Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » !Moonlight! - !30.kapitola: Ples! !ZÁVĚR!

19.08.2009 (21:00) • Last • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2404×

30. Kapitola: Ples

          Když jsem vystoupila z auta, můj žaludek se sevřel. Byla jsem nervózní. Všude kolem jsem viděla studenty ze školy. Všichni byli nádherně oblečení a připravení na dnešní ples, a kráčeli směrem do velkého sálu umělecké školy, která byla jen pár bloků od naší školy. Už z parkoviště bylo slyšet hudbu, která se rozléhala do okolí.

,,Nebuď nervózní, vypadáš nádherně.“ Ujistil mě Gabriel, jakmile spatřil můj obličej, a nabídnul mi svůj loket. Bez váhání jsem se ho chytila, protože jsem začínala mít pocit, že sebou někde nejspíš v nejbližší době praštím.

Kráčeli jsme pomalu k budově a já jsem už poznala z dálky Jessiku s Mikem, kterého se držela stejně jako já Gabriela.

,,Jéé, ahoj Bello!“ vykřikla Jessika, když mě taky spatřila. Nesměle jsem se usmála. Gabriel mě vedl přímo za nimi.

,,Jsem ráda, že si ji aspoň ty přemluvil Gabrieli.“ Otočila se Jessika na Gabriela.

,,Taky jsem rád, že si přišla. Zamlouvám si jeden tanec s tebou.“ Řekl Mike a celou si mě prohlížel.

,,No já nevím.“ Řekla jsem na to, protože jsem neměla v úmyslu tančit, když to neumím.

,,Vypadáš opravdu…skvostně, nevím, jak jinak bych to nazval.“ Zalichotil mi ještě Mike a pak jsme všichni vyrazili do velké síně.

Byla to opravdu velká hala, větší než naše tělocvična. Úplně vepředu bylo podium, kde hrála kapela a po stranách byly stoly, kde už sedělo spousta lidí. Nejvíc studentů však bylo uprostřed na tanečním parketu a tančilo na jednu rychlejší písničku, kterou zrovna muzikanti hráli. Rozhlížela jsem se, jestli je vůbec ještě někde volné místo na sezení.

,,Bells, pojď, tam je volné místo.“ Pobídl mě Gabriel a mířili jsme spolu s Jessikou, Mikem a Claire ke stolu, který byl poblíž podia. U stolu seděla Angela a Erick.

,,Ahoj Bello, ty si přišla, páni, a jak ti to sluší.“ Určitě jsem se musela v tu chvíli červenat a byla jsem ráda, že tam nebylo přímé světlo, aby si toho všimli i ostatní.

,,Ahoj.“ Pozdravila jsem je taky a sedla si. Víc jsem toho nechtěla říkat, abych nemusela překřikovat hudbu.

Claire mezitím došla pro něco k pití, takže jsem nemusela aspoň sedět u stolu tak hloupě. Zrovna skončila rychlá písnička a spousta lidí odešla udýchaná z parketu, aby se mohli něčeho napít. U našeho stolu seděla pouze Claire, Gabriel a já. Jessika s Mikem a Angela s Erickem zůstali na parketě a čekali na další skladbu. Dokonce jsem zahlédla i Tylera, který byl s pěknou, malou blondýnkou, kterou jsem ovšem neznala.

Začali hrát pomalou písničku.

,,Tak než to tady rozjedeš s jinýma, tak si tě beru na tenhle tanec já.“ Řekla nahlas Claire Gabrielovi a popadla ho kolem pasu. Gabriel se podíval na mě zklamaně. Jen jsem kývla, ať jde. Claire se ještě na mě otočila a řekla: ,,Doufám, že se nezlobíš Bello, já jen, že jak začne tancovat s někým jiným, tak pak už nechce tančit se mnou, abychom prý nevypadali jako pár.“ Vycenila na mě své upíří zuby a čekala na mou odpověď.

,,To nevadí, stejně jsem nechtěla tančit.“ Což byla pravda, ale když začla písnička a já viděla všechny páry, jak se pomalu plouží do rytmu písničky, sevřelo se mi hrdlo. Podívala jsem se na náš stůl. Seděla jsem tam dočista sama. Nebyla tu ani Alice ani Rosalie a ani Edward. Teď byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, proč jsem tu nechtěla vlastně jít.

Po písničce si přišli ke stolu sednout všichni. Všichni se napili ze svých skleniček, a jakmile muzikanti začli hrát další písničku –která nebyla ani příliš pomalá, ani příliš rychlá-, Gabriel se na mě podíval. ,,Můžu si s tebou zatančit?“ díval se na mě tak prosebně, až mi bylo líto ho odmítnout. ,,Já nevím.“ Řekla jsem ale on natáhl ruku. Natáhla jsem svoji a šla s ním. Za námi kráčeli i ostatní, takže jsem neměla aspoň takový blbý pocit, že mě budou všichni pozorovat.

,,Jen se mi dívej do očí.“ Poslechla jsem ho. ,,Vnímej tu hudbu, nic to není.“ Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do hudby. Opravdu to fungovalo. Gabriel mě chytil kolem pasu a tančil se mnou. ,,Páni.“ Vylítlo ze mě. ,,Tančíš skvěle. Mám pocit, jestli nejsi náhodou profesionální tanečník.“ Řekla jsem překvapeně.

,,No pravda je, že jsem se dlouho věnoval tanci. Chápeš, pak už nevíš, co by si s tolika časem udělala. A taky mě to bavilo, jenže jsem pak už byl pořád ten nejlepší ze všech, tak mě to přestalo bavit.“

,,Upíři rádi tančí?“ zasmála jsem se. Taky se zasmál.

            Skončila písnička a já jsem šla automaticky ke stolu, abych se napila. U stolu seděla Angela s Erickem a připojil se k nám dokonce i Tyler, který musel mít poznámku o tom, jak mi to hezky šlo na parketě. Chvíli jsem stála u stolu, protože jsem věděla, že budu posléze zase dlouho sedět. Zrovna přicházeli Jessika s Mikem. Claire seděla a lehce upíjela ze své skleničky a Gabriel stál vedle mě. Znova se rozehrála hudba. Tentokrát byla pomalá, další pomalá.

,,Můžu?“ zeptal se mě Gabriel a nabídl mi svou dlaň. Otevřela jsem pusu a chtěla něco říct, ale promluvil někdo jiný.

,,Smím o další tanec s Bellou požádat já?“ ten hlas jsem znala moc dobře. Byl krásně sametový a něžný. Byl tak charakteristický, že jsem se bála, jestli to nejsou slyšiny, které mi zní v uších. Gabriel se otočil a já jsem najednou viděla, kdo to řekl. Stál tam v dokonalém, šedém obleku! Nebyla jsem si jistá, jestli to není sen, jestli to nejsou jen pouhé přeludy. Srdce se mi rozbušilo tak rychle, jak jen to bylo možné.

,,Edwarde!“ zvolala jsem a dívala se na jeho krásnou, andělskou tvář. Jeho oči, ty ústa, všechno jsem pozorovala. Nic se na něm nezměnilo. Jenom mi připadal krásnější.

,,Edwarde?“ díval se na něj rozzuřeně Gabriel.

,,Kašlu na tvoje výhružky. A nehodlám se s tebou prát do nekonečna.“

,,Tak od toho ty modřiny a tvá ruka…“ podotkla jsem. Za sebou jsem jen slyšela jak všichni říkají: Edward se vrátil.

,,Takže ty si Belle úspěšně tajil, že mi bráníš v návratu?“ přiblížil svůj obličej na Gabriela.

Gabriel nic neřekl. Chvíli jsem se bála, jestli se nepoperou i tady ale nakonec se obrátil a v klidu odešel. Vzápětí za ním vyběhla Claire.

,,Bello, smím prosit?“ zeptal se mě znova Edward a já jsem opatrně natáhla svou ruku. Znova po dlouhé době jsem ucítila jeho chladný stisk ruky. Nevadilo mi to, byla jsem ráda, že ji držím.

Stáli jsme spolu na parketě. Edward si mě chytil kolem pasu a přiblížil si mě těsně k sobě. Držel mě pevně ale s určitou něžností.

,,Kde jsi byl?“ zeptala jsem se.

,,Promiň, moc se omlouvám za to všechno. Ani nevíš, jako moc mě to mrzí. Chtěl jsem to napravit, ale Gabriel mi v tom bránil. Musel jsem pryč, musel jsem se dát dohromady, udělat něco se sebou samým.“

,,Ani nevíš, jak moc si mi ublížil.“

,,Já vím, promiň, nechtěl jsem…neovládl jsem se a musel jsem tě…nutilo mě to…“

,,Nemyslím to kousnutí, ale to, jak dlouho si tu nebyl. Jak si nic neřekl a zmizel. Jak těžké dny to pro mě byly, bez tebe.“ Vysvětlila jsem mu.

,,Hlupáčku můj.“ Pohladil mě po tváři. ,,Omlouvám se ti. A přísahám, že už ti nikdy ve tvém životě neublížím.“

,,Chci být s tebou napořád, nechci aby si zase odešel.“

,,Pokud si to přeješ. Jsem taky moc rád s tebou, ani nevíš jak, a pro mě byly taky hodně těžké a dlouhé ty dny bez tebe.“ Přiznal.

Do mých očí vhrkly slzy. Nebyly to slzy smutku, nýbrž štěstí. Byla jsem nesmírně šťastná, že se vrátil a je tady.

,,Neplač. Slibuju, že už nikdy neodejdu. Miluji tě, Bello Swanová!“ řekl na konec a rukou si přitáhl můj obličej ke svému a dlouze mě políbil. V tu chvíli nebylo pro mě na světě nic jiného než jeho tělo a rty, které se mě dotýkaly.

Konec dobrý, všechno dobré:

            Bylo pondělí ráno a byl opět čas vstávat. Jenomže to nebylo pondělí jako kterékoliv jiné. Tentokrát se mi vstávat chtělo.

Slyšela jsem, jak zvenku zazvonil klakson auta. Podívala jsem se z okna a usmála se na Edwarda, který mě už očekával. Přiběhla jsem s batohem k němu a vrhla se mu kolem krku. Jeho rty byly připravené a už mě držel ve svém objetí.

            Přijeli jsme Volvem ke škole. Vystoupila jsem z auta a viděla, že vedle nás zaparkoval Emmet s ostatními. Když vylezli z auta i oni, všichni se na mě podívali. Alice se usmála a pozdravila ,,Ahoj Bello.“

Rosalie přišla ke mně a řekla: ,,Vítáme tě v naší rodině.“ A opět poodstoupila.

,,Nebudeš to mít s námi lehké.“ Zasmál se Emmet.

,,A my s tebou taky ne.“ Poznamenal Jasper.

,,Jo, díky.“ Odpověděla jsem nakonec. Edward mě chytil kolem boku.

,,Tak jdeme.“ Pobídl všechny Edward.

Všichni jsme kráčeli do školy. Viděla jsem kolem sebe užaslé výrazy lidí. Viděla jsem i výraz Gabrielova obličeje. Byl to výraz poraženého.

Tentokrát to bylo jiné, než na začátku školního roku. Tentokrát jsem to byla já, která byla včele spolu s Edwardem Cullenovy rodiny. Já zavěšená do Edwarda a za námi po stranách kráčeli elegantním krokem Alice s Jasperem a Emmet s Rosalii. Tentokrát jsem nepatřila mezi ty, kteří se dívali s úžasem na naší skupinku, která s respektem kráčela do svých tříd, nýbrž jsem patřila právě do ní.  

                                                                       Děkuji všem za pozornost!:-*

Autor: Last, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek !Moonlight! - !30.kapitola: Ples! !ZÁVĚR!: