Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje kamarádka Edward_3. kapitola, 2. část

28.08.2010 (18:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3419×

II. část

„Edwarde?“ ozvala se Alice. Sakra… Našla mě.

„Co chceš?“ vyštěkl jsem, aniž bych si přestával hladit holý pruh na mé noze. Stále to ještě pobolívalo.

„Musíme to dodělat. Je to pro tvé dobro,“ řekla a přišla ke mně blíž. Seděl jsem na nějaké louce. Byla nádherná a myslel jsem si, že tu budu sám. Mýlil jsem se.

„Proč, Alice? Co mi tajíš? Myslíš, že jsem si nevšiml, že si kryješ myšlenky? Co víš o tomhle školním roce?“ Alice si povzdechla.

„Nemůžu ti to říct. Kdybys to věděl, chtěl bys to změnit a to já nemůžu dovolit,“ řekla smutně s pohledem zavrtaným do země. Rvalo mi srdce vidět ji takhle. Šlo vidět, že jí na tom záleželo.

„Dobře. Jdeme,“ povzdechl jsem si. Alice se zasmála a zatleskala ručičkama. Stále si ovšem kryla myšlenky, což mě přivádělo k šílenství.

Když jsme došli domů, byla půlnoc. Rosalie na nás čekala v koupelně.

„Výborně, máme osm hodin, než nám otevřou obchody, které potřebujeme. Do té doby máme spostu práce. Rose, ty mu řekneš vše o chování středoškolačky, já dokončím odchlupení,“ řekla Alice, doslova násilím mě opět posadila na židličku a nachystala si další voskové pásky. Sám od sebe jsem si do pusy strčil ponožku a otočil se na Rosalii.

„Takže… Holka je holka.“

„Ne, vážně?“ přerušil jsem ji, když jsem si vyndal ponožku, a ona mě spražila pohledem. Na noze jsem ucítil šimrání, jak mi tam Alice přiložila další pásek. Snažil jsem se na to nemyslet a pozorněji jsem se věnoval své druhé sestřičce.

„Buď tak hodný a nepřerušuj mě. Takže… Rozdíl mezi holkou a klukem je dost velký. Kluci jsou praštěná hovada, kterým jde jenom o jedno.“ Zavrčel jsem. Mně nejde jenom o jedno. Ne všichni kluci jsou stejní.

Bohužel jsem nestihl nic namítat, protože Alice strhla voskový pásek z mé nohy. Bohužel jsem si ponožku nestihl vrátit do pusy, takže jsem si zkousnul jazyk a ztuhnul. Jediné uspokojení pro mě bylo, že to bolelo méně než poprvé.

„Pokračuj,“ procedil jsem skrz zuby.

„Holky jsou to něžnější pohlaví. Většinou se drží ve skupinkách. Neptej se proč, sama to nevím. A stejně tě to nemusí zajímat. Ty budeš ze začátku s námi. Takže jinak… Každá holka má pocit, že není dost krásná, ale řeknu ti jedno. Všechny holky jsou originály. Ony to možná nevědí, ale jsou nádherné i se všemi chybami. Většina holek se snaží zkrášlit malováním a různými účesy. Malovat se tě naučím, účes budeš mít pořád stejný.

Holky by neměly mluvit sprostě. Fajn, beru, když jsou naštvané. Ale při normálním rozhovoru to vynechej. Dál… Hodně se usmívej, ale neodhaluj zuby. Občas si zastrč vlasy za ucho, pohoď vlasy, promni si krk, dívej se klukům na zadek. Pochechtávej se, ukazuj, šeptej. To se všechno naučíš, neboj. Není to těžké.

Tak to byly moje rady. Našla jsem na internetu pár informací. Poslouchej:

U dívek na střední škole hraje hlavní roli tělesná přitažlivost, včetně stylového oblíkání a líčení. Přílišné líčení nebo sexuální přitažlivost je však sankcionována označením „štětka“ apod. Musí tedy balancovat, aby ukázala, že je po sexuální stránce znalá a nad věcí, avšak musí krotit své příliš agresivní nebo iniciativní chování; očekává se že „bude sbalena“ a ne že „bude balit“. Stereotyp říká, že vlivem hormonálních cyklů dochází u žen během fáze menstruace k depresi, popudlivosti a větší chuti na sladká nebo slaná jídla.

Ve zkratce. Maluj se, vyzívavě se oblíkej a každých dvacet osm dní předstírej bolest hlavy a břicha kvůli menstruaci. Chápeš?“ ukončila svou přednášku. Pokýval jsem hlavou. Nechápal jsem vůbec nic, ale snad nejsem tak blbý, abych se nedokázal chovat jak holka.

„Tak si vysleč triko,“ ozvala se Alice a já se na ni nechápavě podíval.

„No, nohy už máš. Teď hrudník,“ řekla, jakoby to bylo nad Slunce jasné. Překvapeně jsem se podíval na své nohy. Byly holé! Všechny mé chlupy byly pryč!

„Jak…“ Alice neodpověděla, jan ukázala na stolek, na kterém byly vyskládané všechny pásky.

„A ani to nebolelo, že?“ zasmála se a já jí musel dát za pravdu. S úsměvem jsem ji objal.

„Moc se neraduj, hrudník bolí víc.“ Alice se zasmála mému výrazu. Tak ať to máme rychle za sebou… Vyslékl jsem si tričko, zatnul svaly a trpěl. Po pár hodinkách jsem měl za sebou i depilaci hrudníku a podpaždí. Au… netušil jsem, že jako upíra mě něco může bolet.

Připadal jsem si strašně holý, nahý. Nechápal jsem, jak to ty holky můžou vydržet.

Věděl jsem, že jsem studenější než cokoliv jiného, i tak jsem si na hruď položil namočený ručník, aby to tu bolest alespoň trochu zahnalo. Nepomohlo to.

„To tě za chvíli přejde. Teď jedeme na nákupy!“ zavýskla Alice a já se zmateně podíval na hodiny. Bylo tři čtvrtě na osm, venku už bylo světlo. Povzdechl jsem si. Teď přichází ta horší část.

Do půl hodiny jsme parkovali před největším nákupním centrem široko daleko.

„Alice! Vítej!“ zavolal na nás nějaký chlap.

„Steve! Ahoj,“ řekla Alice, objala se s oním mužem.

„Edwarde, Rosalie, tohle je můj osobní návrhář a poradce Steve. Steve, tohle je moje sestra Rosalie a bratr Edward.“

„Ou!“ vykřikl a začal si mě prohlížet. „To je ten, s kterým si mohu pohrát?“

Hmm… S tímhle si já budu hrát rád. Podle myšlenek jsem poznal, že je to gay. Mírně jsem se otřásl.

„Ano, Steve. Udělej mi z něj krásnou Edwínu Cullenovou,“ odpověděla mu Alice. Steve zatleskal rukama, zavěsil se mi do ramene (i když jsem mu žádné nenastavil) a vedl mě do budovy. Prošli jsme kolem všech obchodů, ale ani do jednoho jsme nevkročili. Kdyby za námi nešly Alice a Rose, měl bych i strach.

Vešli jsme do nádherného salónu na samém konci centra. Steve mě posadil na židli před obrovské zrcadlo. Na stolku přede mnou leželo několik hřebínků, balzámy na vlasy, nůžky, pilníky, laky, oční stíny, rtěnky, plno sponek a gumiček…

„K čemu to je?“ zeptal jsem se.

„Na tvou přeměnu,“ pošeptala Rosalie. To už ke mně přicházaly dvě dívky. Jedna přemalovanější než druhá, ale myšlenky měly stejné.

To je teda kus. Stál by za hřích. Ale chce ze sebe udělat holku, takže nejspíš úchyl. Co už…

Rozhodl jsem se to neřešit. Stejně je už víckrát neuvidím, tak co?

„Tak, brouku, zhluboka se nadechni. Začneme líčením,“ oznámil mi Steve. Jedna z dívek si do ruky vzala malý štěteček a sklonila se ke mně.

„Vím, že ty a tvoje sestra líčení nepoužíváte, ale Edward to potřebuje, tak vám to vysvětlíme. Použijeme na něm kouřové oční stíny. Tužku mu vůbec nedávejte, bylo by to přehnané. Podle barvy očí a odvahy vybereme dvě barvy. Jednu světlou a tmavou. Nejlépe vypadá tmavě šedá až černá, temně fialová, hnědočerná, zelená. Potom štětečkem nanesete světlý stín do vnitřního koutku a rozetřete směrem k obočí do ztracena. Tmavý stín nanášejte z vnějšího koutku oka směrem k vnitřnímu koutku a zároveň slabší vrstvu nahoru pod obočí. V místě pod obočím barvu opatrně prstem rozetřete, aby působila jen jemně. Edwardovi by to mělo stačit. Nechceme to přehánět, takže pak jen naneste objemovou řasenku. Bohužel Edward nemá moc hezké řasy, takže mu dáme umělé.“

Zatímco Steve mluvil, dívka mi malovala oči. Připadal jsem si divně. Poslušně jsem plnil její rozkazy, zavíral a otevíral jsem oči, jak jen chtěla, poslouchal jsem její otravné myšlenky a zároveň vnímal vše, co Steve řekl.

„Výborně, Marge,“ pochváli svou spolupracovnici. Kývla hlavou a vzala do ruky pudr.

„Ne! Pudr ne. On má hezkou pleť,“ řekla Alice. Marge opět kývla a vzala rudou rtěnku, kterou mi přetřela rty. Následně nanesla lesk a odešla. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a ztuhnul. Co to se mnou udělala? Vypadal jsem jak… Holka. A to jsem na sobě ještě neměl vlasy!

„Sluší ti to,“ povzbudila mě Alice a já se na ni pokusil usmát.

„Tak a oblečení. Angee!“ zavolal Steve a ke mně přišla druhá dívka. V rukou měla obrovský kuft. Položila ho na stůl a otevřela. Tuna oblečení… To bylo málo. Zatřepal jsem hlavou na uklidnění.

„Alice, je to nutné?“ optal jsem se. Má sestřička jen rázně přikývla a Rose zadržovala smích. Povzdechl jsem si.

„Takže… První, co bys měl mít na sobě je tohle,“ řekla dívka a roztáhla před sebe černé slipy. „Jsou speciálně vyztužené. Používají je transvestiti. Tyhle slipy by měly zabránit tvému malému kamarádovi v povstání, pokud zbystří nějakou sexy holku.“ Hlasitě jsem polknul.

„Co tak sedíš? Zkus si je!“ popohnala mě Rosalie. Vstal jsem, neochotně vzal slipy a odešel do kabinky. Když jsem si je oblékl, uvědomil jsem si, že další sázka s Emmettem nikdy nebude. Velikost slipů byla dobrá, ale ta vyztužená část… Páni, to bolelo.

„Vylez!“ vyštěkla Alice a já ji poslechl. Rosalie se neudržela a vyprskla smíchy.

„Končím,“ řekl jsem a otočil se.

„To teda nekončíš! Chceš, aby si z tebe Emmett dělal srandu?“

„Klidně.“

„Chceš, aby si myslel, že jsi slaboch?“

„Klidně.“

„Chceš, abys o své chlupy z nohou přišel zbytečně?“ Sakra… Alice věděla, jak na mě.

„Fajn, ale ať jde Rose pryč!“ Nekompromisně jsem si složil ruce na prsa.

„Rose, bež něco koupit. Pak ti zavolám,“ řekla Alice. Rose pokývala hlavou a odešla. Alice si mě prohlédla od pat až po hlavu.

„Steve,“ řekla a kývla na něj. Okamžitě šel ke kufru a vytáhl z něj podprsenku. Nebyl jsem schopen slova a připadal jsem si jak hadrová panenka.

Steve mi ze předu oblékl podprsenku, vzadu mi ji zapnul a z boku upravil ramínka. Opět přešel ke kufru a vytáhl z něj dva pytlíčky. Otočil se na Alici.

„Zlato, nechal jsem mu udělat troje silikonové vycpávky. Jsou to trojky, které se nevyrábí. Zničí je a zničím já jeho,“ řekl jí vážně, přešel ke mně a začal pytlíčky strkat mezi podprsenku a má vlastní prsa. Vyvalil jsem oči a podíval se na mou sestru.

Nech toho. Pamatuj, že je to pro tvé dobro. Přežiješ tohle, přežiješ všechno, poslala mi v myšlenkách. Zatnul jsem pěsti a nechal se osahávat Stevem. Pro jistotu jsem zavřel i oči. Když Steve po chvíli ustoupil, otevřel jsem je.

„Sedí skvěle,“ uznala Alice a kývla hlavou. Otočil jsem se a chtěl se podívat do zrcadla, ale Steve mě uchopil za ruku.

„Ne, ne, ne. Tohle má být překvapení,“ řekl. To ale nevěděl, že se vidím v jeho myšlenkách. Bohužel si mě představoval v růžovém tričku a sukni, takže jeho myšlenky jsem se pokoušel nevnímat.

„Tak a teď zbytek,“ popohnala ho Alice. Steve opět přešel ke kufru a chvíli se v něm přehraboval, dokud nenašel to, co hledal.

Vytáhl dvě paruky. Jedna byla blonďatá se světle modrým proužkem a dvěma copánky ve předu.

„Ne. Snad si můžu mluvit do toho, jak budu vypadat. Tuhle rozhodně nechci,“ řekl jsem rázně.

„Tuhle bych ti stejně nedovolila,“ přitakala Alice. Steve jen pokrčil rameny a ukázal nám tu druhou paruku.

„Klekni si, Edwarde,“ řekl Steve. Poslechl jsem ho. Došel ke mně s parukou v jedné ruce a se sponkami v druhé. Zavřel jsem oči a nechal si tahat za vlasy a připevňovat paruku.

„To nebylo tak těžké,“ ozval se Steve snad po pěti minutách, když bylo hotovo.

„Už se na sebe můžu podívat?“ zeptal jsem se otráveně.

„Ne, ještě oblečení a boty,“ řekla Alice  sama mi z kufru vylovila krátkou minisukni a modré tričko s vázáním za krkem.

„Nepřeháníš to?“ zeptal jsem se. Alice jen s úsměvem zavrtěla hlavou a oblečení mi hodila. S povzdechem jsem zalezl do kabinky a oblékl se. A musím uznat… Nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslel. Uznávám, měl jsem mužské nohy a ruce, ale i tak jsem vypadal dobře, když jsem se konečně mohl podívat do zrcadla. Bylo to věrohodné. Mé tělo bylo sice vypracované, ale ne tak moc, aby si lidé uvědomili, že jsem muž. Moje dlouhé vlasy kontrastovaly s líčením, oblečení mi padlo jako ulité.

„Dobrá práce,“ uznal jsem. Alice se Stevem se na mě usmáli a tleskli si. Alice se podívala na hodinky.

„Páni, jsou tři hodiny. Tak teď ti vybereme boty a ty se na nich naučíš chodit.“

„Budou to nějaké baleríny, že?“ ujistil jsem se.

„V žádném případě. Hezčí budeš v lodičkách.“ Nemělo cenu se s Alicí hádat, a tak jsem si sedl na židli a čekla, než mi Alice nějaké ty boty přinese.

„Hmm, máš široká chodidla. Možná by ti byly tyhle? Ne, ty zničit nechci. Tak tyto.“ Alice mi podala černé lodičky s páskem kolem kotníku. Podpatek nebyl tak moc vysoký, tak jsem boty obul. Alice mi pomohla vstát a já i hned zavrávoral.

„Jo, tohle je těžké. Ale neboj, držím tě,“ řekla a udělala krok. Následoval jsem ji. Noha mi připadala nestabilní, na podpatku se strašně kývala. Alice mě podpírala, chodili jsme sem a tam po místnosti. Postupně jsem dokázal udržet rovnováhu, po půl hodině jsem chodil narovnaný a po hodině jsem chodil i sám. Byl jsem si jistý, párkrát jsem si skočil.

„Výborně, sestřičko!“ zavýskla Alice a objala mě. Já jí objetí s úsměvem na rtech opětoval. Měl jsem ze sebe radost. Dnes se ze mě stala právoplatná dívka.

„Steve, moc ti děkuju. Odvedl jsi skvělou práci.  Tady máš šek,“ řekla Alice a podala mu papírek. Zděsil jsem se, když jsem v jeho myšlenkách viděl, kolik mu Alice zaplatila za mou přeměnu.

„Tak, mohl bys nám vzít ten kufr? Je tam vše, že? Oblečení, líčení, vycpávky.“

„Ano, zlato. Je tam vše. Vezmu vám to,“ odpověděl a já se chtěl jít převléct, ale Alice mě zarazila.

„Tak na to zapomeň. Domů pojedeš takhle. Musíme zjistit, co si o tobě lidé myslí.“ Věnovala mi významný pohled. S povzdechem jsem přikývl, počkal na Steva a vyšli jsme.

Šel jsem tak, jak mi radila Alice. Slyšel jsem zkoumavé myšlenky holek typu: Tuhle jsem tady ještě neviděla. Slyšel jsem myšlenky kluků: Páni, to je ale kočka. Usmál jsem se tomu. Povedlo se.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje kamarádka Edward_3. kapitola, 2. část: