Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj kolega idiot 1. kapitola

Můj kolega idiot 1. kapitolaPokračování jednorázovky Válka právníků. Edward s Bellou pracují na společném případu, ale zvládnou to? Jejich hádky a pošťuchování zdaleka neskončily, naopak...

Vrátila jsem se zpět do kanceláře, kde byl Edward opřený o svůj stůl. Evidentně na mě čekal, protože hned, jak mě uviděl, vytvořil na tváři samolibý úsměv a v zápětí na to se ozval jeho nechutně sametový hlas.

„Přichází poražený. Tramtadadá! Přišla jsi mi pogratulovat?“ Prosím?! To si ze mě dělá srandu?! On si snad vážně myslí, že vyhrál! Po chvíli mi došlo, že nadávám jen ve své hlavě, ale nahlas jsem zatím nic neřekla.

„Cože? To si ze mě děláš srandu? Pokud vím, rozvod se zrušil. Tím pádem nikdo nevyhrál,“ řekla jsem mu příkře a poslední větu procedila skrz zuby. Nechápu, jak mě může vytočit dvěma větami. To se snad ještě nikomu nepodařilo.

„Vyhrál, já jsem vyhrál. To můj klient zrušil žádost o rozvod.“ Už nebyl vyrovnaný, spíš začínal být podrážděný. Asi si opravdu myslel, že mu budu gratulovat.

„Zrušil, pravda. Ale nejspíš proto, že viděl, jak jsi neschopný, a že by kvůli tobě přišel o všechen majetek!“ Edward se v rychlosti přemístil přede mě a z očí mu sršely blesky.

„To odvoláš!“

„Neodvolám!“

„Odvoláš!“

„Nebudu to odvolávat! Vždyť mám pravdu!“

„Radím ti dobře – odvolej to!“

„A ne a ne a ne!“ Připadala jsem si jako umanuté dítě, stačilo si u toho dupnout nohou a bylo by to přesný přirovnání.

„Bello!“

„Edwarde!“

„Swanová! Cullene!“ ozvalo se za námi a my se, v naštvané euforii, na dotyčného otočili.

„Co je?!“ zeptali jsme se dvojhlasně, ale dřív, než jsme si všimli, že ječíme na šéfa.

„Přemýšlím, že vás vyhodím.“ Mrzutě kolem nás prošel a sedl si na Edwardovu židli.

„Omlouvám se za ni, je nevychovaná,“ povzdechl si Edward.

„Já? No, je to možný?! Nevím, kdo si začal. Jsem pán vítěz, klaňte se mi,“ začala jsem napodobovat jeho přeslazený hlas a naježila si při tom rukou vlasy.

„A ty jsi jen přihlížela, že? Tvou poznámku o mé neschopnosti jsem si, hádám, taky vymyslel. Je to tak?“

„Je to možný, fantazii na to máš dostatečně velikou!“

„Okamžitě toho nechte! Nepřišel jsem sem proto, abych poslouchal vaše nesmyslné rozpory.“ Rychle jsme zmlkli a poslušně se na něj otočili.

„Dřív, než plácnete zase nějakou hloupost, mě vyslechnete. Mám tu další případ, na kterém budete pracovat společně. Rozumíte mi? To znamená, že si nepůjdete po krku, ale budete spolupracovat.“

„Spolupracovat?“ Edwardova ústa se otevřela údivem dokořán.

„Šéfe, nejsem si jistá, zda to je dobrý nápad.“ Popravdě jsem to věděla jistě, nebyl to dobrý nápad.

„To je mi celkem jedno. Můj velmi dobrý přítel je obviněn z vraždy jeho milenky a já jsem přesvědčen o tom, že je nevinný. Slíbil jsem mu nejlepšího právníka, a to jste vy dva. Pokud zjistím, že nespolupracujete a každý jedete na svou vlastní pěst, máte okamžitou výpověď. Podrobnosti vám pošlu na email.“ Nečekal na naši odpověď a rovnou odešel.

„Tak co, Swanová? Dopadne to jako minule?“ mrknul na mě Edward. Bylo mi jasné, že takovouhle poznámku si nemohl nechat ujít.

„Nech toho, nechci kvůli tobě přijít o práci,“ oznámila jsem mu a unaveně si promnula čelo.

***

„Samuel Brown, velice úspěšný podnikatel. Ženatý, bezdětný a obviněný z vraždy své milenky. Kimberley Evans, mladá zpěvačka, která se chtěla prosadit ve světě. Byla známá zápletkami s bohatými muži… Tři měsíce měla poměr s Brownem, kterého potkala na jednom večírku pro boháče. Brown kvůli ní opustil manželku Amandu, která to nesla velice těžce. Kimberley byla nalezena s nožem v srdci v garážích domu, kde se dočasně ubytoval Brown. Proto se stal podezřelým číslo jedna,“ dočetla jsem informace z emailu a podívala se na Edwarda, který byl hned za mnou a četl mi přes rameno.

„Tak to vypadá, že máme konečně pořádný případ,“ řekl a v očích se mu mihlo šibalství.

„Tak se to snaž nepokazit,“ poradila jsem mu. Ublíženě se na mě podíval a ruce si přiložil na místo, kde má každý jiný srdce. On je však výjimka ve všech ohledech.

„Nech toho. Měli bychom zjistit, jestli má Brown na někoho podezření. Je v těžké situaci, protože je pravděpodobný, že Kimberley zabil…“

„A co takhle jít za jeho manželkou? Vždyť ona taky měla dobrý důvod ji zavraždit – ukradla jí manžela,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Taky pravda! Za vším hledej ženu! No, nemám pravdu?“ odpověděl téměř okamžitě Edward a na tváři se mu usadil vítězný úsměv.


***

„Kde jste byla dvacátého osmého prosince večer?“ zeptal se Edward paní Brownové a nahnul se k ní přes jídelní stůl, ke kterému nás posadila.

„Byla jsem doma,“ odpověděla mu nevrle.

„Sama?“ zeptala jsem se pro změnu já.

„S kamarádem.“

„Celou noc?“ Edward na ni mhouřil oči a vypadal u toho hrozně vtipně.

„Já myslela, že zastupujete mého manžela. Ne, že jste komisaři,“ zavrčela na nás.

„To ano, jsme právníci vašeho manžela. A jsme přesvědčení, že nechcete, aby skončil ve vězení. Proto musíme prověřit všechny podezřelé.“ Edward se nepříjemně ošil a rukou zajel do svých vlasů.

„Já jsem podezřelá? Sotva jsem tu děvku znala,“ obořila se na nás Amanda.

„Ale chovala jste k ní nenávist, která je, podle mě, dostatečný motiv.“ Vážně jsem si začínala myslet, že Edward zvolil špatnou práci. Dokázala jsem si ho představit v roli detektiva mnohem lépe.

„Já ji nezabila! A teď vás prosím, odejděte!“ Vyprovodila nás k východu a poté za námi zabouchla dveře.

„Nevěřím jí,“ oznámil mi Edward při zpáteční cestě do práce.

„To ti našeptává tvůj komisařský smysl?“ zeptala jsem se ho s ironií v hlase.

„Ne, ale vyčetl jsem to z jejích myšlenek,“ řekl jakoby nic a já dupla na brzdu. Měla jsem štěstí, že za námi nikdo nejel, ale i tak jsem se musela znovu rozjet.

„Ty čteš myšlenky? Proč jsi mi to, sakra, neřekl?“ Byla jsem v šoku, ale naštěstí jsem nikdy nemyslela na nic, za co bych se styděla. Nebo ano?

„Asi proto, že…,“ zarazil se. „Nebyl důvod. Copak, stydíš se za své myšlenky?“ Úsměv od ucha k uchu jasně naznačoval, že se mou nervózní náladou dobře baví.

„Ne, nemyslím si nic, co bys nevěděl,“ odsekla jsem.

„Ty jsi naštvaná?“ zeptal se mě cestou da kanceláře, když jsem s ním nepromluvila ani slovo. Byla jsem naštvaná? Asi ano.

„Nejsem naštvaná, proč bych měla?“ zeptala jsem se ho v klidu, ale ironie opět vyplula na povrch.

„Já nevím, ale když nejsi naštvaná, tak ti nebude vadit, že jsem Browna pozval k nám do kanceláře. Teď už tam nejspíš bude,“ oznámil mi.

„Děláš si srandu? To jsi mi to nemohl říct dřív?!“ Fajn, teď už jsem vytočená byla.

„Klídek, nic tak hrozného se nestalo. Pojď,“ řekl a za loket mě dotáhl do kanceláře.

„Pane Browne, jsem Edward Cullen a toto je Isabella Swanová. Zastupujeme vás,“ představil nás Edward a já si s Brownem podala ruku.

„Těší mě.“ Sedli jsme si na sedačku, kterou jsme měli v kanceláři. Byla malá, protože větší by se nám tam jen stěží vešla.

„Přejdeme rovnou k věci, zabil jste Kimberley?“ zeptal se Edward a já se na něj šokovaně podívala.

„Edwarde!“ okřikla jsem ho v mysli. Proč nevyužít toho, že čte myšlenky.

„Nezabil jsem ji. Ten večer jsem ji požádal o ruku, proč bych ji zabíjel?“

„Požádal jste ji o ruku, přestože jste ženatý?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ten večer jsme se pohádali. Kim mi řekla, že ji jen využívám. A tak jsem ji požádal o ruku, stejně jsem to měl v plánu. Souhlasila, takže vám říkám, že já ji nezabil.“

„Chci k vám být upřímný. Myslím, že vím, kdo Kim zabil,“ začal Edward, dívaje se přitom Brownovi do očí.

„Edwarde! Opovaž se mu cokoli říct!“ křičela jsem na něj v duchu, ale ani se na mě nepodíval. Dokonale mě ignoroval, jako bych tam nebyla.

„Kdo?“ zašeptal Brown.

„Vaše manželka. Neřekl bych, že ji zabila osobně. Na tu noc má alibi. Ale myslím si, že někoho podplatila,“ prozradil mu ten debil.

„Amanda? Toho by nebyla schopna,“ prohlásil Brown a záporně u toho kroutil hlavou.

„Tím bych si tak jistý nebyl. Pro dnešek se rozloučíme. Uvítal bych, kdybyste nikde mou domněnku nerozšiřoval.“ Zvedli jsme se a doprovodili Browna ke dveřím.

„Nikomu to neřeknu, nebojte. Zatím nashle.“ Zaklaply dveře a já se, s blesky v očích, otočila na Edwarda.

„Co to mělo znamenat?!“ zeptala jsem se ho naštvaně.

„O čem mluvíš?“

„O tom, že jsi řekl Brownovi o Amandě. Ječela jsem na tebe v mysli, ať mu nic neříkáš, ale ty sis dál mlel svou!“

„Nečtu tvé myšlenky,“ zašeptal provinile.

„Cože?“ vykoktala jsem překvapeně.

„Nedokážu číst tvé myšlenky, lhal jsem ti. Jsi jediná, komu je číst nedokážu,“ zašeptal a provinile si skousl spodní ret.

„Řekni, že žertuješ,“ poprosila jsem ho a podívala se mu hluboko do očí.

„Ne, ale na mou obranu… To s tebou není něco v pořádku. Asi jsi vadná nebo co.“ Nevím, jestli si to uvědomoval, ale akorát tak přiléval vodu do ohně.

„Víš co? Bude lepší, když sklapneš.“

„Můžeš toho nechat?! Nejsem žádný tvůj sluha, tak mi neporoučej!" ohradil se.


„Kdybys měl alespoň trošku rozumu, pane Chytrý, tak ti neporoučím. Víš, co jsi způsobil? To, že měl milenku, ještě neznamená, že mu je jeho žena úplně lhostejná - co když ji bude varovat?" nevydržela jsem to a s každým slovem jsem na něj zvyšovala hlas.


„Tak jsme v háji…"

Ty jsi v háji!" opravila jsem ho.

„Jsme v tom společně, vzpomínáš?“

 

„To si říkej své nastávající manželce. Já se tohohle neúčastním. Brown má štěstí, že není ve vězení. Tohle jsi vážně zpackal.“ Chtěla jsem odejít, ale zatarasil mi cestu.

„Zítra ho zastupujeme u soudu. Nesmíme to pokazit, jinak jsme bez práce. Mně to nevadí, já mám peněz dost. Ale ty na tom finančně nejsi nejlépe, pokud vím.“

„Nejsem na tom zas tak špatně,“ zamumlala jsem.

„Kolik máš vlastně peněz?“ zeptala jsem se ho.

„Pár milionů,“ řekl jakoby nic a já na něj údivem vyvalila oči.

„Co tak koukáš? Skoro nic o mně nevíš.“

„Což je divné, protože o sobě mluvíš pořád.“ Zakřenil se na mě a za ruku mě dotáhl zpět k sedačce.

„Co to děláš? Snad si nechceš zopakovat… to… víš co.“ Zasmál se a zakroutil hlavou.

„Dneska ne. Musíme vyřešit ten zítřek. Mám plán…,“ začal a poté jsme celou noc vymýšleli obhajobu na následující den.

***

„Já ti říkal, že je vinná,“ prohlásil Edward, když jsme opouštěli soudní síň.

„Já vím, ale měli jsme veliké štěstí. Nemyslela jsem si, že se sama přizná. Byl to pro mě šok.“ Zastavili jsme se na konci chodby, já se opřela o zeď a Edward si stoupl těsně přede mě.

„Věděla, že se pravda dostane na povrch. A přes to všechno manžela miluje, takže nechce, aby skončil ve vězení. Já ji chápu. To ona dodržela slib, co si dali před oltářem. Miluje ho a podle mě ho vždy milovat bude. Jen je trochu žárlivější typ,“ řekl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

„Ty bys kvůli žárlivosti vraždil?“

„Já jsem ten typ, co raději trpí mlčky,“ svěřil se mi a vpíjel se při tom do mých očí.

„Tomu se mi nechce věřit. Ty a trpět mlčky?“ zasmála jsem se, ale spíše nervózně nežli uvolněně. Byl vážně blízko a jeho přítomnost se mnou dělala divy. Edward se ke mně začal přibližovat, až byl jeho obličej pár centimetrů před mým. Srdce mi div nevyskočilo z hrudi a dech se mi podezřele zkracoval.

„Tady vás mám!“ uslyšela jsem volání z opačné strany chodby.

„Ehm, šéfe,“ pozdravil ho Edward a odskočil ode mě na vzdálenost jednoho metru.

„Gratuluju vám. Popravdě řečeno jsem si ani nemyslel, že to vyhrajete. Ale koukám, že vám společnou práci budu zadávat častěji.“ Slova chvály se z jeho úst poslouchala pěkně. A co se týkalo té spolupráce… Nevěděla jsem, jestli mám být naštvaná, anebo se radovat. Nějak jsem se v sobě přestala vyznávat.

„Děkujeme,“ řekla jsem a upřímně se na něj usmála. Společně jsme došli k východu, kde na šéfa čekalo auto.

„Hezky to oslavte a nezapomeňte přijít zítra včas do práce,“ řekl a vzápětí na to odjel.

„Nechceš jít do baru?“ zeptal se mě Edward a já se automaticky rozešla směrem k baru, který byl jen kousek od místa, kde jsme se nacházeli.

„Ale dneska nepiju,“ zavolala jsem na něj, protože pořád stál na místě.

„No tak, Bellinko! Vždyť jsme si to minule užili!“ Rozeběhl se a za chvíli kráčel vedle mě.

Zanedlouho jsme otvírali dveře od baru, kde skoro nikdo nebyl. Alespoň jsme tam měli větší soukromí. Sedli jsme si do koutu a čekali na servírku.

„Dáte si?“ Umělá blondýna se před Edwardem nakrucovala a mě si nevšímala.

„Minerálku,“ řekla jsem a tím na sebe upoutala pozornost. Servírka si to zapsala na lístek a poté se opět otočila na Edwarda.

„A pro vás?“ Edward se podíval na mě a pak si objednal to samé. Ani jsem se nestačila nadechnout a už jsem před sebou měla skleničku vody. Tomu se říká rychlost.

„Tak na naše první rande,“ prohlásil Edward a pak si se mnou ťukl.

„Rande? Tohle není rande,“ upozornila jsem ho a napila se. Nebyl to sice alkohol, ale alespoň po tom není migréna a ztráta paměti.

„Ale mohlo by být, takže?“ Rychle jsem zvážila pro a proti a nakonec jsem se rozhodla, že jedno rande mě nezabije.

„Tak na naše první rande.“ Sotva jsem to dořekla, se na Edwardově tváři objevil jeden z nejšťastnějších úsměvů, co jsem u něho kdy viděla. Nahnul se přes stůl a jemně mě políbil.

„A to mělo znamenat co?“ zeptala jsem se ho překvapeně a prsty si přiložila na brnící rty.

„Pusa na udělání dobrého dojmu. Zabralo to?“ mrkl na mě a v očích se mu opět objevilo šibalství.

„Budeš se muset snažit dál.“

 


 

Tak co, spokojeni?

Možná se vám bude podle konce zdát, že jsou usmíření a jen krůček od toho, aby se dali dohromady. Tak to ale není. Čeká je ještě douhá cesta plná hádek a narážek.

Věnováno Kice57, protože ona mi s povídkou hodně pomohla. A také MatikEsmeCullen, protože ona mě donutila k pokračování. Holky, děkuju. :)

Válka právníků ¤ 2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj kolega idiot 1. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
19.02.2012 [11:51]

kikuskaNo páni. Toto je čím ďalej, tým lepšie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Dokonalosť. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.02.2012 [13:52]

kajka007Áá, pozdě ale přece! Emoticon

Konečně jsem se k povídce dostala. Upřímně řečeno jsem věděla, že se mi to bude líbit, protože to píšeš ty. A já už jsem od tebe pár tisíc slov přečetla. Emoticon Ale stejně... Tohle mě dokonale překvapilo. Doufám, že se neurazíš, když ti řeknu, že jsi naprosto změnila svůj styl psaní. Je teď takový mnohem dospělejší a propracovanější. Nevím, jak dlouho ti trvalo tuto kapitolu napsat, ale mě by to určitě trvalo tak... Počkat! Já bych nikdy nic takového nenapsala. Emoticon

Sice už jsem ti to psala, ale ty poznámky jsou opravdu neskutečné. Takhle upřímně jsem se už dlouho nenasmála. Od "prozradil mu ten idiot" až po "typ, co tiše trpí". To mě rozsekalo na malé kousíčky. Emoticon Budeš mě muset přijet složit, hele. Emoticon

Těším se na další kapitolu této naprosto dokonalé povídky. Určitě bude stejně vtipná, fajnová, romantická a skvěle napsaná jako tahle. Pochybuju, že to jde líp, ale ty to zkusit můžeš. Emoticon Emoticon

49. BarbaraMia
01.02.2012 [19:06]

Tak to se mi moc líbí! Jsem zvědavá jak to bude dál, začátek vypadá slibně ;)

01.02.2012 [17:19]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitola... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon

01.02.2012 [16:47]

77Alex77hmmmm Emoticon Emoticon Emoticon
-medzi neni to tak iskrí, že sa bojím toho, že tu zhorím... Emoticon Emoticon ako fakt....je mi nejako teplo Emoticon
-kapitola bola napísaná krásne..... Emoticon ale mám menšie výhrady.... Emoticon
-nepáčilo sa mi, ako Edward povedal Belle že vie čítať myšlienky....to si podľa mňa vobec tam nemala dat...a ked už tak, Bella si o nom vobec nemyslela že mušibe...hned mu verila Emoticon to sa mi nechce veriť.....proste, nejako mi to tam nesedelo Emoticon
-kapitolu si mala pekne napísanu...jednoducho, velmi pekne sa to čítalo...
Emoticon
-som neskutočne šťastná, že si spravila pokracovanie tej skvelej jednorázovky..... Emoticon
-vidím, že spolupráca tím dvom nejako ide.....tiež som si všimla, že na tomto webe sa Edward- arogantný blb stal obľúbeným.....hm..-...ja ho uplne žeriem takého....
Emoticon
-nie, že s nich teraz spravíš nejaký dokonalý pár.....ešte ich pekne potráp, nech si robia zle....potom ked sa do seba zamiluju to budu mat tazšie.....teda, dufam ze sa do seba zamiluju Emoticon

-velmi pekná kapitola Emoticon

46. camarolex
01.02.2012 [16:44]

je to super líbí se mi název :D

45. daslli141
01.02.2012 [15:57]

Super kapitola... teším sa na ďalšiu a dúfam, že bude čo najskor Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

44. Nikki
01.02.2012 [15:50]

velkmi pekné :)) až na to že.. no nedávala by som tam to s tým emailom.. vyznelo to neprofesionálne.. spis má vždy minimálne 200 strán čisteho textu a to nepočítam fotky a podobne.. ale to je len z toho právnickeho hladiska trošku presnejšie... inak krásne. (:

43. incompertus
01.02.2012 [14:46]

áno, spokojeni ! ;) Emoticon Emoticon Emoticon

42. Sanasami
01.02.2012 [14:27]

super naozaj super rýchlo pokračko prosím prosím Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!