Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 5. kapitola

14.04.2011 (13:00) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2078×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Stála tam Alice. Jak já jsem ji propalovala pohledem. Ale než jsem stihla cokoliv říct, tak mě ta malá potvůrka předběhla.

„Keylo, pokud chceš stihnout to nakupování, tak se musíš honem začít oblékat,“ kárala mě. Já jsem si jen přešlápla z jedné nohy na druhou a začala jsem se na ni mračit.

„Alice. Víš ty,  kolik je vůbec hodin? Já jsem sice z části upírka, ale taky jsem z části i člověk a já na rozdíl od tebe potřebuji spánek. A…,“ chtěla jsem ještě něco říct, ale ta malá potvůrka mi vletěla do řeči.

„Je už půl třetí, a dokonce vstala už i Renesmé a to je popravdě co říct. A navíc začalo i pršet. Já jsem tě nechtěla vzbudit a moc, moc se ti omlouvám, jenže já chci, abychom to všechno stihly, protože mi zítra už musíme odletět.

„Dej mi deset minut a budu nachystaná, ano?“ zeptala jsem se ji a ona jen zatleskala a se slovy, že musí popohnat Renesmé a Rosalie utekla pryč upíří rychlostí. Já jsem taky neváhala a rychle jsem se nachystala. Oblékal jsem si krásné šaty do půli stehen a k nim krásné botečky na deseticentimetrovém podpatku. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Ještě jsem se trochu nalíčila a mohla jsem vyrazit.  Málem bych zapomněla napsat Deanovi vzkaz. Rychle jsem mu napsala, že jede s holkami nakupovat a že se snad brzy vrátím. Nakonec jsem se podepsala tvoje snoubenka a mohla jsem jít. Přesně za deset minut, jak jsem Alice slíbila, jsem stála u výtahu a čekala jsem na ně.

„Ahoj,“ pozdravili mě Renesmee Rosalie.

„Tak jsme tady všechny, takže můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se a odpovědí mi bylo, že nás Alice začala cpát do výtahu. Jen jsem se usmála a zmačkla tlačítko do garáží.

„Jakým autem vlastně pojedeme?“ zeptala se Rosalie a všechny se podívali na mě. Jen jsem se na ně usmála a nemoha jsem se dočkat, až uvidí mého miláčka. Výtah konečně zastavil a holkám se naskytl opravdu krásný pohled na naše auta. Byly tady ty nejlepší auta, které jsou ve Volteře. No hold, Volturiovi jsou hodně bohatí.

„Pojedeme mým broučkem,“ řekla jsem a ukázala jsem na svého broučka.

„Aston Martin?“ zeptala se Rosalie a já jsme jen kývla.

„Koho jsou všechna ta auta?“  zeptala se Renesmee a těkala pohledem z jednoho auta na druhé.

„Moje jsou jen čtyři auta a zbytek je členů gardy, většinou,“ opověděla jsem ji na její otázku a všichny jsme nasedly do mého broučku a nakupováni mohlo začít.

Možná jsem to trochu s tou radostí přehnala, protože už čtyři hodiny lítáme z obchodu do obchodu a jenom nakupujeme a nakupujeme a pro změnu zase nakupujeme. Myslela jsem, že se blíž seznámím s Cullnovými, ale na to podle Alice není čas. Nakupování je důležitější.

„Alice, od rána jsem nic nesnědla a mám hlad, že bych klidně zakousla i tamhle toho chlápka, který vypadá jako kdyby byl příbuzný s medvědem,“ začala jsem si stěžovat a mrkla jsem na Renesmé, jestli mě podpoří.

„Já mám taky hlad a navíc mě bolí nohy,“ začala si stěžovat i Renesmee a Alice nám tedy dala hodinovou pauzu na jídlo  a  na odpočinek. Šly jsme tedy všechny do restaurace a já s Renesmee jsme si objednaly stejné jídlo a sprite. Alice s Rosalie si objednaly jen čistou vodu, které se stejně ani pomalu nedotknou.

„Jak jsi se vlastně dostala do Voltery?“ zeptala se mě Alice.

„Toulala jsem se světem a jednou jsem se skupinkou turistů dostala do Voltery, kde si mě všiml Aro a vzal mě pod svá křídla. Staral se o mě a chránil mě před ostatními upíry. Stal se mým otcem a tři roky, od doby, kdy jsem přišla do Voltery jsem se stala její princeznou a budoucí nástupkyní na trůn. A to bylo tak před čtyřiceti lety.“

„Páni, neřekla bych, že ti je už přes čtyřicet,“ usmála se na mě Renesmee a já jsem se  neubránila smíchu.

„Víš kolik mi ve skutečnosti je let?“  zeptala jsem se ji a ona jen zakroutila hlavou a já jsem tedy pokračovala. „Narodila jsem se v roce 1947, takže mi je 64 let.“

„To je pěkný věk,“ pochválila mě Alice a já jsem se dál věnovala mým špagetám  s boloňskou omáčkou, ale i tak jsem byla zvědavá, jak oni žijí.

„A jak je to vlastně s vámi. Něco jsem zaslechla, ale nevím co je a co není pravda. Pokud se teda můžu zeptat?“ usmála jsem se na ně a doufala, že se o nich aspoň něco víc dozvím.

„Samozřejmě, že můžeš. Tak jak jsi si určitě všimla, tak naším vůdcem, nebo spíše otcem je Carlisle. On z nás je nejstarší a jeho manželkou je Esme. Ta je vlastně naše matka a je architektka a Carlisle je lékař. Pak tady je Edward s Bellou. Oni jsou rodiče Renesmee, které je sedm let. Jednou ti musím říct jejich příběh. Je strašně krásný a hlavně romantický, ale taky někdy strašidelný, ale to teď není důležité. Pak je tady Rosalie s Emmetem. Až na Bellu, kterou přeměnil Edward těsně po porodu Ness, tak všechny přeměnil Carlisle.  Ale já a Jasper jsme se ke Cullenům přidali. Viděla jsem je ve svých vizích, a tak jsme se k nim přidali. A od té doby je z nás jedna velká rodina. Všichni studujeme, aby na nás nepadlo nějaké podezření.  Ale řeknu ti, i když do školy chodíš už po několikáté, tak tě stejně neomrzí, protože když tam vidíš některý lidi, tak se směješ pomalu dalších deset let,  “a tím zakončila  svůj monolog Alice a já  jsem konečně věděla aspoň něco nového  o nich.

„Můžu mít malou otázku, Keylo?“ zeptala se mě Rosalie a já jsem jen přikývla.

„Víš, když tě Dean žádal o ruku, tak tě oslovil Keylo Whitlocková Volturiová, je to tak?” zeptala se mě Rosalie a já jsem nevěděla kam tím míři.

„To je moje jméno. Keyla Whitlocková Volturi,“ potvrdila jsem ji její otázku.

„Víš, jak se jmenuje tvůj otec?“ zeptala se  mě Alice.

„Jasper Whitlock, ale nikdy v životě jsem se s ním nesetkala,“ řekla jsem ji a jak na Alicinim, Renesmeeinym a Rosaliim obličeji se objevilo zděšení a strach.

„To není možné,“ zašeptala Rosalie a pozorně si mě prohlížela.

„Je to pravda,“ zašeptala Alice a já jsem začala zuřit. Nevěděla jsem, o co tu jde. Ale vůbec se mi to nelíbilo. A mám s tím snad ještě něco společného i můj otec?!

„Co se tady děje?“ zeptala jsem se a chtěla jsem odpovědi.

„My… My asi víme… Asi víme… Kdo je tvůj otec,“ zašeptala Alice.

shrnutí

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 5. kapitola: