

,,Pusť.‘‘ Zasyčel a Edwardovo sevření povolilo. Zvedl ruce do obraného gesta a pousmál se. Táta se otočil na patě a přikývl na své bodyguardy, aby šli za ním. Všichni vážní, oodvrátili ode mě konečně pohled a vydali se za otcem…já je po chvilce s Edwardem následovala.

,,Kde je Jasper?‘‘

,,On už šel dovnitř nás ohlásit. Tvůj otec mu očividně věří víc než mě.‘‘ Zvedla jsem k němu spiklenecky zrak.

,,A ty se divíš? Poté, co jste mě v noci svedli!‘‘ Zapíchl do hrudi prst a vykulil oči.

,,Já? Já! Takový svatoušek! Nic jsem neudělal! Já jen muzikant!‘‘

,,A určitě jsi dobře zahrál na struny, žes vyhrál.‘‘ Nejdřív se zamračil…nechápal zřejmě význam, ale hned jak jsem zvedla obočí si ‚jakoby‘ vzpomněl a zazubil.

,,Jdeme ty dirigente, jinak nás zastřelí.‘‘ Protočení očima v mém výrazu nechybělo.

,,Jeane! Starý příteli!‘‘ Slyšela jsem tátův hlas. Hrál si na kamaráda? Zase?

,,Ach, přivedl jsi s sebou i tu krásnou slečnu, že? Melisa, jestli si správně pamatuji, že?‘‘

Přikývla jsem a šokovaně zjistila, že nemám plášť ani brýle! Sakra!

,,Mel? Rád bych, jestli by si o něco Jeana nepožádala.‘‘ Usmál se na mě nevině otec, ale jasně jsem viděla jeho záměr. To ne!

Nadechla jsem se. Bylo tu příliš mužů se zbraněmi a příliš málo zastánců mých názorů… zatím. Scvakla jsem zuby a přikývla během toho, co jsem šla k tomu muži.

Ruce se mi třásly, nechtěla jsem to udělat! Srdce mi tlouklo o sto šest a na čele mi rašil pot. Teď jsem si přála umět toho víc, než dopadat neslyšně jako kočka na zem a bez zranění. Přála jsem si umět zastavit čas a utéct daleko…daleko pryč od tohoto krutého světa.

,,Charlie? Já to nechápu!‘‘ Zašeptal muž a vyděšeně se na mě koukal. Snažila jsem se ho očima a gesty varovat, ale nic… nic se nedělo.

,,Meliso, zeptej se ho-‘‘

SNAD SE DÍLEK LÍBIL... už to není takové, jaké to bylo a já si to bohužel uvědomuju....:(

KOMENTÍKY, KRITIKU PROSÍM

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 16: