Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 15

20.10.2009 (16:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3341×

15. MŮJ NOVÝ MILENEC

Jsem jiná, Edward je jiný, Jasper je jiný… my jsme jiní… a tak to bude…

*

Odrazila jsem se od zábradlí a vzduch kolem svištěl… Padala jsem… poddávala se tomu, že jsem… volná… svobodná… neobyčejná…

---

Dopadla jsem do Edwardovy náruče, kde mě okamžitě začal zasypávat stovkami polibků, tak vášnivých, tak horoucích, nedočkavých…

Nechtěl mě pustit. Byla jsem na sebe sice naštvaná, protože sotva pár metrů nade mnou Jazz tápe v temnotě, ale nemohla jsem odolat pokušení- pokušení vrhnout se na Edwarda.

Obmotala jsem mu ruce kolem krku a hodlala dlouho okupovat jeho rty. Chvilku předtím, než jsem se ale dostala k tomuto rozhodnutí, zachvátila mě zvědavost.

,,Že mě už nekousneš?‘‘ Pokřiveně se usmál.

,,Neboj se, můžeš si na rok-dva oddychnout.‘‘ To mi stačilo. Snažila jsem se soustředit se na to, abych ho ovládala, ale malá bariéra mi to zakazovala- kupodivu byla v mé hlavě.

,,Bell, nesnaž se mě ovládat. Ono to moc dobře nepůjde.‘‘Vydechl v polibku.

,,Proč?‘‘ Přenesl mě k posteli a položil mě na ni. Ruce mi přišpendlil k dece a jeho sladké rty mi procházely po krku a pak po dekoltu.

,,Protože, já nejsem normální.‘‘ Odhrnul mi kousek županu.

,,A co jsi?‘‘ Zavzdychala jsem přeplněná touhou.

,,Upír.‘‘

,,Hm…‘‘ Vypnula jsem se pod jeho rty. Začal mi působit dokonalou rozkoš. A to mě ani nesvlékl. Rozkročil mi nohy a prsy jel podél mezery v županu, která lehce odhalovala mou pokožku.

,,Ty sis toho možná nevšimla, ale jsi krásnější a bledší lásko.‘‘ Zvedla jsem potěšeně hlavu, abych se podívala na jeho výraz.

,,Vážně?‘‘ Na důkaz se natáhl, aby mě políbil. Lehce se tak přitiskl na mou hruď a jeho ruce mi sjely k pasu, boku a nakonec až ke stehnu.

Zase jsme propadli vášni. Nemohla jsem se nabažit jeho těla a vůbec mi to nevadilo- a zdálo se, že jemu taky ne.

Dokud jsme nezaslechli vrznutí postele o patro výš- mé postele. Rychle jsme přestali a oblékli na sebe nejnutnější věci a Edward mě zase tahal na balkón.

,,Ale co dveře?‘‘

,,Nepotřebujeme je!‘‘ Šibalsky se na mě usmál, pustil mou ruku a zmizel.

,,Edwarde!‘‘ Někdo na mě zapískal.

,,Ty podvraťáku!‘‘ koukal na mě z mého balkónu!

,,Bell, přiklekni se a pak se odraz, jako kdybys chtěla skočit do výšky, já tě chytím.‘‘

,,Velice vtipné!‘‘

,,To není vtip!‘‘ Zamračil se. Kriticky jsem se ohlédla všude okolo sebe. Tak snad to přežiju. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a odrazila. Vzduch kolem mě protestoval- stejně jako gravitace, která mě chtěla vidět radši dole než nahoře. Můj let se po pár vteřinách zpomaloval, kdesi ve vzduchu jsem se zastavila a pak… letěla dolů.

Dopadla jsem do něčeho tvrdého a hned se mi na tváři zabydlel polibek.

,,Polož mě.‘‘ Usmála jsem se a po chvíli mě s povzdechem postavil a já stála tváří v tvář Jasperovi.

Hned mě objal. Edward se na něj potěšeně díval a já měla šílenej pocit- něco mi uniká!

,,Mel? Tvůj otec si tě žádá!‘‘ Střelila jsem pohled k Edwardovi.

,,Neboj se srdíčko, neublížíš mu, zatím ne… to až později, pojď sem.‘‘ Natáhl paže a objal mě. Hned mě pustil a vzal malou krabičku.

,,Červený tváře ti moc slušely.‘‘ Zamumlal a začal mi třít tváře, stejně jako po chvíli Jazzovi a sobě.

,,Jdeme.‘‘

Šla jsem hrdě jako vždy k tátově kanceláři, ale bála jsem se. Měla jsem trápení, jestli pozná, že už nejsem taková, jako předtím.

Sotva jsem vešla už mě objímaly otcovy teplé paže.

,,Bell, měl jsem o tebe strach, proč jsi nepřišla? Neviděl jsem tě už tři dny! Byla jsi zavřená v tom pokoji… dělalas mi starosti.‘‘

,,Omlouvám se, nebylo mi dobře.‘‘

,,Vypadáš pobledle.‘‘ Poznamenal a pohladil mě po tváři. Prohlížel si mě a já se radši podívala na ledově klidného Edwarda. Tohle jsem na něm začala nesnášet. Ten klid.

Měla jsem pocit, že se mi ruce potí, že v mých očích přečte ten strach…

Pak mě něco napadlo. Rychle jsem si ruku vystřelila ke rtům a chytla, jako kdybych zadržovala budoucnost mého žaludku. Máchla jsem rukou, otec to hned pochopil a nechal Edwarda aby mě vyvedl za Jasperem, který se vypařil.

Rychle jsme běželi do mého pokoje a zamkli. Všichni tři, všichni už ne úplní lidé…

,,Už je to dobré?‘‘ Zašeptal Edward a opatrně mě objal.

,,Jo…‘‘ Vzlykala jsem. Už jsem nemohla být normálně se svým otcem… bylo to jako kdybych se zřekla toho, kdo jsem…

,,Neplač, Bell.‘‘ Objal mě Jazz taky a já se divila, proč se už z Edwardovy hrudi neozývá varovné vrčení.

,,Už se o mě neperete…‘‘ Pousmála jsem se přes vzlyky a podívala se do Edwardovy tváře. ,,Zjistili jsme, že je to zbytečný.‘‘ Zašeptal mi Jazz do ucha.

,,Co?‘‘ Vydechla jsem za jeho sladkým hlasem, zatímco se Edwardovy rty přitiskly na můj krk.

,,Nemůžeš si vybrat mezi námi a my nechceme, aby sis roztrhla srdce vejpůl…‘‘ Opřela jsem si hlavu o Jasperovu hruď a Edwardovy rty mi kopírovaly spodní hranu čelisti.

,,To je šílené…‘‘ Zašeptala jsem omámeně, zatímco Jazzovi ruce mi pluly po záhybech.

,,Uvolni se, nikdo nepříjde…‘‘ Edwardovy rty se mi přitiskly na mé a vpíjely se do sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě před týdnem by mě ani nenapadlo, že budu v objetí dvou mužů v jednu a tu stejnou dobu…

V mém nitru se rozpaloval oheň, nepoznaný a hlavně zakázaný. Sotva se od mých rtů odtrhly Edwardovy, spojily se s těmi druhými. Oba stejně vášniví, oba stejně naplněni touhou, jako já.

Popadla jsem Jazze kolem krku a tiskla se k němu, zatímco jeho ruce mi pevně svíraly obličej. Ty Edwardovy mě objaly zezadu kolem pasu a jezdil po délce páteře, roztrhával něžně tričko a celým mým tělem pulzovala elektřina…magnetismus… spalovalo mě to do morku kostí.

Zbavoval mě oblečení, zatímco já ho strhávala z Jazze.

Jeho hruď byla krásná, svalnatá… boží. Začala jsem ji zasypávat polibky a pak se obrátila zády k němu. Čelem k Edwardovi.

,,Upíři jsou vášniví…‘‘ Zasmál se dřív, než jsem se přitiskla na jeho rty. Viděla jsem ty ďábelské úsměvy Jazze i jeho, ale měla jsem pocit, že nejsou sami v téhle místnosti, kdo se tak usmívá. Povalila jsem ho na postel a společně s Jasperem, který mi rty procházel po zádech svlékala Edwarda. Cítila jsem vzrušení… jich obou… nešlo to ani si tohle neuvědomit, protože já po nich toužila úplně stejně.

Na to, abych si všimla něčeho jako je stud jsem neměla ani nejmenší pomyšlení. Stále jsem měla zatažené závěsy, stále nás obklopovala tma a stále jsem jasně slyšela svoje přerývavé dýchání.

Jasper mě kousal do ušního lalůčku a Edwardovy ruce mi něžně sevřely ňadra. Posadil se pode mnou a přisál se na ně. Zmohla jsem se jen na zaklonění hlavy. Oba mi nadzvedli ruce, jemně klouzali prsty po mém těle a doháněli k šílenství. Naše kůže se třely o sebe a připomínky- dýchej- byly zbytečné…

Srdce, které mi doteď stejně pomalu jako Jazzovo začalo bít jako o závod. Snažilo se stejně jako za mého lidského života vyskočit z hrudi. Dýchání nás všech se rapidně zrychlilo… Ztráceli jsme nad sebou kontrolu. Edward mě lehce nadzvedl a spojil naše těla. Zasténala jsem. Čas se zastavil. Kapičky vody, které skapávaly kdesi z kohoutku v tomhle domě zamrzly ve vzduchu. Zaklonila jsem hlavu, užívala si Jazzových polibků a Edwardových pohybů v mém těle. Vycházela Edwardovi tempem vstříc.

Každý pohyb ve mně vyvolával mravenčení a každý polibek chvění i té nejmenší molekuli hluboko v mé podstatě.

Dýchej…

Nejde to…

Nechci, ta touha je nezvladatelná…

Polibte mě…

Vemte si mě…

Jsem vaše…

Využijte mě… je mi to jedno… ne, protože já po vás toužím!

Řvalo mé já. Otevřela jsem svoje roztoužené oči, vnímala stahy v podbřišku a motýly, kteří mi hodlali rozporcovat tělo. Vulkány ve mně se bouřily, chtěly explodovat. Jasperovy paže, dohánějící mě k ještě vyššímu uspokojení...pomoc… Začala jsem vrčet. Jako kdyby ve mně bublala říčka a konečky prstů jsem dosáhla k dokonalosti… vrcholu…

Nestihla jsem si nic uvědomit a už jsem ležela na zádech a nade mnou se skláněl Jasper. Hlavu jsem měla položenou na Edwardově paži, ale už jsme nebyli jedno tělo, jeho podstatu vystřídal Jasper. Něco hluboko ve mně mi říkalo, že se chovám jak nějaká děvka, ale moje nová mysl protestovala a nazývala tohle milostným vzplanutím tří osob…

Edward ležel vedle mě a usmíval se mým pokřiveným výrazem. Natáhla jsem se a spojila svoje rty s jeho. Něžně se mě oba dotýkali a myslím, že sen každé dívky byl pro mě splněný…

Pochybuju, že na tuhle… pubertální příhodu někdy zapomenu.

*V budoucnosti*

Jistě, na tuhle příhodu ani nelze zapomenout. Musela jsem se usmát, jak tehdy bylo všechno jednoduchý…

Zase jsem si bolestivě zatočila zápěstím, kam se mi zařezávaly zrezivělé řetězy. Povzdechla jsem si, když se dveře se skřípěním otevřely a dovnitř vešla osoba zahalená v kápi, aby mě nakrmila. Jak jinak- báli se mě odpoutat už kvůli temperamentu.

Kaše s krvavým steakem… doslova jsem hltala jídlo, protože hlad mě sužoval už přes hodinu. Nesměla jsem být o hladu, ne teď…

Když se na mě ta osoba s bolestivým výrazem podívala, pohladila mě po tváři a okamžitě zmizela. Dveře za sebou zamkla a já se zase ponořila do svých vzpomínek…

KOMENTÍKY, KRITIKU...

SNAD SE TENHLE DÍLEK LÍBIL

SNAD MĚ ZA TYHLE KONINY NEODSOUDÍTE A NEZAVRHNETE

SNAD JSEM VÁS NEZNECHUTILA

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 15: