Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vrah 12

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Můj vrah 12Další dílek přidávám během hodiny, pevně doufám, že mi za zády nestojí učitel a nečte následující řádky, neboť by byl nejspíš znechucen nad mou podlostí a tím, jak jsem to 'zase' usekla. Snad mi to budete moct odpustit a prosím kritiku a komentíky.

14.10.2009 (10:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3348×

12. TA ROZDVOJENÁ HOLKA

Když jsem se vrátila po tom šíleném nákupu, nedokázala jsem myslet na nic jiného, než jen na hlad, který byl náhle přerušen nezvaným hostem. Když jsem mu ale darovala jednu z nejdražších věcí ze mě, zároveň se svým tlukoucím srdcem, dva ostré špičáky ukončily nádhernou eufórii.

*

,,Chtěl jsem ti to dát už dávno…Miluju tě…‘‘ Došeptal a já s třesoucíma rukama zvedala víčko… jemné víčko, které mi příjemně hřálo prsty.

Uvnitř na krásném bílém sametu…

-----

,,Neotevírej to teď.'' Zastavil mě.
,,Doufám, že jste se beze mě moc nenudili.'' Slyšela jsem další hlas a otočila se k Edwardovi načež jsem zrudla. Kráčel k nám jako model. Úplně jsem viděla zpomaleně, jak se za ním otáčejí blonďatý nány.
,,Zaplatíme!'' Usmál se na pána za barem a vstal. Nechápala jsem, proč se tak choval. Vždycky když byl poblíž Edward… jako kdyby se bál jeho přítomnosti.
,,Ahoj krásko…'' Zašeptal.
,,Ahoj zadaný muži. Už jsi něco koupil pro tu šťastnou? Jak se jmenuje?'' Podíval se na mě nechápavě.
,,Co prosím?''
,,No ty si nepamatuješ, cos říkal? Musím koupit něco jedný holce, která se mi líbí.'' Připomenula jsem mu a snažila se o jeho hlas. Začal se neovladatelně otřásat smíchem. Pár krásných dívek se otočilo našim směrem. Lehce se sklonil ke mně.
,,Můžu?'' Zašeptal. Tázavě jsem se na něj podívala. S uličnickým úsměvem mě vzal za zápěstí, které bylo skryto za našimi těly před Jasperovými zraky a táhl k sobě. Nedýchala jsem. Vnořil mi ji do kapsy v bundě. ,,Hledej Krásná.'' Sklopila jsem pohled a nahmatala v jeho kapse..samet. To snad ne… Snad mě nebudou oba žádat o ruku!
,,Otevři to až doma.'' Zašeptal. Myslela jsem, že se z nich zblázním! Strčila jsem si obě krabičky do kapsy. Od Jazze do té pravé… od Edwarda do levé…
,,Už můžeme?'' Usmál se falešně Jazz na Edward a po mě střelil opatrný pohled.
,,A můžeme domů?''
,,Ne, to ne.'' Zaveleli oba pohoršeně. Nadskočila jsem.Zase jako na vojně.
,,Bolí mě nohy!'' Postěžovala jsem si. Oba se chvíli zamysleli a pak přikývli.

,,Dobře, tak půjdeme domů.''Radostně jsem vypískla a oba je objala a políbila na tvář.
,,Tak jdeme.'' Uchichtli se a já si všimla, jak jeho tváře už nemají ten krásný načervenalý odstín jako ráno.
,,Můžu řídit?'' Usmála jsem se nevinně.

,,Ne!'' Vyhrkli znova a já měla chuť si dupnout. To je tak nefér!

,,Řídí přece Jasper.'' Zazubil se Edward. Jasper přimhouřil oči, ale nenamítal.
Nasedl na místo řidiče a hned mě dozadu cpal Edward. Sotva zavřel dveře, nahnul se přese mě a cvakl páčkou na okýnko mezi řidičem a námi.

,,Co to děláš?!''
,,Stýskalo se mi po tvých rtech.'' Zavzdychal a už jsem byla zatýkaná v jeho polibku.
Odtáhla jsem se od něj.
,,A co je v tý krabičce?''

,,Neotevírej jí.'' Šeptal.

,,Aha! Pán má tajemství?'' Zamumlala jsem s jeho rty na svých.

,,Šílené tajemství je všude okolo mě.''

,,To jsem si všimla.'' Zamotal mi prsty do vlasů a zase přitiskl na má ústa. Hladově mě zasypával polibky až jsem lápala po dechu. Jedna jeho ruka mi zajela pod tričko, ale…
,,Au..'' Vydechla jsem šokovaně.

,,Promiň!'' Odtáhl se hned a sedl si úplně na druhou stranu limuzíny.

,,Ne…jen jsem netušila, že máš takovou sílu.'' Rozcuchaná, zarudlá s krvavými rty od jeho vášnivých polibků jsem si odhrnula trochu triko. Pulzující bolest na břiše… bezva! Bude tam modřina. ,,Ty jsi jako dravé zvíře.'' Usmála jsem se.
,,Neměl jsem…ale já tě tak miluju…'' Zašeptal zlomeně. Opatrně přidržujíc se sedačky jsem k němu došla a políbila na rty.
,,Mě to nevadí, jen… asi budu muset poprosit Jaspera, aby spal u sebe.''
,,Ale on bude namítat.''
,,Ale ty budeš taky spát u sebe.'' Zašeptala jsem a uličnicky se usmála.
,,To je vyloučeno, nebudeme riskovat tvůj život.''

,,Budeš muset.'' Hlesla jsem a zase ho zlehka políbila na tvář.
,,Chci být jednu noc sama, musím si utřídit myšlenky.'' Pohladila jsem ho po tváři a auto ve stejnou chvíli zastavilo, takže jsem pro dokonalost téhle situace vystoupila.
Trucovala jsem. To byla pravda. Naštvaně jsem kráčela hradem a zabouchla dveře do svého pokoje. Naštvaně jsem zvedla sluchátko telefonu do kuchyně.
,,Ano slečno?'' Ozvala se milá kuchařka.

,,Můžu poprosit něco k jídlu? Nějak jsem dostala chuť.''
,,Jistě, takže mám říct vašemu otci, že se nepřipojíte k večeři, že?''

,,Jo, děkuju.''

,,Pro vás cokoliv zlatíčko.'' Měla jsem ji ráda. Na nic klíčového se nezajímala a to bylo hlavní. Po pěti minutách zaklepala na dveře obsluha a já se hladově vrhla ke dveřím.
,,Ahoj, víš, že je šílené tě hodinu nevidět?'' Byl to Edward s vozíčkem plným jídla. Oči se mi zešířily a břicho na protest zakručelo. Podívala jsem se kriticky do chodby.
,,Nikdo tu není, jestli tohle koukáš.''

,,Dělej.'' Zašeptala jsem rychle a vtáhla ho dovnitř. Začal se smát, když jsem zabouchla dveře a odklápěla pokličky s voňavým jídlem.
,,Neříkalas, že máš takový hlad.'' Cpala jsem si všechno do úst, jako kdybych nejedla celé týdny.

,,Neptali jste se.'' Mluvila jsem s plnou pusou. Pomalu přesouval vozíček k posteli, abych si mohla alespoň sednout. Dožvýkala jsem sousto a pracně ho polkla.
,,Už si to můžeš rozbalit.'' Zamračila jsem se. O čem to mluví? Protočil panenkami.

,,Tu krabičku!'' Začervenala jsem se. Vytáhla jsem z levé kapsy tu malou věcičku z které jsem měla až nepochopitelný strach. Ruce se mi třásly, žaludek se mi přestěhoval do hrdla a ani lápání po dechu nepomáhalo. Zatnula jsem zuby.

,,Bell, díváš se na tu krabičku, jako kdyby tam měl být pavouk.''

,,A není?'' Zeptala jsem se s nadějí. Ten odporný tvor s chlupatýma nožičkama mi přišel stokrát přívětivější než možnost, že by tam byl prsten.

,,Otevři to, neboj se.'' Vydechl a jeho prsty se zlehka dotkly mých a pomohl mi ji otevřít. Byl tam… byl tam… náramek…'' Šťastně jsem vydechla, ze srdce mi spadl snad tisíci tunový kámen, který mě doslova dusil.
Byl to náramek. ,,Je to… nádhera…'' Vydechla jsem oněměle a objala ho.
,,Máš něco, abys na mě nezapomněla.'' Připnul mi náramek na zápěstí. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak byl nádherný.
Jemný, stříbrný… naproti zapínání byla malá dvě rozpolcená srdíčka. Na prvním bylo malé E a na druhém krasopisem B… pousmála jsem se. Mezi nimi byl malý znak &.

,,Já nezapomínám.'' Zašeptala jsem a vyhledala jeho rty.
,,Ne, já nemůžu…'' Vydechl v polibku. Odtáhla jsem se.
,,Co?''
Zamračil se a na čele se mu udělala vráska.
,,Počkej.'' Zašeptal a běžel k balkónu.

,,Co to děláš?'' Nechápala jsem, dokud nezačal závěsy schovávat místnost do tmy. ,,Soukromí?'' Usmál se pokřiveně.
Došel zpátky ke mně a přitiskl na mé rty. Vášnivě jsem mu polibek oplácela, své prsty mu zamotala do vlasů a ty jeho okolo mého pasu. Nemohla jsem skoro samou láskou dýchat.
Srdce mi bilo jako o život. A co teď? Ptala jsem se sama sebe. Já, nezkušená… ubohá…. ,,Miluju tě…'' Zašeptal mi něžně do ucha a rázem všechno zlé zmizelo. Začala jsem do toho polibku dávat vše… roztouženě mi sjel ze rtů na krk a laskal. Smyslně se dotýkal mé kůže, kde mi zanechával husí kůži. Nemohla jsem se nabažit těch malých projevů lásky. Odhrnul mi ramínka trika a přesunul se rty na ně. Zaklonila jsem hlavu. Nevím, jak to dělal, ale toužila jsem víc a víc po něm.
Odtáhla jsem se od něj a sedla si pomalu na postel. Očekávala jsem, že se na mě doslova vrhne, ale on stejně zpomaleně jako já se sklonil, rukama opřel a pokračoval v polibcích. Položila jsem se na záda, jednoduše mi rozpustil vlasy, ve kterých mě bodaly pinetky a nechal je z ruky sklouznout na zem. Opřela jsem se pažemi o jeho hruď a zarazila ho, než mi dal další polibky, kterými by mi z hlavy vypudil i poslední stud, ale chtěla jsem, aby věděl… aby věděl…

,,Edwarde…'' Sklopil oči a trošku se odtáhl.
,,Ublížil jsem ti?'' Skoro to neznělo jako otázka, ale jako konstatování. Stále jsem byla rudá jako rak.

,,Ne… no… těžko se o tom mluví…'' Šeptala jsem a jeho výraz byl skoro jako kdybych ho tím zabíjela. ,,…ehm… já… no… ještě jsem nikdy s klukem nebyla…''
Natáhla jsem se a zlehka ho políbila na rty.
,,A… ty… se bojíš?'' Zašeptal a zdálo se, že se hodně přemáhá, aby o tom mluvil otevřeně… stejně jako já. Přikývla jsem.

,,Čeho? Té bolesti?'' Zase přikývnutí a přísahala bych, že mi srdce běželo maratón a sotva popadáme dech. ,,Jestli chceš, můžeme s tím počkat… nebudu na tebe spěchat.'' Zašeptal a už se odtahoval, když jsem ho zatkla rukama kolem krku a zamračila se. ,,Takže…asi ne…'' Uhodl a pousmál se. V jeho očích se zaleskla ďábelská jiskřička. Trošku jsem se jí lekla, ale… je to přece Edward.
Opatrně jsem zase spojila naše rty a vydechla. ,,Bell… kdyby… kdybych ti omylem něco udělal, nebo kdyby tě to moc bolelo, řekni a já přestanu.'' Skousla jsem si ret a pousmála se. Stále mě sledoval zkoumavým pohledem, ale pak se zase s milujícím sehl a začal líbat. Přerývavě jsem dýchala, jeho ruce mi jezdily po celé délce těla a já se nezmohla na nic víc, než na hlasité dýchání. Otevřela jsem oči, když jsem si šokovaně uvědomila, že byly zavřené a zajela Edwardovi pod košili. Zasypával mi polibky hranu čelisti, krk, jamky pod krkem… výstřih. Jeho sametové rty se smyslně dotýkaly mé pokožky
.Vyhrnula jsem mu tričko a přetáhla přes hlavu. Byl mnohem dokonalejší než jsem si myslela… Přejížděla jsem konečky prstů po jeho hrudi, o břišní stěny mi brutálně naráželi motýlci a hlava se mi mohla rozskočit. Byla tak pevná… hladká… jako mramorová socha…
Když si všiml,jak ho rentgenuju pousmál se a spojil rty ve vášnivém polibku.
Úplně jsem se mu oddala. Rukou mi sjel až ke stehnu, pevně chytil a dal si první nohu kolem pasu. Celá jsem se třásla. Nevěděla jsem, co se bude dít…
Byla jsem celá… ztuhlá…

,,Bell.. uvolni se…'' Zamumlal mi do ucha a jeho ledový, sladký dech mě ještě víc znerovóznil. Nejsem tak dokonalá! ,,Tak to budu muset přejít na jinou taktiku.'' Pousmál se jako kdyby se mu ta myšlenka líbila. Zaplul mi rukama pod tričko. Rty měl na mém spodním a odepl mi podprsenku. Dýchej! Musela jsem se napomínat.
Pohrával si s mým tělem. Každičký milimetr podlehl jeho síle, mužnosti a dokonalosti…
Sundal mi kalhoty a cítila jsem na sobě celou váhu jeho těla. Místo toho, aby mi to vadilo mě to spíš přesvědčilo, že je tu se mnou. Právě teď, v tuhle chvíli, na tomhle místě…se mnou…
Nedokázala jsem vnímat nic jiného, než jeho. Ani nevím kdy, ale moje dotyky už nebyly tak… nemotorné. Roztouženě jsem jezdila po jeho těle a poslední kusy našeho oblečení… mizely.
,,Miluju tě…'' Zašeptal a chvíli jsme v tichosti si zírali do očí. Jako kdyby se mě ptal, jestli mu dovoluju, aby si mě vzal, aby… aby na tuhle noc byl mým životem, mou součástí…
Jemně se nahrbil a následovala menší prudká bolest. Trošku jsem se zamračila, ale náhle ji vystřídala rozkoš… Zavřela jsem oči a začala všechny pocity vnímat mnohem… zostřeněji.
Byli jsme jeden. Jedno tělo… jedna duše… Spřízněné duše.

Jak se říkalo tomu pocitu dokonalosti, kdy jste v tak naprosto dokonalé eufórii, že stěží můžete spočítat tepy vašeho srdce, které běží jako o život? Nevím, netuším, je mi to jedno.
Ve mně tepal oheň. Oheň nezkrotné vášně, který mohl uhasit jen on. Otevřela jsem oči, které musely láskou a oddaností přímo sršet. Ty jeho černé
byly lehce přivřené a jeho rty jen klouzaly po mých, stejně jako jeho ruce po mém těle. Vždy se jemně shrbil a pak narovnal nebo nadzvedl a zase pomalu klesl na mě. Objala jsem ho pažemi kolem krku a jeho rty se zase přitiskly na mé hrdlo…

Miluju ho, miluju se s ním a navždy ho milovat budu…
Jeho pohyby se zrychlily. Dýchání se nám zrychlilo a na těle se nám tvořily krůpěje potu. Cítila jsem prapodivné stahování v mém podbřišku a pak… Dokonalost! Překypovala jsem štěstím. Něžně se mi vpíjel do očí a umlčoval mé steny svými ctižádostivými rty. Bylo to jako exploze. Lápala jsem po dechu, potřebovala ho víc než kdy jindy, ale zároveň nechtěla přijít o to tepání.
Pomalu se zvedal a ve mně to vyvolalo další vlnu vzrušení. Ještě chvíli počkal a pak jsem cítila chlad, jak se rozlévá po mém těle v místě, kde jsme byli spojeni. Špičkou jazyka jsem obkreslila jeho rty a přisála se na ty jeho. Drtil mě ve svém náruči a mě to bylo jedno. Dosažení pro mě ještě před měsícem nemožného mě otupilo.
Další vlna vášně se ve mně zvedala a já toužila po dalších tepavých pocitech, kdy se mi zdá, že se mi hlava rozskočí. Přitiskla jsem se pevně k němu a srdce mi radostně poskočilo, když mi podlehl. Zase se začal pohybovat, proplétat vzájemně naše těla, když jsem na krku ucítila jeho chladný dech…
,,Je čas…'' Zašeptal a svět mi zčernal pod bodavou bolestí, která mi projela hrdlem jako dvě kudly a zasáhly tepnu…

PEVNĚ DOUFÁM, ŽE NEJSTE NA TOM TAK VÁŽNĚ, ŽE BYCH MĚLA VOLAT DO NEMOCNICE NEBO BOHNIC

PROSÍM PŘÍSNÉ KOMENTÍKY A KRITIKU

S ÚCTOU Niki311

< >

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj vrah 12:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře