Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 28.kapitola

11.07.2009 (11:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2379×

Otočila jsem se zpátky, ale hned na to uslyšela křik. ,, Edwarde nééé.” Křičela Alice. Já se otočila a uviděla svého manžela jak běží přímo k tomu jejich vůdci. Ten pokynul rukou k té ženě a Edward se znovu vznášel ve vzduchu. Pak ten chlápek promluvil. ,, Lucy byla bys tak laskavá??” A podíval se na další ženu. Ta vystoupila z řady. ,, Pane.” Mírně se poklonila a pak se zadívala na Edwarda, který byl pořád ve vzduchu. Poté zvedla ruku a ukázala směrem k jeho břichu. Tam se okamžitě objevila obrovská trhlina a začala z ní vytékat krev. Pak ukázala na jeho nohu a dopadlo to stejně. Obrovská trhlina jako kdyby ho řezali nožem a z ní vytékající krev. Začala jsem křičet. ,, Okamžitě toho nechte. Slyšíte přestaňte. Máte přece mě tak je nechte na pokoji.” Ten muž pokynul obou ženám. Jakmile Edward spadl na zem na nic jsem nečekala a okamžitě běžela k němu. Asi na půli cesty k němu mě ale zastavili. ,, Kampak si myslíš, že jdeš. Zůstaneš tady.” Řekl jejich vůdce chladně. A mě najednou zalila vlna nesmírné nenávisti a zloby na ně. ,, Jak si dovoluješ po tom, co si získal mě ubližovat mojí rodině po tom, co si slíbil, že se jim nic nestane.” Na nic jsem nečekala a skočila mu po krku. Jedním úderem mě ale srazil k zemi. Edward se chtěl zvednout a zabít ho ale jeho rány se pořád nehojili a tak s bolestným křikem skončil znovu na zemi. V jeho očích jsem sledovala strach o mě a nenávist sebe, že se nemůže zvednout a pomoc mi. To mě rozzuřilo daleko víc. Nevím jak mě to napadlo ale vykřikla jsem. ,, To vám neprojde. Nikomu ubližovat nebudete.” Pak mě napadlo když k sobě můžu přenést Edwarda, Emmette nebo svíčku tak proč ne………no dobrá možná to bude trochu sadistické nebo nechutné, ale pokud to vyjde tak můžu zachránit celou svojí rodinu. Podívala jsem se k jejich vůdci a řekla. ,, Ruku.” A ono to fungovalo. Jeho ruku jsem držela v té své. Slyšela jsem údiv, ale na nic jsem nečekala. Pokračovala jsem dokud nebyl na části. Pak následovalo mé otočení k jeho stoupencům. ,, Kdo chce skončit takhle může ještě jednou zkusit útočit na mého manžela nebo rodinu. Kdo tak skončit nechce ať vypadne a už se nikdy neukazuje.” Jak jsem čekala. Asi 6 jich uteklo, zbytek, bylo jich asi 10 chtěl bojovat. Už jsem chtěla začít mluvit a přivolat tak k sobě každou jejich končetinu, ale Emmett a Jasper mě zarazili. ,, No tak sestřičko přece si nenecháš všechno jen pro sebe. Přece nejsi takový sobec že ne??” I přes tu situaci jsem se musela zasmát. Čtyři jsem zničila a pak se otočila na svoje bratry. ,, No zbytek je tedy váš.” Začali se smát a pak začali ničit zbytek. Na nic už jsem nečekala a rozběhla se k Edwardovi. Ležel pořád na zemi a z hlubokých ran stále vytékala krev. ,, Lásko.” Chytila jsem ho za ruku. Snažil se usmát aby mě uklidnil, ale jeho výraz se stočil v bolestnou grimasu. ,, Carlisle.” Zoufale jsem vykřikla. ,, To bude dobrý lásko. Neboj se.” Snažil se mě Edward uklidnit. ,, No tak Carlisle.” Zavolala jsem znovu. V mžiku byl u nás a začal zhodnocovat situaci. Edward pořád odporoval. ,, To bude v pořádku.” Carlisle se ale díval znepokojivě. Edward kroutil hlavou. A mě došlo, že komunikují přes myšlenky. Než jsem stačila nahlédnout do jejich mysli Edward řekl. ,, Ne Carlisle není to tak strašné. Nic takového mé manželce neříkej.” Já ale chtěla vědět všechno. ,, No tak Carlisle co se děje??” Ten se ale díval jako když neumí do pěti počítat. ,, Nezajímá mě, co si můj manžel myslí, že je pro mě nejlepší já chci znát pravdu.” Stálá sem si za svým. ,, Nezlob se synu, ale jako tvoje manželka má právo vědět jak na tom jsi.” Řekl rozhodným tónem Carlisle a pak se otočil ke mně. ,, No Bello nebudu ti lhát. Je to hodně špatné. Nehojí se to a to je moc špatné znamení. Musíme ho dostat co nejrychleji domů.” Pak zavolal na Emmetta. ,, Emmette vezmi svého bratra domů a to rychle.” Emmett přiskotačil a já cítila spálené maso. ,, Děkujeme Bello náramně jsme si to užili.” Usmál se na mě. Pak se sehnul k Edwardovi. ,, Tak pojď ty nás majinkatej marodecku.” Šišlal na něj. Edward jen zavrčel. A Emmett se zasmál. ,, Ale tatííí já budu celej od jeho krve. Fůůůj.” A znovu výbuch smíchu. Pak ale dostal pohlavek od Esme a tak už nic neříkal. ,, To není hezké. A už vůbec ne vtipné. Tvůj bratr je na tom zle. Tak si pospěš a nech vtipů.” Takhle naštvanou jsem jí ještě neviděla. Emmett ale opravdu zvážněl a odnášel Edwarda. Bál se o něj stejně jako všichni, ale určitě ne víc než já. Posadil ho na zadní sedadlo a Carlisle mu ovázal rány svojí košilí aby mu krev tolik netekla. Edward na krev ale vůbec nedbal. ,, Bello.” Zakřičel zoufale. ,, Já sem tady miláčku. A vždycky budu.” Řekla jsem a stiskla mu ruku. ,, Musíme jet Bello.” Řekl Carlisle. Chtěla jsem Edwarda pustit ale on se mě nepouštěl. ,, No tak lásko musíš mě pustit. Musí s tebou jet Carlisle. Já pojedu v autě za vámi s Alice a ostatními.” Zavrtěl hlavou. ,, Nikdy. Zůstaň se mnou. Já nechci abys mě opustila ani na chvilku. Prosím miláčku zůstaň se mnou.” Podívala jsem se na Carlislea. Pokýval a já nastoupila do auta vedle Edwarda. Přitáhl si mě na rameno a objal mě kolem pasu. ,, No tak tohle tě musí bolet.” Snažila jsem se odtáhnout, ale jeho ruce byli jako železná klec. ,, Ne tak jako když si ode mě daleko. Dneska jsem myslel, že sem tě ztratil. Věř mi že ještě teď mám na sebe vztek, že jsem ti nepomohl.” Zamračila jsem se. ,, A čím?? Že tě kvůli mně málem zabili?? Že si mohl být roztrhaný na kusy a že teď krvácíš a nejde to zastavit?? Že nejsi mimo nebezpečí?? Přestaň tak mluvit.” Na nic nečekal a políbil mě. Pak už jsem ho jen hladila po ruce.

Dojeli jsme k domu a všichni pomáhali Edwardovi ven z auta. Donesli jsme ho do jeho pokoje a zůstal tam jen Carlisle. Já se otáčela k odchodu aby mohl pracovat. ,, Né Bello zůstaň se mnou.” Prosil Edward. Carlisle znova přikývl a já se posadila do křesla naproti posteli. Carlisle začal s důkladnou prohlídkou. Já celou dobu držela Edwarda za ruku. Nakonec se na nás podíval začal mluvit. ,, Je to zlé. Nevypadá to dobře. Je to už zhruba dvě hodiny a pořád ti teče krev. Budu ti to muset zašít a doufat, že to přestane.” Pak se ale tak divně podíval. ,, Co se děje Carlisle.” Ptala jsem se zoufale. ,, No upíří kůže je skoro neproniknutelná a tak až tě budu šít bude to jako když si podstupoval přeměnu v upíra Edwarde.” Zatmělo se mi před očima. Teď Edward povzbuzoval mě. ,, Neboj lásko to bude dobrý.” Pak se podíval na Carlislea. ,, Můžeme.” Carlisle pokýval hlavou a než jsem se vzpamatovala stál u postele s obrovskou ostrou jehlou. Chytila jsem Edwarda tak pevně jako kdyby měli šít mě. ,, Můžeme.” Řekl Edward. A Carlisle poprvé zapíchl jehlu do jeho těla.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 28.kapitola: