Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moonlight - 10.Kapitola: Volvo

21.05.2009 (13:25) • Last • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1468×

10.Kapitola: Volvo

            Šla jsem na první hodinu, a už jenom ta první hodina se mi zdála nekonečná, a kde je do odpoledne.

            Sedla jsem si k Jessice, která se na mě zvesela usmívala, poněkud až podezřele. ,,Co se děje, že se tak usmíváš?" zeptala jsem se ji celá zvědavá, co ze sebe zase dostane. ,,Ahoj Bells! Všechno vím, všechno jsem viděla, nic mi nemusíš vysvětlovat."

,,Co ti nemusím vysvětlovat?" musela jsem se zeptat, protože mluvila v hádankách, a v tom moc dobrá nejsem. ,,Ale prosím tě, viděla jsem tě, jak s tebou mluví Edward na parkovišti. A jak se k tobě nakláněl, nooo..." trochu jsem se usmála, ale pak jsem se zarazila. Věděla jsem, že ji vlastně nemůžu říct to, co bych ji říct chtěla. ,,No jo, mluvil se mnou. Taky mě to překvapilo." ,,A o čem s tebou mluvil? Povídej!" vyzvídala Jessica. ,,No, my jsme mluvili o..." nevěděla jsem, co mám říct, a měla jsem velké štěstí, že mi zrovna někdo skočil do řeči.

,,Ahoj Jessico...Bells!" otočila jsem se. ,,Ahoj Gabrieli!" zvedla hlavu Jessica, aby se podívala na Gabriela, který procházel kolem nás směrem dozadu, a pozdravila ho taky. Dívala jsem se na něj, a jen jsem mu pokývla na pozdrav. Viděla jsem, jak ladně odchází dozadu na konec třídy, a jak usedá sám do prázdné lavice. Vytáhl si ze své tašky, kterou nosí přes rameno, sešit a tužku a pěkně je vyrovnal na stůl. Potom se opřel a obě ruce měl položené na lavici. Přitom se na mě upřeně díval, zamyšleně, nebo spíš jen tak pronikavě, že jsem musela uhnout pohledem.

,,Tak co, řekneš mi už konečně o čem si mluvila s Cullenem?" zeptala se mě znova Jessica. Něco mě nutilo, abych se podívala dozadu na Gabriela. Postřehla jsem, jak Gabriel zlomil silou své ruky tužku, když Jessica řekla s Cullenem, nebo to byla jenom moje domněnka. Trochu jsem se lekla. Jessica nemluvila zrovna potichu, takže kdo by chtěl, mohl by slyšet o čem se bavíme. V tu chvíli vešel do třídy profesor, tak jsem se otočila zase zpátky a pošeptala jsem Jessice: ,,Teď ne, řeknu ti to jindy." Gratulovala jsem si, jak nádherně jsem se z toho vyvlíkla a jakmile skončila hodina, spěchala jsem ze třídy, abych nemusela vymýšlet, co b\ch měla vykládat Jessice.

            Konečně jsem měla za sebou všechny ty hodiny, které dneska ubíhaly snad ještě pomaleji než kdy dřív. Vyletěla jsem jak malá holka ze školy a prudce jsem zabrzdila, abych se pořádně rozhlédla. Nikde jsem ho neviděla, ani nikoho z jiného z Cullenových. Co když na to zapomněl nebo se na mě vykašlal? Kde jsem měla tu jistotu, že se zase nevytratil a nenechal mě tu čekat zbytečně?

,,Ahoj! Pořád chceš se mnou mluvit?" Edward už stál vedle mě vpravo a díval se na mě s rukama založenýma za zády. Ulevilo se mi, že přišel. ,,Ahoj...Edwarde!" ani mě nepřekvapilo, když se objevil po mém boku, aniž bych si ho všimla. Cítila jsem ho vedle sebe a viděla jsem jeho sametovou tvář, která byla dneska snad ještě krásnější, než kdy jindy. Byla jsem jako omámená. Vychutnávala jsem si ten okamžik, kdy tady stál se mnou, přede všemi. ,,Beru to jako ano." Usmál se nenápadně. Pobídl mě, abychom teda šli. Kráčel ke svému Volvu a já jsem šla vedle něj. Dívala jsem se kolem sebe a měla jsem pocit, že všichni na nás nevěřícně koukají. ,,Řekla bych, že na nás všichni zírají."

,,No myslím, že jsou možná trochu překvapeni. Porušuji svá vlastní pravidla, a vlastně celé naší rodiny. Úplně si změnila tenhle stereotyp." Nebyla jsem si jistá, jestli to myslel jako lichotku nebo jako výtku, proto jsem nic neřekla. Došli jsme k jeho autu a Edward mi otevřel dveře spolujezdce, jako pravý gentleman. Všichni nás neustále pozorovali. Myslím, že jsem dokonce i zaslechla někoho říct ,,Ona je s Edwardem." Bylo to zvláštní, ale měla jsem dobrý pocit, když jsem nasedala do jeho auta. Měla jsem jednu otázku, a hned jak nastoupil, jsem se ho musela zeptat: ,,No a kam vlastně jedeme?" Chvíli seděl, a díval se před sebe, jakoby přemýšlel, kam pojedeme a pak řekl: ,,Na jedno místo, které patří k mým oblíbeným." Byla jsem zvědavá, jaké je jeho oblíbené místo. Dál už jsem se ho na nic neptala. Nepotřebovala jsem už nic vědět, věřila jsem mu, ať už pojedeme kamkoliv. ,,Jen bych tě chtěl poprosit, jestli by sis mohla otevřít taky okýnko na své straně, ať je pro mě ta cesta snažší." ,,Jasně" rychle jsem ho otevřela, abych mu nedělala příliš problémů a nastartoval. Projížděli jsme parkovištěm a já jsem si všimla Gabriela, jak stojí u svého modrého Chevroletu. Povídal si se svými kamarády, a když uslyšel, jak kolem něj projíždíme, otočil se a podíval se do auta, přímo na mě. Jakoby věděl, kam se má  podívat. Díval se vážně, ale mile, avšak nebyl překvapený jako ostatní, že sedím vedle Edwarda Cullena v jeho autě, spíš jsem měla pocit, že vypadá tak nějak naštvaně, když jeho pohled ustál na Edwardovi. Nevím, proč se tak tvářil, nebo co je vlastně mezi ním a Edwardem, ale teď mě to ani nezajímalo. Byla jsem ráda, že sedím tady, ve stříbrném Volvu a jedeme na místo, kde se dozvím víc, aspoň doufám.

Autor: Last, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moonlight - 10.Kapitola: Volvo: