Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 28.kapitola: Šaty

17.08.2009 (13:30) • Last • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×

28. Kapitola: Šaty

            Byl to fajný pocit, pocit úlevy, který jsem cítila, když jsem byla s Gabrielem. Ovšem dlouho to netrvalo. Jakmile mě dovezl domů, a já se zavřela do svého pokoje, ucítila jsem tu tíhu, která dopadla na mé srdce. Bylo mi smutno po Edwardovi. Chodila jsem po pokoji, protože jsem doufala, že tím zklidním své pocity, ale mělo to právě opačný účinek. Vhrkly mi do očí slzy a já jsem je neudržela, stékaly po mé tváři až k bradě, kde poté kapaly na zem. Neudělala jsem nic jiného, než se zhroutila do klubíčka ke skříni a zabořila hlavu do kolen. Dokonce jsem i usnula tady na zemi u skříně. Připadala jsem si hloupě, když jsem se vzbudila. Oči jsem měla napuchlé a pálely mě. Jen jsem se přesunula do postele a spala až do rána.

            ,,Co to máš s očima? Máš je jak dva melouny.“ Poznamenala Jessika, jakmile jsem na ní narazila na chodbě. Hned vzápětí stála vedle ní Angela a poznamenala: ,,Jess, ty jsi někdy opravdu neohrabaná. Ty sis toho ještě nevšimla? Cullenovi tady nejsou a Bellu tu nechali jen tak, na pospas.“ Jessika se podle mě cítila docela trapně a taky se na mě omluvně podívala. ,,Promiň, já jen…nemyslela jsem to tak.“

,,To nevadí.“ Odpověděla jsem.

,,Mimo to, Jess, v sobotu je ten ples, a pořád nemáme ještě šaty, musíme si zajet do Port Angeles, co říkáš?“

,,Jo, vidíš to, málem bych zapomněla, taky bych si chtěla nějaké pořídit. A co ty Bells, pojedeš s námi?“ obě se na mě zvědavě podívaly.

,,Já na ten ples ale nepůjdu, to už jsem vám říkala.“

,,Bello, to nemyslíš vážně. Musíš jít.“ Žadonila Jessika.

,,Promiň, ale nejde to. Ale možná bych mohla s vámi zajet do Port Angeles.“ Uvažovala jsem.

,,Aspoň tak, jedeme ve čtvrtek po škole.“

            Ve čtvrtek jsem se ráno připravila na náš malý výlet do Port Angeles, abych jim pomohla vybrat nějaké šaty, ale moc se mi tam nechtělo.

            Ve škole to uteklo vcelku rychle, což jsem nečekala přesto všechno, co se mi honilo hlavou.

,,Tak holky, jedeme do Port Angeles. Doufám, že tam budou mít nějaké šaty na mě.“ Řekla Jessika cestou k autům.

,,Neboj se, znám jeden super obchod tam si vybereme, a když ne, Bella nám poradí, viď? Odpověděla ji Angela, avšak já jsem je tolik nevnímala, protože jsem se zadívala na Gabriela. Tentokrát neodjížděl svým autem. Přijela pro něj Claire svým autem, ale nemám tušení, co to bylo za auto, vím jen, že bylo pěkné, zelené, se staženou střechou.

Zaujal mě pohled na Gabriela. Vypadal jinak, vypadal víc potlučeně, a ač už neměl na tváři tu modřinu, kterou jsem na něm viděla předevčírem, měl něco s rukou. Víc jsem toho nepoznala, protože měl na sobě dlouhý, černý plášť, který za ním vlál. Jakmile chytl kliku od dveří auta, podíval se přímým směrem na mě. Tázavě jsem se na něj dívala, ale on jen nastoupil a odjeli s Claire.

,,Cože? Jojo, poradím.“ Očividně byly spokojené s mou odpovědí, a tak jsme nastoupily každá do svého auta a jely jsme směr Port Angeles.

            Ocitly jsme se v jednom obchodě, v kterém jsme strávily docela dlouhou dobu. Byl to velmi prostorný obchod, kde se snad na každém volném kousku nacházely věšáky s plesovými šaty, maškarními šaty až po letní šaty.

,,Co myslíš? Líbí se ti tyhle?“ zeptala se mě Jessika. Otočila jsem a prohlédla si ji celou. Měla na sobě dlouhé, vínové šaty na ramínka a kolem ramen průhledně vínový šátek.

,,Pěkné.“

,,To už si mi řekla na patery šaty.“

,,Jo já vím, promiň, všechny ti ale sluší.“ Řekla jsem na svou obhajobu.

Angela se vybrala poměrně rychleji než Jessika. Koupila si tmavě zelené šaty, které měly na boku elegantně zdobený rozparek až ke stehnu. Byly taktéž na ramínka a k tomu byly rukavice, světlejšího odstínu zelené, dlouhé až k pažím.

            Jakmile jsme vyšly z obchodu, obě dvě zářily štěstím, že si nakonec koupily šaty, které se jim líbily.

,,Ty tvoje jsou taky nádherné.“ Řekla Angela Jessice.

,,Jo, vážně, moc ti sluší.“ Přidala jsem se taky.

Ještě před obchodem si je musely ohlížet a pozorovat každý detail jejich střihu. Dívala jsem se taky na jejich šaty a byla jsem ráda, že jsou spokojené, a že jsem je já příliš neunudila svou přítomností.

,,Ahoj holky.“ Řekl někdo za mými zády. Angela s Jessikou hned věděly, kdo to je, ale já jsem se musela otočit.

,,Gabrieli, ahoj.“ Řekla jsem překvapeně.

,,Víš co Bello, necháme tě tady s Gabrielem, neboť si asi máte co říct a my to s Angelou ještě na večeři a pak domů, jo?“

,,Jo, a ještě ti moc děkujeme, že si jela s námi.“ Dodala Angela a než jsem stihla cokoliv podotknout, byly pryč.

,,Fajn. Prostě mě tu musely nechat.“ Rozčilovala jsem se. Otočila jsem se zpátky na Gabriela a prohlížela si ho. ,,Co se ti to stalo?“

,,Ale nic. Jen taková blbost.“ Prostě mi to neřekne. Byla jsem rozčílená ještě víc.

,,Jessika mi říkala, že jedete do Port Angeles, tak jsem si zajel taky. Chtěl jsem se tě na něco zeptat.“

,,Jel si do Port Angeles, aby ses mě na něco zeptal?“ nevěřícně jsem se na něj dívala.

,,Jo, přesně tak.“ Řekl a pak se na mě podíval vážněji. ,,Půjdeš se mnou na ten ples?“ položil mi znova tutéž otázku, kterou jsem vlastně mohla očekávat, ale myslela jsem, že se zaptá na něco jiného, důležitějšího, když jel za mnou až do Port Angeles.

,,Gabrieli, velice si cením tvého návrhu, ale myslím, že svůj názor nezměním. Promiň.“ Pokýval hlavou, jako že pochopil, ale přitom jsem viděla to zklamání v jeho očích. Nejspíš doufal, že bych mohla změnit názor.

,,Dobře, nebudu tě přemlouvat. Tak co kdybychom si zašli třeba taky na jídlo? Teda spíš, co kdyby sis zašla ty na jídlo a já byl tvým doprovodem, co tě pozve?“ v tu chvíli mi připadal jako Edward, nevěděla jsem, jestli mám být ráda, nebo začít brečet.

,,Tak dobře, jestli na tom trváš.“ 

Autor: Last, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 28.kapitola: Šaty: