Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje kamarádka Edward - Prolog + 1. kapitola

01.08.2010 (20:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4004×

Moje kamarádka Edward

Prolog 

Kdo vlastně jsem? Upír, to je jisté, ale jakého pohlaví? Jsem si téměř stoprocentně jistý, že jsem muž. I mé nádobíčko tomu nasvědčuje. Jenže mé okolí si to nemyslí.

Kvůli jedné pitomé sázce s mým o něco více pitomým bratrem si všichni myslí, že jsem dívka. Nádherná, hubená a vášnivá dívka se zlatýma očima a dlouhými bronzovými vlasy. A samozřejmě pěkně vyvinutým poprsím, pevným zadečkem a bělostnou pokožkou.

Dřív jsem si myslel, ba ne, věděl jsem, že jsem nejvytouženější kluk na střední. Všechny ty otravné a perverzní myšlenky pubertálních dívek, které si představují sex s vámi, byly k zešílení. Jenže to jsem nevěděl, že jednou mě jiné dívky z jiné střední budou zabíjet pohledem, protože po mně budou toužit spíše kluci.

Ano, jedna hloupá sázka a můj život se změnil. Teď musím nosit vycpanou podprsenku, paruku, dívčí oblečení a lodičky nebo kozačky. Kluci ze školy po mně hazí svůdné pohledy, flirtují se mnou, podstrkují mi papírky se svým číslem na mobil nebo místem a časem našeho rande. Bylo to… ještě šílenější než celý můj předešlý život.

Ale tohle všechno bych ještě zvládnul, kdybych zrovna v tu dobu nepoznal mou nejlepší přítelkyni Bellu, ke které jsem pocítil lásku, o které se bohužel dozvěděla. Teď si myslí, že jsem lesba a obávám se, že i ona se obává o svou orientaci.

Má se vážně obávat? Jsem kluk nebo holka? Je to zvláštní, ale ve škole a doma chodím oblečený/á jako dívka. Jen na lov a spánek se ze mě stává muž. Jsem zcela zmatený. Na jednu stranu mám mužnou postavu a vážně skvěle vyvinuté přirození, jenže na stranu druhou mám oholené nohy i hruď, můj hlas je už automaticky vysoký a mé chování také odpovídá pubertální holce.

Ale teď se vraťme na začátek.

1. Kapitola - Sázka

„Emmette, neotravuj. Nebudu si s tebou hrát!“ zařval jsem na svého bratra přes zavřené dveře.

„Ale no tak, Edwarde. Nemůžeš být celý dny zalezlej v pokoji. Fajn, trčíš tam jenom tři hodiny, ale já se nudím! Jasper je s Alicí a… No, dokážeš si představit, co asi dělají. Rosalie má zase nějakou blbou náladu a já nemám co dělat. Prosííím,“ škemral a škrábal na dveře. Já jen dál ležel na posteli, ruce pod hlavou, a snažil se vnímat pouze líbezné tóny klavírní hudby vycházející z mé věže.

Nějak to jít musí. Kvůli němu se přece nebudu nudit. Co třeba… Ne, to ne. Ale mohli bychom… To asi taky nevyjde. Sakra! Myslel si můj bratr. Snažil se vymyslet, jak mě zaujmout, abych s ním šel ven.

„Co menší zápas?“ navrhl.

„Zase vyhraju, to víš.“

„Co sumo? Tam nemáš šanci.“

„No jasně, co třeba zápasy v bahně?“ zeptal jsem se ironicky.

„Jo! To tu ještě nebylo,“ vypískl a utíkal do koupelny, kde vzal kýbl a napustil do něj vodu. V jeho myšlenkách jsem viděl, že chce polít Esmeinu zahradu, aby tam bylo bahno. Tohle jsem musel zarazit.

Okamžitě jsem vyskočil z postele, odemkl dveře a utíkal za Emmettem.

„Ha! Já věděl, že tě to probere,“ řekl. Stál opřený o umyvadlo a culil se jak měsíček na hnoji.

„Fajn, Emme. Co chceš?“ zeptal jsem se otráveně.

„Přestat se nudit. Co třeba závod?“

„A proč k tomu potřebuješ mě? A závod máš prohraný.“

„Protože Rosalie si lakuje nehty a Jasper s Alicí nebudou mít čas minimálně půl hodiny. Souboj?“

„Tak si čtvrt hodiny počkáš. Taky tak.“

„Ale já se chci přestat nudit hned! Sázka?“

„Cože?“

„Vsadíme se. Něco, co můžu dělat celej den.“ Přemýšlel jsem, ale nemohl jsem přijít na nic, co by Emmett nezvládl.

„Stejně je poledne, na těch pár hodin se zabavíš!“ snažil jsem se to ukecat, protože jak znám Emmetta, sázku vyhraje i kdyby nechtěl. On má na tohle štěstí, možná šestý smysl.

 „Fajn, mám pro nás úkol,“ řekl Emmett s úsměvem. Jeho myšlenky mi nic neříkaly.

„Dobře, co když ho nezvládnu?“

 „Jestli ty prohraješ, stane se z tebe holka,“ řekl bez přemýšlení.

„Jak to myslíš?“ vykoktal jsem.

„Tak, jak to říkám. Budeš nosit paruku, vycpeš si prsa, oblečeš si sukýnku a sexy triko.“ Emmett se stále usmíval, ale já nevěřil svým uším.

Já a holka? Co to mele?

„Na jak dlouho?“ zeptal jsem se.

„No… Za týden se stěhujeme a nastupujeme na novou střední. Takže celej jeden školní rok od nástupu.“ Teď jsem doufal, že nejsem upír, protože by byla alespoň malá možnost, že bych se přeslechl. Začal jsem vážně uvažovat o jeho psychickém stavu. Tohle přece nemohlo být normální. Nechápal jsem, jak ho mohlo napadnout, že bych se já na celý jeden rok převlékl za holku.

„Tohle nepůjde. Zas tak blbej já nejsem.“ Zvedl jsem ruce a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Bojíš se, Edíku?“ Přece se nemůžu nechat zahanbit.

„Nebojím, ale když prohraješ ty, už nikdy po mně nic nebudeš chtít. Do konce naší věčnosti mi neřekneš: ‚Pojď něco dělat.‘ Je ti to jasné?“

 „To beru,“ pokýval hlavou na souhlas. Ani nevím, proč jsem to přijal. Bral jsem to snad jako možnost oživit svou věčnost? Možná… Každopádně, tuhle sázku já prohrát nemůžu! Podíval jsem se na Emmetta, který si mě představoval jako dívku. Nešlo mu to. Začal se smát.

„Víš, že vůbec nechápu, čemu se směješ?“ vyjel jsem na něj.

„Mám úkol, neříkám, že se mi líbí, ale aspoň se zabavím na odpoledne.“ Kryl si myšlenky, nic jsem nevyčetl. Můj instinkt mi říkal, abych to vzdal, abych všechno zrušil, ale já na své instinkty nikdy nedávám. V tuhle chvíli jsem nehodlal udělat vyjímku.

„Tak povídej, pochlub se.“

„Půjdeme s Alicí nakupovat. Může si s námi dělat co chce a my nebudeme moct nic říct. Tedy, můžeme samozřejmě mluvit, ale nemůžeme jí odporovat. Neřekneme, že stačí, neřekneme, že to ani tamto si nevezmeme. Alice bude mít volnou ruku.“ Ruce měl založené na prsou a nosánek pěkně ve vzduchu. Byl pyšný na to, jak to vymyslel.

Bohužel, já nebyl schopen slova. Alice je maniak, shopaholic, který v nakupování nezná meze. Mám se jí nechat vydat na pospas? Zvládnu neříct sebemenší slůvko odporu?

„Platí,“ řekl jsem po pár minutách rozhodování. Byl jsem odhodlaný vyhrát. Při představě života bez Emmettových narážek a výzev mě zahřálo u srdce. Krásná to iluze.

Opět bohužel, už se k nám hnala Alice s obrovským úsměvem na tváři.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat TwilightKacert, Blotik a SarkaS, které mě k vložení donutily.

V příští kapitolce budou nákupy s Alicí tak, jak je ještě neznáte...