Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 2. kapitola

03.11.2010 (21:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2449×

„Dobré ráno," uslyšela jsem vedla sebe, když se mi podařilo otevřít oči. Ležela jsem na Deanově nahé hrudi a cítila jsem se snad nejlépe za poslední dobu.
„Dobré ráno, miláčku," odpověděla jsem mu a natahovala jsem se k jeho rtům pro polibek.
„To ti to snad v noci nestačilo?" zeptal se mě, když zjistil moje úmysly s jeho rty.
„Ne!" zakroutila jsem hlavou a jako hladová šelma jsem se vrhla na jeho rty. Chvíli se bránil, ale pak mi polibky začal opětovat.
„Všechno nejlepší," popřál mi a já jsem se na něho šibalsky podívala.
„A dostanu nějaký dárek, když mám ty narozeniny?" zeptala jsem se ho jako nějaká čtyřletá holčička a párkrát jsem na něho mrkla.
„Dostaneš, ale až nastane čas," řekl a já udělala smutný obličej a začala jsem pofňukávat jako, když vezmete malému dítěti jeho hračku.
„To jsem přesně čekal," řekl a vstal z postele. Šel rovnou do našeho šatníku, který byl stejně velký jako náš pokoj. Než jsem ale stačila napočítat do deseti, tak už byl znovu u mě a dokonce byl i oblečený. Jeho černé tílko, které měl na sobě, mu obkreslovalo jeho vypracovanou figuru a já jako vždy jsem nad ní žasla. Jak něco tak krásného může být tady se mnou v naší posteli? "Všechno nejlepší," popřál mi znovu a podával mi nějakou velkou obálku, která byla obvázaná červenou mašlí.
„Co to je?" zeptala jsem se ho a snažila jsem se přijít na to, co by se mohlo skrývat v té velké obálce.
„Rozbal ji a uvidíš," napověděl mi a já jsem bez zaváhání roztrhla obálku a vytáhla jsem z něho pár fotek nějakého domu. Na první pohled jsem se do toho domu zamilovala. Byl krásný a moderní. Z větší části byl prosklený a kolem něho byly lesy. Bylo by to jako v pohádce, kdybychom v takovém domě mohli společně s Deanem bydlet. O takovém domě se mi může jenom ale zdát.
„Tak jak se ti líbí tvůj nový dům?" zeptal se mě Dean a já jsem nevěřila vlastním uším.
„Cože?" zeptala jsem se ho a on mi znovu řekl to, co mi řekl před malou chvílí.
„Ty jsi mi koupil dům?" zeptala jsem se ho a pořád jsem tomu nedokázala uvěřit, že ten
krásný dům je můj. Můj!
„Děkuju!" zapištěla jsem na celý hrad a začala jsem skákat po posteli jako smyslů zbavená.
„Co se tady děje?" přišla do pokoje Jane a nechápala moje chování.
„Tenhle dům je můj!" zakřičela jsem a hned jsem jí šla ukázat fotky.
„Jak trochu stačí, aby byla šťastná," poznamel Dean mezitím, co si Jane prohlížela fotky.
„Trochu?" zeptala jsem se ho a vytrhla jsem Jane jednu fotku a upíří rychlostí jsem se přemístila k Deanovi.
„Tohle je ten největší dar, který jsem kdy dostala. Dar, který musel stát fůru peněz, dar..."
„... který jsem ti dal z lásky." skočil mi do řeči Dean.
„A jsem zvědavý, co budeš dělat, až ti dám druhý dárek," řekl a já jsem na něho vykulila oči, div mi nevypadly z důlku.
„A ten dárek má být ještě lepší než tento?" zeptala jsem se ho a on jenom přikývnul na souhlas.
„A kdy ho dostanu?" zeptala jsem se ho a byla jsme strašně zvědavá, čím by chtěl překonat tento dárek.
„Až nastane pravá chvíle," usmál se a políbil mě na čelo.
„A to bude kdy?" zeptala jsem se ho, ale to už Dean nebyl v pokoji a já jsem si jen povzdechla. Kdo se dočká, tak se dočká. Řekla jsem si v duchu a šla jsem se obléknout do šatny. Ale pořád jsem přemýšlela nad tím, co by mi mohl ještě Dean dát k narozeninám. Kdo by to tak mohl vědět a řekl mi to? Demetri? Ten by mi to neřekl, ani kdybych ho mučila a Felixovi by to Dean neřekl, protože z toho bych to lehce dostala. Jane? Ano! Jane to bude určitě vědět.
„Jane?" zavolala jsem na ni do pokoje, zatímco jsem si oblékala tričko.
„Ten dům je boží," rozplývala se pořád nad fotkami a já jsem si k ní přisedla a při představě, že za pár dní budu v tomto domě bydlet s Deanem, mě zahřálo u srdce.
„Jane, ty víš, co mi chce dát Dean jako druhý dárek, že jo?" zeptala jsem se ji hned přímo a ona se na mě zaskočeně podívala.
„Jak bych to mohla vědět?" zeptala se mě a dívala se na fotky. Ona to ví. Znám už ji dlouho a vím, kdy lže a kdy mluví pravdu.
„Ty to víš!" křikla jsem na ni a na tváři se mi vykouzlil úsměv.
„Nemůžu ti to říct," řekla mi a upíří rychlostí se vypařila z pokoje jako před chvílí Dean.
„Počkej, až ty budeš něco potřebovat," zavolala jsem na ni a šla jsem za Arem a za mými strýci do velkého sálu. Po cestě jsem potkala pár upírů z hradu, kteří mi popřáli k narozeninám a Deana, který mě doprovodil k Arovi.
„Všechno nejlepší k narozeninám, zlatíčko," popřál mi Aro, jakmile mě spatřil.
„Děkuju. Víš, napadlo mě, že bych mohla nějak pomoct s chystáním plesu?" zeptala jsem se ho a jeho pohled vypadal, jako by si myslel, že jsem se zbláznila.
„To nepřipadá v úvahu. Tohle je dnes tvůj den a ty si ho náramně užiješ a myslím, že Dean ti s tím určitě rád pomůžeš, když budeš chtít," řekl mi a já jsem si to živě dokázala představit, jak bych si ten den společně s Deanem mohla užít.
„Mohl bych Vás, spanilá princezno, odnést do Vašich komnat?" zeptal se mě Dean a já jsem nevěřila svým uším.
„Co?" zeptala jsem se ho, což jsem ale zřejmě dělat neměla.
„To beru jako souhlas." Jenom co tuhle větu dořekl, tak si mě vzal do náruče a pomalým krokem mě nesl do našeho pokoje. Tedy tak jsem si to myslela, ale mýlila jsem se. Dean mě nesl na druhou stranu hradu, než je náš pokoj a za chvíli jsme stáli v nějakém pokoji, který byl krásný. Všude byli poházené plátky rudých růží nebo jenom růže. Na stole stálo šampanské s jahody a mnoho dalších různých dobrůtek. V jednom rohu pokoje byl krb, v kterém praskalo dříví, jak hořelo. Na druhé straně zase byla velká plazmová televize s příslušenstvím. A uprostřed pokoje byla krásná a hlavně veliká postel s nebesy.
„To je krása," rozplývala jsem se nad pokojem a Dean mě políbil do vlasů.
„Chtěl jsem, aby tento den pro tebe byl dokonalý," zašeptal mi do ouška, jako to dělal celou cestu sem, ale při cestě sem mi šeptal slovíčka lásky, kterou ke mně cítí.
„Miluju tě," řekli jsme současně a políbili se. Dveře za námi zaklaply a my jsme začali prozkoumávat naše těla.

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 2. kapitola: