Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 10. kapitola

12.02.2012 (12:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2005×

Nový život. Nevěřila jsem, že bych mohla být někdy spokojená a šťastná jako teď. Ve Volteře jsem byla šťastná, ale něco mi chybělo. A teď, když se můj život otočil o sto osmdesát stupňů, se cítím úplná. Jakoby celá. Změnila jsem svůj život skoro od základu. Už je to něco přes měsíc, kdy jsme s Deanem odjeli z Volterry a nastěhovali se ke Cullenovým. Měla jsem strach, že se nezapadneme, ale mýlila jsem se jako v mnoha věcech. Dean a já jsme začali pít zvířecí krev. Není sice tak dobrá jako lidská. Ale je to správné a já ji ani tolik nepotřebuji jako ostatní upíři. Před třemi týdny se z nás stali studenti zdejší střední školy a tak musím oprášit pár znalostí. Emmett, Jasper a Dean se hodně spřátelili, až mi z toho někdy jde mráz po zádech a bojím se, co provedou za lumpárnu. Já jsem se spřátelila nejvíce s Renesmé a Alice. Alice bych správně podle lidských měřítek, měla brát jako moji macechu, ale nejde to. Jak mám někomu, koho znám teprve něco přes měsíc a vypadá stejně jako já na osmnáct, říkat mami? Když se na Alice podívám, vidím v ní moji dobrou kamarádku, která je největší blázen do módy na tomto světě.

„Keylo? Posloucháš mě?“ Vytrhl mě z přemýšlení Emmett, který stál přede mnou a divoce gestikuloval rukama.

„Copak?“ zeptala jsem se ho nevinně a tomu jsem zamrkala jako mrkací panenka.

„Ptal jsem se, jestli může jít tvůj snoubenec s námi na lov?“ Chtěla jsem se ho zeptat, proč se mě ptá, když se Dean může rozhodnout za sebe. To že se za dva měsíce má stát mým manželem, neznamená, že už z něho je nebo jednou bude podpantoflák. Už jsem se nadechovala, že se ho zeptám, ale Emmett mě předběhl.

„Než se mě na něco zeptáš, tak ti vysvětlím. Ten lov je na celý víkend. Jedu samozřejmě já s Rosalii, Edward, Alice a možná i Dean, pokud mu to teda dovolíš. Když jsem se ho ptal, jestli s námi pojede, řekl mi, ať se zeptám tebe. A tak se teda ptám, může jet taky?“ Vyvalila jsem na něho oči jako ropucha, když ji zmačknete a jí se vyvalí oči, a takovým způsobem jsem se teď já dívala na Emmetta, a proto nebylo divu, že mu cukaly koutky. Ale nešlo mi do hlavy složení jejich výpravy. Pokud Bella a Edward spolu nebyli maximálně šest hodin, byli z toho oba dva na prášky. Alice jede bez Japera, ale jede Rosalie, takže to znamená, že někde v místech, kde budou lovit je obchod s oblečením, které ještě nemají. Stejně mi to ale nedalo a musela jsem se ho na to zeptat:

„Jak je možné, že nejede Bella s Edwardem?“ zeptala jsem se ho a v moment, kdy jsem vyslovila poslední slovo mé otázky, jsem ucítila slabý vánek. Vedle mě se objevila Bella. Jiskřičky v očích, na které jsem u ní byla zvyklá, byly pryč a místo nich jsem jen našla blesky a to do doslova a do písmene. Kdyby mohla vraždit pohledem, asi bych už byla na místě mrtvá, ale možná to trochu moc zveličuju.

„Nejedeme, protože s tou žárlivkou se nedá být,“ odpověděla mi trochu z ostra jako bych za to snad mohla já.  Nevím, jestli mám dneska na čele nějakou obrazovku či co, ale v okamžiku, kdy jsem se chtěla zeptat, co se stalo, si sedla vedle mě na pohovku a začala mi to vysvětlovat.

„Včera ve škole, když jsme měli jít na oběd, do mě vrazil jeden kluk a do kabelky mi dal jeho telefonní číslo. Já jsem si toho nevšimla. Po obědě jsem měla s Edwardem společnou hodinu a ten lísteček mi vypadl, zrovna když jsem si vytahovala učebnici. Edward jako správný gentleman mi ho podal a samozřejmě jako zvědavý manžel si ho přečetl. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že jsem o tom nevěděla, ale on je palice dubová a nic nevnímá. Na každého kluka ve škole vrčí, i když mě se pomalu ani nedotkne. A teď je bůhví kde.“

„Abych to shrnul, než nám tady usneš, Keylo.“ Skočil Emmett Belle do řeči. „Edward teď na všechny žárlí. Bella je na Edíka naštvaná, že jí nevěří, a proto beru Éďu na lov, aby si dal v hlavě všechno dohromady a pak byli zase zamilovaní až po uši. Zajímalo by mě, jak dlouho se budou chovat jako puberťáci.“ Emmmett se podrbal na hlavě a dělal, že přemýšlí.

„To jsme ale trochu odběhli od tématu. Ptám se tě tedy, pustíš Deana s námi?“ zeptal se a já jsem mu jenom pokývnutí hlavy dala souhlas. Sice nevím, co budu dělat o víkendu, když mi Dean odjede neznámo kam.

„Keylo?“ zavolal na mě Jasper z prvního patra. V jeho hlase jsem slyšela radost. Podle mě až moc radosti. Vydala jsem se teda za ním. Byl v Carlisleově pracovně a okolo sebe měl různé prospekty.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho, ale on se na mě ani nepodíval a vůbec nereagoval. Je možné, aby upír přišel o sluch?

„Haló?“ Zkusila jsem to znovu a tentokrát jsem uspěla a upoutala jsem jeho pozornost.

„Ty nejdeš na ten lov s ostatními, že?“ ujišťoval se.

„Nejedu, ale Dean jede.“ Jenom jsem to dořekla, na jeho tváři se objevil ještě větší úsměv, než měl doposud.

„Co bys řekla na to, kdybychom o víkendu něco podnikli? Například výlet do města, šli bychom do kina, možná bychom mohli nakoupit i nějaké oblečení, pokud bys chtěla. Potom bychom mohli jet i na večeři a napadlo mě i kempování, pokud bys chtěla. Co na to říkáš?“ On se mě ptá, co na to říkám? Ani jsem mu opět nestihla odpovědět, jak jsem šťastná, protože za mě odpověděly moje pocity.

„Myslím, že odpověď už znám. Co takhle jít už ve čtvrtek na večer do kina a pak na večeři? To budou určitě ještě ostatní doma, tak mohou jít s námi, jestli budeš chtít. Ale můžeme jít i jenom my dva a nikdo víc. V pátek bychom mohli jet do Port Angeles, mají tam výstavu obrazů a slavností trhy. V sobotu, až se vyspíš, bychom mohli jet někam do přírody. Můžeme si něco i zalovit. Znám jedno místo, kde je hodně výborných srnek. Tak co?“

„Ani nevíš, jak jsem šťastná, Alespoň se konečně pořádně poznáme.“ Neubránila jsem se a musela jsem ho obejmout. „A nebude ti vadit, že nebudeš na tom lovu s Alice?“ zeptala jsem se, když jsem se od něho odtáhla. Chtěla jsem mít jistotu, že by toho pak nelitoval.

„Každá strávená minuta a každý okamžik, který s tebou strávím, bude pro mě vzácný a navždy se mi vryje do paměti.“ Mluvil tak upřímně, až jsem se málem rozplakala. Pár slov a já jsem už na měkko. Co se to se mnou děje? Někdo za mnou zaklepal na dveře, i když byly otevřené. Nemusela jsem se otáčet, abych zjistila, kdo to je. Byl to on. Muž, kterému patří mé srdce. Otočila jsem se na něho a naše oči se setkaly. Utápěla jsem se v jeho zlatavých očích. Stál opřený o futra. Jednou rukou si prohrabával vlasy a druhou měl v kapse.

„Slyšel jsem, že mě na víkend posíláš pryč a Emmett má dělat chůvu.“ Je tak roztomilý, když tam stojí s nevinným výrazem.

„Nemáš mě nechat rozhodovat za tebe. Ale žádnou chůvu jsem ti nepořídila. Na to už jsi pár let trochu starý. A být tebou, jedu tam, protože pak se z domu dostaneš až za dva měsíce, až půjdeš k oltáři. Včera jsem mluvila s Alice a od příštího týdne se plně začne věnovat svatbě. A podle Renesmé mě nebude pouštět ani na záchod a nenechá nám ani chvilku, abychom si odpočinuli. A k tomu všemu já už mám víkend naplánovaný. Celý jej strávím s jedním upírem, který je můj otec,“ oznámila jsem mu klidným hlasem a toužila jsem cítit jeho měkké a chladné rty na svých. Touha, která ovládla mé tělo, byla v každé mé buňce, kterou mám v těle. Chtěla jsem ho mít u sebe. Cítit jeho pevné objetí. Slyšet slova lásky, která mi šeptá. Není divu, že Jasper se slovy:

„Raději vás nechám o samotě“ opustil místnost. Dean ani na sekundu neváhal a už mě nesl do pokoje.

shrnutí

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj pravý otec je Jasper Cullen! - 10. kapitola: